Čínská Fahui | Když mám mysl naplněnou Fa, dokážu překonat každou zkoušku

(Minghui.org) Narodila jsem se v malé horské vesnici. Jako jedinou dívku v rodině mě od dětství hýčkali a rozmazlovali. Byla jsem vysoká, měla hezkou tvář i postavu, a když jsem dospěla, byla jsem povýšená, soupeřivá a druhými jsem pohrdala. Po svatbě se o všechno staral manžel. Nemusela jsem si s ničím dělat starosti, on mě velmi chránil a pečoval o mě.

V roce 1996 manžel zahynul při náhlé povodni. Zůstala jsem se dvěma dětmi, bez finanční podpory příbuzných a bez vlastního příjmu. Ocitla jsem se v zoufalé situaci. Lidé mě sice seznamovali se schopnými svobodnými muži, žádný z nich však nebyl ochoten přijmout mé děti. Po více než roce strádání a zápasení se životem s osmiletým synem a devítiměsíční dcerou mi nezbylo než se znovu vdát. Můj nový manžel žil ve městě vzdáleném přes 160 kilometrů a pracoval na lesní stanici. Byl pohledný a přibližně stejně starý jako já, ale měl mentální postižení.

Po svatbě jsem zjistila, že všechno, co dělá a říká, je pro mě utrpením. Po použití toalety se často nedokázal řádně očistit a špinil si spodní prádlo. Často si nemyl obličej ani ruce a měl špatnou povahu – nikoho neposlouchal a nesnesl, když ho někdo opravoval. Byla jsem mimořádně úzkostlivá na čistotu, netrpělivá a vznětlivá, a tak pro mě bylo náhlé soužití s člověkem, který měl takové zlozvyky, skutečně nesnesitelné. Nedalo se s ním rozumně domluvit a život s ním byl nemožný. Začala jsem uvažovat o odchodu.

Bezmoc a nedostatek možností mě však přivedly k poznání, že nemám kam jít a musím to prostě vydržet. Během několika měsíců jsem upadla do hluboké deprese a postihlo mě dokonce posednutí duchem. Nakonec jsem se už nedokázala postarat ani sama o sebe. Kdybych se rozhodla ukončit život, co by se stalo s mými dvěma dětmi? Přesto mi připadalo skutečně nemožné dál žít.

Právě když jsem velmi trpěla a nevěděla kudy kam, mi v dubnu 1998 jedna příbuzná doporučila, abych zkusila Falun Dafa. Jakmile jsem začala praktikovat, můj duševní stav se vrátil do normálu a příznaky způsobené posednutím duchem zmizely.

Následující den jsem dostala hlavní knihu Zhuan Falun. Při čtení mě naplňovalo nepopsatelné nadšení a cítila jsem, že právě na tohle jsem čekala. Také jsem pochopila, že základní příčinou všeho mého utrpení je karma nahromaděná za nespočet životů. Sňatek se současným manželem mě přivedl k tomuto Fa, a za to bych mu měla být vděčná. Vstoupil do mého života v nejtěžším období a jeho výdělek z jednoduché manuální práce, kterou vykonává, stačil k našemu živobytí. Pro mě i mé děti byl skutečným dobrodincem. Musím se k němu chovat dobře.

Díky dalšímu studiu Fa a cvičení jsem postupně lépe chápala učení a naučila se nazpaměť části knih Hong Yin, Hong Yin II a Hong Yin III. Naučila jsem se také nazpaměťPodstatu dalšího pokroku. Každý den jsem se ponořovala do Dafa a kultivace. Slovy nelze popsat, jaké štěstí jsem cítila, že jsem získala Dafa.

Když Komunistická strana Číny (KS Číny) začala 20. července 1999 pronásledovat Falun Dafa, vydala jsem se do Pekingu, abych se ho zastala. Byli to Mistr a Dafa, kdo mě zachránil, naučil mě být dobrým člověkem a odhalil mi pravdy, které by běžní lidé nikdy nemohli poznat. Mám nesmírné štěstí, že jsem se setkala s tímto Dafa – učením tak vzácným, že se objevuje jen jednou za desítky tisíc let. Nikdy nedovolím, aby tak úžasného Mistra a tak úžasný Dafa očerňovali. Když jsme dorazili do Shanhaiguanu, mě a mnoho dalších praktikujících z různých oblastí odhalili a přinutili vystoupit z vlaku.

V měsících po návratu domů jsem si znovu osvojovala nazpaměť učení, které jsem se již dříve naučila, a začala jsem podruhé ručně přepisovat Zhuan Falun. Ostatní praktikující jezdili apelovat do Pekingu. V listopadu jsme se tři domluvili, že pojedeme společně. Zbývající dva však měli obavy, že bych mohla váhat, a odjeli o den dříve. Já jsem plánovala vyrazit třetího dne se svou pětiletou dcerou. Právě když jsem se chystala odjet, potkala jsem jednoho z praktikujících, který se z Pekingu právě vrátil. Varoval mě: „Situace je nesmírně nebezpečná – možná tam mají rozmístěné i kulomety!“ Bez zaváhání jsem odpověděla: „Ani kdyby tam měli kulomety, nemrkla bych okem.“

Nastoupila jsem do autobusu a vydala se na cestu do Pekingu apelovat za Dafa. Když jsem dorazila do města, musela jsem čekat na noční vlak, kterým jsem měla pokračovat dál. Večer začala dcera plakat a zlobit. Trvala na tom, že chce domů. Dívala jsem se na moře neznámých tváří na nádraží a začala přemýšlet, jak se asi daří synovi, jak se k němu chová můj manžel s mentálním postižením a zda se vůbec budeme mít kam vrátit. Když mě zaplavily tyto myšlenky, měla jsem pocit, jako by se mi do srdce zarýval nůž. Nedokázala jsem zadržet slzy a připadalo mi, že už nemohu pokračovat.

Právě tehdy jsem si vzpomněla na Mistrova slova:

„Když se iluze, které se nedokážete vzdát, rozplyne, uvědomíte si, co jste ztratili.“ (Praktikování kultivace po odchodu do důchodu, Podstata dalšího pokroku)

Okamžitě se mi vyjasnila mysl. Uvědomila jsem si, že staré síly chtějí využít mého připoutání k synovi, aby mi zabránily potvrzovat Fa. Nenechám se oklamat. Objevily se ve mně spravedlivé myšlenky. Pod Mistrovým vedením a ochranou jsem uprostřed noci nastoupila do vlaku do Pekingu a podařilo se mi vyhnout přísným bezpečnostním kontrolám. Po vystoupení z vlaku jsem pokračovala metrem. Dceru jsem střídavě vedla za ruku a nesla, až jsme nakonec dorazily na náměstí Tiananmen.

Když jsem hovořila s praktikujícími z jiné oblasti, přišla policie, všechny nás natlačila do policejního vozidla a odvezla do vazební věznice. Následně mě předali policistům z mého bydliště a nezákonně mě zadržovali 27 dní. Moje pracoviště mi také uložilo pokutu 9 000 jüanů, což tehdy byla značná částka. Protože jsem neměla peníze, strhávali nám ji postupně z manželova měsíčního platu, který činil 500 až 600 jüanů. Každý měsíc mu srazili polovinu, dokud nebyla celá částka uhrazena.

Dcera začala chodit do školky. Kvůli velmi tíživé finanční situaci jsem si našla práci v soukromé továrně. Práce byla fyzicky náročná, a než jsem po směně obstarala domácnost a všechny rodinné záležitosti, bylo už velmi pozdě. Neměla jsem čas ani fyzické síly účastnit se skupinového studia Fa. Ostatní praktikující mi naštěstí nosili Týdeník Minghui.

Nikdy nezapomínám pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi. Kdykoli potkám někoho s předurčeným vztahem, vysvětluji mu, co je Dafa. Někdy, když se v továrně nepracuje, chodím s dalšími praktikujícími rozdávat materiály a objasňovat pravdu o pronásledování. Koncem každého roku rozdávám kalendáře s informacemi o Falun Dafa. Pokud mi nějaké zbydou, přinesu je do továrny kolegům.

Při práci si v duchu recituji Fa.

V roce 2016 jsem jela vlakem navštívit děti do města. Mé místo bylo shodou okolností hned vedle oddílu vlakové policie, přesto se mi podařilo pomoci lidem sedícím vedle mě a naproti mně vystoupit z KS Číny. Cestující na druhé straně uličky byli buď předklonění, nebo opření v sedadlech se zavřenýma očima. Vstala jsem ze svého místa a přikrčila se v uličce, abych mohla promluvit se ženou kolem čtyřicítky, která jako jediná seděla u uličky a sledovala nás. Přesvědčila jsem ji k vystoupení z KS Číny. Sotva jsem se vrátila na své místo, vyšel vysoký policista s mobilním telefonem v ruce. Postavil se do dveří a přísným pohledem přejížděl vagón. Okamžitě jsem začala vysílat spravedlivé myšlenky. Za chvíli se otočil a odešel. Věděla jsem, že mě Mistr ochránil.

Na zpáteční cestě jsem při čekání na vlak na městském nádraží pociťovala hluboký zármutek, když jsem se dívala na obrovské množství lidí. Tolik vzácných životů je otráveno KS Číny – jsou skutečně politováníhodní! Přestože jsem v tu chvíli nemohla oslovit mnoho lidí, rozhodla jsem se, že nesmím propásnout příležitost pomoci alespoň těm přímo vedle mě. Všimla jsem si více než deseti ozbrojených policistů, kteří mezi sedícími cestujícími zřejmě něco kontrolovali.

Byli jen několik kroků ode mě. Co mám dělat? Mám to riskovat a objasnit pravdu lidem kolem sebe? Z hloubi srdce se ve mně vynořila spravedlivá myšlenka pevná jako skála: „Mám Mistra a Fa. Není čeho se bát.“ Objasňovat pravdu a zachraňovat lidi je mé poslání – musím je zachránit. V několika krátkých větách se mi podařilo přesvědčit muže a ženu po obou stranách, oběma bylo přes padesát, aby vystoupili ze strany.

V roce 2017 jsem prošla velkou zkouškou karmy nemoci. Začalo to zdánlivým nachlazením a horečkou, ale stav se rychle zhoršoval. Bolelo mě celé tělo a trápil mě vytrvalý, nezvladatelný kašel, který způsoboval nesnesitelnou bolest na hrudi a ztěžoval mi dýchání. Během tří dnů jsem dosáhla krajní meze – měla jsem pocit, že už se vůbec nemohu nadechnout.

Kvůli dlouhé pracovní době jsem se jen zřídka mohla účastnit skupinového studia Fa a málokdy jsem si našla čas na samostatné studium. Můj charakter i schopnost osvícení proto začaly zaostávat. Za práci na výrobní lince jsem byla placena podle počtu vyrobených kusů. Stejně jako běžný člověk jsem si vytvořila připoutání k materiálnímu prospěchu a každý den dřela do úmoru v naději, že vydělám více peněz. V kultivaci jsem měla vážné mezery, ale neuvědomovala jsem si je. Nakonec, když jsem měla pocit, že se udusím, se ve mně objevila lidská myšlenka: „Smrti se nebojím, ale co by bylo s mým manželem s mentálním postižením a se dvěma dětmi, které nemají žádnou další oporu a ještě nejsou plně samostatné? Nemohu zemřít.“ Navzdory silné bolesti jsem vstala, oblékla si kabát a šla na kliniku.

Lékař řekl: „Dostala jste zápal plic doprovázený horečkou. Nejméně týden budete potřebovat infuze.“ Přestože se mi dýchalo lépe, stále jsem nepřetržitě kašlala a bolelo mě na hrudi. Uvědomila jsem si, že se nějakou dobu nebudu moci vrátit do práce, a požádala jsem o volno. Věděla jsem, že jsem v kultivaci zaostala, a tak jsem toho večera šla studovat Fa s ostatními praktikujícími. Díky společnému sdílení se mé pochopení prohloubilo a už po dvou dnech infuzí jsem na kliniku přestala chodit.

Uvědomila jsem si, že jsem příliš zabředla do usilování o osobní prospěch a musím v kultivaci rychle dohnat, co jsem zanedbala. Začala jsem se večer účastnit skupinového studia Fa. Přes den jsem na motorce – jako jediná z nás jsem na ní uměla jezdit – vozila praktikující do různých vesnic objasňovat pravdu, rozdávat materiály a vylepovat plakáty, abychom zachraňovali lidi. Když falešné projevy „karmy nemoci“ přetrvávaly, jednoduše jsem opustila svá připoutání a plně se věnovala kultivaci. Často jsem si opakovala Mistrova slova:

„Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Jednou se jeden z praktikujících zmínil, že se učí Zhuan Falun nazpaměť a už je na čtvrté straně. V Týdeníku Minghui jsem často četla o tom, jak se ostatní praktikující učí Zhuan Falun nazpaměť. Dříve jsem si říkala: „Paměť sice nemám špatnou, ale nikdy mě ani nenapadlo, že bych se mohla naučit nazpaměť tak obsáhlou knihu. Ani jsem nevěřila, že je to možné. Navíc chodím do práce, takže na to prostě nemám čas.“

Často se mi zdálo, že přicházím pozdě do práce či do školy nebo že nemohu najít motorku, abych tam dojela. Uvědomila jsem si, že jsem v kultivaci zaostala. Když jsem slyšela praktikujícího mluvit o učení se Fa nazpaměť, probudilo to mé spravedlivé myšlenky a bez zaváhání jsem s tím začala. Začala jsem 1. června 2017 a 21. listopadu téhož roku jsem se poprvé naučila celý Zhuan Falun nazpaměť, aniž bych zanedbávala své ostatní povinnosti. Karma nemoci zcela zmizela a mohla jsem se vrátit do práce.

Od chvíle, kdy jsem se provdala za manžela s mentálním postižením, mi nespočet lidí říkalo, že je mě pro něj škoda. Všichni předpokládali, že ho určitě opustím, jakmile děti vyrostou. Nikdo nevěřil, že s ním zůstanu. Jak roky plynuly, lidé v našem obytném areálu si všimli, že jsem nejen neodešla, ale stále o něj velmi pečuji a dbám na to, aby byl čistý a upravený. Začali mě chválit jako laskavého a dobrého člověka. Společně s dalšími praktikujícími jsme jim vysvětlovali: „Praktikuji Falun Dafa, a proto neodejdu. Budu se k němu i nadále chovat dobře. Jinak bych odešla už dávno – nedalo by se to vydržet. A i kdybych zůstala, rozhodně bych nebyla tak oddaná a svědomitá jako teď.“ Sousedé přikyvovali. Věděli, že je to pravda.

Během let jsem snášela duševní utrpení způsobené manželovými nepředvídatelnými slovy a chováním, nemluvě o neustálém proudu dalších zkoušek. Syn po nevydařeném vztahu na vysoké škole upadl do deprese a tři roky nebyl schopen nic dělat. Jen zůstával doma. Dcera prošla několika obdobími vzdoru, která mi působila velké starosti, a dokonce rodině způsobila i finanční ztráty.

Pro běžného člověka je život skutečně těžký. Jako praktikující však chápu, že těmto třem lidem dlužím a svůj dluh musím splatit. Když jsem měla pocit, že už nemohu dál, sdílela jsem své těžkosti s ostatními praktikujícími. Vím, že nesu těžkou karmickou zátěž, a proto musím snášet více těžkostí a utrpení než druzí. Tato uspořádání považuji za příležitosti, které mi mají pomoci v kultivaci.

Vždy se musím na všechno dívat z pohledu praktikující Falun Dafa a chovat se k druhým laskavě. Přesto se někdy vynoří podrážděnost či zášť a občas ztratím trpělivost. Kdykoli se to stane, recituji si v mysli Fa a situace se zmírní. Když dosáhnu úplné hranice své snášenlivosti, recituji Fa a těžkost rychle pomine.

Jednoho rána v roce 2018 mi při cvičení zavolala dcera. Řekla, že si vzala půjčky v celkové výši přes 100 000 jüanů – ve skutečnosti to bylo více než 200 000, ale neodvážila se mi říct celou částku – které už byly po splatnosti a ona je nedokázala splatit. Byl to tak náhlý a zdrcující šok, že jsem se přestala ovládat a vybuchla. Zuřivě jsem na dceru křičela, potom se zhroutila na postel a nezvladatelně plakala. Byla jsem na pokraji úplného zhroucení. Říkala jsem si: „Proč přichází tolik obrovských zkoušek a těžkostí? Proč nikdy nekončí? Jak mám žít dál? Tohle už opravdu nedokážu snést. Jaké karmické vztahy k tomu mohly vést?“

Mistr řekl:

„Proč na tyto problémy narážíte? Jsou všechny způsobeny vašimi karmickými dluhy. Už jsme odstranili hodně vaší karmy a ponechali jsme vám jen tuhle malou trošku, která se rozdělí do utrpení na různých úrovních, abyste si mohli zlepšit charakter, utužit mysl a odstranit různá připoutání. Jsou to všechno vaše vlastní trápení, která použijeme ke zlepšení vašeho charakteru. Měli byste být schopni je všechny překonat. Pokud si zlepšíte charakter, dokážete je překonat – jde jen o to, že je možná nebudete chtít překonat. Chcete-li je překonat, dokážete to.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Řekla jsem: „Mistře, rozumím.“ Pomalu jsem vstala z postele, utřela si slzy a šla připravit jídlo. Když se manžel najedl a já uklidila, odešla jsem do práce, aniž bych sama něco snědla.

V roce 2019 jsem při práci táhla vozík naložený deskami o hmotnosti přibližně 500 kilogramů a poranila si pravé rameno. Běžně by se tomu říkalo podvrtnutí nebo natažení. Jak praví přísloví, „poranění kostí či šlach se hojí sto dní“, takže jsem se nějakou dobu nemohla vrátit do práce. Znovu jsem začala s ostatními praktikujícími studovat Fa a dělat tři věci.

Z osmi či devíti praktikujících v naší skupině pro studium Fa dostávají až na jednu všichni důchod. Ta, která důchod nemá, provozuje velký obchod. Její děti jsou dospělé a mají vlastní rodiny a se sourozenci vychází velmi dobře. Moje situace je jiná. Nemám důchod, děti ještě nezaložily vlastní rodiny a mezi mými sourozenci panují velké neshody. Někteří se o našeho čtyřiaosmdesátiletého otce nemohou, nebo prostě nechtějí starat, a tak odpovědnost zůstává na mně. Kdykoli má otec nějaký problém nebo onemocní, volá mně. Často za ním musím jet na motorce. Cesta je dlouhá tam a zpět přes 115 kilometrů nebo s ním musím zůstávat v nemocnici. Navíc stále splácím půjčky.

Občas se vynořila má lidská připoutání a působila mi takovou bolest, že jsem se chtěla ostatním praktikujícím vyhýbat. Rozpoznala jsem v tom silnou závist a uvědomila si, že se zlé síly snaží zasít mezi mě a ostatní praktikující nesvár, aby mě mohly pronásledovat. Do jejich pasti však nikdy nespadnu. Jsem odhodlaná využít této příležitosti, která se naskytne jednou za věčnost, dělat tři věci a následovat Mistra do svého pravého domova. Protože jsem chodila do práce, za ta léta jsem nerozdala mnoho materiálů objasňujících pravdu a věděla jsem, že musím udělat více. V následujících letech jsem proto přes den vozila na motorce jednu praktikující a společně jsme objasňovaly pravdu, vylepovaly sdělení o Dafa a rozdávaly materiály.

Po zveřejnění Mistrova článku „Jak vzniklo lidstvo“ jsme pochopili, že bychom ho neměli rozdávat skrytě, ale předávat lidem osobně. Měli jsme vzhledem k pronásledování komunistickým režimem strach? Ano, měli. Věděli jsme však, že jsme praktikující Falun Dafa v období nápravy Fa, kteří pomáhají Mistrovi při nápravě Fa, a že zachraňování lidí je naším posláním. Musíme to dělat.

Rozdělili jsme se do dvojic a každá dostala na starost několik vesnic. Přes den jsme navštěvovali jednotlivé domácnosti a předávali článek lidem osobně, dokud jsme neobešli všechny vesnice v okruhu více než deseti kilometrů. Před vstupem na dvůr jsme nejprve vysílali spravedlivé myšlenky. S výjimkou zamčených, neobydlených či opuštěných domů se nám podařilo oslovit téměř všechny. Mnozí lidé poznali pravdu a byli zachráněni. Někteří vyhrožovali, že zavolají policii. Pod Mistrovou ochranou jsme vždy dokázali bezpečně odejít.

Manžel odešel v roce 2023 do důchodu a také já jsem začala dostávat důchod. Manžel už nechce, abych pracovala. Díky tomu mám více času věnovat se kultivaci. Během let jsem se při překonávání mnoha zkoušek a těžkostí opírala o vedení Fa. Snažím se jím naplňovat svou mysl a často povzbuzuji ostatní praktikující, aby se ho také učili nazpaměť. Naučila jsem se články jako „Proč chce Stvořitel spasit veškerý život“ a „Kritické časy odhalují duchovní stav člověka“ i různé konkrétní pasáže z přednášek přednesených na různých místech.

Teď, když už nepracuji, mám čas soustředit se na to nejpodstatnější: učit se nazpaměť Zhuan Falun, vzácnou knihu, která vede naši kultivaci. Nestanovuji si za cíl naučit se celou knihu. Jednoduše se učím tolik, kolik zvládnu, aniž bych se připoutávala k výsledku. Také jsem začala potřetí ručně přepisovat Zhuan Falun. Na doporučení redakce Minghui jsem se během pěti dnů naučila nazpaměť Mistrův článek „K Dovršení“.

Mistr nám dal mimořádné schopnosti. Záleží jen na tom, zda mám dostatečně silné spravedlivé myšlenky a vytrvalost. Kdykoli se mi v mysli objeví běžné světské myšlenky, okamžitě začnu recitovat Fa – jakoukoli pasáž, která mi přijde na mysl. Nyní jsme v poslední, závěrečné fázi nápravy Fa. Musím opustit všechna lidská připoutání, dobře dělat tři věci, stoprocentně věřit Mistrovi a Fa, pomáhat Mistrovi při nápravě Fa a následovat ho k dovršení a zpět do našeho pravého domova!

Prosím, laskavě mě upozorněte na cokoli, co není v souladu s Fa.

(Vybraný příspěvek na 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)