Čínská Fahui | Potvrzování Falun Dafa při práci v redakci

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1996 a nyní je mi 63 let. U příležitosti 23. čínské Fahui bych se ráda podělila o své kultivační zkušenosti s Mistrem Li, zakladatelem Falun Dafa, a se spolupraktikujícími.

Praktikující Dafa září všude, kde jsou

V roce 2008 jsem byla přeřazena do redakce univerzitního časopisu jako redaktorka humanitní části. Před mým příchodem tam působili tři redaktoři humanitních oborů: dvě vyučující a jeden vyučující. Redakce měla dvě kanceláře. Jižní byla teplá a světlá a pracovaly v ní obě vyučující. Severní byla tmavá a vlhká a sloužila převážně jako sklad. Stály v ní dva velké kovové regály a u dveří pracovní stůl. Pracoval tam onen vyučující.

Když jsem přišla, vedoucí mi řekla: „Pracovní podmínky v redakci jsou teď špatné a obě vyučující se nechtějí stěhovat.“ Naznačila tím, že bych měla sdílet severní kancelář s kolegou. Dodala, že mi škola možná brzy přidělí novou kancelář. Ihned jsem odpověděla: „Dobře, to není problém.“ Umístila jsem tedy svůj stůl vedle kolegova stolu.

Jinde pro můj stůl nebylo místo. Zbytek prostoru zabíral velký kovový regál zavalený časopisy přibližně za posledních deset let. Byly tam také publikace zaslané jinými univerzitami v rámci výměny. Některé byly rozbalené, jiné nikoli. Celá místnost páchla zatuchlým papírem.

Věřím, že praktikující Falun Dafa září všude, kde jsou. Nejenže napravujeme sami sebe podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, ale jejich záře také hřeje lidi kolem nás.

Když jsem se zabydlela, začala jsem prostor systematicky uspořádávat. Každý den jsem se kromě čtení a úprav rukopisů o přestávkách věnovala obrovské hromadě starých časopisů a řadila je podle ročníků a čísel. Deset čísel ze stejného období nebo kategorie jsem odkládala stranou pro autory z naší vysoké školy. Ti totiž někdy redakci žádají o své publikované články, například pro hodnocení při kariérním postupu. Přebytečné časopisy jsem svázala podle ročníků a uložila do spodní části regálů.

Odklidila jsem všechno kolem okna a důkladně je otřela. Kolega nikdy nechodil do práce včas a působil podivínsky. Každý den nosil pletený nákupní košík a obnošený neformální oblek, na němž chyběl jeden knoflík. Bylo mu přes padesát, nebyl příliš vysoký a měl hubený obličej. Za jeho vzezřením chudého učence se skrývala jistá odtažitost. Vždy jsem ho vesele zdravila: „Dobré ráno, kolego,“ nebo „Tak zase zítra, kolego,“ ale téměř nereagoval.

Uplynul více než měsíc a nevyměnili jsme si jedinou skutečně smysluplnou větu. Když se díky mému úklidu a uspořádání kancelář „rozjasnila“, jednoho dne mě konečně oslovil: „Máte výborné vychování.“

Usmála jsem se a odpověděla: „Děkuji.“

Protože ostatní vyučující říkali, že je podivínský a nedá se s ním rozumně mluvit, dávala jsem si pozor, abych neřekla něco nevhodného.

Postupem času jsme spolu mluvili více. Řekl mi, že se do skladu přestěhoval dobrovolně, protože oběma kolegyněmi pohrdal a považoval je za „přízemní“. Dozvěděla jsem se také, že jeho otec byl velmi vzdělaný intelektuál, kterého Komunistická strana Číny (KS Číny) během kulturní revoluce pronásledovala.

Když jsme se více poznali, snažila jsem se mu objasnit pravdu o Falun Dafa. Pokaždé mě však odvedl od tématu jeho zvláštní způsob vyjadřování a mé vlastní obavy. Možná v něm rodinná tragédie zanechala tak hluboký stín, že se bál slyšet cokoli, co se lišilo od propagandy KS Číny. Brzy odešel do důchodu a už jsem ho nikdy neviděla.

Jednoho dne přišla do naší kanceláře vedoucí. Když viděla, jak jsem prostor uklidila a uspořádala, poznamenala: „Vy jste úžasná! Je tu tak čisto a uklizeno, jako by sem zasvítilo slunce!“ Také se mi omluvila, že mě nechala pracovat v takovém prostředí.

Odpověděla jsem: „To nic. Je to v pořádku.“

Je škoda, že když jsem jí později objasňovala pravdu o Falun Dafa, souhlasila pouze s tím, že KS Číny je zlá, protože i její otec byl pronásledován. Ze stranických organizací však nevystoupila. Přesto v mém jednání poznala laskavost, toleranci a upřímnost praktikující Falun Dafa.

Opouštění osobního prospěchu a opravdová kultivace sebe samé

V roce 2012 nastoupila do redakce nová vedoucí a pracovní prostředí se výrazně zlepšilo. Časopis byl také rozdělen na dva samostatné tituly, jeden pro humanitní a druhý pro přírodní vědy, které začaly oficiálně vycházet. Počet redaktorů humanitní části vzrostl na šest a přestěhovali jsme se do velké, dobře vybavené kanceláře.

Ve větší kanceláři však přibývalo i nepořádku. Protože úklidem nebyl nikdo pověřen, brzy tam zavládl chaos. Ostatním redaktorům bylo mezi třiceti a padesáti lety, já byla nejstarší. Každý den jsem vytírala podlahu, uklízela, zalévala květiny a dělala další potřebné věci. Pokaždé, když vedoucí přišla do naší kanceláře, řekla: „V kanceláři humanitní redakce je tak příjemná atmosféra.“

Práce v redakci má jednu výhodu: časté příležitosti ke služebním cestám, konferencím nebo výměnným setkáním, na nichž se redaktoři střídají. Většina si vybírá místa, kde ještě nebyli, nebo turisticky atraktivní lokality. Nakoupí místní speciality a jejich cenu si nechají proplatit v rámci cestovních náhrad či nákladů na konferenci. Já jsem se nikdy sama nehlásila. Pokud mě nadřízený na cestu vyslal, snažila jsem se jí pokud možno vyhnout, protože mě prohlížení památek nelákalo a nechtěla jsem plýtvat časem. A i když jsem někam jela, nikdy jsem své osobní výdaje nezahrnovala do služebních nákladů. Dokonce jsem ani nejezdila taxíkem. Praktikující Falun Dafa by především neměl lpět na osobním prospěchu.

Podle předpisů mohou lidé s vyššími odbornými tituly odložit odchod do důchodu z 55 na 60 let. Když mi bylo 55, přemýšlela jsem, zda mám odejít do důchodu. Většina lidí odejít nechce a někteří se snaží pracovat déle. I mně bylo trochu líto vzdát se finančních výhod. Za dalších pět let práce bych si nejen vydělala přes dvě stě tisíc jüanů navíc, ale měla bych také výrazně vyšší důchod.

Zatímco jsem nad tím váhala, měla jsem živý sen o spolužačce z vysoké školy, která pracovala na univerzitě. Čistila toalety a vysypávala koše s toaletním papírem do velké popelnice. Zeptala jsem se jí: „Proč to děláš?“

Odpověděla: „Abych si trochu přivydělala.“ Když jsem se zeptala, kolik si vydělá, uvedla přesně tu částku, o kterou bych podle svého výpočtu měla po odchodu do důchodu každý měsíc méně.

Pochopila jsem, že mi Mistr naznačuje, abych nebyla připoutaná k penězům. Čas je omezený a měla bych využívat příležitostí dělat to, co má praktikující Dafa dělat. Okamžitě jsem se rozhodla odejít z práce a zbývající čas využít ke třem věcem a naplnění svého slibu pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi.

Když jsem oznámila, že plánuji odejít do důchodu, nikdo mé rozhodnutí nechápal. Někteří říkali, že jsem hloupá, jiní, že jim budu chybět, a někteří vyučující mě prosili: „Ještě neodcházejte do důchodu. Můžu vám pomoci s rukopisy?“ Za laskavost kolegů jsem byla velmi vděčná, ale jsem praktikující. Mám mnoho věcí na práci a důležitější poslání, která musím naplnit.

Pečlivě jsem uspořádala všechny příručky, slovníky, sešívačky a další kancelářské potřeby, které mi redakce v průběhu let poskytla. Položila jsem je na stůl spolu s klíčem od kanceláře a tiše odešla. Od odchodu do důchodu chodím každý den, pokud nenastanou mimořádné okolnosti, objasňovat lidem pravdu o Dafa tváří v tvář.

„Je to nejschopnější vyučující v naší redakci“

Intelektuálové jsou složitou skupinou. Mnozí v sobě mají jak zakořeněný pocit nadřazenosti, tak vypočítavost pokřivenou stranickou kulturou KS Číny, což mezilidským konfliktům dodává zvláštní podobu a činí je obtížnými. Zdálo se, že několik lidí v kanceláři má mezi sebou spory. I ti, kteří spolu na povrchu zdánlivě dobře vycházeli, se začali okamžitě navzájem podkopávat a bojovat, jakmile šlo o jejich vlastní zájmy. Spory se týkaly nespravedlivého přidělování rukopisů, nerovného rozdělování odměn za redakční práci a korektury, nerovných příležitostí ke služebním cestám, špatné kvality rukopisů upravených tím či oním kolegou, toho, kdo dával vedení dárky a získával výhody, a podobně. V práci se to dělo každý den.

Mistr řekl:

„Pokud se z emocí vymaníte, nikdo vás nemůže ovlivnit a obyčejná lidská připoutání vás nedokáží ovlivňovat. Vedoucí úlohu převezme dobrotivost, což je něco vznešenějšího.“ (Přednáška čtvrtá,Zhuan Falun)

Pochopila jsem, že pokud se dokážu povznést nad konflikty a zbavit se světských tužeb, přestanou mě ovlivňovat. S nikým jsem proto neměla problémy, protože jsem si i uprostřed konfliktů zachovávala morální zásady podle měřítek Dafa.

Kolegové si se mnou rádi povídali a stejně tak i lidé z jiných kanceláří. Někteří říkali, že se po rozhovoru se mnou cítí dobře. Když nastala vhodná chvíle, objasňovala jsem jim také pravdu o Falun Dafa. Intelektuálové mají složité uvažování a mnoho obav. Někteří se po vyslechnutí pravdy báli, jiní souhlasili s vystoupením z KS Číny a jejích přidružených organizací a jeden kolega začal praktikovat Falun Dafa. Z mých slov a činů všichni pochopili, že Pravdivost, Soucit a Snášenlivost jsou dobré a že praktikující Falun Dafa jsou dobří lidé.

Poté, co jsem v roce 2015 podala trestní oznámení na bývalého vůdce KS Číny Jiang Zemina za pronásledování Falun Dafa, přijelo do školy policejní dodávkou šest či sedm policistů z místní stanice, aby mě zatkli. Šéfredaktor jim řekl: „O organizaci, o které mluvíte, nic nevím, ale tato vyučující,“ ukázal na mě, „je nejschopnější vyučující v naší redakci. Má silný smysl pro pracovní odpovědnost a nikdy si nestěžuje na práci, kterou dostane. Kdybychom v redakci měli více takových vyučujících, pracovalo by se nám mnohem snáze. Nikdy jsme ji v kanceláři neslyšeli říct nic nevhodného.“

O dva týdny později jsem se vrátila do práce na univerzitu. Vedoucí mi řekl: „Prosím, nedělejte si starosti. Kolegové se na vás nebudou dívat jinak.“ Když potom přišel do redakce, předala jsem mu dopis, který jsem napsala. Pochopil pravdu a dostalo se mu požehnání. Na univerzitě získal nejvyšší profesorskou hodnost v oblasti politické práce. Univerzita několik let usilovala o to, aby přírodovědná verze jejího akademického časopisu získala status celostátního klíčového odborného časopisu, a za jeho působení se to konečně podařilo. Do důchodu odcházel spokojený.

Když se ohlížím za mnoha lety své kultivace, vidím, že mě po celou dobu vedla Mistrova soucitná péče, povzbuzení a vedení. Neustále cítím hlubokou vděčnost. Od nynějška budu po cestě kultivace kráčet dobře, pilně se kultivovat a dobře dělat tři věci, abych se Mistrovi odvděčila za jeho laskavost.

(Vybraný příspěvek pro Čínskou Fahui 2026 na Minghui.org)