Mistr mi osvětluje cestu a bdí nade mnou

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa v roce 1997 a nyní je mi 60 let. Ráda bych vám pověděla o svých kultivačních zkušenostech a poděkovala Mistrovi Li Hongzhi za povzbuzení na cestě kultivace.

Po narození druhého dítěte v roce 1996 se můj zdravotní stav výrazně zhoršil. Měla jsem nafouklé břicho a pocit, že snad zemřu. Když bylo miminku měsíc, manžel mě vzal k lékařům. Vyzkoušeli jsme tradiční čínskou medicínu, západní medicínu i další metody, ale nic se nezlepšilo. Lékaři říkali, že poporodní zdravotní potíže se léčí obtížně.

Sotva jsem mohla jíst nebo spát a dny se vlekly jako roky. Když byly miminku čtyři měsíce, musela jsem kvůli čínské politice jednoho dítěte podstoupit sterilizaci. Potom se mé tělo úplně zhroutilo. Bylo mi tak zle, že jsem chtěla zemřít.

Když jsem se dívala na své dvě malé děti, bylo mi těžko u srdce. Co mám dělat? Když jsem prožívala největší bolest, starší sousedka mi řekla: „Mám pro tebe knihu. Až si ji přečteš, budeš v pořádku.“

Přestože jsem pochybovala, začala jsem číst Zhuan Falun, hlavní knihu Falun Dafa. Měla jsem nízké vzdělání, a tak jsem mnoho znaků nedokázala přečíst. Slovo „kultivace“ se však dotklo mého srdce. Pomyslela jsem si: „Chci se kultivovat.“ Když jsem pokračovala ve čtení a uviděla slova „Pravdivost, Soucit, Snášenlivost“, pocítila jsem nadšení. Pomyslela jsem si: „Tohle jsem hledala!“

Stal se zázrak. Ten den jsem byla asi dvanáctkrát na toaletě. Břicho už nebylo nafouklé a bolest zmizela. Cítila jsem úlevu a lehkost. Dostala jsem hlad a mohla jíst nejrůznější jídla. Mistr mě uzdravil a zachránil mi život! Začala jsem praktikovat Falun Dafa.

U sousedky doma jsem s dalšími praktikujícími sledovala videa Mistrových přednášek Fa. S nejmladším synem v náručí jsem pozorně poslouchala a nechtěla přeslechnout jediné slovo. Když syn usnul, odnesla jsem ho domů, aby ho mohl pohlídat manžel, a spěchala zpět poslouchat dál.

Zažila jsem několik zázraků a tyto dva roky byly nejšťastnějším obdobím celého mého života.

S Mistrovou pomocí jsem našla cestu domů

V červenci 1999 začala Komunistická strana Číny (KS Číny) pronásledovat Falun Dafa. Protože v naší vesnici praktikovalo mnoho lidí, stali jsme se terčem krutého pronásledování. Představitelé vesnice spolupracovali s místní policejní stanicí, sledovali praktikující a chodili za nimi. Policejní auta často objížděla vesnici. Policisté byli připraveni kdykoli prohledávat naše domovy a zastrašovat praktikující. Několikrát vnikli i do mého domu a děti i manžel, kteří nepraktikovali, byli vyděšení.

My praktikující jsme však byli odhodláni vytrvat v Dafa. Často jsme rozdávali informační materiály v naší vesnici i v okolních vesnicích. Jednoho večera se několik praktikujících vydalo rozdávat brožury o Falun Dafa do vesnice vzdálené 20 mil. Cestou jsme uviděli policejní auto jedoucí na jih. Když jsme dorazili na západní okraj vesnice, jeden praktikující náhle vykřikl: „Utíkejte!“ Než jsem pochopila, co se děje, policejní auto už bylo velmi blízko. Jednoho praktikujícího bohužel policie zadržela.

Vběhla jsem do pšeničného pole a ztratila orientaci. Věděla jsem, že domov leží na západě, a tak jsem se vydala tím směrem. Cestou jsem prošla několika pšeničnými poli a háji cicimků. Trnité větve se mi zachytávaly za kalhoty a bodaly mě do nohou, což způsobovalo ostrou bolest. Často mi do cesty vyskočila divoká kočka nebo lasička. Vždycky jsem bývala bázlivá, ale v tu chvíli jsem si pomyslela: „Nemám strach, protože se mnou jsou Mistr a Dafa.“

Při chůzi jsem si před sebou všimla světla velkého asi jako poklice na hrnec. Pomalu a rovnoměrně se pohybovalo a osvětlovalo mi cestu. Okamžitě jsem pochopila, že mě Mistr vede domů. Šla jsem dál a dál za tím světlem. Došla jsem k okraji příkopu a všimla si bílého tkaného pytle. Pamatovala jsem si, že jsem ho viděla při odchodu z naší vesnice, a tak jsem věděla, že už jsem téměř doma.

Když jsem dorazila k domu, bylo už po půlnoci. Otevřela jsem dveře a manžel přede mnou beze slova poklekl se slzami v očích. Věděla jsem, že chce, abych se kvůli rodině vzdala Dafa. Chápala jsem jeho utrpení. Dafa je však pro mě vzácnější než život. Jak bych se ho mohla vzdát? Nic jsem neřekla.

Manžel dlouho klečel a potom vstal. Od té doby mě v praktikování nepřetržitě podporuje.

Zachovat si laskavost ve složitých rodinných poměrech

Než jsem se vdala, byla jsem hýčkanou dcerou. Rodiče i dva starší bratři mě zbožňovali a vyrůstala jsem v láskyplném prostředí. Když jsem dosáhla věku na vdávání, seznámila jsem se s několika nadějnými nápadníky, ale s žádným to nevyšlo.

Když rodiče poznali mého budoucího manžela, okamžitě byli proti sňatku kvůli jeho složité rodinné situaci. Měl tři starší bratry. Jen nejstarší byl ženatý a třetí bratr měl mentální postižení.

Předurčenému vztahu však nic nemohlo zabránit. Nakonec jsem se stala součástí této rodiny se složitými poměry. Zpočátku jsme s manželem bydleli sami. Už předtím, než jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem se k jeho rodičům chovala dobře. Často jsem se s nimi dělila o dárky od svých rodičů a při nákupech jim pořizovala potřebné věci.

Byli jsme tehdy chudí a maso jsme si nemohli dovolit příliš často. Poté, co jsem začala praktikovat, jsem pokaždé, když jsem připravovala plněné bochánky vařené v páře, rozdělila je na dvě části. Ty s větším množstvím masa dostali manželovi rodiče, zatímco naše rodina jedla bochánky s menším množstvím masa a větším množstvím zeleniny.

Během více než deseti let postupně zemřeli manželovi rodiče a jeden švagr. Bála jsem se, že se další švagr cítí osamělý, a tak jsme k němu chodili společně jíst.

Když zemřel druhý z manželových bratrů, manžel chtěl prodat jeho kozy, protože jsme neměli čas se o ně starat. Třetí bratr však trval na tom, že si je nechá, přestože jsme věděli, že se o ně téměř nestará. Nezbylo nám než ustoupit. Každý den jsem musela na poli sekat trávu, navršit ji na dvoře a požádat švagra, aby kozy nakrmil. Dělal to však jen zřídka. Tráva hnila a kozy hubly.

Manžel nakonec našel muže, který souhlasil, že kozy koupí. Jeho bratr se rozzlobil a pokusil se kupce udeřit, ale ten utekl. Švagr si potom všechen vztek vybil na mně a zvedl lopatu, aby mě udeřil do hlavy. Nevěděla jsem, co se děje. Syn rychle zareagoval a úder zablokoval.

Cítila jsem křivdu a hněv. Přesto jsem od sebe dál vyžadovala, abych se ke švagrovi chovala laskavě. Měl špatné zuby, a tak jsem mu připravovala kaši. Když jsem vařila nudle, krájela jsem je na krátké kousky, aby se mu snadno jedly. Dobře jsem se o něj starala sedm let, až do jeho smrti.

Manželův strýc byl také svobodný a žil sám. Často jsem mu nosila jídlo. Když jsem si všimla, že mu něco chybí, obstarala jsem mu to. Když měl hodně práce na poli, brala jsem jeho špinavé oblečení domů a prala ho. Často mě před ostatními vesničany chválil, a tak si mě lidé vážili.

Po smrti nejstaršího manželova bratra zůstal jeden syn. Často jsem ho s rodinou zvala k nám na jídlo. Jednou jsem mu podala misku nudlí. Vzal ji a hodil na dvůr. Manžel se rozzlobil a vynadal mu. Já jsem mu však nic nezazlívala a dál se k němu chovala stejně dobře jako předtím.

S manželem jsme svoji více než 30 let. Zemřelo několik starších členů rodiny i všichni tři švagři. Někdy jsem cítila křivdu. Přesto jsem byla odhodlaná řídit se principy Falun Dafa, Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí, a chtěla jsem být opravdovou praktikující. Všichni ve vesnici vědí, že jsem dobrý člověk.

Udržování spravedlivých myšlenek

Když se prostředí pro kultivaci zlepšilo, polevila jsem. Postupně jsem přestala kultivovat a tento stav trval několik let, dokud jsem jednoho dne na tržišti nepotkala pilnou praktikující. Chvíli jsme si povídaly. Řekla: „Do tohoto lidského světa jsme přišly společně, a tak se musíme společně vrátit do nebes.“ Její slova se mě hluboce dotkla a po tváři mi tekly slzy. Řekla jsem si: „Musím znovu praktikovat a už nikdy toho nenechat.“ V následujících dnech se však na mě naráz sesypalo mnoho potíží.

Syn byl tehdy ženatý a měl malého syna. Snacha hrála hazardní hry na několika webových stránkách a prohrála přes 200 000 jüanů. S manželem jsme neměli jinou možnost než jí pomoci dluh splatit. Z těžce vydělaných peněz jsme za ni zaplatili více než 100 000 jüanů. Hned poté se však nečekaně rozvedla s mým synem. Malý vnuk plakal po mamince, což mi rvalo srdce. Začala jsem vůči snaše cítit silnou zášť. Několikrát jsem za ní chtěla jít, ukázat jí doklad o tom, že jsem splatila její dluhy, a veřejně ji odsoudit za její bezcitnost. Nemohla jsem však nic podniknout, protože manžel byl v nemocnici s vážnými nemocemi. Byla jsem vyčerpaná tělesně i duševně.

Jednoho dne mi zavolala dcera a zeptala se: „Mami, kde jsi? Můžeš mluvit?“ Věděla jsem, že se něco stalo. Řekla jsem si, že musím zůstat klidná, ať se stalo cokoli. Dcera řekla: „Bratr někoho srazil a ten člověk zemřel.“ S manželem jsme si půjčili 150 000 jüanů, abychom odškodnili rodinu zemřelého.

Všechny tyto události se odehrály během pandemie covidu-19, právě když jsem se vrátila ke kultivaci. Tyto velké těžkosti mě skutečně podrobily zkoušce. Byla jsem však odhodlaná praktikovat Dafa. Řekla jsem si, že se kultivace nikdy nevzdám, ať se stane cokoli. Postupně jsem opustila zášť vůči snaše. Jak vnuk rostl, studoval se mnou učení Falun Dafa.

Mým posláním je říkat lidem o Dafa

Stále více jsem si uvědomovala důležitost a naléhavost seznamování lidí s Falun Dafa. Cítila jsem, že osobní rozhovor je nejpřímějším způsobem, jak jim pomoci porozumět. Mluvila jsem proto o Falun Dafa se sousedy, přáteli, prodejci a vnukovými kamarády.

Vnukovi je nyní devět let a mnoho jeho kamarádů si k nám chodí hrát. Věřila jsem, že jejich příchod uspořádal Mistr, aby mohli poznat pravdu o Dafa. Obvykle jim jednoduchými slovy vyprávím o kráse Dafa a pomáhám jim vystoupit z organizací přidružených ke KS Číny. Mnoho jeho kamarádů poznalo pravdu o Dafa a z těchto organizací vystoupilo.

Když vnuka navštívila spolužačka, podala jsem jí nanuk, ukázala na kalendář Minghui na zdi a řekla: „Chceme být dobrými lidmi a řídit se Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí. Podívej se na to miminko, jak je roztomilé. Když budeš říkat ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘, budeš stejně chytrá a laskavá jako ono.“

Poslouchala a já pokračovala: „Lidé, kteří vstoupili do Mladých pionýrů, by měli zvážit vystoupení, aby je čekala dobrá budoucnost.“ Dívka se rozplakala. Vnuk se mě zeptal: „Babi, co se stalo?“ Odpověděla jsem: „Velmi ji dojalo, co se dozvěděla o Falun Dafa.“ Dívka důrazně přikývla. Věděla jsem, že její hlavní vědomí má velkou radost, protože pochopila pravdu.

Tato událost mě hluboce dojala. Každý člověk na tomto světě čeká, až se dozví o Dafa. Musíme dobře využít čas, který nám Mistr dal, a pomoci mu zachránit více lidí.

Cítím vinu za to, že jsem polevila a zklamala Mistra. Jsem odhodlaná se dál pilně kultivovat a pomáhat Mistrovi zachránit více lidí.