Falun Dafa přinesl naší rodině požehnání

(Minghui.org) S manželem jsme se narodili v osmdesátých letech a oba jsme ve svých rodinách „jedináčci“. Letos slavíme desáté výročí svatby. Když jsme spolu začali chodit, naši přátelé byli překvapení: já jsem byla tradičně založená, on nekonvenční; já jsem praktikovala Falun Dafa, on byl ateista; já jsem se oblékala prostě, on nápadně. Já jsem brala věci s nadhledem, zatímco on viděl všechno ostře černobíle. Když se ohlížím za těmito deseti lety, uvědomuji si, že skutečné štěstí nespočívá v materiálním bohatství ani v povrchních rozdílech. Nejdůležitější je, že díky proměňujícímu působení principů Falun Dafa – Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti – dokážu skutečně brát ohled na druhé.

Chodili jsme spolu dva měsíce. Než jsem ho přivedla domů představit rodině, řekla jsem mu: „Je něco, co jsem ti ještě neřekla. Praktikuji Falun Dafa. Začala jsem se kultivovat s maminkou, když mi bylo osm let. Principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti mě změnily. Dříve jsem měla sklony k extrémům a byla soupeřivá, teď jsem klidná a laskavá. Komunistická strana Číny (KS Číny) už léta očerňuje Dafa, pronásleduje jeho praktikující, zinscenovalaincident sebeupálení na náměstí Tiananmen a podněcuje ve veřejnosti nenávist vůči Buddhově Fa. Praktikuji Falun Dafa. Pokud to nedokážeš přijmout, měli bychom se rozejít.“ Odpověděl: „Když jsem žil v zahraničí, často jsem vídal praktikující Falun Dafa, jak upozorňují na pronásledování. Po tolika letech v cizině jasně vidím podstatu politických kampaní KS Číny i jejích zločinů. Pokud ti praxe prospívá, respektuji ji.“ A tak nás osud svedl dohromady.

Věřila jsem, že jako praktikující Dafa dokážu brát ohled na jeho potřeby, sama se ujímat domácích prací a více ze sebe dávat. Domácí práce a každodenní drobnosti jsem považovala za nepodstatné. Snadno se to říkalo, ale uvádět to do praxe bylo obtížné.

„Myslet na druhé“ nejsou jen slova – znamená to opustit vlastní já

Manžel je při domácích pracích velmi pečlivý a klade na mě vysoké nároky. Když jsem vyrůstala, soustředila jsem se jen na studium a doma téměř nepomáhala. Po svatbě jsem začala domácí práce dělat, ale neustále jsem slýchala výtky: „Proč jsi to nevrátila na místo? Neříkal jsem ti, abys po umytí nádobí opláchla dřez? Nikdy nemyslíš na druhé, jen na sebe. Tohle má být kultivace?“ Poslední poznámka zasáhla mé citlivé místo. Cítila jsem takovou křivdu, že jsem nedokázala přestat plakat. Říkala jsem si: „Otec se na tebe díval svrchu, protože jsi neměl dům ani auto, ale mně nevadilo bydlet v pronájmu. Přispívám penězi i prací, a přesto se dočkám jen takového kárání.“

Mistr řekl: „...nesmíte bojovat, když vás někdo napadá, anebo se zlobit, když vás někdo uráží ...“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun). Mé vychytralé ego si však našlo způsob, jak mu to oplatit – přestala jsem s ním mluvit. Navenek jsem mlčela, ale uvnitř ve mně bouřila zášť. Věděla jsem, že nesplňuji požadavky pro kultivující a měla bych se podívat do sebe a hledat vlastní chyby. V tu chvíli mě však zcela pohltila hořkost. Té noci jsme spolu poprvé nemluvili.

Nemohla jsem spát a přemýšlela jsem o Mistrově učení. Náhle mi došlo, že obtížné není jednat ve prospěch druhých, ale nejprve opustit vlastní já. Jen když se budu bezpodmínečně dívat do sebe a jednat podle požadavků Dafa, dokážu skutečně dávat druhé na první místo. Domácí práce pouze namáhají tělo – jsou něčím povrchním. Skutečná kultivace však zoceluje srdce a vůli – v tom spočívá její podstata. Sobectví, zášť a potřeba bránit se, které jsem si od dětství vypěstovala, se staly mou druhou přirozeností. Abych byla skutečnou kultivující, musela jsem je opustit.

Následující ráno jsem s uvolněným srdcem tiše udělala domácí práce. Manžel se omluvil: „Neměl jsem si stěžovat. Zbavím se zvyku obviňovat druhé.“

Od té doby jsme se kvůli domácím pracím dostávali do konfliktů jen zřídka. Sama jsem se ujímala více práce a snažila se ji dělat lépe. Maminka mi řekla: „V domácích pracích ses opravdu hodně zlepšila.“

„Myslet na druhé“ je projev soucitu

V posledních letech přišly ještě větší zkoušky. Po pandemii covidu zahájila KS Číny řadu zásahů proti několika odvětvím, včetně soukromého doučování. Vzdělávací systém po léta upřednostňoval rychlé výsledky před skutečným učením a odvětví doučování tento trend dále podporovalo. Učitelé byli nuceni působit jako prodejci a hodnotili je podle objemu prodeje. Ze studentů se stávaly „stroje na skládání zkoušek“, neschopné kritického myšlení. Aby uspěli, museli se učit nazpaměť a odříkávat předepsané politické odpovědi požadované KS Číny.

Manžel byl rozčarovaný z chaosu v odvětví doučování a kvůli regulačním zásahům mu navíc ubývali studenti. Trval proto na tom, že začne s kamarádem podnikat. Kamarád ho však podvodem připravil o celou investici. S blížící se padesátkou se profesně ocitl znovu na začátku a musel se vrátit k uměleckým snům, které dávno odložil. Nemohla jsem si pomoci a přemýšlela, kdy se konečně dočkáme nějakého příjmu.

Měla jsem pocit, že jednám „pro jeho dobro“, a tak jsem mu neustále radila. Říkala jsem mu, aby odložil intelektuálskou hrdost, našel si zaměstnání ve firmě, vrátil se k učení nebo začal prodávat pojištění. Byla jsem přesvědčená, že za svou situaci může svou tvrdohlavostí a neschopností přizpůsobit se společnosti. Ani mě nenapadlo, že mě k zasahování do jeho života vede moje vlastní potřeba mít vše pod kontrolou.

Pracovala jsem v kanceláři, dbala na své vystupování, navštěvovala luxusní podniky a pohybovala se mezi úspěšnými lidmi. Doma mě však čekal manžel bez příjmu a s nejistou budoucností. Místo výchovy dítěte jsem živila dospělého muže a každý měsíc zápasila s tím, abychom vyšli s penězi. Přemýšlela jsem, zda bychom se neměli rozvést. Každý den mě obklopovaly negativní myšlenky a manžel mě stále více dráždil. Při firemních zdravotních prohlídkách jsem navíc zjistila, že se můj zdravotní stav postupně zhoršuje.

Jednou jsem při studiu Fa četla Mistrova slova:

„Někteří lidé si možná řeknou: „Vydělám trochu víc peněz a zabezpečím rodinu. Pak už si nebudu muset s ničím dělat starosti a budu se kultivovat.“ Řekl bych, že sníte. Nedokážete zasahovat do života druhých, ani nemůžete ovládat jejich osud, ať je to vaše žena, syn, dcera, rodič nebo sourozenec. Můžete o těchto věcech rozhodovat? Navíc, co byste mohli kultivovat, když doma nemáte žádné starosti a nemáte vůbec žádné problémy? Jak byste mohli cvičit pohodlně a odpočinkově? Kdo to kdy slyšel? Takhle o tom přemýšlíte z hlediska obyčejných lidí.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Náhle mi došlo, že manželova situace není náhodná. Má mi pomoci odstranit připoutání k osobnímu prospěchu a sklon porovnávat se s ostatními. On už byl na životním dně a snažil se znovu postavit na nohy a najít cestu dál. Já mu však podkopávala sebedůvěru a stěžovala si, že je mi na obtíž. V životě má všechno své uspořádání – jak jsem mohla na tak prostou pravdu zapomenout, když přišla skutečná zkouška? Neukazovalo to snad na nedostatek víry ve Fa? Věřit v Dafa znamená jednat podle Dafa, opustit všechny starosti, obavy a připoutání ke slávě a osobnímu prospěchu a poměřovat každou svou myšlenku Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí.

Praktikující musí kultivovat srdce, které skutečně bere ohled na druhé. Co to však doopravdy znamená? Můj manžel je sice manželem, ale především je životem – bytostí, která potřebuje, aby ji druzí vnímali, respektovali a chápali. Připomněla jsem si, že jsem praktikující. Opustila jsem úzkost a začala se na všechno dívat se spravedlivými myšlenkami. Teprve když jsem odložila svá připoutání, přestala lpět na pojmech jako „úspěch“, „identita“ a „postavení“ a přestala se porovnávat s ostatními, objevily se spravedlivé myšlenky, díky nimž jsem dokázala uvidět manželovy krásné vlastnosti. Nezměnil se on, ale já. Dafa mě očistil, smyl sobecké představy zaměřené na vlastní prospěch, které jsem získala po narození, a odhalil nesobeckou a nezištnou podstatu mého pravého já.

Jak jsem se měnila já, měnil se i manžel. Přestala jsem na něj tlačit a dávat mu nevyžádané rady. Místo toho jsem mu pomáhala najít klid. On postupně překonal zmatek a poraženecké rozpoložení a znovu získal správný přístup k výzvám svého podnikání. Přestože zatím neměl příjem, pohled na to, jak se s dětským nadšením plně věnuje svým uměleckým snům, mě upřímně těšil. Pro oba to byl proces vlastního zlepšování. S hlubokým pohnutím jsem mu řekla: „Máme velké štěstí. Máme dost jídla. Smyslem života je kultivovat své srdce – učit se opouštět vlastní já a skutečně se zajímat o druhé. Až se za těmito roky ohlédneme, uvidíme v nich období velkého růstu.“ Manžel odpověděl: „Když jsem celé ty roky viděl, jak se neustále díváš do sebe, ovlivnilo mě to. Postupně jsem opustil stěžování a nepřátelství, které jsem si vypěstoval od dětství. Stal jsem se mírnějším a ohleduplnějším k druhým. Děkuji ti.“ Řekla jsem: „Já děkuji tobě. Změnil mě Dafa. Jinak bychom se možná už dávno rozešli.“

Mistr řekl: „...když praktikuje jeden člověk, přinese to prospěch celé rodině...“ (Učení Fa na konferenci Fa v Austrálii) Letos slavíme desáté výročí svatby. Díky požehnání Dafa prošla naše rodina těmito lety hladce.

Když člověk žije jen pro sebe, život se stává zápasem plným utrpení. Když žije pro druhé, naplňuje se jeho život energií a štěstím. Jsme Mistrovi hluboce vděční za předání Falun Dafa – praxe, která očišťuje nespočet srdcí, navrací štěstí nespočtu rodin a s bezmezným soucitem zachraňuje praktikující a dotýká se srdcí lidí po celém světě. To vše svědčí o velikosti a dokonalé harmonii Dafa.

Děkujeme Vám, Mistře, že jste nás zachránil a dal nám nový život!