Čínská Fahui | „Podivná nemoc“ mého souseda

(Minghui.org) Koncem jara roku 2024 mého souseda náhle postihla podivná nemoc. Přes den býval nepřítomný a otupělý, ale v noci se začal divoce rozčilovat. Vykřikoval sprosté nadávky, bušil do všeho kolem sebe a tropil obrovský rámus.

Sotva člověk usnul, jeho výbuchy začaly znovu. Někdy to znělo jako hromobití. Vyváděl každou noc a nikdo z nás sousedů neměl chvíli klidu. Všichni už byli na pokraji sil. Někteří říkali, že je duševně nemocný, jiní tvrdili, že šílenství jen předstírá. Kolovaly nejrůznější dohady.

Odstěhovala jsem se

Moji sousedé jsou činorodí manželé po padesátce. Vždy jsme spolu velmi dobře vycházeli. Kdykoli jdu dolů, beru s sebou i jejich pytle s odpadky a o svátcích z vlastní vůle uklízím chodbu. Chovají se ke mně s velkou úctou a při každém setkání mě oslovují „teto“. Bylo opravdu nečekané, že ho postihla taková podivná nemoc.

Jako kultivující potřebuji klidné prostředí, a tak mě tato situace přirozeně rušila. Co jsem měla dělat? Už od dětství jsem se potýkala s bázlivostí. Kdykoli jsem narazila na konflikt nebo obtíže, neodvážila jsem se jim postavit přímo a raději jsem se jim vyhýbala.

I tentokrát mě znovu ovládl starý způsob uvažování. Rychle jsem si našla jiné bydlení a odstěhovala se s tím, že se vrátím, až se soused uklidní. Jinak bych svůj byt prodala a koupila si jiný někde jinde. Začala jsem tedy zařizovat prodej bytu.

Zpočátku jsem si po odstěhování říkala, jak je to skvělé. Konečně jsem se mohla pořádně vyspat a při studiu Fa ani cvičení mě nic nerušilo.

Postupem času jsem však začala cítit, že něco není v pořádku. Bylo pro mě obtížné skutečně vstřebávat Fa a při meditaci jsem nedokázala snadno dosáhnout klidu. V noci se mi stále zdály sny a hluboko uvnitř jsem pořád cítila, že tady nejsem doma.

Pronajaté bydlení nebylo od mého domova příliš daleko. Každé tři až pět dní jsem se vracela domů, zapálila Mistrovi vonné tyčinky nebo vyměnila ovoce položené jako obětiny. Při každém návratu mě zaplavil hluboký pocit vřelosti a důvěrně známého prostředí. Postupně jsem si uvědomila, že doma je mi přece jen nejlépe. Přítomnost Mistrova portrétu mi přinášela útěchu a energetické pole tam bylo dobré. Soused se však nezměnil a dál každý den vyváděl.

Abych se mu vyhnula, strávila jsem v pronajatém bydlení více než dva měsíce.

Opařila jsem se

Jednoho dne jsem v kuchyni uvařila v elektrickém rýžovaru hrnec rýžové kaše. Když byla hotová, vytáhla jsem přístroj ze zásuvky, vzala hrnec a zamířila do obývacího pokoje, abych se najedla. Nevím jak, ale zakopla jsem a upadla. Celý hrnec kaše se mi vylil na nohy. Při pádu na podlahu jsem vykřikla bolestí. Vařící kaše mi na nohou způsobila velké bolestivé puchýře.

Když jsem nepořádek uklidila, zklidnila jsem se a podívala se do sebe. Za téměř třicet let praktikování jsem nikdy tak ošklivě neupadla. V mé kultivaci musí být nějaká velká mezera. Ale kde? Nedokázala jsem na to přijít.

V tu chvíli jsem si připomněla svá dosavadní pochopení v kultivaci: Když mě bolí zub, zkoumám, zda jsem řádně nekultivovala řeč. Jakmile nedostatek najdu a napravím, bolest zubu ustoupí. Když mě bolí hlava nebo se mi točí, zkoumám svůj charakter. Rozrušila mě nějaká situace nebo ve mně vyvolala hněv? Když najdu příčinu a napravím se, můj stav se obvykle zlepší.

Pokud jde o bolest nohou či chodidel, může to znamenat, že jsem se odchýlila od správné kultivační cesty a že něco v mém jednání není v souladu s Fa. Když se nad tím zamyslím a napravím se, často to pomůže.

Mít určité pochopení kultivace je jedna věc, ale rozpoznat, co je špatně v konkrétní situaci, vyžaduje důkladné dívání se do sebe. Když jsem si tak vážně opařila nohy, nemohla jsem se odchýlit od správné kultivační cesty? Vždyť jsem soustavně dělala tři věci. Kde přesně tedy byla mezera v mé kultivaci? Požádala jsem Mistra: „Vaše učednice to skutečně nedokáže pochopit. Mistře, prosím, pomozte mi to rozpoznat.“

Na chvíli jsem si lehla, abych si odpočinula, a brzy se mi zdál sen. Přišlo mohutné zemětřesení a všechny budovy v celém městě se zřítily. Lidé stáli mezi troskami, vyděšeně spolu mluvili a vypadali naprosto sklíčeně. Byla jsem mezi nimi i já.

Potom jsem si všimla jedné budovy, která stále pevně stála. Když jsem přišla blíž, poznala jsem, že je to právě dům, ve kterém bydlím. Celou budovu navíc obklopoval velký ochranný kryt. Bylo zřejmé, že můj domov, kde žiji jako učednice Dafa, zůstal zcela nepoškozený. Zaplavilo mě dojetí a ze snu jsem se probudila.

Návrat domů

Po tomto snu, v němž mi Mistr poskytl vedení, jsem pochopila, že jsem se neměla odstěhovat, natož uvažovat o prodeji bytu. Právě tam mám své kořeny. Okamžitě jsem podle toho jednala. Sbalila jsem si věci a přestěhovala se zpět domů.

Soused však stále tropil stejný rámus. Vůbec se nezměnil. Celé sousedství kvůli němu bylo vzhůru nohama a všichni si stěžovali. Několik rodin se s ním dostalo do hádek a potyček. Dvě rodiny se dokonce odstěhovaly. Co jsem měla dělat?

Kultivuji se podle Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, a proto se rozhodně nesmím s druhými hádat ani ztrácet trpělivost. To jsou požadavky, které Mistr stanovil svým učedníkům. Pomyslela jsem si: „Když nic jiného nepomůže, budu muset vysílat spravedlivé myšlenky.“

Obvykle jsem předstírala, že ho neslyším, ať dělal sebevětší rámus. Pokud však nepřestával a narušoval mou kultivaci při studiu Fa nebo cvičení, musela jsem to řešit spravedlivými myšlenkami.

Nerozčilovala jsem se, jen jsem si v duchu třikrát po sobě řekla: „Zmlkni.“ Za několik vteřin se utišil. Nebo jsem třikrát řekla: „Přestaň.“ I to fungovalo a já mohla normálně studovat Fa a cvičit. Dělala jsem to každý den, znovu a znovu.

Jednoho dne opět vyváděl a já začínala být trochu podrážděná. Pomyslela jsem si: „Takhle to přece nemůže pokračovat věčně. Jestli nepřestane, dříve nebo později mu někdo rozmlátí dveře!“ A skutečně, ani ne za tři dny mu někdo dveře rozbil. Nevěděla jsem kdo, ale byly silně poškozené. Několik dní byl klid, pak však rámus začal znovu.

Pomyslela jsem si: „Jen si vyváděj! Kdo ví, třeba ti někdo jednou rozbije i okno.“ A opravdu, o několik dní později mu někdo okno rozbil.

Za pár dní zase vyváděl a nadával jako obvykle, tentokrát ještě intenzivněji. Pomyslela jsem si: „Jestli to takhle půjde dál, dříve nebo později ho někdo vezme cihlou do zátylku.“ Sotva mě to napadlo, hned jsem si uvědomila: „Ne, ne, ne! Tu myšlenku musím vzít zpět! Učedníci Dafa jsou tady jen proto, aby zachraňovali lidi. Nesmíme v sobě chovat žádné zlé myšlenky!“

Během několika dní se se sousedem dostali do konfliktu tři žáci nižší střední školy a vyhrožovali mu, že mu „rozmáčknou hlavu cihlou“. Naštěstí zůstalo jen u slov a nic neudělali. Poslouchala jsem to z patra a zhluboka si oddechla: „To bylo těsné! Udělala jsem dobře, že jsem tu myšlenku vzala zpět.“

Hlubší význam snášenlivosti

Po této události jsem byla ostražitější. Každá myšlenka učedníka Dafa nese energii. Od té chvíle jsem si dávala větší pozor, kultivovala každou myšlenku i záměr a udržovala správný vztah mezi učednicí Dafa a běžným člověkem. Kdykoli jsem se setkala s takovou nepochopitelnou situací, musela jsem v sobě něco kultivovat!

S tímto pochopením jsem se pevně rozhodla kultivovat snášenlivost. Od té chvíle jsem při studiu Fa nebo cvičení, bez ohledu na jeho rámus či sprosté nadávky, kvůli tomu nevysílala spravedlivé myšlenky. Prostě jsem si představovala, že zpívá.

Mistr nám řekl:

„Vydržet úplně bez rozhořčení nebo pocitu křivdy je snášenlivostí kultivujícího.“ (Co je Snášenlivost (Ren)?, Podstata dalšího pokroku)

I kdyby venku někdo bubnoval, přesto bych měla zklidnit mysl a dobře studovat Fa. Musím si vykultivovat takovou pevnost. Musím překonat sama sebe! Jakmile mě tato myšlenka napadla, soused jako by ještě téhož dne oněměl. Přestal dělat rámus. Teprve tehdy jsem pochopila, že mi ve skutečnosti pomáhal kultivovat se!

Závěrem

Od té doby uplynul více než rok a soused vyvolal rozruch jen třikrát. Jednou to bylo uprostřed noci. Když mě probudil, rozsvítila jsem lampičku u postele, abych se podívala na hodiny. Bylo přesně 23:55, čas každodenního celosvětového vysílání spravedlivých myšlenek. Posadila jsem se, abych vysílala spravedlivé myšlenky, a on okamžitě ztichl.

Podruhé to bylo ve tři hodiny ráno. Když jsem se podívala na hodinky, věděla jsem, že je čas vstát a cvičit. Jakmile jsem vstala, ztichl.

A před několika dny, když jsem psala tento příspěvek pro konferenci Fa, si dole povídalo několik žen a dělaly přitom značný hluk. Právě když jsem začínala být trochu podrážděná, soused otevřel okno a začal na ně křičet. Zahnal je a potom sám úplně ztichl.

Je to vlastně docela zvláštní. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se z něj stal „ochránce Fa“, který mi pomáhá v kultivaci.

Pochopila jsem, že všechno, do posledního detailu, bylo ve skutečnosti uspořádáno pro tuto učednici Dafa. Na svého ubohého souseda se už opravdu nemohu zlobit.

Kultivace je skutečně hluboká a nesmírně podivuhodná, až to nelze vyjádřit slovy! Vezměme si například „podivnou nemoc“, která postihla mého souseda. Kdybychom ji vnímali jako divadelní hru, nemohla by se v ní odehrávat další hra a za ní se rozvíjet ještě něco dalšího?

Ve skutečnosti všechno řídí Mistr. Spolupraktikující, kultivujme se opravdově a svědomitě! Teprve při dosažení vyšších úrovní si člověk může uvědomit, že Dafa je skutečně nezměrný a neobsáhnutelný. Je v každém ohledu nekonečně vzácný!

Děkuji Vám, soucitný a veliký Mistře!Děkuji vám, spolupraktikující!

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)