Čínská Fahui | Mistr nás chrání na cestě objasňování pravdy

(Minghui.org) Z křehké ženy se stala důstojná praktikující. Přečtěte si zkušenost autorky z provincie Jilin.

Zdravím Vás, soucitný a velký Mistře!

Zdravím vás, spolupraktikující!

Falun Dafa praktikuji již devětadvacet let. Během nejrůznějších zkoušek a těžkostí jsem si bez ohledu na náročnost situace vždy zachovala víru v Mistra a v Dafa. U příležitosti 23. Čínské Fahui na Minghui jsem sepsala některé své kultivační zkušenosti, abych o nich podala zprávu Mistrovi.

Měla jsem to štěstí poznat Dafa

Letos je mi třiasedmdesát let. Pocházím z provincie Shandong, ale v roce 1978 jsem se s manželem přestěhovala do severní Číny, kde po odchodu z armády nastoupil do nového zaměstnání. Pracoval ve vrtné četě a celý rok trávil prací v terénu, zatímco já jsem se doma starala o naše dvě děti.

Dcera je o tři roky starší než syn. Když jsem měla hodně domácí práce, nebylo mi dobře nebo jsem měla špatnou náladu, dělala synovi společnost a hrála si s ním. Chovala se jako malá dospělá, což mně i manželovi velmi usnadňovalo život.

Tehdy jsem měla chatrné zdraví. Měřím 160 centimetrů, ale vážila jsem jen 41,5 kilogramu. Trpěla jsem různými nemocemi, včetně vředu na dvanáctníku, srdečního onemocnění a chudokrevnosti. Mívala jsem sklony k omdlévání, a tak rodina trvala na tom, abych u sebe neustále nosila léky na srdce.

Také jsem byla posedlá cizí bytostí. Od nejútlejšího dětství jsem snadno přitahovala zlé duchy. Tělesné i duševní potíže mi ze života dělaly peklo a já jsem v naprostém zoufalství jen stěží přežívala.

V srpnu 1996 mi jedna kolegyně přinesla knihu a řekla: „Tahle kniha je opravdu pozoruhodná. Je posvátná a může prospět zdraví. Mnoho lidí ji čte a učí se z ní učení Dafa. Měla byste to také zkusit.“

Odpověděla jsem: „Děkuji! Vezmu si ji domů a večer si ji přečtu.“

Od dětství mám otevřené třetí oko, a tak vidím věci, které ostatní nevidí. Po večeři jsem doma uklidila a vytáhla vzácnou knihu Zhuan Falun, abych si ji přečetla. Okamžitě mě upoutal symbol Falunu na obálce. Jak je možné, že se pohybuje? Skutečně se otáčel!

Když jsem uviděla Mistrovu fotografii, hleděl na mě laskavě a starostlivě a po tvářích mi nekontrolovatelně tekly slzy. Při čtení mi slova jako by sama létala do mysli, jako by jim narostla křídla. Celou knihu jsem přečetla najednou. Když jsem ji zavřela, bylo už po páté hodině ranní následujícího dne.

Přestože jsem četla celou noc, necítila jsem sebemenší únavu ani ospalost. Naopak jsem byla svěží a bdělá. Nejpozoruhodnější bylo, že vřed na dvanáctníku, který mě sužoval dlouhá léta, beze stopy zmizel. Celou noc jsem neměla nafouklé břicho ani bolesti.

Později toho dne jsem kolegyni vyprávěla, co jsem při čtení knihy zažila. Usmála se a řekla: „Máte dobrý základ a předurčený vztah s Dafa. Po práci vás vezmu na cvičební místo.“

Na cvičebním místě mi dobrovolná instruktorka představila Falun Gong podrobněji. Řekla: „Falun Dafa je nejvyšší kultivační praxe buddhistické školy. Kultivuje mysl i tělo a může odstraňovat nemoci, ale k tomuto účelu není určen. Neměla byste ho praktikovat s takovým cílem. Pokud se jej chcete vážně učit, pořiďte si prosím Zhuan Falun a pozorně si jej přečtěte. Součástí je také pět cvičení, která jsou jednoduchá, snadno se učí a mají pozoruhodné účinky na zdraví.“

Instruktorka mě potom začala učit první cvičení. Sledovala jsem ji a napodobovala její pohyby. Při protahování a uvolňování jsem v těle cítila mocnou energii. Bylo mi nesmírně příjemně a srdce jsem měla plné radosti. Instruktorka se zeptala: „Dokážete sedět se zkříženýma nohama?“ Odpověděla jsem, že ano. Od té chvíle jsem byla spojena s Dafa a měla svého Mistra.

Jak jsem pokračovala ve studiu učení a ve cvičení, můj zdravotní stav se den ode dne zlepšoval. Během pouhých dvou měsíců mi Mistr očistil tělo. Zbavila jsem se nemocí a cítila se lehká a nezatížená. Mistr také očistil prostředí mého domova, odstranil přivtělené bytosti a obdařil mě šťastnou a harmonickou rodinou.

Později jsem na cvičební místo chodila každý den, přicházela brzy a odcházela pozdě. Vyvěšovala jsem transparent označující cvičební místo, který mám dodnes uschovaný. Potom jsme u mě doma založili skupinu studia Fa. Spolupraktikující ke mně chodili studovat Fa a sdílet svá pochopení. Ve skupině jsme se vzájemně povzbuzovali k pilnému studiu a kultivaci, dívali se do sebe a soustředili se na zlepšování charakteru (xinxing). Snažili jsme se být skutečnými Mistrovými učedníky.

Mistr odstranil bytost, která mě posedla

Když jsem byla malá, maminka mě po západu slunce zamykala v pokoji a nepouštěla ven, protože jsem byla tělesně slabá a snadno mě posedali zlí duchové. Zvlášť náchylná jsem k tomu byla o svátcích a při jiných výjimečných příležitostech.

Když mě něco posedlo, projel mi celým tělem chlad, nekontrolovatelně jsem se třásla a nepřetržitě křičela a plakala. Maminka pak musela najít zaříkávačku, která poskakovala, pálila papír a odříkávala zaklínadla, aby zlé duchy vyhnala. I po jejich vypuzení mi bývalo několik dní hrozně, hůř než po těžké nemoci.

Jednou se manžel vracel od svého vojenského útvaru domů na návštěvu. Cestou se zastavil u hrobu zesnulého otce, poklekl a poklonil se mu čelem k zemi. Jakmile vstoupil na náš dvůr, projel mi tělem chlad a začala jsem se třást. Obličej mi zbledl a zešedl a zanedlouho jsem ztratila vědomí.

Manžel rychle přivolal lékaře tradiční čínské medicíny. Ten mi prohmatal tep a řekl: „To není dobré, nemohu nahmatat puls. Možná jde o nějaké duchovní postižení. Hned sežeňte šamana.“ Šaman přišel a provedl obřad vymítání.

Nevím, kolik času uplynulo, než jsem se konečně probrala. Když rodina viděla, že jsem otevřela oči, všichni si oddechli. Později mi řekli, že jsem byla v bezvědomí celý den a noc. Děti strachy plakaly a celá domácnost byla vzhůru nohama.

Lidé manželovi radili, aby do našeho domova pozval „ochranného ducha domácnosti“. Tvrdili, že mě to vyléčí a zabrání dalším případům posednutí. Manžel přinesl domů obřadní tabulku představující toto božstvo a začal mu přinášet obětiny. Navzdory jeho snaze se však můj stav nezlepšil a potíže se čas od času opakovaly.

Tato situace mě neustále sužovala a vyčerpávala, narušovala klid rodiny a přinášela mi pocit hanby. Před cizími lidmi ani v práci jsem nedokázala hrdě zvednout hlavu. Bála jsem se, že se na mě ostatní budou dívat svrchu. Snadno jsem se rozhněvala a mívala výbuchy vzteku. Kdykoli jsem se doma rozčílila, rodina se mě bála a ustupovala mi. Také v práci jsem byla neústupná a ani nadřízení se mi neodvažovali odporovat.

Jednoho dne, kdy jsem praktikovala teprve necelý půlměsíc, jsem se vracela domů ze cvičení. U vchodu do domu jsem uviděla bílou bezhlavou příšeru připomínající lišku. Blokovala dveře, takže jsem nemohla dovnitř. Když jsem se k ní přiblížila, švihla po mně obrovským ocasem a já vykřikla: „Mistře Li Hongzhi! Mistře, prosím, zachraňte mě!“ Jakmile jsem zavolala Mistra, příšera zmizela.

Třásla jsem se strachy a běžela po schodech nahoru. Když jsem dorazila ke dveřím svého bytu ve třetím podlaží, ta věc tam znovu seděla. Rychle jsem zvolala: „Mistře, zachraňte mě!“ V tu chvíli jsem viděla, jak se proměnila v malou ohnivou kouli a unikla shozem na odpadky.

Spěchala jsem k Mistrovu portrétu, poklekla a poklonila se čelem k zemi. Ze srdce zmizel veškerý strach a zůstala jen vděčnost. Přestože jsem se ještě před chvílí třásla, otočila jsem se, posadila se na postel se zkříženýma nohama a začala nahlas číst O Dafa. Pokoj naplnil klid a mír.

Od té doby už k žádnému posednutí duchy ani ničemu podobnému nedošlo. Získala jsem odvahu a přestala se bát být sama doma. Po společném studiu Fa jsem se vracela domů sama za tmy, aniž bych cítila sebemenší strach. Změnila se i má povaha a začala jsem mluvit mírněji a laskavěji. Nadřízení dokonce říkali, že je ze mě úplně jiný člověk.

Všichni moji nadřízení a kolegové vědí, že praktikuji Falun Dafa. Často lidem kolem sebe vyprávím, jak dobrý Falun Dafa je, a vysvětluji jim jeho pozoruhodné účinky na zlepšování zdraví a odstraňování nemocí. Několik z nich díky tomu také začalo praktikovat. Když manžel viděl, jak jsem se změnila, začal praktikovat i on.

Kultivace snášenlivosti

Pracuji v podnikové jídelně. Jednoho dne v době oběda jsem spolu s kolegou a kolegyní obsluhovala strávníky. Vycházíme spolu velmi dobře a mluvíme o všem. Obvykle jsme k sobě otevření a uvolnění a při uklízení stolů si bez zábran povídáme.

Kolegyně si začala stěžovat, že je její manžel neschopný a „není to pořádný chlap“. Usmála jsem se a řekla: „Jak můžeš takhle mluvit o svém manželovi?“ Kolega, který stál poblíž, se okamžitě rozzuřil. Myslel si, že mluvíme o něm, a náhle po mně hodil celý sloupec talířů.

Včas jsem uhnula a talíře narazily do zdi a roztříštily se. Co se to děje? Než jsem vůbec stačila pochopit, co se stalo, všichni strávníci na nás ohromeně hleděli a čekali, že vypukne velká hádka.

Připomněla jsem si, že se musím řídit Mistrovým učením: nesmím se rozhněvat ani mu útok oplácet. Ovládla jsem se a zachovala klid. S úsměvem jsem se mu omluvila: „Promiň, že jsem tě rozčílila. Prosím, odpusť mi.“ Když to uslyšel, zčervenal a hned řekl: „Omlouvám se. To já jsem ti ublížil. Nevím, kde se ve mně ten náhlý vztek vzal. Neměl jsem na tebe vyjet.“ Všichni zůstali ohromení a nechápali, co se právě stalo.

Mnoho lidí ví, že praktikuji Falun Dafa a že učí lidi být dobrými a konat dobré skutky. Netušili však, že se změním tak rychle, že jsem si praxi skutečně osvojila a stala se lepším člověkem. V jejich očích jsem viděla uznání. Jsem Mistrovi vděčná, že mě proměnil. Manžel pracuje ve stejné organizaci jako já a také měl ze všech těchto dobrých změn obrovskou radost.

Opakované cesty do Pekingu na obranu Dafa

V roce 1999 začala Komunistická strana Číny (KS Číny) pronásledovat Falun Dafa. Protože mi praktikování prospělo po tělesné i duševní stránce, objevila se v mém srdci myšlenka, že se musím Mistra zastat a očistit jeho jméno. Dne 20. července se mnoho spolupraktikujících z naší oblasti vydalo do hlavního města provincie a já byla mezi nimi.

Dojela jsem taxíkem do blízkosti petičního úřadu provinční vlády, ale musela jsem vystoupit o kus dál. Podél ulic stáli praktikující Falun Dafa a hlídalo je mnoho policistů. Policie nepouštěla lidi, kteří přišli podat petici, do areálu, a tak jsem v duchu prosila Mistra, aby mě posílil. Pomyslela jsem si: „Ať mě policisté nevidí,“ a vešla dovnitř.

Když jsem dorazila ke vchodu petičního úřadu, uviděla jsem, že místnost je už plná lidí a dovnitř se vůbec nedá vměstnat. Spolupraktikující se jeden po druhém ujímali slova a vysvětlovali skutečnou situaci ohledně Falun Dafa. V tu chvíli jsem zvolala: „Očistěte jméno Mistra Li!“ Chvíli jsem tam stála a potom odešla.

Když jsem vyšla ven, viděla jsem, jak policisté odvádějí mnoho spolupraktikujících do velkých autobusů a odvážejí je pryč. Jakmile jeden autobus odjel, přijel další. Netušila jsem, kam je vezou. Dva praktikující poblíž mě tiše rozmlouvali o cestě do Pekingu na obranu Dafa. Přidala jsem se k nim a společně jsme vyrazili. Nastoupili jsme do vlaku, který odjížděl v šest večer. Během rozhovoru ve vlaku jsem zjistila, že pocházejí z Yanbianu.

Když jsme dorazili do Pekingu, bylo už po šesté ráno. Z pekingského vlakového nádraží jsme zamířili přímo na náměstí Tiananmen. Bylo plné praktikujících Falun Dafa z celé země. Někteří meditovali, jiní prováděli cvičení ve stoji a další drželi transparenty.

Vytáhla jsem svůj transparent a oběma rukama ho zvedla nad hlavu, abych potvrzovala Fa. Jak lidí přibývalo, policisté v uniformách i v civilu je začali protiprávně zatýkat. Prosila jsem Mistra o ochranu a pomyslela si: „Ať mě nevidí.“ Vmísila jsem se mezi turisty, opustila náměstí Tiananmen, koupila si jízdenku na autobus a vrátila se domů.

Na Nový rok 2000 jsme se s jedním spolupraktikujícím vydali taxíkem z našeho bydliště do Changchunu, kde jsme si koupili jízdenky na vlak. Do Pekingu jsme dorazili krátce po šesté ráno a zamířili přímo na náměstí Tiananmen. Bylo tam mnoho spolupraktikujících, kteří cvičili, a tak jsme se přidali. Po cvičení jsme se vrátili domů.

V únoru 2001 jsem sama jela na nádraží v Changchunu a koupila si dvě jízdenky – jednu do Pekingu a druhou na cestu zpět. Při čekání na nádraží jsem narazila na dvě spolupraktikující z naší oblasti. Už zdálky na mě volaly: „Sestro! Sestro!“ Všimla jsem si, že je drží policie. Když policisté poznali, že se známe, odvedli nás všechny dovnitř nádraží, ptali se, odkud jsme, a sepsali naše výpovědi.

Zanedlouho nás místní policisté odvezli zpět a umístili přímo do městského zadržovacího centra. Tam jsem dál meditovala a recitovala O Dafa. Policisté po mně chtěli, abych napsala a podepsala prohlášení, že se vzdávám praktikování, ale já jejich požadavky rozhodně odmítala. Po čtrnácti dnech protiprávního zadržování si pro mě přijela rodina a odvezla mě domů.

O tři dny později k nám přišli policisté z místní stanice a odvedli mě na služebnu. Nutili mě podepsat prohlášení, v němž bych slíbila, že přestanu praktikovat Falun Dafa a nebudu jezdit do Pekingu apelovat. Rozhodně jsem odmítla cokoli takového podepsat nebo slíbit. Řekli: „Jestli to nepodepíšete, na návrat domů ani nemyslete.“

Odpověděla jsem: „Jestli ode mě chcete nějaký slib, mohu vám slíbit jedině to, že budu dál věřit Mistru Li.“ Policisté potom přivedli mou rodinu, aby mě k podpisu přesvědčila. Ani ji jsem však neposlechla. Prostě jsem to neudělala.

Policisté mě bez písemného prohlášení nechtěli pustit domů. Tři dny jsem odmítala. Když viděli, že jsem naprosto neústupná, řekli mé rodině: „Napište nám prohlášení, že na ni dohlédnete, aby nejezdila do Pekingu. Potom si ji můžete odvést domů a hlídat ji tam.“ Rodina napsala prohlášení a slíbila, že mi v cestě do Pekingu zabrání. Teprve potom mě policie propustila.

Když jsem došla k východu, uslyšela jsem posměšný hlas: „Ty se chceš ještě stát Buddhou? I Tang Seng musel projít jedenaosmdesáti těžkostmi. Ani jedinou nemohl vynechat.“ Otočila jsem se a zeptala se: „Co jsi říkal?“ Hlas odpověděl: „Už jsi podepsala prohlášení. Jak by ses teď mohla stát Buddhou?“

Okamžitě jsem zbystřila. Nedává mi tím Mistr náznak? Prohlášení sice napsala rodina, ale já jsem proti němu nic nenamítala, a tím jsem je mlčky přijala. Nebylo to vlastně stejné, jako bych je napsala sama? To přece nemohu dopustit.

Rychle jsem se vrátila do místnosti a roztrhala „prohlášení“, které stále leželo na stole. Vedoucí policejní stanice přispěchal, aby mě zastavil. Také rodina mě tahala zpátky. Omlouvali se mu a přitom mě táhli ven. Vedoucí rozzlobeně křičel: „Odveďte ji odsud!“ Byla jsem ráda, že jsem neustoupila.

Od té doby mě nechali na pokoji, a to i během kampaní „Klepání na dveře“ a „Vynulování“. Když jsem podávala trestní oznámení na Jiang Zemina, uvedla jsem své skutečné jméno a číslo průkazu totožnosti a dokumenty odeslala poštou. Nikdo mě kvůli tomu nepřišel domů obtěžovat.

Objasňování pravdy a pomoc při záchraně lidí

Když KS Číny začala pronásledovat Dafa, přišli jsme o prostředí pro společné studium Fa a cvičení. Naše praxe přešla z osobní kultivace ke kultivaci v období nápravy Fa. Zpočátku všechny materiály objasňující pravdu přicházely do naší oblasti odjinud, především z hlavního města provincie.

Jednou mi domů přivezli velkou krabici s transparenty, samolepicími plakáty a brožurami objasňujícími pravdu. Pomyslela jsem si: „Každý začátek je těžký, ale někdo to udělat musí, někdo se toho musí ujmout jako první. Když už to přivezli až ke mně domů, je na mně, abych se toho ujala. Je to moje odpovědnost.“

Po večeři a o víkendech jsem chodila ven rozdávat a vylepovat materiály objasňující pravdu. I po několika dnech jich však stále mnoho zbývalo. Manžel, který také praktikuje, už byl tehdy v důchodu a doma, a tak nabídl pomoc. Zapojila se celá rodina.

Manžel má motorku, a tak mě vozil do vzdálenějších okrajových částí města a na venkov, abychom oslovili i tamní obyvatele. Zábradlí, stromy a sloupy podél obou stran silnice byly vhodnými místy pro zavěšení materiálů objasňujících pravdu. Pracovali jsme společně – jeden materiál rozvinul a druhý ho napnul. Při každé cestě jsme toho zvládli hodně a někdy jsme se vraceli až velmi pozdě.

Postupně začali vycházet ven i další praktikující, aby objasňovali pravdu a pomáhali zachraňovat vnímající bytosti. Zřídili jsme místní centra na výrobu materiálů objasňujících pravdu a sami vyráběli brožury, samolepky, transparenty i stolní a nástěnné kalendáře. Na bankovky jsme také tiskli sdělení objasňující pravdu.

Všichni se v rámci kultivace v období nápravy Fa zapojili do objasňování pravdy, odporu proti pronásledování a pomoci při záchraně vnímajících bytostí.

Jednou pozdě večer jsme se s manželem vraceli z venkova po rozdávání informačních materiálů. Obvykle jsme vyjížděli kolem sedmé či osmé večer a vraceli se kolem jedenácté nebo o půlnoci. Sotva jsme najeli na hlavní silnici, zastavila nás policie. „Je tak pozdě,“ řekli. „Kam jedete?“ Manžel odpověděl: „Jedeme k příbuzným.“ Policisté nás oddělili a vyslýchali každého zvlášť, ale my byli naprosto klidní a vůbec jsme se nebáli.

Policista se mě zeptal: „Jak se jmenuje tahle vesnice? Jak se jmenuje příbuzný, kterého jedete navštívit?“ Odpověděla jsem okamžitě, bez zaváhání. Když viděli, jak pohotově odpovídám, pustili nás.

Cestou domů jsem se manžela zeptala: „Na co se tě policisté ptali?“ Odpověděl: „Chtěli vědět, jak se jmenuje vesnice a ke komu jedeme na návštěvu. Řekl jsem jim jen tak nějaké jméno – že jedeme k Xiao Liu.“ Byla jsem ohromená. Odpověděla jsem úplně stejně! Bylo to opravdu pozoruhodné! Oba jsme pochopili, že nás k takové odpovědi vedl Mistr. Mistr chránil své učedníky.

Jindy jsme s manželem večer přijeli rozdávat informační materiály do jedné vesnice. Byla jasně osvětlená. Po obou stranách ulic svítily lampy a bylo tam světlo jako ve dne.

Prosila jsem Mistra: „Ať světla pohasnou všude, kudy půjdeme, aby nám nebránila v záchraně lidí.“ Sotva jsem na to pomyslela, světla začala blikat. Manžel, který šel přede mnou, se zeptal: „Proč ta světla tak blikají?“

Odpověděla jsem: „To nám pomáhá Mistr! Nedělej si starosti a pokračuj v tom, co máš udělat.“ Všechny materiály jsme úspěšně rozdali a bezpečně se vrátili domů.

Už více než dvacet let s manželem pravidelně dopoledne vycházíme osobně objasňovat pravdu a odpoledne studujeme Fa. Za každého počasí v tom pokračujeme až dodnes.

Prošli jsme všechny městské ulice a uličky, navštěvovali ranní trhy, obchodní centra i supermarkety. Za den se nám někdy podaří přesvědčit tři až pět lidí, jindy i dvacet nebo třicet, aby vystoupili z KS Číny a jejích přidružených organizací.

Pokračovali jsme i během pandemie covidu. Když náš obytný areál uzavřeli, jednoduše jsme přelezli více než metr vysokou zeď. Šlo nám to tak snadno, že by nikdo nehádal, že je nám přes šedesát a sedmdesát let.

Při objasňování pravdy se setkáváme s nejrůznějšími lidmi. Jednou jsem oslovila muže kolem čtyřiceti let, který zřejmě na někoho čekal. Zeptala jsem se: „Mladý muži, jste členem strany?“ Změřil si mě pohledem a řekl: „Pojďte se mnou. Někam vás zavedu.“ Uvědomila jsem si, že je to policista v civilu a musím se ho co nejrychleji zbavit.

Právě v tu chvíli k němu někdo přišel a dal se s ním do řeči. Zatímco se soustředili na rozhovor, rychle jsem se vytratila. Bylo to o vlásek, ale podařilo se mi bezpečně odejít.

Někdy potkáváme dobré lidi. Jednou jsem na ranním trhu narazila na policistu v uniformě. Vypadal přístupně a bylo na něm vidět, že je laskavý. Přistoupila jsem k němu a řekla: „Dobrý den. Jdete nakupovat?“ Odpověděl: „Dnes mám volno, tak jsem si přišel pro zeleninu.“ Řekla jsem: „Každý den máte tolik práce, abyste udrželi v okolí bezpečí. Vidím, že jste laskavý člověk, a tak vám povím něco moudrého, co by vám mohlo zachránit život, až přijde pohroma.“

Podíval se na mě, naznačil mi, abych přestala mluvit, a ukázal na někoho poblíž: „Tamto je můj kolega. Má na starosti právě tyto záležitosti.“ Tiše jsem mu řekla: „Dobří lidé si zaslouží dobrou odměnu. Když jste dobrý člověk, proč nevystoupíte ze strany a jejích přidružených organizací? Prospělo by to vám i vaší rodině.“ Když viděl mou upřímnost, řekl: „Dobře, pomozte mi tedy vystoupit.“ Dala jsem mu pseudonym a pomohla mu vystoupení vyřídit.

Jednoho zimního večera jsme s manželem vyjeli vylepovat samolepky objasňující pravdu. U silnice jsme uviděli reklamní tabuli, která se k tomu výborně hodila. Seskočila jsem z motorky a zamířila přímo k ní, aniž bych si všímala, kam šlapu. Najednou jsem s žuchnutím spadla do jámy. Měla jsem pocit, jako by mi chodidla dopadla na rozžhavenou železnou desku. Vykřikla jsem: „Au!“ a hned vyskočila ven.

Manžel ke mně přispěchal a zeptal se: „Nezranila ses?“ Řekla jsem mu, že ne, a pak jsme se oba podívali do jámy. Byl tam ventil teplovodu a z horkých trubek se syčením unikala voda. Kdybych v té vroucí vodě zůstala byť jen několik vteřin, určitě bych se opařila.

Nevím, kde se ve mně vzala taková síla, ale jediným skokem jsem se dostala ven. Bylo to neuvěřitelné. Uvědomili jsme si, že mě ochránil Mistr. Do očí mi vstoupily slzy, spojila jsem dlaně před hrudí a stále opakovala: „Děkuji Vám, Mistře! Děkuji Vám, Mistře!“

Po vylepení samolepek jsme se vydali ještě na několik dalších míst. Když jsme skončili, vrátili jsme se domů. Při převlékání jsem zjistila, že mám kalhoty zmrzlé na kost, a sotva jsem je dokázala svléknout. Díky Mistrově ochraně však byla má kůže neporušená.

V dnešní době chápe pravdu stále více lidí. Jednoho dne jsem nastoupila do autobusu a někdo na mě zavolal: „Pojďte si sednout sem!“ Posadila jsem se vedle té ženy a ona mi podala placku k jídlu.

Zpočátku jsem ji nepoznala. Řekla: „Setkáváte se s tolika lidmi, že jste na mě nejspíš zapomněla. Loni jste mi na ranním trhu vysvětlila pravdu a pomohla vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací. Od té doby se mé zdraví stále zlepšuje a už mě netíží zármutek. Pořád jsem doufala, že vám budu moci poděkovat. Jste tak laskavý člověk. A teď jsme na sebe takhle narazily!“

Odpověděla jsem: „Mně děkovat nemusíte. To Mistr Li z Dafa nás učí takto jednat. Je soucitný a nechce, aby jediný dobrý člověk zůstal opomenut. Proto každý den vycházíme pomáhat zachraňovat lidi. Hlavní je, že se vám daří dobře.“

Objasňování pravdy a záchrana lidí jsou odpovědností učedníka Dafa. Je to naše poslání. Dokud náprava Fa neskončí, budu vycházet ven každý den.

Má rodina je obdařena požehnáním

Od chvíle, kdy jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem prošla hlubokými změnami po fyzické i duševní stránce. Rodina byla svědkem těchto proměn a všichni jsou Mistrovi i Dafa z celého srdce vděční! Podporují také mé úsilí objasňovat pravdu a zachraňovat lidi. Kdykoli mám tolik práce, že ji nestíhám, sami přiloží ruku k dílu, bez stížností a zášti.

Po absolvování vysoké školy dostal syn práci u společnosti provádějící vrty na ropném poli. Během roční praxe si vedl mimořádně dobře a nadřízení ho velmi chválili. Ve druhém roce se stal stálým zaměstnancem a začal pracovat jako technik. Později působil jako vedoucí týmu a ve střední řídicí funkci. Dnes je ředitelem společnosti.

Když syn nastoupil do práce, viděl, jak jsem každý den vytížená, a tak se mnou začal po večerech chodit rozdávat a vylepovat materiály objasňující pravdu.

Protože v zaměstnání zastává vedoucí funkci, pokaždé, když komunistický režim vydal pokyny týkající se pronásledování praktikujících Dafa, ihned nás varoval. Někdy také přijel domů autem, vyzvedl nás i naše knihy Dafa a odvezl nás na bezpečné místo. Chránil tak nás i knihy Dafa.

Navzdory pronásledování ze strany KS Číny se nám podařilo vyhnout mnoha případům obtěžování a pronásledování. Skupina studia Fa u mě doma nebyla po mnoho let narušena a spolupraktikující, kteří ke mně přicházejí, se cítí bezpečně a klidně.

Dcera je vrchní sestrou v nemocnici. Přestože sama nepraktikuje, má v Dafa velkou důvěru. Svým dětem často říká: „Musíte projevovat úctu starším lidem, kteří praktikují Falun Dafa. Všichni jsou dobří lidé. Neposlouchejte nikoho, kdo o Falun Dafa mluví špatně.“

Když KS Číny v červenci 1999 zahájila pronásledování Falun Dafa, dcera odnesla Mistrův portrét z mého domova k sobě. Od té doby jej má doma s úctou vystavený. O svátcích a slavnostních dnech Mistrovi zapaluje vonné tyčinky a předkládá ovoce.

Také jí se dostalo požehnání. Nadřízení si jí v práci velmi váží a s kolegy vychází výborně. Zkoušku k získání odborného titulu pro vrchní sestry složila hned napoprvé.

Před několika lety, když dcera v nemocnici pečovala o jednoho pacienta, jí řekl: „Děvče, jste tak laskavá a chováte se k lidem tak dobře. Jste opravdu obdařená požehnáním. U vás doma musí být velký Buddha, který chrání celou vaši rodinu.“

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)