Čínská Fahui | Přišla jsem na tento svět, abych pomáhala Mistrovi zachraňovat lidi

(Minghui.org) Zdravím Vás, Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Falun Dafa praktikuji od doby před rokem 1999 a před odchodem do důchodu jsem učila na vysoké škole. Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) začala v červenci 1999 pronásledovat Falun Dafa, jsme s dalšími praktikujícími několikrát jeli do Pekingu žádat spravedlnost pro Dafa a Mistra Li, zakladatele této praxe. Při poslední cestě do Pekingu jsem byla protiprávně zadržena a uvězněna v táboře nucených prací.

Mnoho lidí uvěřilo lžím KS Číny a ocitlo se v nebezpečí. Jako praktikující mám odpovědnost odhalit jim skutečnost a pomáhat Mistrovi s jejich záchranou. Ráda bych se s vámi podělila o to, jak jsem objasňovala pravdu studentům.

Ve výuce

Většina předmětů začíná úvodní hodinou. Na ni jsem se pokaždé velmi pečlivě připravovala, protože právě tehdy jsem měla nejlepší příležitost povědět studentům pravdu o Falun Dafa. Často jsem vyšla z určitého bodu úvodu a navázala předem připravenými tématy, která studenty zajímala a mohla jim pomoci pochopit pravdu o Falun Dafa.

Například při probírání tématu „Skrytá poselství vody“ jsem studentům říkala: „Váš vzhled odráží vaše nitro. Chcete-li být krásní, musíte mít především laskavé srdce.“ Potom jsem jim na velkém plátně ukázala příslušné obrázky. Mluvila jsem také o Backsterově efektu, který naznačuje, že mnohé věci mají ducha, a na konkrétních příkladech jsem zdůrazňovala význam zušlechťování morálky. Poté jsem přešla ke kultuře inspirované božskými bytostmi. Prostřednictvím dávné tradiční kultury jsem vyvracela jejich moderní představy vycházející z ateismu a evoluční teorie. Hovořila jsem také o nekonečné dělitelnosti hmoty a zdůrazňovala, že to, co nevidíme očima, nemusí nutně neexistovat. Poukazovala jsem na omezenost poznání moderní vědy o vesmíru a mluvila například o přeludech, UFO, Bermudském trojúhelníku a jiných dimenzích. Vysvětlovala jsem, proč mnozí dávní lékaři měli mimořádné schopnosti, a přibližovala kulturu duchovní kultivace, například „vznášení se na nebesa za bílého dne“ a podobně.

Studenti pozorně naslouchali a velmi je to zajímalo, protože učitelé o takových tématech ve výuce mluví jen zřídka. Někdy jsem se při přednášení dostala do stavu bez jakýchkoliv rušivých myšlenek a soustředila se jen na to, co říkám. Zapomněla jsem na kamery i na informátory – studenty určené v každé třídě k tomu, aby sledovali slova a jednání učitelů a podávali o nich zprávy vedení školy.

Nakonec jsem řekla: „Existuje jedna vynikající kultivační praxe buddhistické školy, která se šíří po celém světě, ale v pevninské Číně je krutě pronásledována. Víte, o kterou jde?“ Potom jsem začala objasňovat pravdu o Falun Dafa. Věnovala jsem tomu dvě vyučovací hodiny. V poslední hodině jsem si vyhradila čas na stručné a výstižné probrání zbývající části úvodu, takže přechod zpět k učivu působil poměrně přirozeně.

Tato úvodní hodina byla velmi důležitá. Především jsem pravdu o Falun Dafa důkladně objasnila celé třídě a slyšeli ji všichni studenti. U některých oblíbených oborů bývalo ve třídě přes 130 studentů. Později bych v jiném prostředí jen těžko oslovila tolik lidí. Výuka v nich také zanechala hluboký dojem, protože všichni tiše a pozorně naslouchali. V dalších hodinách by se příležitost k takovému rozhovoru hledala obtížně.

Zároveň jsem se tím studentům hned přiblížila. Většina se ke mně chovala velmi přátelsky. Vnímali mě jako přístupnou a vstřícnou, a tak se v mé přítomnosti cítili uvolněně a důvěřovali mi. Vytvořila jsem tím základ pro další objasňování pravdy a pro to, abych studentům pomohla vystoupit ze Svazu mládeže a Mladých pionýrů, organizací přidružených ke KS Číny.

Studijní oddělení tohoto kampusu se o tom možná dozvědělo – nevím, zda obdrželo udání od informátora, nebo zda mě viděli na kamerových záznamech. Poté totiž jeho pracovníci občas chodili na mé hodiny na hospitace. Na mém způsobu objasňování pravdy to však nic nezměnilo. Dál jsem dělala to, co jsem dělat měla. Věřím, že Mistr je vždy po mém boku, že dělám tu nejspravedlivější věc ve vesmíru a naplňuji to, o co nás Mistr žádá. Navíc jsem o těchto věcech mluvila pouze v úvodní hodině daného předmětu. Než si uvědomili, co se děje, a přišli na mou hodinu, měla jsem už vše vysvětlené.

Takto jsem pravdu objasňovala mnoho let. Postupně jsem pochopila, že pokud jednám správně a mé myšlenky jsou v souladu s Fa, Mistr mi pomůže a zasahování bude méně.

Objasňování pravdy o Falun Dafa o přestávkách

Když jsem při výuce položila základ pro objasňování pravdy, nebylo už tak obtížné pokračovat i v jiných situacích. Přinesla jsem do školy hromádku amuletů s informacemi objasňujícími pravdu o Falun Dafa. O přestávce jsem se několika studentů kolem sebe zeptala, zda by nějaké chtěli. Souhlasili, a když je spatřili ostatní, všichni se seběhli a začali si je brát. Za chvíli byly pryč. Někdy jsem vytiskla několik letáků objasňujících pravdu, o přestávkách je ukazovala jednotlivým studentům a potom si je vzala zpět.

Jeden student si chtěl přečíst Zhuan Falun, a tak jsem mu přinesla kapesní vydání a o přestávce mu ho nenápadně předala. O prázdninách si knihu odvezl domů. Když se vrátil do školy, přinesl mi na znamení vděčnosti místní speciality. Bylo zřejmé, že ví, že Falun Dafa je dobrý a že mi důvěřuje.

O přestávkách jsem se snažila studentům navrhovat, aby vystoupili z KS Číny a jejích přidružených organizací. Obvykle si o tom řekli mezi sebou. Jednou za mnou o přestávce přišel do učebny student z jiné třídy a požádal mě, abych mu pomohla vystoupit z organizací KS Číny. Zeptala jsem se ho: „Jak jste se o tom dozvěděl?“ Odpověděl: „Řekli mi to spolužáci.“ Pomohla jsem mu tedy vystoupit.

O přestávkách za mnou často chodili, aby si se mnou popovídali. Jeden student mi řekl: „O prázdninách jsem jel na Taiwan a na náměstí Svobody v Taipei jsem vyfotografoval praktikující Falun Dafa při meditaci. Když jsem se vracel, při celní kontrole fotografie objevili a na několik hodin mě zadrželi.“

Jedna studentka mi vyprávěla o snu, v němž bývala potulnou bojovnicí v jednom z předchozích životů, a podobně. Uvědomila jsem si, že dnešní lidé skutečně mají svou minulost, všichni přišli kvůli Fa a čekají na záchranu. V průběhu dějin zaplatili vysokou cenu za možnost získat Fa. Musím pro jejich záchranu udělat vše, co je v mých silách.

Polední přestávka

Obvykle jsem učila dopoledne i odpoledne, takže jsem na oběd nechodila domů. Ve škole byla zvláštní odpočinková místnost pro vyučující, ale využívala jsem ji jen zřídka. Tehdy právě vyšlo Devět komentářů ke komunistické straně a nastal čas vybízet lidi k vystoupení z KS Číny a jejích přidružených organizací. Chtěla jsem proto polední přestávky využít k návštěvám na dívčích kolejích a mluvit tam se studentkami.

Měla jsem jasný plán: věděla jsem, které třídy budu v jednotlivé dny učit, kolik dívek bydlí na každém pokoji a který pokoj pokaždé navštívím. Snažila jsem se nikoho nevynechat. Předem jsem jim řekla: „Dnes za vámi v poledne přijdu na kolej, snad vás nebudu rušit.“ Měly radost, že si se mnou budou moci osobně popovídat. Říkala jsem jim: „Kdybyste měly nějaké otázky k učivu, můžete se mě zeptat.“ Potom jsem využila příležitosti a vyzvala je, aby vystoupily z KS Číny a jejích přidružených organizací. Některé měly silný smysl pro spravedlnost a říkaly, že má slova dávají velký smysl. Hned zavolaly spolužákům na jiných vysokých školách a vybídly je, aby také vystoupili.

Někdy jsem jim pomáhala s učením. Musela jsem také dobře hospodařit s časem a nezdržovat je příliš dlouho. Odpoledne měly výuku a nechtěla jsem je připravit o odpočinek; navíc jsem sama odpoledne učila. Jakmile jsem některý pokoj navštívila, podruhé jsem se tam už nevracela. Upřímně řečeno jsem bývala velmi unavená. Bylo to časově i psychicky náročné a stálo mě to mnoho sil. Když jsem si však připomněla, že právě toto je mé poslání a smysl mého příchodu na tento svět, věděla jsem, že ho musím naplnit bez ohledu na obtíže.

Měla jsem poměrně netrpělivou povahu. Vždy jsem chtěla mít všechno rychle hotové a toužila jsem po okamžitých výsledcích. Neustále jsem přemýšlela, jak objasňovat pravdu a přesvědčovat lidi k vystoupení z KS Číny a jejích přidružených organizací, a při studiu Fa jsem se kvůli tomu méně soustředila. Když se mi při objasňování pravdy na kolejích dařilo, začala jsem být netrpělivá a chtěla jsem co nejrychleji obejít všechny dívčí pokoje. Při dalších rozhovorech už jsem proto nebyla tak pozorná jako zpočátku a nevysvětlovala jsem věci dostatečně jasně. Soustředila jsem se na přesvědčování k vystoupení z KS Číny a jejích přidružených organizací, což ve mně vyvolávalo netrpělivost a odvádělo mou pozornost od Fa. V takových chvílích jsem se už odchýlila od stavu kultivujícího, aniž bych si to uvědomovala. Někdy jsem dokonce zapomínala předem vysílat spravedlivé myšlenky.

Po jedné návštěvě, při níž jsem na koleji objasňovala pravdu, mě jedna studentka udala vedení školy. Potom mi zakázali v tomto kampusu vyučovat a přeložili mě do jiného. Na kolejích jsem tak už pravdu objasňovat nemohla. Uvědomila jsem si, že pouze dobrým studiem Fa, dobrou vlastní kultivací a tím, že budu vždy stát na straně Dafa, mohu zabránit starým silám, aby využily mých nedostatků, lépe zachraňovat lidi a naplnit své poslání.

V následujících dnech jsem studentům dál nepřetržitě objasňovala pravdu v různých prostředích a různými způsoby. S Dafa v srdci jsem jednala ještě rozvážněji a moudřeji.

Zvala jsem studenty domů

Studentům jsem říkala: „Kdykoli budete mít čas, můžete ke mně přijít a já vám připravím něco k jídlu.“ Někteří chodili jednotlivě, jiní ve skupinkách po pěti či šesti, nebo dokonce po sedmi či osmi. Jednou přišla jedna studentka a já jí ukázala web Minghui.org. Řekla: „Paní učitelko, děkuji, že mi o tom říkáte.“

Jednu neděli mě navštívila skupina studentů. Uvařila jsem jim polévku z vepřových žebírek, dušenou rybu a několik dalších jídel. Měli velkou radost, cítili se jako doma a byli úplně uvolnění. Jeden student nabral trochu polévky z tlakového hrnce, v němž ještě zůstala polévka z žebírek, přinesl mi ji k ústům a řekl: „Paní učitelko, dejte si trochu polévky.“ Bylo to, jako bychom byli jedna rodina, a velmi mě to zahřálo u srdce.

Po jídle jsem jim připravila ovoce. Jeden student prohlásil: „Dnes mám takovou radost, že chci sníst spoustu jablek.“ Ostatní se rozesmáli a řekli: „Tak schválně, kolik jich sníš!“ Snědl tři jablka najednou. Nakonec mezi smíchem a povídáním všichni vystoupili z KS Číny a jejích přidružených organizací.

Někdy jich přišla celá skupina, a když jsem neměla čas vařit, připravovala jsem s nimi plněné taštičky (jiaozi). Při jejich přípravě jsme si povídali a já jim objasňovala pravdu o KS Číny. Jindy jsem je pozvala na jídlo do malé soukromé restaurace poblíž domova. Ceny tehdy nebyly vysoké. Asi za 100 jüanů se dalo objednat přes deset pokrmů, které zaplnily celý stůl. Byli nadšení, protože tak dobré jídlo ve škole dostávali jen zřídka. Jedli jsme, povídali si a já jim objasňovala pravdu o KS Číny a přesvědčovala je, aby vystoupili ze strany.

Po jídle jsem je vyprovázela pohledem, když se vraceli do školy. Ušli několik kroků, potom se znovu otočili a mávali mi na rozloučenou, jako by se jim ani nechtělo odejít. Hluboce mě to dojalo. Jak silný předurčený vztah mě s těmito studenty spojoval! Čekali, aby mohli v tomto životě právě takto naplnit své sliby. Všichni lidé kolem nás k nám mají předurčený vztah. Musíme být hodni jejich důvěry a pomáhat jim projít těžkostmi, aby je Falun Dafa mohl zachránit.

Další příležitosti

Jednou jsem hned při příchodu do školy potkala jednoho ze svých studentů. Přesvědčovala jsem ho, aby vystoupil z KS Číny a jejích přidružených organizací. Byl pouze členem Mladých pionýrů a okamžitě souhlasil. K mému překvapení hned zvedl ruce a vykřikl: „Konečně jsem svobodný!“ Krátce nato jsem od ostatních studentů slyšela, že pochází z venkova a kvůli finančním obtížím rodiny později studium ukončil. Naštěstí jsem mu pomohla vystoupit včas. Záchrana lidí nesnese odkladu, protože nikdy nevíme, zda dostaneme další příležitost.

Když jsme se studenty prováděli pokusy v laboratoři, museli jim vyučující teoretické části předem vysvětlit obsah a postup pokusů. Studenti pak pracovali samostatně a vyučující na ně dohlížel. Každou laboratoř měl obvykle na starosti jeden vyučující.

Při pokusech někdy studenti museli čekat na výsledky. Těchto přestávek jsem využívala k objasňování pravdy. Neučila jsem přitom jen své třídy, ale také studenty jiných vyučujících. Jednou jsem jedné dívce vysvětlila pravdu o zinscenovaném sebeupálení na náměstí Tiananmen. Pochopila to, hned se obrátila na spolužáky a velmi vážně řekla: „To sebeupálení na náměstí Tiananmen bylo zinscenované!“ Dodnes si pamatuji její výraz. Byl to výraz člověka, který se právě dozvěděl šokující tajemství. Podvod se sebeupálením na náměstí Tiananmen skutečně oklamal tolik lidí a vyvolal v nich nenávist k Falun Dafa. Proto musíme při objasňování pravdy této záležitosti věnovat zvláštní pozornost.

Někdy se kolem mě při vyprávění shromáždilo mnoho studentů a naslouchali. Jednou mě student jiného vyučujícího udal na katedře. Potom se při pokusech, na které jsem dohlížela, začali u dveří laboratoře často objevovat laboranti – pracovníci, kteří studentům připravují chemikálie pro pokusy. S laborantkou, která tam chodila, jsme se znaly a usmívaly se na sebe. Bylo jí nepříjemné tam postávat, a tak jen nahlédla a odešla. Věděla jsem, že ji katedra poslala, aby mě sledovala, ale nenechala jsem se tím ovlivnit. Když bylo třeba, mluvila jsem dál. Pevně jsem se držela svého poslání.

Mluvil se mnou o tom také tajemník katedry, ale zmínil se o tom jen krátce a většinu času hovořil o běžných rodinných záležitostech. Chápala jsem, že pouze dělá, co se od něj formálně vyžaduje, protože jsem mu pravdu objasnila už dříve.

Téměř každý rok jsem vedla skupinu studentů při přípravě závěrečných prací. Když prováděli pokusy, také jsem jim objasňovala pravdu. Při obědě ve škole jsem se snažila sedět se studenty a hledala jsem příležitosti k rozhovoru.

Naše škola také nabízí vzdělávání dospělých, které umožňuje pracujícím absolvovat několik předmětů v soustředěných blocích, aniž by museli opustit zaměstnání. Po složení zkoušek získají vysokoškolský diplom. Třídními učiteli těchto studentů obvykle bývají laboranti z naší školy, takže se všichni známe. Aby zkoušky úspěšně složilo co nejvíce studentů, vybírají od nich třídní učitelé peníze a pak je v červených obálkách předávají vyučujícím jednotlivých předmětů. Doufají, že budou shovívaví a pomohou studentům zkoušky zvládnout.

Jeden z těchto třídních učitelů mi jednou podal obálku plnou peněz. Řekl, že je to drobný projev vděčnosti studentů a že doufá, že se jim budu dobře věnovat. Zdvořile jsem odmítla. I když mě opakovaně přemlouval, peníze jsem nepřijala a řekla: „Praktikuji Falun Dafa a tohle udělat nemohu, bylo by to nemorální. Studentům se budu věnovat, jak nejlépe dovedu, takže si nemusíte dělat starosti.“ Když se třídní učitel dozvěděl, že jsem praktikující, nezbylo mu než peníze studentům vrátit.

Později, když jsem je učila, přišlo ke katedře několik zástupců třídy a řekli mi: „Paní učitelko, je od vás velmi laskavé, že jste na rozdíl od ostatních vyučujících naše červené obálky nepřijala.“ Objasnila jsem jim tedy pravdu o Falun Dafa a pomohla jim vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací. Protože jsme mluvili poměrně nahlas, slyšeli nás i ostatní studenti v učebně a postupně za mnou přicházeli. Každému, kdo přišel, jsem pomohla vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací.

Někteří studenti za mnou dokonce přišli znovu a s úsměvem řekli: „Paní učitelko, musíte být opatrná [protože v učebně jsou kamery].“ V té atmosféře jsem na takové věci neměla čas myslet. Soustředila jsem se pouze na objasňování pravdy. Byla to příležitost zachraňovat lidi a tu jsem si nemohla nechat ujít.

Později jsem na našem výukovém a výzkumném pracovišti vyprávěla o tom, jak mi studenti dávali červené obálky. Vedoucí řekl: „Kdyby se to stalo znovu, peníze přijměte a odevzdejte je našemu pracovišti.“ Usmála jsem se, ale neodpověděla. Věděli, že praktikuji Falun Dafa. V duchu jsem si pomyslela: „Neudělám nic, co není v souladu s Fa.“ Kalendáře, které mi studenti dávali, jsem odmítnout nemohla, a tak jsem je dala na pracoviště ke společnému používání.

Za ta léta jsem objasnila pravdu o Falun Dafa mnoha studentům. Většina z nich je velmi upřímná a laskavá. S některými jsem zůstávala v občasném kontaktu i po několika letech. Když jsem jim někdy znovu objasňovala pravdu, říkali: „Paní učitelko, to už jste nám tehdy říkala.“ Bylo zřejmé, že v nich výuka zanechala hluboký dojem a pravda o Dafa se jim pevně vryla do paměti.

Hluboce si uvědomuji, že musím pilně studovat Fa a ponořit se do něj, abych i nadále kráčela správnou cestou, lépe naplňovala své historické poslání a následovala Mistra zpět do svého skutečného, nádherného domova v nebesích.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji vám, spolupraktikující!

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)