Vážit si kultivační cesty, kterou Mistr uspořádal

(Minghui.org) Jsem učednice Dafa, která získala Fa v roce 1998. V roce 2014 jsem přijela studovat do Velké Británie a od té doby zde žiji. Za těchto dvanáct let jsem ještě nikdy neposlala článek na britskou Fahui. Tentokrát bych to chtěla napravit a odevzdat tento „úkol“ – sepsat své kultivační zkušenosti z let strávených ve Velké Británii, podat o nich zprávu Mistrovi, sdílet je se spolupraktikujícími a společně se všemi pilně postupovat vpřed.

Samostatný život v neznámém městě a založení nového místa pro šíření Fa

Po ukončení studia v roce 2015 jsem zůstala v Londýně a zapojovala se tam do šíření Fa a objasňování pravdy. V roce 2017 jsem si našla své první zaměstnání na plný úvazek a odstěhovala jsem se z Londýna do neznámého města, kde jsem začala žít sama.

Když jsem do nového města přijela, jako první jsem přemýšlela o tom, jak budu o víkendech šířit Fa. V tomto městě nebyli žádní další učedníci Dafa a nebylo zde ani žádné místo pro objasňování pravdy. Cítila jsem, že bych tu měla založit nové místo pro šíření Fa. To, že jsem se přestěhovala právě sem, nebyla náhoda. Zřejmě tu byly vnímající bytosti, s nimiž jsem měla předurčené vztahy, a měla jsem naplnit své poslání. Tato myšlenka ve mně sílila a hluboko uvnitř jsem věděla, že je to něco, co musím udělat. Měla jsem však strach, protože jsem vůbec nevěděla, jak začít budovat místo pro objasňování pravdy úplně od začátku. V té chvíli Mistr uspořádal vše tak, aby mi pomohla jedna spolupraktikující. Už mnohokrát předtím jednala s britskými vládními úřady i poslanci a věděla, jak domlouvat schůzky, setkávat se s lidmi a objasňovat jim pravdu. Jednání proběhla velmi hladce a brzy jsme získaly povolení místo pro objasňování pravdy provozovat. S pomocí této praktikující jsme nakonec v tomto městě zahájily víkendové aktivity zaměřené na objasňování pravdy a sběr podpisů.

Na tomto místě pro objasňování pravdy jsme byly jen dvě. Zpočátku vše dobře fungovalo a myslela jsem si, že takto budeme pokračovat i nadále. Jednoho dne mi však praktikující zničehonic řekla, že se z tohoto města odstěhuje. Byla to pro mě obrovská zkouška, protože to znamenalo, že od té chvíle budu muset místo pro objasňování pravdy udržovat úplně sama. Pocítila jsem osamělost, jakou jsem nikdy předtím nezažila.

Postupně jsem díky studiu Fa a kultivaci pochopila, že je to pro mě zkouška. Dokázala jsem snad kultivovat a objasňovat pravdu jen tehdy, když mě někdo doprovázel, a pokud by se mnou nikdo nebyl, přestala bych? Nebylo to právě proto, abych se zbavila připoutání a přestala se spoléhat na druhé? Jakmile jsem se rozhodla, řekla jsem si, že i kdybych na to byla sama, vytrvám. Byla to zkouška toho, zda to dokážu a zda budu schopna za všech okolností vytrvale dělat to, co mám dělat. Každou sobotu ráno jsem si na záda naložila velkou informační tabuli, táhla za sebou malý vozík a asi půl hodiny šla pěšky do centra města. Odpoledne jsem po skončení zase pěšky zamířila domů. Každá sobota pro mě byla velmi naplňující. Přestože to bylo únavné, povzbuzovala jsem se, abych se nebála únavy ani těžkostí, ale zůstala odhodlaná a dobře zachraňovala lidi.

Zlepšování se během záchrany mé matky, spolupraktikující

V prosinci 2019 jsem se ocitla před velkou životní zkouškou: mou matku v Číně, která je také praktikující, unesli místní zlí policisté. Všechno se seběhlo velmi náhle. Okamžitě jsem kontaktovala britskou Asociaci Falun Dafa a informovala o tom všechny praktikující ve Velké Británii. Mnoho z nich mi pomohlo a poskytlo mi řadu rad a podnětů. Začala jsem podnikat kroky k její záchraně. Napsala jsem dopisy objasňující pravdu britské vládě, místním poslancům a Amnesty International s žádostí o pomoc a založila jsem také internetovou petici. Během celého procesu mé myšlenky neustále kolísaly: jednu chvíli byly spravedlivé, vzápětí jsem měla pocit, že je situace beznadějná, a má mysl začala být neklidná. Věděla jsem, že musím více studovat Fa a pilněji vysílat spravedlivé myšlenky. Jasně jsem si uvědomovala, že jde o zasahování starých sil a myšlenkovou karmu, které se mě snaží přimět k negativnímu uvažování. Říkala jsem si, že musím prorazit past nastraženou starými silami. Postupně se mé myšlenky upevnily a má mysl byla stále klidnější.

Během procesu záchrany jsem také prošla mnoha zkouškami charakteru, které ve mně zanechaly hluboký dojem. Několik dní se mi nedařilo vůbec nic. Když jsem požádala spolupraktikující o pomoc, několikrát mě pořádně pokárali: někteří říkali, že jsem příliš připoutaná, jiní se ptali, proč čekám, až budou spolupraktikující telefonovat a objasňovat pravdu, místo abych sama zavolala policii v Číně. Uprostřed těžké zkoušky mě jejich slova velmi rozrušila a v mysli se mi začal objevovat pocit křivdy vůči spolupraktikujícím. Jakmile jsem si všimla, že se tento pocit začíná vynořovat, zachytila jsem ho a odstranila. Řekla jsem si, že bez ohledu na to, jak moc mě to rozrušilo, musím se na celou věc dívat pozitivně, z pohledu kultivujícího. Pocit křivdy vůči spolupraktikujícím je přesně to, co zlo chce vidět. Vnější chování praktikujícího nemusí nutně odrážet to, co si skutečně myslí, přesto mohou jeho slova působit nepříjemně. Rozhodně jsem nesměla padnout do pasti zla. Když jsem se uklidnila a všechno si pečlivě promyslela, zjistila jsem, že ačkoli tón praktikujících nebyl příjemný, skutečně poukázali na oblasti, v nichž jsem se potřebovala zlepšit. Uvědomila jsem si, že jsem příliš připoutaná k výsledku, tedy k tomu, aby byla matka propuštěna. Měla bych dobře využít skutečnosti, že byla unesena, k objasňování pravdy a záchraně lidí ve světě. Zda se ji podaří zachránit, záviselo na mnoha faktorech, včetně jejího vlastního kultivačního stavu a karmy. V tomto procesu jsem měla dělat to, co jsem dělat měla, opustit své připoutání a svěřit vše, co se týkalo mě i matky, Mistrovi a ve všem následovat Mistrova uspořádání.

Také jsem pečlivě přemýšlela o tom, že mi praktikující říkali, abych sama telefonovala a objasňovala pravdu. Uvědomila jsem si, že jsem se příliš spoléhala na praktikující z telefonního týmu RTC pro objasňování pravdy. Bylo mnoho věcí, které jsem mohla udělat. Proč jsem je tedy nedělala? Za tím se skrývalo připoutání ke spoléhání se na druhé a také strach: bála jsem se postavit zlým policistům a obávala jsem se, že nedokážu pravdu dobře objasnit. Rozpoznala jsem svůj problém a věděla jsem, že musím najít odvahu ho překonat. Mistr viděl, že jsem odhodlaná udělat průlom v telefonickém objasňování pravdy, a proto uspořádal, aby mi pomohla jedna zkušená, starší učednice Dafa. Byla velmi trpělivá. Pomohla mi také založit skupinový chat a přidala do něj několik dalších praktikujících, kteří věděli, jak takové hovory vést. Každé ráno jsme od 6:30 do 7:30 společně telefonovali na policejní stanici, úřad veřejné bezpečnosti a do vazební věznice v Číně, které se podílely na únosu mé matky, a objasňovali jim pravdu. V tuto dobu praktikující obvykle brzy vstávali, aby cvičili a studovali Fa, a byla jsem jim velmi vděčná, že svůj čas věnovali tomu, aby mi pomohli. Tato starší praktikující mě často povzbuzovala, abych mluvila více, a když jsem skončila, poradila mi, v čem se ještě potřebuji zlepšit. Díky této zkušenosti jsem v telefonickém objasňování pravdy udělala velký průlom.

Jak se blížily Vánoce, praktikující ze skupiny se postupně přestávali připojovat k ranním telefonátům a nakonec jsem zůstala sama. Během svátků jsem žádnou vánoční radost nepociťovala, protože jsem byla sama. Zároveň jsem však jasně věděla, že je to pro mě zkouška: zda dokážu pokračovat i tehdy, když na to budu sama. V duchu jsem Mistrovi řekla: „Mistře, buďte prosím bez obav. Touto zkouškou určitě dobře projdu a nezklamu Vás.“ A tak jsem každé ráno dál telefonovala a objasňovala pravdu. Poté, co byla matka více než dvacet dní nezákonně zadržována, se mi konečně podařilo dovolat policistovi, který měl její případ na starosti. V tichosti poslouchal více než dvacet minut, jak mu objasňuji pravdu, a poté zavěsil. Následující den byla matka propuštěna a zproštěna obvinění.

Když jsem touto zkouškou prošla, cítila jsem, že jsem se velmi posunula. Dříve jsem se bála problémů a těžkých zkoušek a měla strach, že se stane něco špatného. Nyní jsem pochopila, že kultivující se na věci musí dívat opačně. Pochopila jsem, že o všem je třeba přemýšlet z pohledu kultivujícího, porozuměla jsem tomu, co skutečně znamenají spravedlivé myšlenky a spravedlivé jednání, a odstranila jsem své připoutání ke spoléhání se na druhé.

Posílení studia Fa během pandemie a zároveň dobré zvládání šíření Fa a záchrany lidí

V roce 2020 se po celém světě začala šířit pandemie COVIDu-19. Měli bychom si o to více uvědomovat vážnost kultivace a být na sebe přísní. V té době jsem začala každý den co nejlépe využívat čas ke studiu Fa a vysílání spravedlivých myšlenek. Začala jsem také více cvičit, hodinu jsem prováděla cvičení držení kola a začala jsem se učit Fa zpaměti. Jakmile jsem se začala učit Fa zpaměti, objevil se pozoruhodný jev: Fa jsem odříkávala sama od sebe, a to i v nevědomém stavu. Když jsem se například ráno právě probudila a byla ještě napůl v polospánku, už jsem si v mysli odříkávala Zhuan Falun. V tomto období byl můj kultivační stav velmi dobrý. V noci se mi zdálo, že prudce stoupám k nebesům a stále rychleji prorážím jednu dimenzi za druhou. Bylo to tak rychlé, že jsem se trochu bála, ale ještě více jsem byla nadšená. Často se mi zdálo, že létám v nebesích. Jednou jsem zavítala do různých nebeských rájů a spatřila nádherné výjevy. Také se mi zdálo o zlatém Falunu, který se otáčel na obloze a byl stále větší a větší.

Kvůli plošným karanténám a lockdownům už nebylo možné pokračovat v sobotním šíření Fa v centru města. Začala jsem tedy hledat způsoby, jak se zapojit do jiných projektů. Jelikož jsme nemohli vycházet ven, zapojila jsem se spolu s mnoha dalšími praktikujícími do telefonického objasňování pravdy na platformě RTC. Později vydaly noviny Epoch Times zvláštní vydání věnované odhalení pravdy o tom, že KS Číny nechala virus uniknout. Začala jsem proto ve svém okolí chodit dům od domu a roznášet Epoch Times i pravdu objasňující materiály zaměřené proti odebírání orgánů. Ve městě, kde žiji, jsem postupně roznesla pravdu objasňující letáky do téměř 45 % domácností. Později mě praktikující z Cambridge pozvali, abych tam šířila Fa. Cambridge je známou turistickou destinací, která každoročně přitahuje velké množství návštěvníků. A tak v obdobích, kdy jsme nepropagovali Shen Yun, jsem se tam účastnila aktivit objasňování pravdy přímo v ulicích.

Během objasňování pravdy jsem si uvědomila sílu a důležitost soucitu.

Vzpomínám si, jak kolem mě jednou procházel muž středního věku z pevninské Číny. Působil výhružně, při chůzi výrazně rozhazoval rukama a vypadal jako někdo, s kým není radno si zahrávat. Nenechala jsem se zastrašit, přirozeně a otevřeně jsem se na něj usmála, pozdravila ho a podala mu pravdu objasňující materiály. Zaskočilo ho to a vzápětí se bezděčně také usmál. V okamžiku, kdy se usmál, se celý jeho výraz změnil a najednou vypadal jako laskavý strýček. Tato příhoda ve mně zanechala hluboký dojem. Uvědomila jsem si, že bychom se neměli nechat zastrašit vnějším vystupováním běžných lidí. Mnoho Číňanů získalo odpudivý výraz v důsledku toho, že byli dlouhodobě prostoupeni vlivem zlé KS Číny. Když však naše laskavé myšlenky dosáhnou jejich pole, mohou rozpustit onu prudkost a nepřátelství, které se v nich skrývají, a navrátit jim takovou podobu, jakou by laskavý člověk měl mít. Samozřejmě se také často setkávám s lidmi, kteří mi nadávají. Většinou se však dokážu nezlobit a nenechám se tím vyvést z klidu. My, učedníci Dafa, bychom měli ovlivňovat běžné lidi a napravovat jejich nesprávné myšlenky a chování, místo abychom dovolili běžným lidem ovlivňovat náš stav mysli, s nímž děláme to, co máme dělat.

Zlepšování se během účasti na projektu Shen Yun

Od roku 2019 se podílím na prodeji zboží Shen Yun. Každý rok se na tuto práci i na příjezd Shen Yun velmi těším. Je pro mě velkou ctí spolupracovat se spolupraktikujícími a dobře odvádět práci pro Shen Yun. Každý den jsme velmi zaneprázdněni, ale nejenže necítím únavu, dokonce se cítím lehce a povzneseně, téměř jako ve snu. Po několika dnech mám pocit, jako bych navštívila pohádkovou říši – zapomenu na všechny starosti a všední záležitosti běžného života a každý den prožívám v klidu a pokoji. Když turné Shen Yun skončí, vždy odcházím jen nerada.

Také jsme se postupně posunuli od počáteční nezkušenosti k čím dál větší zručnosti a profesionalitě. V minulosti vystupoval Shen Yun pouze v několika městech, ale postupně se jejich počet zvýšil na více než deset a bylo zapotřebí stále více lidí. Dříve zvládala koordinátorka veškerou práci sama, ale s rostoucím počtem měst už nemohla všechno stíhat a potřebovala více lidí, kteří by převzali část úkolů. Dříve jsem se obávala komplikací, a když mě koordinátorka požádala, abych něco převzala, vždy jsem se tomu snažila vyhnout. S tím, jak jsem se však zlepšovala v kultivaci, rostl i můj smysl pro odpovědnost. Uvědomila jsem si, že bych měla převzít to, co převzít mám, být zodpovědná a neustupovat, když je potřeba něco udělat.

V posledních letech jsem začala zastávat roli vedoucí jednoho z prodejních stánků se zbožím Shen Yun. Při spolupráci se spolupraktikujícími mezi námi někdy docházelo k neshodám, kvůli nimž jsem cítila křivdu a nespokojenost a měla jsem pocit, že jim chybí smysl pro odpovědnost. Někdy jsem se snažila s praktikujícími promluvit a vysvětlit jim svůj pohled, ale často jsem měla pocit, že to nemá příliš velký účinek. Velmi mě to rozčilovalo, a přestože jsem se ze všech sil snažila ovládat své emoce a neztratit nervy, můj postoj se mi stále odrážel ve tváři. Občas jsem si také stěžovala koordinátorce a říkala, že bychom možná příští rok některé praktikující už neměli zapojovat. Následující rok však byli tito praktikující znovu pozváni.

V tu chvíli jsem se začala dívat do sebe. Rozhořčení v mém srdci už bylo v rozporu s povahou vesmíru. Určitě ve mně bylo něco, v čem jsem se potřebovala zlepšit. Zaprvé, neměla bych tak snadno navrhovat, aby se některý spolupraktikující projektu neúčastnil. To, kdo se může podílet na projektu Shen Yun, uspořádal Mistr. Práce na tak důležitém projektu, jako je Shen Yun, je vzácnou příležitostí k ustanovení mocné ctnosti. Není to něco, k čemu se člověk může jednoduše připojit jen proto, že chce. Když Mistr uspořádal, aby spolupraktikující přišli, určitě mají své vlastní poslání, které mají naplnit.

Zadruhé, vždy jsem chtěla, aby ostatní dělali věci podle mých představ. Když se druzí chovali způsobem, který nesplňoval má očekávání, měla bych k nim přistupovat s větším pochopením a ohleduplností, místo abych je obviňovala a stěžovala si. Chování každého člověka je odrazem jeho vlastní úrovně a každý spolupraktikující se kultivuje v Dafa a prostřednictvím kultivace se bude postupně pozvedat. Praktikující, kteří se kultivují v rámci projektu, budou nevyhnutelně získávat vlastní zkušenosti a pochopení a budou se zlepšovat. Jak budou postupně získávat zkušenosti, docházet k novým pochopením a dělat pokroky, přirozeně začnou svou práci dělat dobře, místo aby k tomu byli nuceni. Měla bych si kultivovat tolerantní srdce a velkorysost, s níž dokážu přijímat druhé.

Když jsem si to uvědomila, musela jsem podle toho také jednat. Tehdy jsem si stanovila cíl: až se příště zapojím do projektu Shen Yun, v této otázce se zlepším a už si nebudu na spolupraktikující stěžovat ani jimi pohrdat. Ať se praktikující budou chovat jakkoli, přijmu to a potichu doplním vše, co bude podle mého názoru potřeba. Když následující rok Shen Yun přijel, už jsem v sobě jasně cítila změnu. Přestože ve mně ještě zůstával nepatrný kousek mentality stěžování si, který jsem neodstranila, velmi jsem se zlepšila a mé srdce bylo mnohem klidnější. Letos jsme při prodeji zboží Shen Yun v jednom městě byly u našeho stánku jen dvě – já a jedna další praktikující. Tato praktikující ještě nebyla s prací příliš obeznámená, a tak jsem potichu a dobře zvládla všechny úkoly, aniž bych v srdci pocítila sebemenší nespokojenost. Nejen to, i když jsem pracovala sama, byla jsem dokonce rychlejší než několik lidí u jiného stánku a celkový prodej se oproti minulému roku také výrazně zvýšil. Uvědomila jsem si, že jsem dříve byla příliš připoutaná k takzvané spravedlnosti a myslela si, že by každý měl dostat stejný díl práce. Schopnosti praktikujících se však liší: někteří jsou dobří v jedné věci, jiní v jiné; někteří pracují rychle, jiní pomaleji. Pokud máme větší schopnosti, měli bychom jako ti schopnější udělat více a nepociťovat nespravedlnost kvůli tomu, že toho na sebe bereme více. Naše schopnosti nám koneckonců dal Mistr, a proto bychom měli naplno využít své schopnosti a silné stránky, abychom dobře odváděli práci při pomáhání Mistrovi v nápravě Fa.

Závěr

Když se ohlížím za těmito lety kultivace, prošla jsem na své cestě mnoha zkouškami a nezdary. Pod Mistrovou soucitnou ochranou a posilováním jsem navzdory všem obtížím došla až tam, kde jsem dnes, a hluboce jsem si uvědomila, že kultivace není snadná. Mistr řekl v „Učení Fa přednesené ve Washingtonu, D.C.“:

„Podstata toho, co se vám snažím říci, je, že jste sem přišli jen kvůli této věci! (Učedníci nadšeně tleskají) Takže nemáte na vybranou, opravdu nemáte jinou možnost [než dělat to vše dobře]! To platí pro učedníky Dafa. Obyčejní lidé mohou procházet šesti cestami převtělování a reinkarnovat se v různých říších. Ale to vy už nemůžete, protože vy jste tady pouze kvůli Dafa a této ohromné záležitosti. Takže když se nebudete činit dobře, budete toho litovat. A zvláště bych chtěl upozornit naše dlouholeté učedníky Dafa, aby nezvolňovali. Prošli jste tolika dlouhými a vyčerpávajícími roky a dospěli jste až k tomuto dni, a skutečně to nebylo snadné! Copak nevíte, že si máte sami sebe cenit a vážit? Já si vás určitě vážím! A božské bytosti také! (Učedníci nadšeně tleskají) A tak byste si tím více měli vážit a cenit sami sebe.“

Pokaždé, když čtu tuto pasáž Fa, cítím, kolik úsilí a upřímné péče Mistr vkládá do svého učení. Často si touto pasáží Fa připomínám a povzbuzuji se: musím si vážit cesty, kterou jsem prošla, k cestě přede mnou přistupovat s ještě větší opravdovostí a vážností, a pilně postupovat vpřed, aniž bych polevovala.

Má úroveň je omezená. Pokud něco z toho, co jsem uvedla, není v souladu s Fa, laskavě mě na to upozorněte.

(Prezentováno na Evropské konferenci Fa 2026)