Čínská Fahui | Vesnický tajemník strany: „Musíte praktikovat dál, i když někteří přestanou“

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1996 a nyní je mi 65 let. Zažila jsem mnoho pozitivních změn a často si připomínám, že se musím dobře kultivovat.

Ráda bych se podělila o některé své kultivační zkušenosti, aby se lidé dozvěděli, jak úžasný Falun Dafa je.

Začínám praktikovat

Dříve jsem trpěla mnoha nemocemi a i lidé v okolních obcích věděli, že sotva přežívám. Při práci na poli jsem někdy omdlévala. Když jsem šla do nemocnice, lékař mi řekl, že neexistuje lék, který by mi pomohl, a že mám jít domů a odpočívat. Pochopila jsem, že mé nemoci jsou nevyléčitelné.

Po tolika letech tělesného i duševního utrpení jsem propadla depresím. Byla jsem zmatená a někdy jsem nedokázala ovládnout pláč ani smích. Když jsem se rozplakala, nemělo to konce, a když jsem se rozesmála, nemohla jsem přestat. Děti se tak bály, že plakaly, a mně z toho bylo velmi smutno. Takto jsem se protloukala ze dne na den.

V červenci 1996 mi jedna starší žena z vesnice řekla: „Dnes budeme promítat videozáznamy přednášek Mistra Li, zakladatele Falun Dafa. Přijďte se prosím podívat. Falun Dafa může člověku zlepšit zdraví a zbavit ho nemocí.“ Pomyslela jsem si: „Jsem nemocná už tak dlouho, že by mě snad nedokázala vyléčit ani božská bytost. Navíc nevydržím sedět, a kdybych si lehla, rušila bych ostatní.“

O tři dny později mě snacha této ženy požádala, abych se šla na videozáznamy podívat s ní. S tchyní nevycházela dobře, a proto se ostýchala jít sama a chtěla, abych ji doprovodila. Tentokrát mi bylo nepříjemné odmítnout, a tak jsem šla.

Ve chvíli, kdy jsem na záznamu spatřila Mistra, jsem byla velmi dojatá – jako bych konečně uviděla někoho z rodiny! Každé Mistrovo slovo se mi hluboce vrylo do mysli i do srdce. Uvědomila jsem si, že mé utrpení způsobila karma, kterou jsem nahromadila během nesčetných životů, a že nemocemi a bolestí tuto karmu splácím. Když se ke mně druzí chovají špatně, ve skutečnosti mi pomáhají karmu odstraňovat. Měla bych jim být vděčná, ne se na ně zlobit.

Pochopila jsem, že smyslem mého života není zůstat člověkem, ale vrátit se ke svému původnímu, pravému já. Mistr nám otevírá cestu zpět k božskému. Čím déle jsem poslouchala, tím více jsem chtěla slyšet. Seděla jsem na lavici úplně klidně. Při sledování záznamu jsem viděla, jak Mistrovo tělo vyzařuje zlaté světlo. Když Mistr zvedl dlaň, objevilo se mi před očima bílé světlo. V tu chvíli jsem věděla, že Mistr není obyčejný člověk.

Cestou domů jsem se cítila lehce a bez obtíží jsem připravila večeři. Ten večer mě jen trochu bolela hlava. Věděla jsem, že Mistr upravuje mé tělo. Hned jsem si lehla a usnula. Po probuzení jsem na hlavě ucítila chladivý vánek a bolest zmizela. Soucitný Mistr mě zbavil všech neduhů. Byla jsem nesmírně šťastná a cítila jsem, jak velkého požehnání se mi dostalo.

Seznamuji ostatní s dobrotou Dafa

Poté, co jsme zhlédli všech devět Mistrových přednášek, praktikující Falun Dafa nás naučili pět sestav cvičení. Praktikující, kteří seminář pořádali, přijeli odjinud. Všimli si, že se pilně učím a že jsem mladá. Jeden z nich se zeptal: „Mohla byste tu od nynějška pomáhat organizovat společné studium Fa a cvičení?“ S radostí jsem souhlasila.

Náš dům byl poměrně prostorný. Zpočátku přicházelo asi dvanáct lidí, potom několik desítek a později až osmdesát. Říkala jsem si, že když je Dafa tak dobrý, čím více lidí se o něm dozví, tím lépe. S dalšími praktikujícími z vesnice jsme proto jezdili do okolních vesnic, promítali lidem videozáznamy Mistrových přednášek a učili je cvičení. Mnoho lidí v okolí začalo Falun Dafa praktikovat a téměř každý o něm věděl.

S několika praktikujícími jsem také jezdila do vesnice, kde žila moje matka, abychom tam lidem představili Falun Dafa. Tehdy jsme se mohli dopravovat jedině na kole a praktikující byli po tak dlouhé cestě vyčerpaní. Uvařila jsem a po jídle jsme pustili videozáznamy Mistrových přednášek. Potom jsme se museli vrátit, protože jsem potřebovala uvařit pro svou rodinu. Cesta tam a zpět měřila desítky kilometrů a neustále jsem měla co dělat. Nevnímali jsme však žádné těžkosti ani únavu. Když jsme viděli, jak lidem Dafa prospívá, naplňovalo nás to nesmírným štěstím.

V té době jsem myslela jen na dvě věci: studium Fa a šíření Fa. Nezanedbávala jsem však ani domácnost. V rušném období jarního setí jsem osévala pole a pomáhala každému, kdo pomoc potřeboval. Jakmile bylo zaseto, chodila jsem šířit Fa. Svým polím jsem nevěnovala mnoho péče, přesto na nich plodiny rostly lépe než ostatním – vše bylo svěží a zelené. Ostatní vesničané někdy říkali: „Podívejte se, jak se daří lidem, kteří praktikují Falun Dafa. Nejenže se uzdravili, ale dobře jim roste i úroda.“

Všichni ve vesnici věděli, že jsem bývala nemocná, ale poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem byla zdravá a zvládala jsem spoustu práce. Když lidé viděli, jak jsem se změnila, mnozí mě žádali, abych je naučila praktikovat, a naši vesnici zachvátila vlna nadšení pro Falun Dafa.

„Musíte praktikovat dál, i když někteří přestanou“

Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) v červenci 1999 zahájila pronásledování Falun Dafa, začali vesničtí funkcionáři ve spolupráci s policií prohledávat všechny domy a nutit praktikující Dafa, aby napsali prohlášení, v nichž slíbí, že přestanou praktikovat. Všem praktikujícím v naší vesnici jsem řekla, aby uvedli, že knihy a materiály Dafa dostali ode mě. Praktikující, kteří k nám tehdy přijížděli šířit Fa, byli z města a nechtěli jsme je vystavit pronásledování a připravit o práci.

Pod silným tlakem někteří vesničané přestali praktikovat, zatímco jiní pokračovali doma. Vesnický tajemník strany za mnou přišel a zeptal se: „Stále praktikujete?“

Odpověděla jsem: „Co myslíte?“

Věděl, jak jsem bývala nemocná, než jsem začala praktikovat, a tak řekl: „Musíte praktikovat dál, i když někteří přestanou.“

Pomáhám zachraňovat lidi

Po vydání Devíti komentářů ke komunistické straně jsem se s rodinou přestěhovala do města, abych mohla dále odhalovat lži KS Číny a více lidem pomoci poznat pravdu o pronásledování. Pronajali jsme si dům, zabydleli se a začala jsem hledat práci. Říkala jsem si: „Není důležité, jakou práci budu dělat. Nejdůležitější je, aby mi umožňovala potvrzovat Fa a pomáhat zachraňovat lidi.“

Napadlo mě, že by bylo vhodné sbírat druhotné suroviny: mohla bych si sama určovat pracovní dobu, nikdo by mě neomezoval, nevšímali by si mě a nemusela bych platit žádné další poplatky. Věděla jsem však, že je to těžká, únavná a špinavá práce, na kterou lidé pohlížejí svrchu. To mi ale nevadilo. Největší štěstí a radost by mi přinášelo, kdybych mohla potvrzovat Fa a pomáhat zachraňovat lidi.

Když jsem do města přišla, neznala jsem ho a neměla jsem kontakt s místními praktikujícími. Materiály k objasňování pravdy jsem si mohla vozit jedině z domova. Přes den jsem při sběru druhotných surovin vybírala vhodná místa a v noci jsem roznášela materiály a vyvěšovala transparenty. Jednou v noci jsem roznesla 400 výtisků Devíti komentářů ke komunistické straně. Když byli poblíž lidé, předstírala jsem, že sbírám druhotné suroviny. Jakmile odešli, pokračovala jsem ve vyvěšování transparentů objasňujících pravdu a roznášení informačních materiálů.

Tehdy většina toho, co naše rodina jedla, pila a používala, pocházela z věcí, které jiní vyhodili. Majitelka domu k nám často chodila a někdy s námi i jedla. Viděla, že nic nemáme. Náš domov byl téměř prázdný. Přestože jsme tak těžce pracovali, žili jsme v harmonii, vážili jsme si jeden druhého a měli se rádi. Říkala, že ji to hřeje u srdce: „Vaše rodina je tak laskavá. Já bych se na vašem místě už dávno zhroutila, ale vy jste pořád tak optimističtí.“

Policisté mě často obtěžovali a museli jsme se několikrát stěhovat. Každý pronajímatel, s nímž jsem se setkala, říkal: „Vaše rodina je tak laskavá. Přáli bychom si, abyste tu mohli zůstat déle.“ Mezi těmito pronajímateli byli i příslušníci úřadu vnitřní bezpečnosti a policisté. Všichni věděli, že Falun Dafa je dobrý, a vystoupili z KS Číny a jejích mládežnických organizací. Dodnes jsme v kontaktu.

Nikdo z mé rodiny, příbuzných ani přátel o mně nikdy nemluvil špatně. Všichni mají k Falun Dafa kladný vztah. Chválí mě a říkají, že ze mě praktikování Falun Dafa udělalo jiného člověka. Všechny mé nemoci zmizely, práce mě neunavuje ani se mi neprotiví a Mistr Li je tak úžasný.

O svátcích, například na čínský Nový rok, jsem myslela na spolupraktikující, kteří trpěli ve vězení, a tak jsem spěchala roznášet materiály, aby lidé mohli pochopit pravdu. Na čínský Nový rok jsme nikdy nepřipravovali plněné knedlíčky, protože nám to připadalo jako ztráta času. Raději jsme roznášeli materiály. Knedlíčky jsme začali připravovat až poté, co obě naše děti vstoupily do manželství. Syn a snacha se mnou chodili roznášet materiály a vyvěšovat transparenty objasňující pravdu. Jednou, když jsme transparenty vyvěsili, strýc řekl: „Ta slova na nich zlatě září.“

Později jsem se seznámila s místními praktikujícími a už jsem se nemusela vracet domů pro materiály k objasňování pravdy. S jejich pomocí jsme doma také zřídili místo pro výrobu materiálů a společné studium Fa, což nám velmi usnadnilo činnosti spojené s potvrzováním Fa. Někteří praktikující nedbali na bezpečnost a policie je zatkla. Když se jich policisté ptali, odkud mají materiály, řekli, že ode mě.

Tehdy jsem se musela často stěhovat a manžel se příliš bál, než aby s námi bydlel. Říkal: „To je hrozné! Policisté se u nás pořád objevují.“ Pronajal si bydlení v jiném městě. Když jsem ho navštívila, viděla jsem, že velmi zhubl, protože se o sebe nestaral. Přivedla jsem ho proto zpátky k nám.

Potvrzuji Dafa vlastní zkušeností

Nechtěla jsem, aby moje rodina žila v neustálém strachu a nejistotě. My kultivující jsme požehnaní a chtěla jsem, aby to rodina viděla. Rozhodla jsem se proto koupit byt. Nikdo z rodiny s tím nesouhlasil. Všichni se báli a říkali: „Hledá tě policie. Jak si můžeš troufnout koupit byt na své jméno?“ Odpověděla jsem: „Mistr mě chrání. Nebojím se.“ Veškeré úřední záležitosti i převod vlastnictví jsem vyřídila sama.

První den v novém bytě ležel manžel v posteli a říkal: „Je to skutečnost? Nezdá se mi to? Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy bydlet v bytovém domě. Připadá mi, jako bych se dostal z pekla do nebe.“

Když jsem na manželově tváři viděla údiv, nadšení a úsměv, který jsem tak dlouho postrádala, využila jsem příležitosti, abych mu řekla pravdu o Dafa. Řekla jsem: „Mistr nás po všechny ty roky chránil. I když jsme se dostávali do nebezpečných situací, Mistr je všechny vyřešil. Nemusíš se bát. Kdyby se něco stalo, řekni mi to. S tebou to nemá nic společného. Neboj se.“ Když to manžel slyšel, ulevilo se mu.

Ke všem členům rodiny přistupuji stejně

Manžel má čtyři bratry a jednu sestru. Nejstarší bratr je němý a nikdy se neoženil. Když po smrti tchána a tchyně dostal otázku, s kým bydlí, posunky ukázal, že s námi. Kdykoli máme něco dobrého k jídlu, vždy dbám na to, aby dostal i on.

Poté, co se syn oženil, se k nám nejstarší švagr nastěhoval. Později zemřela moje matka a otec neměl kam jít. Mám dva mladší bratry. Starší z nich s otcem nevycházel a neustále se hádali. Mladší bratr trpí urémií a manželka ho opustila, takže se o něj musím starat. Otci nezbývalo než bydlet u mě.

Můj němý švagr neměl otce rád a pokaždé, když otec přišel, mu vyhrožoval zabitím. Jednou otec ležel na kangu, vyhřívaném zděném lůžku, a švagr ho chytil za kotník a snažil se ho stáhnout na zem. Přitom rukou naznačoval podříznutí hrdla. Když jsem to uviděla, rychle jsem zasáhla. Posunky jsem mu naznačila, aby otce pustil, a prosila ho, ať se nezlobí.

Nedalo se nic dělat, a tak jsem pro otce musela pronajmout malý byt vedle našeho. Švagr mi často ukazoval zdvižený palec, čímž mi děkoval a dával najevo, že jsem dobrý člověk. Posunky jsem mu odpovídala: „Musíš poděkovat Mistru Li. Mistr mě naučil být dobrým člověkem, jinak bych to neudělala.“

Švagr mě v praktikování Dafa velmi podporuje. Nikdy nic nenamítá, když k nám přicházejí spolupraktikující. Řekla jsem mu: „Kdyby se něco stalo a někdo se tě vyptával, prostě naznač, že nic nevíš. Neboj se. Mistr nás chrání!“

Vnuk měl brzy nastoupit do školy, a tak jsem koupila další dům v obvodu dobré školy. Otci jsem také koupila malý byt. Když švagr zemřel, otec už byl starší, a proto jsem ho vzala k sobě. Zpočátku se o sebe dokázal postarat, ale později mu zeslábly nohy a potřeboval někoho, kdo by ho doprovázel k jídlu, na toaletu i ven. S přibývajícím věkem býval někdy zmatený a pomočoval se do postele, takže jsem ho umývala.

Otec často poslouchal Mistrovy přednášky a vysílání Minghui. Dvakrát byl v ohrožení života a já mu připomněla, aby říkal: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Otec se zázračně zotavil, aniž by musel do nemocnice. Zemřel pokojně ve věku 90 let.

„Falun Dafa je tak dobrý!“

Když přišel čas sklizně rýže, chodila jsem také pomáhat. Mohla jsem tak zároveň objasňovat pravdu a přispívat do rodinného rozpočtu. Pěstitel rýže se mě zeptal: „Už jste někdy sklízela rýži?“ Odpověděla jsem, že ne.

Když viděl, že jsem drobná a hubená, zeptal se: „Zvládnete to?“

Odpověděla jsem: „Zkusím to.“ Už nic dalšího neřekl a každému přidělil část pole.

Protože jsem tuto práci nikdy předtím nedělala, nejprve jsem se podívala, jak ji dělají ostatní, a pak jsem se pustila do práce. Od chvíle, kdy jsem začala, až do sklizení celé přidělené plochy jsem se ani nenajedla, ani nenapila z toho, co jsem si přinesla. Všechno jsem sklidila bez přestávky. Potom jsem rýži pečlivě svázala do snopů. Když se hospodář přišel na práci podívat, řekl: „Vy jste rýži sklidila nejlépe a také jste ji nejlépe svázala.“

Využila jsem příležitosti a řekla mu pravdu o Falun Dafa: „Praktikuji Falun Dafa. Podívejte se, jak jsem zdravá. Dříve jsem trpěla mnoha nemocemi. Silnější vítr by mě odfoukl. V nemocnici mě odmítli přijmout a poslali mě domů. Mistr Li zachránil mě i mou rodinu. Učí nás kultivující žít podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, brát ohled na druhé, nehádat se ani nesoupeřit a být lepšími lidmi.“

Hospodář řekl: „Falun Dafa je tak dobrý!“

Odpověděla jsem: „Ano. Podívejte se, jak krutě nás KS Číny pronásleduje. Proč přesto Dafa stále praktikuje tolik lidí? Po celém světě praktikuje Falun Dafa přibližně 100 milionů lidí.“

Odpověděl: „Máte pravdu.“ Potom jsem mu vysvětlila význam vystoupení z KS Číny a jejích přidružených organizací. Ochotně vystoupil ze stranických organizací, do nichž kdysi vstoupil.

Požehnání plynoucí z praktikování Falun Dafa

Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, neměli jsme vlastní dům, peníze ani úspory. Žili jsme v naprosté chudobě. Nemocná jsem nebyla jen já, často stonali i dcera a syn. Syn byl jednou dokonce tak vážně nemocný, že upadl do bezvědomí a nemocnice nám oznámila, že je v kritickém stavu. Měla jsem o něj obrovský strach. Vyšla jsem ven, poklekla jsem a klaněla se nebesům tak, že jsem se čelem dotýkala země. Prosila jsem: „Nebesa, zachraňte prosím mého syna! Pokud ho zachráníte, uvěřím, že na tomto světě existuje Buddha.“ Syn se později skutečně uzdravil a celá naše rodina začala věřit v Buddhu.

Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, žila naše rodina šťastným a naplněným životem. Synovi i dceři se dařilo v podnikání. Všichni v rodině byli zdraví, vnuk i vnučka měli výborný prospěch a nikdy nemuseli do nemocnice. Přestože mě tehdy policisté chodili hledat a obtěžovali mě, nebála jsem se. Díky Mistrovu vedení jsem dokázala dělat to, co jsem dělat měla, a jejich obtěžování mi nebránilo objasňovat pravdu ani pečovat o domácnost.

Dnes má naše rodina dům, auto a úspory v bance. Prodejem bytů v domech, které jsem koupila, jsme získali peníze navíc. Falun Dafa přinesl požehnání celé mé rodině.

Přestože jsem na své kultivační cestě čelila mnoha nebezpečím a strastem, pod Mistrovou soucitnou ochranou jsem bezpečně došla až do dnešního dne. Jsem vděčná za všechna tato požehnání. Tuto laskavost mohu oplatit jedině tím, že se budu pilně kultivovat, dobře projdu závěrečným úsekem kultivační cesty a vrátím se s Mistrem domů.

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)