Hledání pravdy mě přivedlo na cestu kultivace Dafa

(Minghui.org) Býval jsem docela obyčejným mužem v Číně — manželem a otcem v běžné rodině. Dříve jsem politice nevěnoval pozornost a nikdy by mě nenapadlo, že jednou opustím svou zemi. Mou největší touhou tehdy bylo prostě jen usilovně pracovat, vychovat děti a zajistit rodině stabilní život. Určité životní zkušenosti spolu s mnoha událostmi, jichž jsem byl později svědkem, které jsem osobně prožil a jimž jsem postupně porozuměl, však krok za krokem měnily můj pohled na svět a ovlivnily další směřování celé naší rodiny.

Od pochybností k hledání pravdy

Když jsem žil v Číně, postupně jsem se dozvídal o různých událostech a praktikách, jako byl například incident se sebeupálením na náměstí Tiananmen, internační tábory v oblasti Xinjiang a násilné odběry orgánů. Tyto věci ve mně vždy vyvolávaly otázky. Začal jsem si uvědomovat, že oficiální verze předkládaná vládou nemusí vypovídat o celé skutečnosti.

Setkával jsem se také s událostmi, které bezprostředně zasahovaly do života obyčejných občanů. Viděl jsem a slyšel o případech, kdy byly lidem násilně demolovány domy kvůli developerským projektům nebo z jiných důvodů. Někteří z těch, jež ztráta domova a obživy těžce postihla, protestovali krajními způsoby a ze zoufalství se dokonce uchýlili k sebeupálení. Hluboce mnou otřásl také skandál se sušeným mlékem kontaminovaným melaminem. Nešlo pouze o bezpečnost potravin, ale o situaci, která v mnoha rodinách zcela zničila důvěru v to, že státní dohled zajišťuje bezpečí občanů.

Následovaly skandály ohledně bezpečnosti vakcín, které mě znepokojily stejně hluboce. Jako otce mě velmi zasáhlo, když jsem viděl, jak závadné vakcíny poškozují malé děti, zatímco odpovědné osoby nebyly vyšetřovány ani potrestány úměrně způsobeným škodám. Stále častěji jsem si kladl otázku, do jaké míry jsou v takové společnosti skutečně chráněny životy a práva obyčejných lidí.

Dozvěděl jsem se rovněž, že někteří čínští občané, jejichž práva k domovům, půdě nebo obživě byla porušena, se pokoušeli domoci spravedlnosti oficiální cestou prostřednictvím stížností či petic. Nakonec však byli zatčeni a zadrženi na základě vykonstruovaných obvinění, jako je například „vyvolávání sporů a provokování problémů“.

Tyto události ve mně neustále vyvolávaly jedinou otázku: Když se obyčejný člověk setká s nespravedlností, jaké možnosti mu vlastně zbývají k hájení vlastních práv? Po protestním hnutí proti návrhu zákona o vydávání osob v Hongkongu v roce 2019 jsem začal aktivně hledat odpovědi v různých informačních zdrojích a z odlišných úhlů pohledu.

Poznávat svět za hranicemi Číny však přímo z jejího území vůbec není snadné. Internet je tam silně cenzurován a řada zahraničních webových stránek je zablokována. Abych zjistil pravdu, začal jsem používat nástroje k obcházení čínského internetového firewallu, díky nimž jsem získal přístup k informacím ze zahraničí. Dobře jsem věděl, že vláda internet přísně kontroluje. Chtěl jsem však jednoduše zjistit, jaký je skutečný svět za hranicemi a zda jsou věci, kterým jsem doposud věřil, opravdu pravdivé.

Začal jsem sledovat nezávislá zahraniční média a přečetl si spoustu informací, které v Číně nebyly dostupné. Čím více jsem se toho dozvídal, tím více jsem pochyboval o dlouhodobé kontrole informací, internetové cenzuře a potlačování nesouhlasných hlasů v zemi. Dokonce jsem prostřednictvím svých osobních účtů na internetu začal vyjadřovat podporu obsahu, který se stavěl proti Komunistické straně Číny (KS Číny), prosazoval svobodu a odhaloval pravdu.

K mému překvapení mi brzy nato zaklepala na dveře policie. Policisté mi zabavili počítače a varovali mě kvůli mým takzvaným „nezákonným aktivitám“. Tato událost ve mně zanechala hlubokou stopu. Poprvé jsem na vlastní kůži zažil, že obyčejný občan v Číně může upoutat pozornost úřadů a vysloužit si od nich varování jen proto, že hledá informace ze zahraničí nebo vyjadřuje názory odlišné od oficiální verze.

Teprve tehdy jsem skutečně pochopil, že svoboda projevu, kterou jsem vždy považoval za samozřejmost, ve skutečnosti není právem, jež by člověk v Číně mohl reálně využívat.

Pandemické uzávěry mi pomohly vidět skutečnost ještě jasněji

Poté přišla pandemie covidu-19 (viru KS Číny). Následující tři roky uzávěr pro mě představovaly naprosto zásadní životní zkušenost.

Povinné očkování, povinné nošení roušek a neustálé testování nukleových kyselin spolu s povinným skenováním zdravotních kódů, omezováním cestování a opakovanými uzávěrami neustále narušovaly běžný chod naší rodiny. Na vlastní oči jsem viděl, jak jediné opatření dokáže náhle obrátit celý náš život naruby.

Skutečnost, zda smíme opustit domov, jít do práce, poslat děti do školy nebo udržovat běžný kontakt s rodinou a přáteli, jsme často vůbec nemohli ovlivnit. Na internetu jsem s hrůzou sledoval zprávy o lidech, kteří zemřeli jen proto, že během uzávěr zůstali uvězněni ve svých domovech. Někteří zemřeli kvůli nedostatku jídla či léků, jiní si vzali život skokem z budovy. Byl jsem tím naprosto otřesen.

Zatímco dříve jsem měl pouhé pochybnosti, tyto tři roky lockdownů jsem prožil osobně. O to jasněji jsem si uvědomil, že pokud člověk nemá skutečnou svobodu a svá práva, jen velmi těžko může v životě pociťovat opravdové bezpečí.

Jako otec jsem se začal vážně obávat o budoucnost svých dětí. Můj mladší syn byl vždy dobrým žákem, dosahoval výborných výsledků a miloval sport. V čínském vzdělávacím systému však čelil naprosto drtivé studijní zátěži a obrovskému tlaku na výkon v konkurenci s ostatními. Kvůli nekonečnému množství domácích úkolů a dalších školních povinností se málokdy dostatečně vyspal, natož aby si našel čas na pohyb. V té době jsem jasně vnímal tu obrovskou psychickou zátěž, které byl neustále vystaven.

Ačkoli byl výborným studentem, často býval vyčerpaný a vůbec nepůsobil uvolněně, bezstarostně a šťastně, jak by u dítěte jeho věku mělo být zvykem. Někdy vypadal vyloženě sklesle. Jako otec jsem nechtěl, aby se celý jeho život točil pouze kolem výsledků zkoušek. Přál jsem si, aby vyrůstal zdravě a měl čas na sport, přátelství, vlastní zájmy a opravdovou radost ze života, nejen na nekonečné učení.

Zkušenosti z období pandemie spolu s tlakem, jemuž syn během dospívání čelil, ve mně upevnily zásadní přesvědčení: Nechci, aby mé dítě vyrůstalo v prostředí, kde se nemůže svobodně vyjadřovat, získávat pravdivé informace nebo si svobodně zvolit vlastní životní cestu.

Starší syn žil již dlouhou dobu v Kanadě a mnohokrát jsem ho tam navštívil. Demokracie, svoboda a vstřícnost lidí v této zemi na mě hluboce zapůsobily. Nakonec jsme se proto rozhodli změnit prostředí, v němž náš nejmladší syn vyrůstal, a odjet s ním z Číny, aby mohl studovat v Kanadě. Teprve po příjezdu do Kanady jsem skutečně poznal, co znamená opravdová svoboda.

V Kanadě jsme se sice zpočátku potýkali s jazykovou bariérou a museli se zorientovat v úplně novém každodenním životě, ale zároveň jsem tam poprvé v životě zažil svobodu. Tady mohu naprosto svobodně vyjadřovat své názory, získávat informace z různých úhlů pohledu, otevřeně diskutovat o krocích vlády, sám rozhodovat o tom, jak budu žít, a dokonce si svobodně zvolit vlastní víru. V Číně pro mě všechny tyto věci představovaly jen prázdné abstraktní pojmy. Až když jsem začal žít v Kanadě, naplno jsem si uvědomil, že svoboda se projevuje v těch nejobyčejnějších detailech každodenního života.

Místní lidé se k nám od začátku chovali velmi vstřícně. Ačkoli naše angličtina nebyla zrovna nejlepší, neustále jsme se setkávali s mnoha laskavými lidmi, kteří nám ochotně pomáhali. Postupně jsme si to tam zamilovali a přáli si stát se skutečnou součástí místní komunity. Jako rodina jsme se proto zapojili do dobrovolnické činnosti — chtěli jsme Kanadě něco vrátit a podle svých možností pomáhat ostatním.

Pro mě to však znamenalo mnohem víc než jen pouhé dobrovolnictví. Poprvé v životě jsem naplno pocítil, že svobodná společnost lidem nejen garantuje jejich práva, ale zároveň jim dává i krásnou příležitost nezištně pomáhat druhým.

Od příjezdu do Kanady je můj mladší syn šťastnější

Tou nejnápadnější změnou, kterou u syna od našeho příjezdu do Kanady pozoruji, je zkrátka to, že je mnohem šťastnější. Jeho studijní výsledky sice zůstávají výborné, ale školní povinnosti už nepohlcují celý jeho život. Má podstatně více času na spánek, sport i své koníčky. Odjakživa miloval basketbal. V Kanadě hned vstoupil do klubu, kde pravidelně trénuje a účastní se soutěží. Nejenže si dokázal udržet dobré známky, ale zároveň často hraje na turnajích a získal už i medaile.

Jako otce mě nesmírně těší, když vidím, že syn má vlastní život i mimo školní lavice — naplno se věnuje sportu, který miluje, trénuje, soutěží se svými vrstevníky a mnohem častěji se usmívá. Ještě hlouběji jsem si díky tomu uvědomil, že pro své dítě nechci jen jedničky na vysvědčení, ale především zdravý, šťastný a důstojný život plný otevřených možností. I proto si našeho života v Kanadě vážíme stále víc.

S Falun Dafa jsem se setkal shodou okolností

Později jsem se díky naprosto šťastné shodě okolností setkal s Falun Dafa. Zpočátku jsem se o něm chtěl jen něco málo dozvědět a vůbec by mě nenapadlo, že ho nakonec sám začnu praktikovat. Čím více jsem však Falun Dafa poznával, tím více jsem zjišťoval, že jeho principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti naprosto hluboce souzní s hodnotami, které jsem si postupně v životě osvojil. Začal jsem proto studovat učení a dělat cvičení.

Bylo to rozhodnutí, které jsem učinil zcela sám na základě vlastního pochopení a uvažování, aniž by mi kdokoli diktoval, jestli mám praktikovat, nebo ne. Právo svobodně si zvolit vlastní víru je pro mě nesmírně cenné, a to zvláště po životě v prostředí, kde i pouhý přístup k informacím vyžadoval naprosto mimořádnou opatrnost. Po příjezdu do Kanady konečně mohu sám číst, svobodně přemýšlet, posuzovat věci a sám se rozhodnout, čemu chci věřit a co budu praktikovat.

To mě pochopitelně přimělo znovu posoudit různá tvrzení o Falun Dafa, jimiž mě dříve krmili v Číně. Jak jsem se o praxi dozvídal víc a víc, začal jsem nacházet informace odhalující skutečnou pravdu o dlouhodobém pronásledování praktikujících Falun Dafa, a to včetně hrůzných podrobností o protiprávním věznění, mučení a nucené „transformaci“. Narazil jsem také na různá vyšetřování a zprávy o skutečných zdrojích orgánů pro transplantace v Číně. Všechna tato odhalení mnou naprosto hluboce otřásla.

Začal jsem stále lépe chápat, proč praktikující Falun Dafa v zahraničí tak neúnavně objasňují pravdu. Já sám jsem totiž býval přesně tím člověkem, který ji vůbec neznal. Kdybych tehdy neodjel do Kanady a nezískal svobodný přístup k informacím za hranicemi Číny, možná bych těmto věcem nikdy v životě skutečně neporozuměl. Když teď vidím, jak tu praktikující Falun Dafa svobodně sdílejí své zkušenosti a neústupně odhalují pronásledování ze strany Komunistické strany Číny, naprosto plně chápu, proč to dělají. Jsem pevně přesvědčen, že každý člověk by měl mít svaté právo vyslechnout si různé úhly pohledu, sám o věcech kriticky přemýšlet a utvořit si svůj vlastní nezávislý názor.

Od chvíle, kdy praktikujeme Falun Dafa, se naše životy výrazně změnily

Když jsem začal praktikovat Falun Dafa, okamžitě jsem si všiml obrovských změn ve svém myšlení i celkovém přístupu k životu. Ze všech sil jsem se začal snažit jednat přesně podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Kdykoli jsem narazil na nějaký konflikt v rodině nebo spory s jinými lidmi, vždycky jsem si připomněl, že si mám mnohem méně stěžovat a naopak projevovat více pochopení pro druhé. Naučil jsem se dívat do sebe a přemýšlet o vlastním podílu na tom, co se zrovna pokazilo, namísto abych automaticky svaloval vinu na své okolí. Díky tomu všemu jsem začal pociťovat stále hlubší vnitřní klid. Dafa se mnou praktikuje také moje manželka. Oba na sobě cítíme, že se nám výrazně zlepšilo zdraví — takhle skvěle jsme se v životě necítili. Zvláště u manželky nastala opravdu viditelná změna: dřív neustále trpěla úpornými bolestmi hlavy a musela brát silné léky. Poté, co začala praktikovat, bolesti postupně úplně odezněly a už hodně dlouho nepotřebuje vůbec žádné prášky.

Jsou to samozřejmě jen naše osobní zkušenosti. Nijak je nevydáváme za zázračnou lékařskou léčbu a ani od nikoho neočekáváme, že nám to bude automaticky věřit. Pro nás jsou však tyto úžasné změny naprosto skutečné a jenom dál posílily naše pevné odhodlání vytrvat v praktikování Dafa.

Už nemohu být tím, kým jsem býval

Když se dnes ohlédnu zpět, naplno si uvědomuji, že všechny ty změny do naší rodiny přicházely jen velmi pozvolna, krok za krokem. Všechno to vlastně začalo jen tím, že jsem si ohledně určitých věcí začal klást prosté otázky. Následné události v Hongkongu v roce 2019 mě pak přiměly začít po pravdě pátrat aktivně. Díky tomu jsem prolomil internetový firewall čínské vlády, získal svobodný přístup k informacím, začal sledovat zahraniční média a nezávislé komentátory, a dokonce jsem si vysloužil i varování od policie za pouhé vyjadřování vlastních názorů na internetu. Hned nato jsme museli prožít tři strastiplné roky pandemických uzávěr.

Všechny tyto tvrdé zkušenosti mi čím dál tím jasněji ukazovaly, že bez svobody a skutečně chráněných lidských práv člověk zkrátka nikdy nezažije opravdový pocit bezpečí, a to ani tehdy, když žije ve své vlastní zemi. A jako otec jsem si ze všeho nejvíc přál, aby mé děti mohly vyrůstat v naprosto svobodném, zdravém a šťastném prostředí. Přesně proto jsme nakonec opustili Čínu a odjeli do Kanady.

Až tam jsem poprvé v životě na vlastní kůži zažil skutečnou svobodu — ničím neomezenou svobodu číst, přemýšlet a svobodně si zvolit vlastní víru. Později jsem se naprostou shodou okolností setkal s Falun Dafa a začal se mu věnovat. Všechny tyto cenné zkušenosti se už natrvalo staly nedílnou součástí mého života.

Nesmírně si vážím svobody, kterou nám Kanada s otevřenou náručí nabídla, a jsem hluboce vděčný všem těm místním laskavým lidem, kteří nám na naší nové cestě pomáhali. Chci tady dál poctivě pracovat, žít, věnovat se dobrovolnictví, vytrvale pokračovat v praktikování a za všech okolností se snažit žít přesně podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Rád bych také sdílel svůj osobní příběh i s ostatními a předal jim jedno důležité poselství: Pravda si zaslouží, abychom po ní pátrali, a upřímná víra si zaslouží náš hluboký respekt.

Kdysi jsem jen ze strachu mlčel. Později jsem ale našel odvahu začít hledat pravdu. A po příjezdu do Kanady jsem si konečně naplno uvědomil, že člověk opravdu může svobodně přemýšlet, sám se rozhodovat a žít v souladu se svým vlastním svědomím. Právě proto si Kanady tolik vážím a právě proto jsem s tím nejpevnějším odhodláním nastoupil na cestu kultivace ve Falun Dafa.