Čínská Fahui | Satelitní antény NTD jsou jako zářící hvězdy, které šíří pravdu po celé Číně

(Minghui.org) Zdravím Vás, Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Instaluji satelitní antény, aby lidé mohli přijímat vysílání televize NTD. Práce na tomto projektu mi v průběhu let poskytla mnoho příležitostí ke kultivaci.

V roce 2008 bylo vysílání přes družici Eutelsat W5 zastaveno. Jeden praktikující, který antény pro příjem NTD instaloval, tehdy řekl: „Vypadá to, že NTD přestane v Číně vysílat.“ Vzpomínám si, že mi z toho bylo velmi smutno a nedokázal jsem na to nic říct. V duchu jsem si však slíbil: „I kdyby satelitní anténu potřeboval nainstalovat jen jediný člověk, udělám to.“ S touto jedinou myšlenkou jsem u projektu vytrval přes dvacet let – od výpadku na družici Eutelsat W5, přes opakovaná přerušování a konečné zastavení vysílání na Apstar-5, až po družici JCSAT-2B, kterou využíváme dnes.

Přestože jsme tomu věnovali mnoho času a úsilí, sledovanost NTD stále není zcela uspokojivá. Kromě zasahování starých sil jsou příčinou také nedostatky v naší kultivaci. Přesto neztrácíme důvěru, protože víme, jak velký pokrok jsme udělali od doby, kdy jsme začínali od nuly. Satelitní antény, které jsme nainstalovali, jsou jako zářící hvězdy, jež šíří pravdu po celé Číně i ve světě. NTD není jen sdělovací prostředek, ale také platforma pro objasňování pravdy o pronásledování, která pomáhá Mistrovi zachraňovat lidi. Mnozí přestali sledovat CCTV, hlásnou troubu Pekingu, a nyní dávají přednost NTD. Jeden člověk mi řekl: „NTD je jediná čistá televize.“ Jiný poznamenal: „Zprávy na NTD jsou skutečné zprávy.“ V dnešním morálně upadajícím světě je takové čisté prostředí opravdovým požehnáním.

Odstranění připoutání ke slávě

Jsem inženýr a podílel jsem se na řízení jedné společnosti. Díky své práci jsem se seznámil s mnoha podnikateli a mnohým z nich jsem pomohl vydělat nemalé peníze – u některých to byly až stovky milionů jüanů. Ve svém oboru jsem byl poměrně známý. Když jsem tedy začal instalovat satelitní antény, zpočátku jsem se trochu ostýchal. Věřil jsem však, že to za to stojí, protože tak pomáhám Mistrovi zachraňovat lidi. Navíc vždycky rád pracuji rukama.

Jeden praktikující ve svém článku napsal: „Udělám cokoli, co ode mě Dafa žádá.“ Vím, že nepřeháněl – jeho slova odrážela opravdové odstraňování připoutání v kultivaci. Mnoho projektů Dafa vyžaduje úzkou spolupráci a koordinaci mezi praktikujícími. Na tomto projektu však pracuji sám. Sám nosím velké i malé tašky s nářadím ulicemi měst, po venkově, a dokonce i přes pustá pole. Nejde při tom o žádnou slávu ani osobní prospěch, jde pouze o kultivaci. Po letech této práce jsem se občas cítil osamělý. Postupně jsem se však od neochoty být sám propracoval do stavu, kdy už osamělost nevnímám – chci zkrátka jen udělat to, co je potřeba. Cestou si buď zpívám, nebo zpaměti recituji Fa. Někdy musím jít pěšky pod spalujícím sluncem, v prudkém dešti, hustém sněžení nebo třeskutém mrazu. Až dodnes mě při tom držela ta jediná myšlenka, kterou jsem pojal na samém začátku.

Když jsem jednou instaloval satelitní anténu u jedné praktikující a setkal se s jejím synem, pocítil jsem zvláštní pocit méněcennosti. Její syn totiž vydělal velké jmění podnikáním v nemovitostech. Navenek jsem působil klidně, ale uvnitř mě to zneklidňovalo. Podíval jsem se do sebe, přesně jak by praktikující měl, a objevil jsem skryté připoutání k vlastnímu já a ke své reputaci. Řekl jsem si, že když jsem se jednou rozhodl pro kultivaci, sláva v běžné společnosti už pro mě nic neznamená a neměl bych se s druhými lidmi vůbec poměřovat. Své uvažování jsem tak dokázal rychle napravit.

Odstranění připoutání k osobnímu prospěchu

Kvůli probíhajícímu pronásledování se moje finanční situace prudce zhoršila. Někdy mi v kapse nezbýval ani jediný jüan. Jednou jsem jel na předměstí nainstalovat anténu, a když jsem skončil, byla už tma. Neměl jsem na jízdenku na autobus, a tak jsem musel jít domů asi pět kilometrů pěšky.

Když už jsem se této práci nějakou dobu věnoval, začalo mě o pomoc s instalacemi žádat stále více lidí. Jednou jsem pomáhal praktikujícímu, který bydlel v nedalekém okrese, a občas jsem k němu musel zajet znovu, abych doladil příjem signálu. Díky tomu jsem se v onom okrese seznámil s dalšími lidmi a začal tam jezdit častěji. Zpočátku jsem si od nich nechával proplácet cenu vybavení i cestovní náklady. Později jsem si ale uvědomil, že mnoho starších praktikujících je ve velmi špatné finanční situaci. Když se pak mé vlastní poměry trochu zlepšily, přestal jsem si cestovné účtovat úplně. Pokud mi peníze i tak nutili, s úsměvem jsem je odmítl slovy: „Aspoň si udělám výlet. Na těch pár penězích nezáleží.“

Kromě instalace antén pro příjem NTD vyrábím každý rok také zhruba deset tisíc stolních kalendářů Minghui. Přibližně 2 500 z nich pak rozdávám praktikujícím v okolních okresech. Za posledních deset let jsem jim takto předal tisíce kalendářů, ale nikdy jsem od nich nevzal žádné peníze, i když na zaplacení často trvali.

Když jsem se jednou vracel od svého otce, uviděl jsem před nemocnicí na zemi ležet hromádku bankovek. Prostě jsem šel dál, jako bych ji vůbec neviděl.

Odstranění připoutání k citům

V roce 2008 jsem jel na venkov pomoci jednomu praktikujícímu. Moje manželka byla zrovna v nemocnici, kde se léčila s rakovinou, a tak jsem musel vzít našeho sedmiletého syna s sebou. Když jsme dorazili na místo, měl jsem v kapse necelých deset jüanů. Část jsem si musel nechat na zpáteční jízdenky a za dva jüany jsem synovi koupil k snídani napařovaný knedlíček. On ho ale odmítl sníst a rozzlobeně mi utekl. Vydal jsem se hned za ním, ale rychle mi zmizel z očí. Chvíli jsem ho usilovně hledal, než mi došlo, že už mám zpoždění na domluvenou schůzku. Pevně jsem věřil, že se syn dokáže zorientovat a že ho Mistr ochrání. Požádal jsem v duchu Mistra, aby mu pomohl k bezpečnému návratu domů, a odešel jsem k praktikujícímu instalovat anténu.

Zpátky domů jsem jel autobusem. Jakmile jsem otevřel dveře a uviděl svého syna v pořádku, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Zeptal jsem se ho, co se vlastně stalo. Vyprávěl mi, že mi utekl příliš daleko a najednou už vůbec nepoznával okolní ulice. S pláčem šel dál, až se zastavil před nějakým obchodem, kde se ho jedna paní zeptala, jestli se neztratil. Dala mu najíst a přidala mu deset jüanů na jízdenku na autobus. Později jsem se snažil ten obchod najít, abych té ženě mohl upřímně poděkovat, ale bohužel se mi to nepodařilo ani s pomocí místního praktikujícího.

Jindy jsem se vydal pomoci jinému praktikujícímu do odlehlé horské oblasti. Už několik dní tam s přestávkami pršelo, a tak jsem se rozhodl, že budu pracovat i v dešti. Strávil jsem venku prací dva dny a dvě noci. Oblečení mi na těle opakovaně promoklo a zase uschlo. Bylo to nesmírně náročné.

Jednou mě o pomoc s instalací antény požádal i člověk, který se nekultivuje. V den, na kterém jsme se domluvili, se ale nečekaně zkazilo počasí a začalo hustě sněžit. Chvíli jsem váhal a upřímně se mi ven vůbec nechtělo. Nakonec jsem však vyrazil, protože jsem věděl, že jako praktikující musím dodržet dané slovo. Naložil jsem všechno nářadí na kolo a rozjel se do husté vánice. Cestou začalo sněžení pomalu slábnout, a než jsem dorazil na místo, přestalo úplně. Když jsem vytáhl nářadí, vyšlo slunce a obloha se krásně vyjasnila. Byl jsem Mistrovi v tu chvíli nesmírně vděčný.

Při jiné příležitosti jsem přišel k jednomu praktikujícímu domů. Oznámil mi, že musí narychlo odejít ke svému otci, a požádal mě, abych zatím s prací začal sám. Vylezl jsem na střechu, nainstaloval anténu a ověřil, že chytá signál. Pak jsem sešel dolů, vzal kabel vedoucí zvenčí, připojil ho k televizoru a začal ladit obraz. Zpočátku byl velmi rozmazaný, ale nakonec se mi ho podařilo čistě nastavit. Zrovna když jsem skončil, vrátil se majitel domu. Podíval se na zapojení a řekl mi, že jsem popadl úplně nesprávný kabel, a teprve pak mi podal ten pravý. Nemohl jsem tomu uvěřit. Pokud jsem použil špatný kabel, nemohl v něm přece být vůbec žádný signál! To znamenalo, že se mi podařilo zprovoznit bezchybný příjem televize NTD, aniž by do přístroje fyzicky proudil jakýkoliv signál.

Instalace antén vyžadovala, abych trávil spoustu času mimo domov. Často se mi stalo, že mi ujel poslední autobus, ale přesto se mi nakonec většinou podařilo vrátit se ještě tentýž den. Někdy jsem úplnou náhodou narazil na taxi, které se prázdné vracelo do našeho města, jindy přijel výrazně zpožděný spoj, nebo jsem potkal někoho známého, kdo mě svezl. Vždycky se zkrátka objevila nějaká možnost, jak se dostat bezpečně domů. V zimě se brzy stmívá, a tak se mi kolem deváté nebo desáté hodiny večer často nedařilo sehnat už vůbec nic. V takových chvílích vždycky v duchu požádám Mistra o pomoc a pokaždé se mi podaří bezpečně dorazit domů. Dědeček jedné praktikující jí dokonce řekl, že musím mít nějaké nadpřirozené schopnosti. Já ale vím naprosto jistě, že je to Mistr, kdo mě celou dobu ochraňuje.

I po více než dvaceti letech úsilí není sledování televize NTD v pevninské Číně stále příliš rozšířené. Přesto s Mistrovou pomocí vždycky s radostí vyrazím, kdykoli mě kdokoli požádá o instalaci. Rok za rokem šíří vysílání NTD v našem kraji pravdu a nainstalované antény jsou jako zářící hvězdy. Přinášejí světlo pravdy lidem v temnotě a probouzejí je tak k životu stále více.

(Vybraný příspěvek pro konferenci Fa v Číně v roce 2026 na Minghui.org)