(Minghui.org) Falun Dafa jsem začal praktikovat v roce 1996. Pod Mistrovou ochranou se již třicet let řídím vedením Dafa a odmítám uspořádání starých sil. Jsem hluboce vděčný za Mistrovu soucitnou spásu.
Dívání se do sebe při záchraně lidí
Mám samostatné pracoviště. Každý den se tam setkávám s lidmi, které mi Mistr uspořádal potkat. Po pracovní době se mé pracoviště stává místem, kde my, praktikující Falun Dafa, studujeme Fa, sdílíme kultivační zkušenosti a pracujeme na projektech Dafa.
Při práci přicházím do styku s lidmi z nejrůznějších oblastí, včetně pracovníků Výboru pro politické a právní záležitosti, systému veřejné bezpečnosti a stranického aparátu, i s lidmi ze všech společenských vrstev. Abych jim mohl objasňovat pravdu o Dafa a zachraňovat je, musel jsem se dívat do sebe, odstraňovat připoutání, odmítat zasahování starých sil a neustále se uvádět do souladu s Dafa. Pod Mistrovou ochranou jsem po celá ta léta vytrvale kráčel svou cestou.
Od dětství jsem dělal všechno svědomitě. Otec mě často chválil a neměl obavy, že bych něco pokazil. I po nástupu do zaměstnání jsem si vedl výborně, dbal na kvalitu i rychlost a snažil se vše dělat co nejlépe. Uvědomil jsem si však, že při záchraně lidí se tento způsob uvažování může stát silným připoutáním.
Chtěl jsem lidem rychle pomoci vystoupit z Komunistické strany Číny (KS Číny). Spěch však vedl ke špatným výsledkům. Pochopil jsem, že musím být trpělivý a hovořit s lidmi soucitně. Často jsem si s nimi proto povídal o běžném životě a zdraví. Když jsem trochu porozuměl jejich situaci, řekl jsem jim něco o Dafa. Při další návštěvě jsem jim o Dafa a pronásledování pověděl více. U těch, kteří se mnou nesouhlasili, jsem si připomínal, abych nespěchal ani se nerozčiloval. I k lidem, kteří odmítli vystoupit z KS Číny, jsem se dál choval srdečně a zároveň se díval do sebe, zda něco z toho, co jsem řekl, nebylo v souladu s Fa.
Uvědomil jsem si, že pociťuji strach, zejména proto, že o Dafa hovořím v práci. Kdykoli se strach objevil, připomněl jsem si událost, která se stala před několika lety.
V roce 2008 jsem na sloupy elektrického vedení vylepoval samolepky s poselstvími o Falun Dafa. Přistoupili ke mně dva policisté v civilu a zeptali se, co to lepím. Ukázal jsem na samolepku a řekl: „Tohle.“ Jeden z nich vytáhl telefon a chystal se zavolat na policejní stanici. Lidé v okolí se začali shromažďovat a přihlížet.
V tu chvíli jsem si pomyslel: „Nesmějí mi překážet v záchraně lidí!“ S přátelským úsměvem jsem policistům řekl: „Poslyšte, co kdybychom se spřátelili?“ Zvedl jsem ruku a pomalu ji položil na jeho telefon, čímž jsem mu zabránil zavolat. Řekl jsem, že jim sdělím své jméno i to, kde pracuji.
Muž se na mě podíval s povýšeným úsměvem a řekl: „Když vás zatkneme, zavřou vás nejméně na tři roky!“
S mírným úsměvem jsem přikývl. Kolem se shromažďovalo stále více lidí. Policista v civilu nakonec řekl: „Můžete jít.“ A tak jsem odešel.
Když jsem poodešel o kus dál, objevil se strach. Začaly se mi třást nohy, protože jsem se obával, že se za mnou vydají.
Po návratu domů jsem si připomněl, že se mám podívat do sebe. Proč tyto potíže nastaly?
Vzpomněl jsem si, že několik dní předtím se u mě sešlo mnoho praktikujících. Jeden popisoval, jak objasňoval fakta o Dafa v autobuse, jiný vyprávěl o objasňování pravdy tváří v tvář. Říkali nám, kolika lidem každý den pomohli vystoupit z KS Číny.
Zamyslel jsem se nad svým jednáním. V poslední době za mnou do kanceláře chodilo málo lidí, ale uvědomil jsem si, že bych neměl čekat, až přijdou sami. Komu dalšímu bych mohl doporučit vystoupení z KS Číny? Napadlo mě začít u známých. V duchu jsem procházel různá jména, jedno po druhém zavrhoval, až jsem se nakonec rozhodl pro někoho, o kom jsem si myslel, že bude ochoten naslouchat. Šel jsem za ním. Obvykle jsme spolu dobře vycházeli, ale toho dne mě téměř vyhodil, jakmile jsem začal mluvit o Dafa. Byl jsem zklamaný a jeho chování mi připadalo nehorázné. Naplnila mě zášť a zapomněl jsem se podívat do sebe.
Když jsem scházel po schodech, sáhl jsem do kapsy a našel několik samolepek s poselstvími o Dafa. Pomyslel jsem si, že i jejich vylepením mohu zachraňovat lidi. Několik jsem jich nalepil, ale stále jsem byl rozrušený a plný zášti. Právě tehdy se objevili policisté v civilu.
Uviděl jsem, že mě poháněla touha splnit úkol, potřeba vyrovnat se ostatním, strach, abych nezaostával, a dokonce i závist. Jednal jsem ze sobeckých pohnutek, bez soucitu. Pochopil jsem, že bych měl pevně stát na svém pracovišti, které je mým místem pro záchranu lidí. Proč spěchat? Všechno by mělo probíhat řádně, podle mých současných podmínek a bez zasahování lidských připoutání. Každý má jiné postavení. Člověk nemůže jednoduše napodobovat druhé, ale musí dobře kráčet vlastní cestou a zachraňovat lidi ze soucitu. Stále ve mně také přetrvával určitý strach. Když jsem tyto problémy rozpoznal, cítil jsem se klidnější.
Později jsem při každém rozhovoru s lidmi o Falun Dafa zachovával klidné srdce a vždy nejprve vysílal spravedlivé myšlenky, abych odstranil zasahování starých sil. Kdykoli jsem v práci potkal lidi s předurčeným vztahem, upravil jsem své smýšlení, přestal lpět na konkrétním výsledku a využil příležitosti, abych jim s laskavým srdcem a mírně vysvětlil fakta. Strach vychází ze sobectví. Abych mohl lépe zachraňovat lidi, musím dosáhnout nesobeckého stavu. Dívání se do sebe mi pomáhalo při záchraně lidí neustále odstraňovat lidská připoutání.
Kniha Devět komentářů ulevuje lidským srdcím
Jednoho dne jsem potkal starého přítele z doby předtím, než jsem začal praktikovat Dafa. Měl ve zvyku hrubě nadávat a působil jako výtržník. Když jsem s ním hovořil o vystoupení z KS Číny, příliš jsem nedoufal, že bude souhlasit. Přesto vystoupil. Potom jsem mu dal knihu Devět komentářů ke komunistické straně. Po přečtení za mnou znovu přišel. Výraz jeho tváře byl úplně jiný než dříve. Řekl mi, že už s ním o tom mluvil jeden příbuzný, ale tehdy nechápal, jak je to důležité.
„Teď, po přečtení Devíti komentářů, už tomu rozumím,“ řekl nadšeně. „Běžný člověk by téhle knize nerozuměl.“
Všiml si výtisku Minghui Weekly, který jsem vytiskl s nesprávně seřazenými stránkami. Pečlivě zkontroloval jejich číslování, trpělivě je uspořádal a přečetl si obsah. Tentokrát to byl úplně jiný člověk. Řekl: „Nenech se zmást lidmi, kteří mají moc a peníze – oni tomu nerozumějí, ale já ano.“
Při jiné návštěvě si všiml sluchátka, které jsem si právě sundal, když vstoupil do místnosti. Jen tak ho vzal a začal poslouchat. Potom se zeptal, jestli by si přehrávač mohl půjčit domů. Řekl jsem mu, že si ho může nechat. Po poslechu nahrávky „Rozpuštění stranické kultury“ porozuměl pravdě ještě více.
Kniha Devět komentářů ke komunistické straně rozbila lži KS Číny a rozložila zlé prvky, které ovládaly lidi. Od té doby začal tento přítel říkat rodině a známým fakta o Dafa a doporučovat jim vystoupení z KS Číny. Často mi předával jména těch, kteří souhlasili s vystoupením ze strany a jejích přidružených mládežnických organizací. Také mi vyprávěl o svém objasňování pravdy.
Řekl, že jednou venku zahlédl kamaráda a z dálky na něj zavolal: „Hej, pojď sem.“ Když kamarád přišel blíž, pošeptal mu: „Pořád nadáváš na KS Číny, tak dnes to uděláme doopravdy.“ Vysvětlil mu, proč by měl ze strany vystoupit, a kamarád souhlasil.
Jindy mi řekl, že má přítele, který je policista. „Musím si s ním sednout na čaj a postupně mu to vysvětlit,“ uvedl. Později našel klidné místo stranou, kde se s policistou sešel u čaje. Během rozhovoru mu vysvětlil, co je Falun Dafa, a seznámil ho s částí obsahu Devíti komentářů. Když jeho přítel vystoupil z KS Číny, radostně za mnou přišel a předal mi jeho jméno.
Měl také příbuzného, který byl úředníkem na úrovni vedoucího oddělení. Když mu doporučil vystoupit z KS Číny, příbuzný řekl: „Na Jiang Zemina [bývalého vůdce KS Číny, který nařídil pronásledování Falun Dafa] nestačíme. Komunistickou stranu neporazíme.“ Přítel odpověděl: „Za koho se Jiang Zemin považuje? Kdo je tady králem? Králem je Falun Dafa! Z KS Číny vystoupili i úředníci ve vyšším postavení, než máš ty. Doporučuji ti udělat to hned.“ Potom mu vysvětlil Falun Dafa a několik bodů z Devíti komentářů. Tentokrát příbuzný pochopil a souhlasil s vystoupením.
Kdykoli měl tento přítel příležitost, doporučoval svým známým vystoupení z KS Číny. Pokud byl mimo město, zavolal mi a předal seznam jmen.
Později jsem mu půjčil Zhuan Falun a doporučil mu, aby si ho přečetl. Když knihu vracel, tvář mu rozzářil široký úsměv a jeho výraz naznačoval, že zahlédl hluboké nebeské tajemství. Vypadal úplně jinak a vyzařovala z něj čistá, slunečná radost. Přestože ještě nepraktikoval Falun Dafa, krátce po přečtení knihy se zázračně zbavil svého zlozvyku kouření.
Syn tohoto přítele onemocněl kolem osmnácti let tuberkulózou. Aby mu pomohl uzdravit se, přestěhoval celou rodinu na jih. I odtamtud mi stále telefonoval a sděloval jména lidí, kteří souhlasili s vystoupením z KS Číny. Jeho dobré skutky přinesly rodině požehnání. Při pozdější synově kontrole lékař řekl, že má mladík zdravé plíce. Když mi přítel zprávu sděloval, překypoval radostí: „Můj syn je vyléčený!“ Odpověděl jsem: „To je požehnání Dafa, které jsi získal za dobré skutky.“
Původně si myslel, že jeho syn bude vzhledem ke svému zdravotnímu stavu rád, když vůbec přežije. Mladík si však nečekaně našel dočasnou práci v hotelové obsluze. Jednoho dne se v hotelu ubytoval umělecký soubor a jedna z účinkujících se do jeho syna na první pohled zamilovala. Mladá žena pocházela z dobře situované rodiny a byla po všech stránkách výborná. Nevadilo jí, že nemá stálé zaměstnání ani místní trvalý pobyt. Vzali se a nakonec se tam usadili. Když se jim narodil chlapeček, přítel mi radostnou novinu sdělil s úsměvem od ucha k uchu: „Můj vnuk je naprosto rozkošný – vypadá přesně jako jeho maminka.“
Jednoho dne za mrholení jel přítel na motocyklu, když do něj zezadu narazilo auto a vymrštilo ho do vzduchu. Vykřikl: „Je se mnou konec!“ Přesto bezpečně dopadl u obrubníku. Řidič si uvědomil, že někoho srazil, a ujel. Příteli se jako zázrakem vůbec nic nestalo. Pomyslel si: „Musí mě chránit nebesa.“ Podíval se vzhůru, ale nic neviděl. Přistoupila k němu starší žena, která poblíž prodávala nanuky, a řekla: „Zapsala jsem vám poznávací značku.“ Když přítel zvedal motocykl, pomyslel si: „Nebesa mě ochránila a zachránila mi život. Proč bych měl z řidiče tahat peníze?“ A tak si poznávací značku nevzal.
Tento můj přítel, který dříve mluvil tak hrubě, se po přečtení Devíti komentářů úplně změnil. Uvědomil jsem si, jak je tato kniha důležitá pro záchranu lidí, a začal ji tisknout. Někdy jsem tiskl dlouho do noci a další praktikující mi pomáhali výtisky svázat. Už ani nevím, kolik jsem jich vytiskl. Dokud zachraňují lidi, budu je vyrábět dál, bez ohledu na to, jak je tato práce náročná. Do malých přehrávačů a na USB disky také nahrávám pravdu objasňující informace i týdeník, publikaci obsahující Mistrovy nové články. Tyto materiály doporučuji lidem, kteří přicházejí na mé pracoviště. Někteří se dokonce vrátili a požádali o další.
Uvědomil jsem si, že to nebylo tím, jak dobře jsem objasňoval pravdu, ale velkolepou mocí Mistra Li a Dafa. Devět komentářů je ostrý meč, který rozbíjí klamná zdání a proniká lžemi zlé strany, takže se nemá kam skrýt. Ti, kdo pravdu pochopí, ji budou šířit dál a bude zachráněno více lidí. To je mé přání.
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
