Jak jsem se měnila na cestě kultivace

(Minghui.org) Od chvíle, kdy jsem začala praktikovat Falun Dafa, uplynula tři desetiletí. Jak ten čas letí! Rychlé plynutí času je jen otázkou jeho odměřování a přechodu z jednoho období do druhého. V poslední větě knihy Zhuan Falun Mistr Li Hongzhi řekl:

„Doufám, že až se vrátíte domů, využijete svůj čas co nejlépe pro opravdovou kultivaci.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Ptala jsem se sama sebe: Řídila jsem se ve svém jednání Mistrovými slovy? Vážím si každého dne své kultivace?

Snášet utrpení v lidském světě

Mé nejranější vzpomínky pocházejí z doby, kdy mi bylo šest let a v Číně právě probíhal velký hladomor. Ještě než jsem vůbec začala poznávat krásu a radosti života, náhle jsem neměla co jíst. Pro malé dítě to byla nesmírně těžká zkouška.

Když se ohlížím za svým životem, vzpomínám si, že jsem vždy dbala na slova a rady rodičů a chovala se zdvořile ke starším i k ostatním lidem. Brala jsem ohled na sourozence, nikdy jsem se s nimi nepřela o jídlo ani pití a neplakala jsem ani se nezlobila, dokonce ani tehdy, když nebylo co jíst.

Právě v tom roce se mi zdál sen, na který nikdy nezapomenu. Byla jsem vysoko na obloze, měla podobu malé holčičky a sledovala obrovskou kouli, která se valila dolů k lidskému světu. Viděla jsem, jak při sestupu na zem prochází mezi dvěma horskými roklemi, až mi nakonec zmizela z dohledu. Tento sen mě provázel celý život. Co mi tehdy měl sdělit?

Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) uchvátila moc a provedla pozemkovou reformu, stala se rodina mého otce terčem pronásledování. Když mi bylo čtrnáct let, byl otcův nejstarší bratr během kampaně proti pravičákům označen za „pravičáka“ a poslán na více než dvacet let na venkov k „převýchově“. Kvůli takzvaným „historickým problémům“ rodiny jsme byli za kulturní revoluce zasaženi i my – rodiče, sourozenci a já. Čelili jsme diskriminaci a dlouhodobému politickému pronásledování. To vše ze mě udělalo málomluvnou, uzavřenou a samotářskou osobu.

V těch bouřlivých časech jsem žila ve strachu ze šikany. Vytvořila jsem si proto mnoho představ a připoutání – vzorce chování, které se obtížně měnily. Dlouhodobý útlak vedl k tomu, že jsem navzdory nízkému věku onemocněla závažnými chorobami, například trombocytopenií, tedy sníženým počtem krevních destiček, a revmatismem. Byla jsem v nejlepších letech, ale velmi hubená a měla jsem nezdravou barvu pleti.

Utrpení, které naší rodině přinesly politické kampaně, zanechalo mé srdce tak křehké, že už nedokázalo snést další bolest. Vzpomínám si, jak škola ve druhém ročníku nižší střední školy uspořádala pro učitele a žáky promítání filmu o pronásledování Wu Hana, náměstka pekingského primátora, během kulturní revoluce. Jakmile film začal, úplně jsem se přestala ovládat. Vyběhla jsem z kina, posadila se na obrubník a neutišitelně plakala. Nikdo nedokázal pochopit, jaké trauma a tlak mi politické pronásledování ze strany KS Číny způsobilo, ani jak hlubokou nenávist jsem k této straně chovala. Byli jsme poctivá, laskavá rodina, která dodržovala zákony a ctila tradiční hodnoty. Jednoduše jsem nechápala, proč čelíme takové diskriminaci.

Úžasné životní proměny po zahájení kultivace v Dafa

V říjnu 1995 jsem se vrátila domů navštívit rodiče. Překvapilo mě, že maminka září radostí. Bývala vojačkou, prošla různými politickými kampaněmi, byla rázná a snadno se rozhněvala – vždy jsem se jí bála. Roky stresu a působení stranické indoktrinace jí vtiskly přísný, chladný výraz. Když jsem však uviděla, jak se změnila, obavy, že mi zase vyhubuje, úplně zmizely.

„Mami,“ zvolala jsem, „ty ses změnila! Vypadáš šťastně a spokojeně.“ Nadšeně mi vyprávěla, že začala praktikovat Falun Dafa a jak úžasné jsou Dafa i Mistr. Požádala mě, abych s ní šla na cvičební místo, a pak mi podala knihu Zhuan Falun. Pečlivě jsem si ji uložila do batohu.

Když jsem se později pustila do čtení, kniha mě naprosto uchvátila, přestože jsem dřív při čtení obvykle přeskakovala z místa na místo. Zhuan Falun jsem přečetla jedním dechem. Měla jsem pocit, jako by se má duše očistila. Otočila jsem se, zahleděla se do stropu a v nitru mi vyvstala hluboká úcta k Mistrovi – tato kniha byla opravdu velkolepá. Srdce se mi naplnilo radostí a všechny smutky i starosti zmizely.

Tak začala má kultivační cesta. Díky studiu Fa a cvičení jsem prošla velkými změnami. Například všechny mé nemoci zmizely, aniž jsem si toho zprvu všimla. Od chvíle, kdy jsem začala praktikovat, mi Mistr neustále pomáhá docházet k pochopením. Přihodilo se mi mnoho zázračných věcí a dějí se i nadále. Vzpomínám si na další živý sen, v němž jsem byla na otevřeném moři poblíž města. Byly tam útesy pod hladinou, vodní víry, rozbouřené vlny a křišťálově čistá voda. Kráčela jsem po hladině těsně nad ponořenými útesy. Pochopila jsem to tak, že při kultivaci člověk narazí na zkoušky a těžkosti, které musí překonat. Zároveň to mělo prověřit můj postoj k Dafa a můj kultivační stav.

V devadesátých letech připravila vlna bankrotů podniků o práci velké množství zaměstnanců. Bez zdroje obživy měli potíže vyjít s penězi a zajistit si lékařskou péči. Toto období se vyznačovalo prudkým úpadkem morálky, rozbujelým obohacováním úředníků a šířením společenských nešvarů i chaosu. Také já jsem v roce 1997 přišla o zaměstnání, které bývalo pohodlné a stabilní a zajišťovalo mi pravidelný příjem.

Přestože jsem byla od přírody uzavřená a málomluvná, vydala jsem se na novou profesní dráhu. Nová práce byla mimořádně náročná. Kolektiv téměř sedmdesáti lidí tvořila velmi různorodá směs osob s výrazně odlišnou morální úrovní. Panoval tam tvrdý boj o zakázky, docházelo k potyčkám i slovním útokům a dobré se chaoticky mísilo se špatným. Práce v takovém prostředí skutečně zocelila můj charakter. Pamatovala jsem na Mistrovo učení, přistupovala k sobě jako k praktikující a soustředila se na to, abych byla dobrým člověkem.

V kabelce jsem nosila Zhuan Falun a kdykoli jsem měla chvíli volna, vytáhla jsem ho a četla. Naučila jsem se dobře vykonávat svou práci a má uzavřená povaha se začala měnit. Tím se položil základ pro mé pozdější objasňování pravdy o kultivaci Falun Dafa. Kdybych se neuměla dobře vyjadřovat a bála se setkávat s lidmi, jak bych jim mohla předávat informace o Dafa a pomáhat Mistrovi je zachraňovat?

Dafa mě zocelil. Díky vynikajícím pracovním výsledkům si mě velmi vážilo vedení i ostatní zaměstnanci. Z běžné pozice v prodeji jsem byla povýšena na místo v poprodejních službách se slušným platem. Děkuji Vám, Mistře!

Pomáhat lidem poznat pravdu o Dafa

Kultivace je velmi vážná věc. Kultivovat se v Dafa je tou nejsprávnější a nejmoudřejší volbou, jakou může člověk učinit. Pronásledování, které začalo 20. července 1999, představovalo pro všechny velkou a přísnou zkoušku. Už od dětství jsem zažívala politicky motivované útrapy, které postihovaly naši rodinu, neustálé obtěžování ze strany místních úřadů i nepřetržité šíření pomlouvačné propagandy. Tomu, co hlásaly noviny a televize, jsem nevěřila ani nevěnovala pozornost a pevně jsem věřila v Mistra a Dafa.

Jednoho dne za mnou přišli zástupci místní správy a několik policistů a zeptali se: „Chystáte se do Pekingu na náměstí Tiananmen?“

Odpověděla jsem: „Mohu svobodně jet, kam chci. Nikdo nemá právo mi do toho zasahovat. V Pekingu jsem nebyla, i když bych tam moc ráda jela.“

Zneklidněli a naléhali na mě, abych tam nejezdila. Varovali mě, že bych na to doplatila, a podobně. Tehdy jsem pracovala a doma měla malé dítě. Sama jsem se starala o jeho výchovu, měla plné ruce práce a nevěděla jsem, co se v Pekingu děje. Později jsem se dozvěděla, že se tam vydalo mnoho praktikujících, aby apelovali na vládu a objasňovali pravdu o Falun Dafa. Teprve tehdy jsem pochopila, proč se mi úředníci snažili zabránit v cestě do Pekingu.

Kvůli pomluvám a propagandě KS Číny mnoho lidí uvěřilo lžím a začalo k Dafa chovat nenávist. Připravilo je to o příležitost poznat vesmírný zákon Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Jako učednice Dafa jsem věděla, že se musím dobře kultivovat a pomáhat Mistrovi je zachraňovat.

Při objasňování pravdy jsem se setkávala s lidmi, kteří měli k Dafa a praktikujícím nejrůznější postoje. Někteří vyjadřovali Mistrovi úctu, zajímali se o něj a přáli mu pevné zdraví. Jiní děkovali praktikujícím za pomoc s vystoupením z KS Číny a jejích přidružených organizací a nabádali je, aby dbali na svou bezpečnost. Když jsem hovořila s jednou ženou, řekla mi, že má pocit, jako by jí procházela energie, a že je to opravdu zázračné. Rozhodně mi sdělila: „Vystoupím z KS Číny. Věřím, že Dafa i Mistr jsou dobří!“

Jak jsem dál hovořila s lidmi o Dafa, postupně jsem se zbavovala strachu a můj charakter se zlepšoval. Jednou jsem šla objasňovat pravdu s Liu, jejíž jméno je zde změněno. Potkaly jsme muže ve věku přes osmdesát let, který dříve praktikoval Dafa. Když jsem s ním mluvila o Dafa a pomohla mu vystoupit z KS Číny, okamžitě se velmi rozrušil. Řekl mi, že Mistr navštívil továrnu, v níž kdysi pracoval, aby tam šířil Fa. To mě také velmi nadchlo. Zavolala jsem Liu a vyptávaly jsme se ho na jeho situaci. Dozvěděly jsme se, že mu po začátku pronásledování zabavili knihy Dafa. Ztratil také kontakt s ostatními praktikujícími, a proto neměl k žádným knihám Dafa přístup. Liu si s ním tedy domluvila schůzku a přinesla mu několik knih Dafa. Když se setkali, měl velkou radost.

Pokračovat na své cestě a dodržet své sliby

Praktikuji už tři desetiletí. Nedávno jsem se sama sebe zeptala: Opravdu jsem si vážila každého dne své kultivace? Odstranila jsem představy, které jsem si vytvořila v lidském světě? Uvědomila jsem si, že ne.

Při návštěvě Han, bývalé spolužačky z dětství, jejíž jméno je zde změněno, se naše řeč stočila k dívce, na kterou jsme si pamatovaly ze střední školy. Byla tvrdá a hrubá, vytvářela s dalšími žáky uzavřené skupinky a vyžadovala, aby se všichni bezvýhradně podřizovali jejím přáním. Každého, kdo se nepřizpůsobil, vylučovala z kolektivu a vysmívala se mu. Mám mírnou a skromnou povahu a takové šikany jsem se velmi bála, přesto jsem jejím požadavkům nikdy neustoupila. V hloubi duše jsem takové lidi nenáviděla – nemohla jsem je vystát. Bylo to dávno, ale soupeřivost a zášť, které se ve mně za těch bouřlivých časů utvořily, zůstávaly hluboko zakořeněné a vzpomínky byly stále živé. Během rozhovoru jsem si všimla, že Han o naší spolužačce mluví úplně jinak než já. Také mi řekla, že mé představy jsou nesprávné a že bych neměla chovat tak zlé myšlenky a pocity.

Když jsem odešla, přemýšlela jsem, proč řekla, že se mýlím. Praktikující má každou svou myšlenku a každý čin poměřovat s Fa. Podle měřítek Fa musí také posuzovat všechno v lidském světě. Představy, které jsme si v průběhu času vytvořili, včetně zášti, jsou připoutání, jež musíme odstranit.

Podle mého pochopení stojí za vznikem našich připoutání představy, které jsme si vytvořili. Mistrův Fa pro mě byl probuzením. Principy lidského světa jsou opakem pravých principů. Když žijeme v tomto světě, snadno se na věci díváme podle světské logiky. Abychom se však vymanili z lidskosti a kráčeli k božství, musíme se důsledně řídit Mistrovým Zákonem a dívat se do sebe. Po rozhovoru s Han o minulosti jsem si uvědomila, že se tyto zážitky staly překážkami na mé kultivační cestě. Pokud se budu opravdově kultivovat, měla bych se od nich dokázat odpoutat a úplně je odstranit.

Nyní jasně chápu, že mi sen, který se mi zdál v šesti letech, měl sdělit, že jsem přišla do lidského světa získat Fa a že nemám zapomenout na sliby, které jsem dala Mistru Li Hongzhi. Odložili jsme své božské svatozáře a sestoupili z posvátné nebeské říše do světa smrtelníků, abychom pomáhali Mistrovi při nápravě Fa. Náprava Fa se blíží ke konci. Měli bychom si vážit nesmírných obětí, které Mistr přinesl pro učedníky Dafa a všechny bytosti, dobře projít závěrečným úsekem cesty k božství a dobře dělat tři věci, které má praktikující dělat.

Děkuji Vám, Mistře!