Švýcarská Fahui | Moje kultivační cesta při provozování restaurace

(Minghui.org) Vážený Mistře! Milí spolupraktikující!

Ráda bych se podělila o poznatky ze své kultivační cesty za posledních šest měsíců, během nichž jsem se věnovala běžnému zaměstnání.

Přibližně před dvěma lety nám skončila nájemní smlouva na restauraci. Protože jsem se domnívala, že se náprava Fa blíží ke konci, nepovažovala jsem za příliš důležité, zda prostory někdo převezme nebo jak vysoké bude nájemné. Mojí prioritou bylo mít více času na záchranu vnímajících bytostí. Několik příležitostí k pronájmu prostor nebo navázání obchodního partnerství však nevyšlo. Restaurace tak zůstala dva roky nevyužívaná. Hlavní překážkou bylo, že náš kanton (správní celek ve Švýcarsku s vlastními zákony, daňovým systémem a samosprávou) má nejpřísnější předpisy pro pohostinství v celé zemi. Provozovatelé restaurací zde musí mít zvláštní odbornou licenci. Protože jsem nechtěla ztrácet čas osvojováním si světských dovedností, nikdy jsem zkoušku potřebnou k získání této licence nesložila.

Později někdo hledal ubytování pro více než deset pracovníků, a tak jsem se bez dlouhého rozmýšlení rozhodla přeměnit restauraci na krátkodobé ubytovací zařízení. Tehdy jsem předpokládala, že toto uspořádání vydrží až do konce nápravy Fa. O několik měsíců později však našeho manžela nečekaně rozčileně oslovil starší soused, který byl naším bývalým pronajímatelem.

Zeptal se: „Proč tak výhodně umístěnou restauraci využíváte k pronájmu ubytování? Mnoho přátel si myslí, že je to škoda, a nechápou, proč už restauraci neprovozujete. Dokonce o tom psaly i místní noviny.“ Když mi o tom manžel vyprávěl, začala jsem o celé situaci přemýšlet. Nesplnili jsme snad Mistrův požadavek „… kultivovať sa zatiaľ čo sa prispôsobujete čo najviac bežnej ľudskej spoločnosti“? (Vyučovanie Fa na Fa konferencii v Singapure)

Ptala jsem se sama sebe: „Zachoval by se běžný člověk stejně jako my? Nechal by restauraci dva roky prázdnou, místo aby složil zkoušku potřebnou k získání licence pro její provozování a poté se pustil do podnikání?“ Rozhodně ne, pokud by ovšem nebyl miliardářem, což jsme zjevně nebyli. V tomto ohledu jsem se očividně nedokázala přizpůsobit běžným společenským normám. Uvědomila jsem si, že jsem nejednala v souladu s Fa a že se musím okamžitě napravit.

Shromáždila jsem potřebné studijní materiály a začala se pilně učit. Získání licence k provozování pohostinského zařízení ve Švýcarsku vyžaduje znalosti z celé řady oblastí, včetně bezpečnosti potravin, požární ochrany, řízení podniku, účetnictví, biologie, pracovního a občanského práva i různých dalších právních předpisů. Protože jsem už dvacet let neseděla ve školní lavici, představovalo to pro mě obrovskou výzvu. Mnoha odborným výrazům jsem nerozuměla ani v čínštině, natož v němčině, která není mým mateřským jazykem. Není těžké si představit, jak náročný pro mě celý proces byl.

V minulosti se mi vždy podařilo získat každé osvědčení, o které jsem usilovala, a proto jsem si při zkouškách poměrně dost věřila. Po dvou měsících usilovného studia moje sebedůvěra ještě vzrostla a měla jsem pocit, že jsem zkoušku zvládla dobře. Když však byly zveřejněny výsledky, zjistila jsem, že jsem neuspěla v předmětu, o němž jsem byla přesvědčena, že jsem ho zvládla. Výsledek mě naprosto zaskočil.

Podle předpisů jsem měla týden na to, abych si svou písemnou práci prohlédla. Když jsem tak učinila, zjistila jsem, že jsem správně odpověděla na 70 až 80 procent otázek, a přesto jsem byla hodnocena jako neúspěšná. Byla jsem zmatená, a tak jsem se administrativní pracovnice zeptala, jak se vypočítává výsledné hodnocení, když jednotlivé otázky v testu neměly uvedenou žádnou bodovou hodnotu.

Odpověděla mi: „To nikdo neví. Systém hodnocení zná pouze zkušební komise.“ Tehdy jsem pochopila význam poznámky v oznámení o zkoušce, podle níž měla komise před zveřejněním výsledků uchazečům nejprve jednat o jejich hodnocení. Naznačovalo to, že způsob hodnocení nebyl zcela spravedlivý ani transparentní.

Měla jsem pocit, že se mnou bylo zacházeno nespravedlivě, a podezřívala jsem zkoušející z diskriminace kvůli tomu, že jsem přistěhovalkyně. Tato zkušenost mě hluboce zasáhla a vážně otřásla mou sebeúctou. Svěřila jsem se jedné zkušenější praktikující, se kterou jsem měla dobrý vztah. Místo pochopení mě však z nepochopitelného důvodu rozzlobeně pokárala, jako bych jí nějak ublížila.

Tato citová bolest ještě prohloubila frustraci, kterou jsem už prožívala. Dvojí zátěž byla téměř nesnesitelná a dokonce jsem uvažovala, že studium úplně vzdám. Pak jsem si však uvědomila: „Není to snad zkouška mého připoutání k pověsti a citům?“ Mé trápení pramenilo ze zraněné hrdosti, touhy zachovat si tvář a citové bolesti. Pochopila jsem, že nastal čas tato připoutání opustit.

Později jsem díky Fa pochopila, že šlo o zkoušku, která měla otřást mou sebeúctou na hlubší úrovni. Dříve jsem měla pocit, že mi všechno většinou vychází, což ve mně vyvolalo určitou samolibost. Když jsem při první zkoušce neuspěla a zjistila, že se má kultivace zastavila, uvědomila jsem si, že jsem dosud nepřekonala některé vnitřní překážky související s charakterem. Začala jsem usilovně pracovat na odstranění připoutání k pověsti, strachu z těžkostí a namáhavé práce i netrpělivé touhy po rychlých výsledcích. Současně jsem se soustředila na důkladné studium. O měsíc později jsem zkoušku úspěšně složila a získala licenci k provozování restaurace.

Podle právních předpisů našeho kantonu musí být odpovědná osoba přítomna v restauraci nejméně po 80 procent její provozní doby. Protože většina čínských majitelů restaurací v našem kantonu podniká s využitím licence někoho jiného, mnozí mi radili, abych postupovala stejně. Tvrdili, že bych si tak mohla snadno vydělávat peníze nad rámec nájemného za prostory, aniž bych v restauraci musela sama pracovat. Zdálo se, že by to bylo výhodné pro všechny zúčastněné. Jako praktikující Falun Dafa jsem se však nemohla podílet na ničem nezákonném. Zbývala mi tedy jediná možnost – provozovat restauraci sama, aby prostory nezůstaly nevyužité. Stále více jsem byla přesvědčena, že mi to zařídil Mistr, přestože jsem dosud plně nechápala hlubší význam tohoto uspořádání.

Pochopila jsem ho až tehdy, když jsem četla Vyučovanie Fa v Los Angeles.

Mistr řekl:

„Premýšľali ste o tom fakte, že ak mnohé povolania v mnohých oblastiach, ktoré dnes vidíme, sem boli prinesené tými vzdialenými systémami bytostí a učeníci Dafa sa kultivujú v tomto prostredí, tým, že sa učeníci Dafa kultivujú v rôznych povolaniach, nie je to potom vlastne ako napravovanie tých systémov pomocou Fa? Nie je to potvrdzovaním ich existencie? Nie je to ich zachraňovanie?“ (Vyučovanie Fa v Los Angeles)

Tato slova Fa okamžitě rozptýlila mé pochybnosti. Přiměla mě přistupovat k práci zodpovědně, protože jsem si uvědomila, že nejde pouze o běžné zaměstnání, ale také o prostředek k záchraně vnímajících bytostí v této i odpovídajících dimenzích. A samozřejmě to byla také důležitá součást mé vlastní kultivační cesty.

Rozlišování mezi kultivací v období nápravy Fa a osobní kultivací

Navrhování interiéru a rekonstrukce restaurace probíhaly neuvěřitelně hladce. Bylo to, jako by nám Mistr všechno zařídil. S minimálními náklady a úsilím se nám podařilo vytvořit nádherně zařízený prostor, který všichni chválili. Někteří hosté se dokonce domnívali, že interiér navrhli profesionální designéři.

Kuchař a jeho manželka, které jsem původně zaměstnala, mě však vystavili značným zkouškám týkajícím se slávy, osobního prospěchu a citů. Když kuchař přišel na první zkušební směny, okamžitě se na mě rozzlobil. Manžel poznamenal, že pokud je tak rozčilený ještě předtím, než vůbec začne pracovat, budu s ním pravděpodobně těžko vycházet. Usmála jsem se a řekla: „To nevadí. Měl své důvody, proč se rozzlobil. Nemyslel to zle.“ Navíc tehdy nebyl k dispozici žádný vhodnější kuchař a jeho výbuchy hněvu jsem považovala za zkoušky své snášenlivosti.

Říkala jsem si, že se přece nemůže rozčilovat každý den. Později jsem však zjistila, že své emoce vůbec nedokáže ovládat. Nejméně jednou denně měl menší výbuch hněvu a každých několik dní se rozzuřil ještě víc. Měl také ve zvyku v záchvatu vzteku rozbíjet věci. Během pouhých dvou dnů se na našich nově vyrobených dřevěných deskách stolů objevilo několik promáčklin.

Snažila jsem se s ním klidně promluvit, ale odmítal poslouchat. Když například udělal chybu v objednávce, nechtěl ji přiznat a místo toho na nás vyjel. Bez ohledu na to, jak nerozumně se choval, jsem měla stále na paměti, že jsem praktikující Dafa. Snažila jsem se zachovat klid a jemným tónem ho napomínat. Jednou řekl své manželce: „Měla by sis vzít příklad ze šéfové. Podívej se, jak je mírná. I když se rozčílím, ona zůstává naprosto klidná.“

Začala jsem se dívat do sebe a ptala se, proč se s takovou situací setkávám. Uvědomila jsem si, že kuchař je hluboce ovlivněn kulturou Komunistické strany Číny (KS Číny). Proto jsem přemýšlela, zda i já stále nemám některé prvky stranické kultury, například bojovnost nebo nedostatek soucitu, které mi brání odstranit zlé faktory v něm. Neodmítám také přiznávat vlastní chyby? Nemám touhu zachovat si tvář? Po nějaké době jsem si uvědomila, že jsem možná nevěnovala dostatečnou pozornost vysílání spravedlivých myšlenek. Tím jsem umožnila zlému duchu strany v něm zesílit.

Když jsem začala vysílat spravedlivé myšlenky intenzivněji, všimla jsem si, že jeho výbuchy hněvu výrazně ustoupily. Cítila jsem, že dokáže své emoce lépe ovládat. Kdykoli jsem však měla příliš mnoho práce a vysílání spravedlivých myšlenek jsem zanedbávala, znovu ztrácel nervy. Jednou se v kuchyni prudce pohádal se svou manželkou, rozbíjel hrnce a rozhazoval kuchyňské náčiní. Hosté se vyděsili a odešli. To mě skutečně rozzlobilo.

Zdálo se, jako by tam byl jen proto, aby vyvolával problémy. Později jsem zjistila, že má nejen špatnou povahu, ale také velmi nízký morální charakter. V jádru to byl hrubián a darebák. Protože se však jeho manželka snažila konflikty urovnávat a já jsem brala ohled na jejich osobní situaci, rozhodla jsem se je nepropustit.

Přestože mi známí z pohostinství radili, abych oba okamžitě propustila, považovala jsem tuto situaci za součást své osobní kultivace. Přemýšlela jsem, zda by jejich propuštění neznamenalo, že jsem neprošla zkouškou charakteru. Rozhodla jsem se dát mu ještě jednu šanci a celou záležitost jsem brala jako příležitost ke zlepšení charakteru. Neustálé konflikty si však na mně vybíraly svou daň. Někdy jsem trpěla nespavostí a můj psychický stav se výrazně zhoršil.

Jednoho dne mi manžel, který je také praktikující, řekl, že takhle to dál nejde. Koneckonců už nešlo o osobní kultivaci, ale o kultivaci v období nápravy Fa, a ti dva zasahovali do mé kultivace i do záchrany lidí. Upozornil mě, že kuchař je typ člověka, který by kvůli nepatrnému zisku zradil i přítele. Co kdyby mu KS Číny nabídla nějaké výhody, aby nás během turné Shen Yun narušoval?

Jeho slova mě probudila a rozhodla jsem se kuchaře propustit. Když jsem ještě váhala, kdy jim oběma oznámit ukončení pracovního poměru, ozval se mi člověk, který dříve praktikoval Falun Dafa a kuchaře dobře znal. Důrazně mi doporučil, abych ho okamžitě propustila. Varoval mě, že pokud bych čekala ještě týden, kdy by uplynuly tři měsíce jeho zaměstnání, mohlo by to být velmi problematické.

Prozradil mi, že kuchař už má záznam v trestním rejstříku. Mimo jiné kdysi polil svého bývalého zaměstnavatele po hlavě horkým olejem, v minulosti se dopustil různých trestných činů a měl sklony k opakovaným krádežím. Tento muž mě kontaktoval proto, že slyšel, že praktikuji Falun Dafa, považoval mě za dobrého člověka a chtěl mi pomoci. Cítila jsem, že jde o skutečně milosrdný dar od Mistra. Okamžitě jsme připravili písemné oznámení o ukončení pracovního poměru a kuchaře propustili.

Vždycky jsem si myslela, že materiálnímu prospěchu nepřikládám příliš velkou důležitost, ale manželský pár, který jsem zaměstnala v kuchyni, mě přesvědčil o opaku. Protože jsem neměla zkušenosti s řízením restaurace a v té době se mi nepodařilo najít vhodného účetního, nestanovila jsem dostatečně jasně mzdové podmínky. Manželé tak nakonec dostali více peněz, než na kolik měli skutečně nárok. Naštěstí jsem byla majitelkou prostor, takže finanční tlak nebyl příliš velký. Rozhodla jsem se proto celou záležitost nechat být, také proto, že jsem nejasně stanovené podmínky považovala za vlastní pochybení.

Oni však pod různými záminkami požadovali další peníze. Žena odešla o tři týdny dříve než její manžel, a proto jsem s ní vyúčtování uzavřela jako první. Původně jsem jí vyplatila veškeré dlužné mzdy včetně náhrady za dovolenou a ona převzetí peněz potvrdila. Už o dva dny později však tvrdila, že jsem jí nezaplatila některé údajné přesčasy. Ve skutečnosti se restauraci zpočátku příliš nedařilo. Často jsme zavírali brzy večer a vzhledem k tomu, že neměla zkušenosti, vykonával téměř veškerou práci její manžel. Ona trávila 90 procent času tím, že jen seděla a povídala si se mnou. Její drzost, s jakou si troufla požadovat zaplacení přesčasů, mi rozbušila srdce a do tváří se mi nahrnula krev.

Najednou jsem si vzpomněla na Mistrovo učení:

„Přímo v tomto složitém prostředí obyčejných lidí je vám to jasné, šidí vás a vám je naprosto jasné, že se to děje, a když vám druzí berou podíl prospěchu, který má být váš, nesoutěžíte a nebojujete o něj jako oni. Zatímco vás lidé zneužívají, snaží se vám snížit úroveň charakteru všemožné věci. V tomto obtížném prostředí si utužujete vůli a zlepšujete charakter a zde pod vlivem všech špatných myšlenek obyčejných lidí se dokážete povznést a zůstáváte nezaujatí.“ (Přednáška osmá, Zhuan Falun)

Řekla jsem si, že je to příležitost zbavit se připoutání k osobnímu prospěchu, a připomněla jsem si, že člověk nemůže nic získat, aniž by něco jiného ztratil. Proto jsem jí vyplatila dalších více než 1 000 švýcarských franků a nechala ji podepsat dokument potvrzující, že všechny dosud nevyrovnané nároky byly v plné výši vypořádány. Přestože jsme s ní již všechno vyúčtovali, odmítla se vrátit do svého ubytování a rozhodla se zůstat v pokojích pro zaměstnance nad restaurací.

Během této doby jsem si všimla, že tam tajně spotřebovává moje hovězí maso a další suroviny. Kuchař nám přitom podával jen ty nejlevnější potraviny nebo zbytky. Jídlo bylo tak špatné, že se z něj manžel jednou málem pozvracel. Považovali jsme to za příležitost ke zlepšení charakteru a opuštění připoutání k jídlu. Kuchař měl navíc zůstat jen do konce měsíce, a tak jsme si říkali, že to vydržíme. Asi o týden později jeho manželka konečně odešla. Předpokládala jsem, že ji už nikdy neuvidím, ale neuplynul ani týden a ona mi prostřednictvím manžela vzkázala, že jsem jí za přesčasy zaplatila málo a že požaduje doplatek.

Tentokrát jsem kuchaři důrazně řekla: „Nepřehánějte to a nezneužívejte mé trpělivosti. Už jí nedám ani cent!“ Sotva jsem to vyslovila, uvědomila jsem si, že jsem si nedokázala udržet charakter. Když jsem o tom mluvila s manželem, poznala jsem, že v sobě chovám zášť a pocit nespravedlnosti. Tři měsíce jsme s nimi pracovali bok po boku a vynaložili jsme největší úsilí, přesto jsem za svou práci nedostala ani cent, zatímco oni se práci vyhýbali a peníze si nechávali pro sebe.

Manžel mi poradil: „Nech to být. Nic se neděje náhodou.“ Souhlasila jsem. Možná jsem jim něco dlužila z minulého života. Navíc to byla dobrá příležitost opustit připoutání k osobnímu prospěchu. Jak bych se jinak mohla dostat do nebe? Při této myšlence se mi ulevilo. O několik dní později si žena přišla pro peníze a my jsme jí v klidu vyplatili požadovaný rozdíl. Bylo to už potřetí, co jsme jí platili. Když kuchař na konci měsíce odešel, použila jsem stejný postup také při výpočtu jeho konečného vyúčtování. Tentokrát jsem však už nepociťovala žádné citové rozrušení. Před odchodem nám ještě několik věcí ukradl a jiné poškodil, ale jednoduše jsem to považovala za splacení dluhu.

Nejen kuchař, ale také někteří zákazníci se nás snažili využít. Jednou například přišla matka s dcerou a prostřednictvím automatického platebního systému s QR kódem zaplatila jídlo pouze za jednu osobu a pak obě nenápadně odešly. Než jsem si uvědomila, co se stalo, byly už pryč. Věděla jsem, že jde o místní obyvatelky, a nechtěla jsem je kvůli penězům pronásledovat. Pouze jsem si zapamatovala, jak vypadají.

Po nějaké době se do restaurace vrátily. Obvykle mám potíže zapamatovat si tváře místních obyvatel, ale tyto dvě jsem okamžitě poznala a dokonce jsem na ně upozornila číšníka. V tu chvíli jsem si však uvědomila jeden problém: „Proč jsem si je tak dobře zapamatovala? Zdá se, že za tím stojí zášť a touha vyhnout se osobní ztrátě.“ Jakmile jsem si to uvědomila, už jsem si jejich tváře nedokázala vybavit.

Snaha splňovat požadavky na učedníka Dafa v období nápravy Fa

Díky Mistrově milosrdné péči jsme téměř zázračně našli současného kuchaře. Nezávisle na sobě mi ho doporučili tři spolupraktikující z různých zemí. Přestože sám Falun Dafa nepraktikuje, četl knihy Dafa, občas se k nám připojuje při společném cvičení venku, je pevným zastáncem Dafa, rozhodným odpůrcem komunismu a má silný smysl pro spravedlnost.

Přestože se začal učit kuchařskému řemeslu poměrně pozdě, až po čtyřicítce, svými kuchařskými schopnostmi daleko předčil svého předchůdce, který o sobě tvrdil, že vaří na úrovni restaurace oceněné michelinskou hvězdou. Nový kuchař mě zbavil mnoha starostí a provoz restaurace se do určité míry stabilizoval. Kvůli nepravidelné pracovní době v pohostinství jsem však nemohla pokračovat v mediálních projektech, na kterých jsem se dříve podílela.

Přesto využívám každé příležitosti, abych s našimi hosty hovořila o Falun Dafa. Jednou restauraci navštívil člen kantonálního parlamentu se svou rodinou. Dlouho jsme spolu hovořili a on si rád vzal informační brožuru o Falun Dafa.

Nepřikládám příliš velkou důležitost tomu, zda se restauraci daří dobře, nebo špatně. Z Mistrova učení chápu, že když se člověk do něčeho pustí, měl by to dělat dobře, jinak by se do toho neměl pouštět vůbec. Proto se snažím být schopnou podnikatelkou a navazovat předurčené vztahy s dalšími vnímajícími bytostmi. Přitom si neustále připomínám Mistrova slova: „... Koná, leč bez usilování ...“ („V Tau setrvávající“, Hong Yin)

Při výkyvech v podnikání zůstávám klidná a každý den dávám přednost třem věcem před vším ostatním. Protože se už nemohu účastnit tolika projektů Dafa jako dříve, přemýšlela jsem, zda jsem ve své kultivaci nezaostala. Díky studiu Fa jsem však pochopila, že mým úkolem je dobře vykonávat tři věci na své současné cestě a vytrvale kráčet po kultivační cestě učedníka Dafa v období nápravy Fa.

To jsou mé nedávné, stále ještě povrchní kultivační zkušenosti z běžné společnosti. Pokud v nich vidíte něco, co bych měla zlepšit, prosím, upozorněte mě na to.

(Předneseno na Fa konferenci v německy mluvící části Švýcarska v roce 2026)