Pochopení kultivační praxe prostřednictvím románu Putování na západ

(Minghui.org) Když jsem se nad románem Putování na západ zamýšlel z pohledu praktikujícího Falun Dafa, dospěl jsem k dalším pochopením, o která bych se rád podělil.

Srdce a mysl

Mnich Tang měl tři učedníky, kteří představovali tři stránky člověka na cestě kultivační praxe. Protože měl v srdci hluboké přání získat buddhistická písma, jednala v souladu s tím i jeho mysl, představovaná Opičím králem, charakter, zosobněný Sha Wujingem (Písečným mnichem), a city, představované Zhu Bajiem (Čuníkem). Cesta za buddhistickými písmy byla do jisté míry procesem, v němž se tyto stránky neustále zušlechťovaly prostřednictvím nejrůznějších strastí směřujících k dovršení kultivace.

Z učení Falun Dafa jsem pochopil, že každý člověk má buddhovskou i démonickou povahu. Kultivační praxe znamená, že člověk musí neustále posilovat svou buddhovskou povahu a odstraňovat povahu démonickou.

Vezměme si jako příklad Opičího krále. Kniha ho často označuje jako xin yuan neboli neklidnou mysl (doslova opičí mysl). V mnoha ohledech představuje duševní stav samotného mnicha Tanga. Když je mysl odhodlaná, dokáže Opičí král využít všechny své schopnosti k překonání obtíží na cestě. Pokud se však mysl vymkne kontrole, může napáchat škody a zabránit dalšímu postupu.

Jedním z nejdůležitějších požadavků na kultivujícího je schopnost bezpečně rozlišovat dobro od zla. Výstižně to zachycuje 27. kapitola v příběhu o třech úderech proti Démonu bílých kostí, jedné z nejznámějších epizod celého románu. Démon mnicha Tanga třikrát oklame: nejprve se promění v krásnou mladou ženu, potom ve stařenu a nakonec ve starce. Opičí král má naštěstí nadpřirozenou schopnost tyto nebezpečné triky prohlédnout a mnicha Tanga zachrání.

Zmatený mnich Tang se však nechal démonovými proměnami zcela oklamat. Nejenže Opičího krále tvrdě potrestal za zabití tří „nevinných“ lidí, ale nakonec ho dokonce vyhnal. Toto nešťastné oddělení srdce, představovaného mnichem Tangem, od mysli, kterou zosobňuje Opičí král, mělo katastrofální následky. Ve 28. kapitole se Opičí král vrátil na horu Huaguo, zabíjel lovce a znovu se stal krutým netvorem.

Mnich Tang mezitím bez opory silné mysli, tedy Opičího krále, málem přišel o život rukou Démona ve žlutém rouchu, natož aby mohl dál pokračovat v cestě za buddhistickými písmy. Tato strast trvala až do 31. kapitoly. Jedna z těchto kapitol, třicátá, nesla název „Zlo škodí pravé dharmě“, což jasně zdůrazňuje závažnost celé situace: Démon ve žlutém rouchu proměnil mnicha Tanga v tygra, Sha Wujing byl zajat, Bílý dračí kůň byl zraněn a Zhu Bajie chtěl cestu úplně vzdát. Ponaučení z této epizody jasně ukazuje nezbytnost pevné mysli. Bez ní se člověk může snadno zhroutit i při sebemenším vnějším rušení.

Když je však mysl silná, situace je zcela jiná. Při návštěvě království Wuji ve 36. kapitole mniši v jednom chrámu nejprve chladně odmítli mnichu Tangovi poskytnout nocleh. Jakmile ale Opičí král předvedl děsivou sílu své zlaté hole, všech pět set mnichů v chrámu se okamžitě seřadilo a skupinu uctivě přivítalo. To ukazuje, že když je člověk uvnitř spravedlivý a má silnou mysl, okolní prostředí se přirozeně mění k lepšímu.

City a charakter

Vedle mnicha Tanga a Opičího krále byl třetím nejvýznamnějším členem skupiny Zhu Bajie. Byl všeobecně proslulý svými touhami a slabostmi, mezi něž patřil chtíč, vychytralost, lenost a chamtivost. Ty velmi přesně odrážejí nedostatky kultivujícího, které je nutné před dovršením kultivace zcela odstranit.

I mnichu Tangovi nějakou dobu trvalo, než je dokázal rozpoznat a pokročit dál. Zpočátku Zhu Bajiemu nadržoval a chránil ho před obtížemi. Věřil také jeho zlomyslným pomluvám. Právě z toho důvodu ve výše zmíněné 27. kapitole ukvapeně vyhnal Opičího krále a sám se pak ocitl ve smrtelném nebezpečí.

Postupem času však prošel i mnich Tang výraznými změnami. Poté, co ve 92. kapitole úspěšně přemohli nosorožčí démony, se Zhu Bajiemu najednou nechtělo pokračovat v cestě a začal si opět stěžovat. Mnich Tang ale rázně zasáhl a varoval ho, aby si pospíšil, jinak ho Opičí král přísně ukázní. Polekaný Zhu Bajie jen překvapeně zvolal: „Mistr se změnil.“ Tato epizoda výborně ukazuje, jak se člověk postupující v kultivaci postupně zbavuje hlubokého připoutání k lenosti a pohodlí.

Stejně jako Zhu Bajie byl i Sha Wujing kdysi děsivým netvorem. Žil v řece Tekoucího písku a neváhal dokonce pojídat lidi. Poté, co se však napravil a stal se třetím učedníkem mnicha Tanga, byl často po právu považován za nejskromnějšího a nejspolehlivějšího ze všech tří učedníků. To silně zdůrazňuje obrovský význam pokory a dobrého charakteru.

Přesto přicházely chvíle, kdy byl charakter celé trojice těžce zkoušen a zušlechťován. Když skupina v 50. kapitole dorazila k hoře Zlatého vaku, trojice lehkomyslně nedbala varování Opičího krále a vystoupila z ochranného kruhu, který jim nakreslil na zem. Navíc si chamtivý Zhu Bajie zcela bez dovolení oblékl vyšívanou vestu, kterou náhodou našel v prázdné budově. Aby toho nebylo málo, dokonce i jinak skromný Sha Wujing následoval jeho špatného příkladu a také si jednu oblékl. Netušili, že právě tyto hloupé chyby je zavedou přímo do smrtící pasti nastražené Jednorohým nosorožčím králem, jedním z absolutně nejmocnějších netvorů, s nimiž se na své dlouhé cestě setkali.

Název této kapitoly trefně zdůrazňuje obrovskou škodlivost tužeb, které mohou fatálně narušit city, jak vidíme u Zhu Bajieho, i celkový charakter, jako v případě Sha Wujinga. Kultivace je v mnoha ohledech procesem postupného návratu k vlastnímu božskému původu. Bezpodmínečně vyžaduje, aby se člověk zcela zbavil všech pozemských tužeb. Teprve potom může skutečně očistit své city a zušlechtit charakter tak, aby byly v dokonalém souladu s čistou myslí a srdcem a vedly ke skutečnému duchovnímu naplnění.

Původ strastí

Poté, co jsme se podívali na čtyři stránky vnitřních konfliktů kultivujícího, můžeme se nyní zaměřit na vnější faktory. Jedenaosmdesát těžkých strastí, kterými skupina na své cestě prošla, lze v zásadě rozdělit do dvou hlavních kategorií.

Karmické vztahy

První druh měl své hluboké kořeny v karmických vztazích. Výše zmíněný Démon ve žlutém rouchu z kapitol 28–31 byl ve skutečnosti Kui Mulang, jedno z osmadvaceti hvězdných božstev nebeského dvora. Bláznivě se zamiloval do Nefritové dívky, která sestoupila na zem jako princezna Baihuaxiu. Král království Wuji zase v kapitolách 37–39 procházel bolestným tříletým utrpením, při němž byl uvězněn ve studni pod vodou, protože předtím nerozvážně nechal bódhisattvu Manjushriho na tři dny ponořit do městského příkopu.

Podobně byl král království Zhuzi na dlouhé tři roky odloučen od své milované královny v kapitolách 68–71 poté, co nešťastnou náhodou zranil šípem mláďata bódhisattvy Pavího krále moudrosti. Kvůli osobní zášti pak Nefritový králík a nebeská dívka z Měsíčního paláce rafinovaně rozehráli v království Tianzhu známý příběh pravé a falešné princezny v kapitolách 93–95.

Jak román Putování na západ jasně vysvětluje, tyto příběhy přímo vycházely z pevných karmických vazeb vytvořených v minulosti a každý vzestup i pád byl předem přesně určen. Když se mnich Tang a jeho tři učedníci prostřednictvím těchto krutých zkoušek zušlechťovali, často nejenže nevědomky vyřešili dávné historické křivdy, ale zároveň na svých kultivačních cestách získávali nesmírné duchovní zásluhy.

Někdy božské bytosti přímo vytvářejí specifické podmínky pro zkoušení kultivujících. Ve 23. kapitole několik bódhisattvů společně vystavilo skupinu obrovskému pokušení bohatství a chtíče. Plně se tak odhalila skutečná vnitřní povaha kultivujících. Všichni byli v kultivaci odhodlaní, pouze Zhu Bajie se chtěl vrátit ke světským požitkům.

Buddha ostatně už v osmé kapitole laskavě vysvětlil, že tato nebezpečná cesta na západ představuje pro všechny vnímající bytosti „požehnání vysoké jako hory a soucit hluboký jako moře“. Čtyřčlenná skupina prostřednictvím těchto strastí nejen odčinila své obrovské minulé hříchy a dosáhla buddhovství, ale také cestou přemáhala netvory a pomáhala nespočtu trpících lidí.

Důsledky nečistých myšlenek

Cesta k buddhovství je nesmírně vážná a bezvýhradně vyžaduje, aby se člověk postupně zbavoval všech svých připoutání. Nečisté myšlenky jinak naprosto spolehlivě přivolají nejrůznější problémy a strasti.

Toto téma se v Putování na západ objevuje od samotného začátku až do konce. Hned poté, co se Opičí král ve 14. kapitole stal učedníkem mnicha Tanga, narazili na šest loupežníků, kteří přímo představovali šest lidských smyslů – zrak, sluch, čich, chuť, myšlení a hmat –, jež mohou silně narušovat kultivaci. Opičí král, představující jasnou mysl, je naštěstí dokázal snadno odstranit. Název této kapitoly je proto neobyčejně výstižný: „Mysl je napravena a šest lupičů odstraněno.“

Jak cesta pokračovala, skupina čelila mnoha náročným zkouškám spojeným s nepravými cestami na hoře Pingdingshan v kapitolách 32–35 a v království Chechi v kapitolách 44–46. Setkala se také s obrovským pokušením chtíče v Království žen v 54. kapitole a u zrádného Štířího démona v 55. kapitole. Pavoučí démonky v kapitolách 72–73 dále jasně ukazují, že před konečným dosažením duchovního dovršení musí člověk překonat všech sedm základních citů – radost, hněv, smutek, strach, lásku, nenávist a touhu.

Zatímco předchozí příklady spíše odrážejí navyklé lidské představy, existuje v románu i mnoho příkladů představ, které vznikají zcela náhle a nečekaně. Poté, co mnich Tang v 16. kapitole zdvořile pochválil nádhernou čajovou soupravu, se starší mnich Jinchi zvědavě zeptal, jaký poklad má u sebe mnich Tang. To okamžitě přimělo pyšného Opičího krále pochlubit se jejich jedinečným mnišským rouchem, což nevyhnutelně vedlo k další obrovské strasti, tentokrát spojené s Démonem černého medvěda.

Když ve 47. kapitole dorazili k řece Dosahující nebes, mnich Tang byl stále znepokojenější tím, jak nesmírně obtížné bude překonat její rozlehlé vody. Velký král probouzející duchovní sílu obratně využil jeho rostoucí netrpělivosti a nechal řeku nečekaně zamrznout, aby ho přiměl rychle přejít na druhý břeh. Zbrklý mnich Tang byl v důsledku toho okamžitě zajat a odvlečen hluboko do démonova podvodního doupěte.

Poté, co Opičí král v 57. kapitole zabil několik krutých lupičů, si čtyři členové skupiny začali navzájem ostře vyčítat své jednání. „Mnich Tang v hněvu nasedá na koně“, „Opičí král v sobě chová zášť; Zhu Bajie i Sha Wujing pociťují závist“. Hluboké neshody zcela rozbily jejich jednotu. Tento vnitřní svár dokonale připravil půdu pro velkou strast spojenou s Makakem se šesti ušima. Tato epizoda je často známá jako „Pravý a falešný Opičí král“.

Když v 88. kapitole dorazili do prefektury Yuhua, tři učedníci dychtili nadšeně naučit tři místní prince bojovým uměním. Tato touha být učiteli, což se čínsky řekne shi, okamžitě přilákala nebezpečnou skupinu lvích duchů, jejichž označení se vyslovuje naprosto stejně – shi. Po této strasti mnich Tang několik dní pobýval v poklidné prefektuře Jinping. Když si během Svátku lampionů spolu s nadšeným davem uvolněně prohlížel lampiony, podlehl pohodě a nebezpečně polevil ve své kultivační bdělosti. V důsledku toho ho přímo před zlatými lampiony bez milosti zajali nosorožčí démoni.

Tato důležitá ponaučení shrnuje báseň v Putování na západ, která následuje poté, co skupina prošla naprosto děsivou zkouškou na Hřebeni lvího velblouda v kapitolách 74–77. Báseň začíná varovným veršem: „Pouhý vznik jediné myšlenky rozvíří stovku démonů.“ U duchovních praktikujících se démoni mohou snadno chopit jakékoli negativní myšlenky či sebemenšího připoutání, byť by jen na nepatrný okamžik probleskly myslí, a mohou jich zničujícím způsobem zneužít, pokud je člověk včas nerozpozná a nenapraví. Tím mu do cesty staví obrovské překážky bránící dalšímu postupu.

Jak se vyhnout nesprávnému pochopení

Putování na západ je v samotném jádru hlubokým příběhem o kultivaci, který dalece přesahuje tento světský svět. Některé jeho části proto vůbec nelze vykládat pomocí běžných lidských představ a logiky.

Když skupina v 98. kapitole nakonec dorazila do kláštera Hromového úderu, ctihodní Ananda a Kasyapa od ní před samotným předáním vzácných buddhistických písem překvapivě požadovali „dar“. Někteří to zcela mylně pochopili jako jakousi korupci v nebesích. Ve skutečnosti však šlo o zásadní zkoušku, zda se mnich Tang dokáže definitivně zbavit připoutání k pozemskému majetku – ke své purpurově zlaté misce na almužny, kterou kdysi dostal od samotného císaře. Jak by koneckonců mohl člověk s takovým připoutáním úspěšně dosáhnout buddhovství?

K hlubokému zamyšlení vede i příběh okresu Fengxian z 87. kapitoly. Někteří lidé absolutně nedokázali pochopit, proč mohla prefektova neúcta k božským bytostem postihnout úplně celý okres a způsobit tak strašlivé tříleté sucho i smrt mnoha běžných obyvatel.

Ve skutečnosti však vysoký úředník – ať už hlava státu, nebo v tomto případě prefekt okresu Fengxian – duchovně zastupuje obyvatele daného území. Když arogantní prefekt svévolně převrhl vegetariánskou obětinu určenou Nebesům, aby jí nakrmil psy, vytvořil obrovskou hříšnou karmu nejen sobě, ale i všem lidem v této rozlehlé oblasti. Hrozné neštěstí pominulo teprve ve chvíli, kdy se všichni obyvatelé okresu s pokorou vrátili k upřímnému uctívání božských bytostí a k tradiční laskavosti.

Toto téma velmi jasně shrnuje báseň z dané kapitoly:

Když se v člověku zrodí myšlenka,
             nebesa i země vědí, co přináší; 
každý sklízí, co zasel – to je absolutní zákon vesmíru,
            požehnání i odplata pak naplňují člověka úžasem.

Závěrem lze říci, že Putování na západ nám poskytuje úžasný příklad toho, jak se člověk může neustále zlepšovat, posilovat spravedlivost, zbavovat se nečistých myšlenek a překonávat všechny strasti, a tím vytrvale směřovat k vytouženému duchovnímu dovršení.