Čínská Fahui | Rozvíjení spravedlivých myšlenek a moudrosti

(Minghui.org) Zdravím Vás, Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující z celého světa!

Začala jsem praktikovat Falun Dafa v létě roku 1998 a nyní je mi 71 let. Ve čtvrté třídě jsem přestala chodit do školy a toto je můj první článek o kultivačních zkušenostech. U příležitosti 23. čínské Fahui jsem sepsala některé své zkušenosti, abych poděkovala Mistrovi za spásu, podala svědectví o velkoleposti a kráse Falun Dafa a sdělila Mistrovi i ostatním praktikujícím, jak jsem se kultivovala.

Vzhledem ke svým omezeným schopnostem jsem některé části vyprávěla, sestra mi je pomohla zapsat a ostatní praktikující pomohli s úpravou textu. Pokud něco není v souladu s Fa, prosím, laskavě mě na to upozorněte.

Moje situace se zdála beznadějná

Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, byl můj život plný hořkosti. Manžel mi byl nevěrný, často nebýval doma a o mě ani o naši dceru se nestaral. Navíc nadělal obrovské dluhy. Tchyně, švagr i švagrová se ke mně chovali špatně a často mě s dcerou zamykali venku. Když věřitelé nemohli najít manžela, chodili za mnou a požadovali splacení dluhů. Říkala jsem jim: „Každý haléř, který vydělám v továrně, dávám rovnou tchyni. Nemám ani na snídani a obědy v továrně mi platí švagrová. Jak bych vám mohla něco splatit?“ Když viděli, že skutečně nic nemám, nakonec mě přestali obtěžovat.

Jednou jsem se vrátila z práce a uviděla misku se zbylou rýží. Chtěla jsem si ji ohřát a najíst se, než půjdu na pole, kde jsem obvykle pracovala až do osmi či devíti večer. Tchyně mi však misku vytrhla a vysypala rýži na zem. Potom dokonce vylila na uhlí lavor vody a uhasila oheň. Neodvážila jsem se říct ani slovo a prostě jsem odešla na pole. Vyhnula jsem se tak bití od švagra a švagrové.

Začínám praktikovat Dafa

V létě roku 1998, kdy jsem už neviděla žádné východisko a uvažovala o ukončení života, jsem pocítila silné nutkání ještě naposledy navštívit svou druhou starší sestru. Když jsem k ní přišla, právě poslouchala přednášky Mistra Li Hongzhi z Jinanu, a tak jsem se k ní přidala.

Při poslechu jsem cítila, že to, co Mistr učí, je opravdu úžasné. Po skončení první přednášky mnou náhle cosi projelo a od temene hlavy až k chodidlům mi tělem prošel teplý proud. Zeptala jsem se sestry, co to znamená. Radostně odpověděla: „Máš předurčený vztah s Falun Dafa! Vyslechla sis jedinou přednášku a Mistr už se o tebe stará. Měla bys hned začít praktikovat!“

Řekla jsem: „Dobře! Budu praktikovat.“ V okamžiku, kdy jsem tato slova vyslovila, jako by zmizely všechny starosti, které mě po léta tížily. Sestra mě naučila pět cvičení a dala mi knihu Zhuan Falun.

Když jsem se vrátila domů a otevřela Zhuan Falun, s úžasem jsem uviděla, že každý znak v knize září zlatým světlem, a spatřila jsem otáčející se barevné Faluny. Uvědomila jsem si: „To je skutečně vzácná, božská kniha. Musím se ve Falun Dafa pilně kultivovat.“ Zpočátku mě každé ráno kolem třetí hodiny volal hlas: „Vstaň a cvič!“ Věděla jsem, že mě volá Mistrův Fashen, Tělo Zákona.

První velkou překážkou pro mě bylo páté cvičení, meditace vsedě, při němž je třeba sedět v pozici plného lotosu. Nohy mě nesnesitelně bolely. Jednou mě Mistrovo Tělo Zákona znovu vzbudilo: „Vstaň a cvič!“ Zaváhala jsem a pomyslela si: „Nohy mě příliš bolí. Možná dnes vynechám.“ Potom jsem však uslyšela: „Vstaň a cvič! Dnes tě nohy bolet nebudou.“

Vstala jsem a začala cvičit. Nohy mě skutečně vůbec nebolely a dokázala jsem bez potíží sedět půl hodiny v plném lotosu. Nyní tak bez jakýchkoli obtíží vydržím sedět déle než hodinu.

Dokážu číst knihy Dafa

Druhou překážkou bylo, že jsem při čtení učení neznala mnoho znaků. Zapisovala jsem si je a ptala se kohokoli, koho jsem potkala, co znamenají. Zanedlouho jsem dokázala plynule číst Zhuan Falun. Postupně jsem také zvládla přečíst více než čtyřicet dalších Mistrových knih.

Pilným studiem učení, cvičením a důsledným dodržováním vesmírných principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti jsem se naučila vždy brát ohled na druhé, opouštět staré křivdy, být snášenlivá a trpělivá, a chovat se k rodině laskavě.

Moje rodina se mění

Po měsíci nejenže zmizely všechny mé nemoci, ale manžel se začal starat o rodinu a dcera se přestala stýkat s problémovou partou, se kterou se předtím potulovala. Ještě lepší bylo, že se ke mně tchyně, švagr i švagrová začali chovat laskavě. Byla jsem šťastná a v naší domácnosti zavládla harmonie. To muselo být to, co měl Mistr na mysli, když připomněl: „Buddhovo světlo září všude, ­správnost a spravedlivost napravují všechny odchylky.“ (Přednáška třetí,Zhuan Falun)

Snášení příkoří bez zášti

Jedna kolegyně, jejíž manžel byl nezaměstnaný, se zeptala, zda by mohl chovat kachny v rybníku, který patřil rodině mého manžela. Poradila jsem se s manželem a on souhlasil. Za necelý měsíc však kachny onemocněly a mnoho jich uhynulo, což jim způsobilo finanční ztrátu. Kolegynin manžel si na mně vylil zlost.

Jednou, když můj manžel nebyl doma, mě oběma rukama chytil pod krkem a zanechal mi na něm čtyři krvavé otisky. Ani to mu nestačilo. Bil mě pěstmi a kopal do mě, až mi zlomil dvě žebra. Bolest byla tak silná, že jsem se nemohla hýbat. Vzpomněla jsem si na Mistrovo učení:

„Takže, co je „velká snášenlivost“? První věc, kterou byste se jako praktikující měli naučit, je „neoplácet ránu ranou, když vás bijí, a neodpovídat, když vás urážejí“. Musíte to vydržet. Když to neuděláte, jací byste to jinak byli praktikující?“ (Přednáška devátá,Zhuan Falun)

Nenadávala jsem mu, nevolala o pomoc, ani jsem se nebránila. Přestože jsem poměrně vysoká a fyzicky silná, jsem praktikující Dafa. Chápala jsem, že jde buď o splacení karmického dluhu, nebo o způsob, jak mi pomoci odstranit karmu. V jistém smyslu to tedy bylo něco dobrého, a tak jsem to snášela bez zášti a nenávisti.

Odtáhl mě k rybníku a držel mi hlavu pod vodou. Chtěl mě utopit. V tu chvíli jsem si pomyslela: „Stále mám poslání pomáhat Mistrovi při nápravě Fa a zachraňovat vnímající bytosti. Nemohu se tu jen tak utopit!“ V srdci jsem vykřikla: „Mistře, zachraňte mě!“ Jako by ho zasáhl elektrický proud, okamžitě mě pustil, zběsile se vydrápal z vody a po čtyřech se plazil k silnici.

V srdci jsem věděla, že mě Mistr zachránil. Kvůli zlomeným žebrům jsem však nedokázala z rybníka vylézt. Když přijel manžel a uviděl mě bezmocně se zmítat ve vodě, vytáhl mě a odvezl domů. Zeptal se, co se stalo, a já mu to stručně vylíčila. Chtěl si to jít s tím mužem vyřídit, ale zastavila jsem ho. Také chtěl zavolat policii, aby ho zatkla, ale ani to jsem nedovolila. Řekla jsem: „Jsem praktikující. To, že dobro je odměňováno dobrem a zlo stíhá odplata, je nebeský princip. Nechejme všechno na Mistrovi, ano?“

Nebeská spravedlnost

Když se kolegové dozvěděli, co se stalo, rozhořčili se a odsuzovali ho: „Ten člověk vůbec nemá srdce!“ „Přiživoval se na druhých, jedl a pil na jejich účet a nezaplatil ani haléř, a pak je ještě tak krutě trápil.“ „Je opravdu odporný.“ Kvůli zlomeným žebrům jsem nemohla pracovat a strávila jsem více než dva měsíce v pracovní neschopnosti. Nikdy jsem po něm nepožadovala náhradu ušlé mzdy ani výdajů na léčení.

Také moje druhá sestra se rozhořčila, když se o tom dozvěděla. Řekla jsem: „Pokud jsem mu dlužila něco z minulého života, možná jsem teď ten dluh splatila. A pokud jsem mu nic nedlužila, předal mi ctnost. Protože je ctnost nezbytná k dosažení vyšší duchovní úrovně, není to vlastně dobré? Říká se: ‚Lidé mohou laskavé šikanovat, ale Nebesa ne.‘ Pokud se dopustil činů, které nebeské zákony nestrpí, jak by se mu mohlo dařit dobře?“ Sestra souhlasila: „Máš pravdu. Nesnižujme se na jeho úroveň. Nejlepší bude nechat to na Mistrovi a božských bytostech.“

Zanedlouho ten muž nevyléčitelně onemocněl a zemřel. Skutečně se naplnil princip, že dobro je odměňováno a zlo stíhá odplata, která často přichází ještě za života.

Vysílání spravedlivých myšlenek zblízka

Před několika lety jsme s několika dalšími praktikujícími často chodili vysílat spravedlivé myšlenky k sídlu městského výboru Komunistické strany Číny (KS Číny), k věznicím, vazebním věznicím a místům, kde praktikující podrobovali vymývání mozků. Chtěli jsme odstranit temné přisluhovače a zkažené démony – zlé bytosti a faktory – skrývající se v těchto temných doupatech, stejně jako ty, kteří byli spojeni se zlým přízrakem komunismu a KS Číny. Chtěli jsme pomoci zadržovaným praktikujícím udržet si spravedlivé myšlenky a spravedlivé jednání, aby se z těchto temných míst mohli co nejdříve osvobodit. Pod Mistrovou soucitnou ochranou jsme se dvakrát ocitli v potenciálně nebezpečné situaci, ale vyvázli jsme bez újmy.

Záchrana starších praktikujících

Jednou ráno se několik praktikujících vydalo vysílat spravedlivé myšlenky k obvodní vazební věznici. Přijela tam dvě policejní vozidla se šesti policisty a pomocnými policisty. Když je tři praktikující uviděli, odešli a tři policisté se vydali za nimi. Stála jsem o něco dál a v ruce držela svazek listové zeleniny. Neutíkala jsem, ale všimla jsem si, že tři policisté chytili starší praktikující a strkají ji k policejnímu autu. Uvědomila jsem si, že je v nebezpečí, a v duchu vykřikla: „Mistře, prosím, pomozte mi! Musím tuto praktikující zachránit.“

Přiběhla jsem k policejnímu autu, vtiskla starší praktikující do rukou svazek zeleniny a hlasitě řekla: „Proč ještě nejsi doma? Přijdu pozdě do práce a dítě mám pořád doma!“ Policisté byli naprosto zaskočeni. Praktikující využila té chvíle, vytrhla se jim a utekla.

Když se policisté vzpamatovali, chytili mě a ptali se: „Kdo jste? Patříte k Falun Dafa? Ukažte nám občanský průkaz!“

Odstrčila jsem je a odsekla: „Kdo s sebou nosí občanský průkaz, když jde do práce? Nemám na to čas, přijdu pozdě!“ A rozběhla jsem se pryč.

Čtyři policisté zůstali stát, ale volali za mnou: „Neutíkejte tak rychle! Dávejte pozor na auta, ať se vám nic nestane!“ Možná mi to jejich ústy připomínal Mistr! Pod Mistrovou soucitnou ochranou se všem pěti praktikujícím podařilo bezpečně uniknout a vrátit se domů.

Ať mě nevidí

Jednoho roku se nás pět vydalo ke středisku pro vymývání mozků, které KS Číny nazývá „kurzem právního vzdělávání“, v jiném obvodu. Chtěli jsme zblízka vysílat spravedlivé myšlenky a odstranit zlý přízrak komunismu, který v tomto doupěti zla ovládal tamní lidi. Tím jsme chtěli zmírnit tlak na zadržované praktikující a pomoci toto středisko rozložit.

V nedaleké vesnici shodou okolností bydlela mladší sestra jedné z našich praktikujících. Nejprve jsme po vesnici vylepili samolepky objasňující pravdu a potom jsme dům od domu rozdávali Devět komentářů ke komunistické straně. Následně jsme přišli k sestře praktikující domů, abychom vysílali spravedlivé myšlenky zblízka. Jeden vesničan nás udal a policisté z místní stanice dům obklíčili. Vtrhli dovnitř a začali nás odvádět. S pevnou vírou v Mistra a Fa jsem řekla: „Mistře, prosím, ochraňte mě. Ať mě nevidí.“ Několik policistů pak chodilo přímo kolem mě tam a zpět, ale skutečně mě neviděli.

Když odešli, rychle jsem zavolala jiné praktikující a požádala ji, aby kontaktovala ostatní v okolí. Měli vysílat spravedlivé myšlenky na pomoc těm, které zatkli poblíž střediska pro vymývání mozků, aby se mohli bezpečně vrátit domů.

Po návratu domů jsem se dozvěděla, co se stalo ostatním čtyřem. Když je násilím nacpali do policejního vozidla, jedna praktikující ostatním pošeptala: „Nejdřív uteču já. Až se za mnou rozběhnou, utečte také.“ Vyrazila z policejního vozidla a dala se na útěk. Tři policisté ji pronásledovali. Přelézala živé ploty a přeskakovala malé příkopy. Uběhla značnou vzdálenost, než se ji policistům podařilo obklíčit. Přestože ji všichni tři chytili, nedokázali ji zadržet. Podařilo se jí vytrhnout a znovu utéct.

Nakonec doběhla k jednomu domu ve vesnici. Jeho obyvatelka zůstala stát v úžasu, když ji uviděla od hlavy až k patě pokrytou blátem. Praktikující rychle řekla: „Paní, prosím, nebojte se. Narazila jsem na zlé lidi. Mohu tu na chvilku zůstat? Za chvíli zase půjdu.“ Asi po půl hodině, když se venku rozhostilo ticho a po policistech už nebylo ani stopy, si umyla obličej, znovu laskavé ženě poděkovala a vydala se domů.

Když zbývající tři praktikující vystoupili z policejního auta a chtěli utéct, zastoupili jim cestu tři policisté. Právě tehdy přišla sestra jedné z praktikujících se skupinou přátel, se kterými často hrávala karty, a policisty obklopili. Někteří z nich se s policisty znali a začali říkat: „To jsou přece dobří lidé, kteří se snaží být laskaví.“ „Nic špatného neudělali.“ „Proč je zatýkáte?“ a podobně. Těm třem praktikujícím se podařilo nepozorovaně odejít.

Pod ochranou našeho soucitného Mistra a s podporou spravedlivých myšlenek mnoha dalších praktikujících z okolí jsme dokázali projít touto náhlou zkouškou. Udrželi jsme si víru v Mistra a Fa, spravedlivé myšlenky i spravedlivé jednání a nakonec jsme nebezpečnou situaci překonali.

Ochrana materiálů Dafa

Před rokem 2010 jsme se spoléhali především na velká místa pro výrobu materiálů, kde společně pracovalo několik praktikujících. Také jsem se na této práci podílela. Výhodou těchto velkých míst bylo, že tam byli zkušení praktikující s technickými znalostmi, kteří mohli ostatním poradit. Člověk se rychle učil a mohl si osvojit celou řadu technických dovedností – výrobu knih Dafa, vytváření DVD, připojování k internetu, stahování obsahu, tisk, vazbu i řešení technických problémů. Pokud byl pilný, mohl si tyto dovednosti osvojit velmi rychle.

Nevýhody však byly značné. Velký počet zapojených lidí přitahoval pozornost, spotřeba materiálu byla vysoká a neustále přicházeli lidé vyzvedávat knihy Dafa a materiály objasňující pravdu. Policie proto mohla takové místo snadno začít sledovat a rostlo i riziko udání od běžných lidí, kteří neznali pravdu. Odhalení takto velkého místa by vedlo nejen k zatčení mnoha praktikujících, ale také k velké ztrátě zdrojů Dafa.

Jednou jsem právě odešla z místa pro výrobu materiálů, abych si něco vyzvedla doma hned vedle. Chystala jsem se vrátit, když jsem zjistila, že budovu obklíčilo více než dvacet policistů. Zasahovali jak v místě pro výrobu materiálů o patro níže, tak v tom o patro výše. Zatkli všechny přítomné praktikující a zabavili všechno – počítače, tiskárny, vypalovačky disků i obrovské množství zásob. Vše naložili do velkého nákladního auta a odvezli.

S Mistrovou pomocí jsem zůstala klidná. Moje první myšlenka byla, že musím neprodleně upozornit praktikující, kteří si přicházejí vyzvednout materiály, že místo obklíčila policie a musí se okamžitě vrátit.

Když policie odjela, odemkla jsem svým klíčem dveře místa pro výrobu materiálů. Rychle jsem našla bankovky s vytištěnými sděleními o Dafa v hodnotě 1 500 jüanů a vzala je s sebou, abych je předala dalším praktikujícím.

Spojila jsem se s několika praktikujícími a vrátili jsme se se dvěma elektrickými nákladními tříkolkami. Chtěli jsme odvézt zbývající věci, které policie nezabavila – materiály objasňující pravdu, zásoby, řezačky papíru, náhradní díly, disky a další vybavení. Aby nás nezachytily bezpečnostní kamery, nemohli jsme použít hlavní vchod. Věci jsme proto přenesli z místností na terasu ve druhém patře. Odtud jsme je pomocí lan a košů opatrně spouštěli ze střešní terasy na zadní straně budovy dolů na zem, kde jsme je nakládali na tříkolky. Ve dvou jízdách jsme odvezli celkem čtyři náklady a všechno přemístili do bezpečí. Díky Mistrovu posílení jsem neměla strach. Myslela jsem jen na to, abych ochránila zdroje Dafa před dalšími ztrátami a zabránila jejich zabavení policií. Když jsem se však později ohlédla zpět, přece jen na mě dolehl strach.

Následující ráno v devět hodin jsem uviděla přijíždět čtyři policisty v hlídkovém autě. Doprovázelo je nákladní auto a čtyři najatí stěhováci. Zanedlouho jsem je sledovala, jak odjíždějí s prázdnými vozidly. Mohu si jen představovat, jak se tvářili, když otevřeli dveře a zjistili, že je všechno vyklizené. Měli jsme opravdu štěstí, že jsme zbývající věci předchozího dne včas odvezli.

Když začala všude vznikat malá místa pro výrobu materiálů, nakonec jsem si jedno zřídila i u sebe doma.

Přestože je stále mnoho oblastí, v nichž jsem se ještě nekultivovala dobře, v omezeném čase, který zbývá do konce nápravy Fa, budu postupovat vpřed s ještě větší pílí. Budu pilně dělat tři věci, které od nás Mistr žádá, využívat každou chvíli k záchraně více lidí a vrátím se s Mistrem domů.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji vám, spolupraktikující, za pomoc!

(Vybraný příspěvek na 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)