Čínská Fahui | Zbavování se připoutání a rozpoznávání lidských představ

(Minghui.org) Zdravím, Mistře! Zdravím, spolupraktikující!

Během třiceti let kultivace ve Falun Dafa jsem hluboce pochopil Mistrova slova:

„… celý postup kultivace je pro kultivujícího procesem, kterým se neustále vzdává lidských připoutání.“ (Přednáška první, Zhuan Falun)

Všechny těžkosti a konflikty, kterými jsem prošel, byly uspořádány proto, abych se zbavil svých připoutání. Když se ohlížím za cestou, kterou jsem urazil, vidím, že těžkosti už patří minulosti a náročné roky byly jakýmsi procesem obrušování tvrdé skořápky mých představ. Kultivace spočívá v očišťování srdce, jeho uvedení do souladu s Fa a přizpůsobování se Fa.

Neochvějná spravedlivá myšlenka: Odhodlání setkat se se spolupraktikující

Před dvaceti lety byla jedna spolupraktikující unesena a uvězněna v ženském táboře nucených prací Masanjia v provincii Liaoning. Všechny nás to hluboce znepokojilo. Přišli nás navštívit dva praktikující z jiné oblasti a řekli: „Nesmíme zůstat pasivní. Měli bychom se naší spolupraktikující zastat a posílit ji spravedlivými myšlenkami, protože praktikující Dafa neudělali nic špatného. Zákon porušují policisté.“

Později jsme hovořili s rodinnými příslušníky pronásledované praktikující, kteří sami nepraktikovali. Nakonec jsme se rozhodli, že ji společně navštívíme v táboře nucených prací. V té době držela na protest proti pronásledování hladovku a situace byla naléhavá.

Jednoho časného rána jsme se tři členové její rodiny a tři praktikující vydali pronajatou dodávkou do tábora nucených prací Masanjia. My praktikující jsme pociťovali určitou nervozitu, a proto jsme v duchu vysílali spravedlivé myšlenky. Po několika hodinách jízdy jsme dorazili k hlavní bráně a vstoupili do prostoru pro návštěvy. Dozorce odpovědný za návštěvy nám oznámil, že ji nemůžeme vidět. My jsme však trvali na tom, že bez setkání s ní neodejdeme, a její rodinní příslušníci si zachovávali velmi pozitivní přístup. Tchánovi praktikující bylo téměř devadesát let. Dozorcům vyprávěl, jak moc mu snacha chybí, jak se o něj vždy starala s oddaností a úctou vlastní dcery, a trval na tom, že ji chce vidět. My praktikující jsme zůstávali klidní a vyrovnaní a v duchu jsme vysílali spravedlivé myšlenky, abychom rozložili zlá uspořádání. Mistr nás posiloval a dozorci začali být mnohem méně agresivní.

Zanedlouho přišel dozorce, který měl zřejmě na starosti administrativní záležitosti, a řekl, že nám pomůže získat povolení k návštěvě. Já, další praktikující a starší sestra pronásledované praktikující jsme s ním odešli do administrativní budovy na druhé straně areálu, abychom zřejmě vyhledali příslušné úředníky. Zůstal jsem v prázdné místnosti v přízemí, zatímco ostatní pokračovali dál. Uklidnil jsem se a stál u okna. Díval jsem se směrem k budově tábora nucených prací a vysílal spravedlivé myšlenky, abych odstranil zlé faktory. Náhle jsem pocítil, jak mě obklopuje mocná energie. Bylo to, jako bych se nemohl ani pohnout. V mysli jsem neměl vůbec žádné rušivé myšlenky. Pouze jsem odstraňoval zlo v jiných dimenzích. Cítil jsem, jak mě Mistr posiluje svou bezmeznou božskou mocí.

Když jsme se všichni tři vrátili do místnosti pro návštěvy, otevřely se dveře a vyšel z nich dozorce se zlověstným pohledem. Vzápětí se vyřítilo dalších osm dozorců, kteří se seřadili podél jedné strany místnosti a upřeně na nás hleděli, jako by nás chtěli zastrašit. Potom nám bylo dovoleno se s praktikující setkat. Dva praktikující zůstali před místností, zatímco my čtyři jsme vešli dovnitř.

V návštěvní místnosti stály proti sobě dvě řady dlouhých lavic a mezi nimi byl malý čajový stolek. Praktikující pomalu vyšla z chodby na opačné straně. Vypadala poněkud zesláble. Její manžel na ni zavolal jménem a řekl: „Neboj se! Teď už se vyznám v zákonech. Jestli ti někdo bude ubližovat, podáme na něj žalobu!“ Jeho hlas zněl silně a povzbudivě. Posadili jsme se na jednu z lavic. Zpočátku stála poblíž dozorkyně a sledovala nás, ale po chvíli odešla. Povzbuzovali jsme praktikující a zároveň jsme se dozvěděli něco o podmínkách uvnitř tábora. Setkání proběhlo bez problémů.

V tomto doupěti zla, kde pronásledování řádilo naplno, chtěli dozorci uvězněnou praktikující izolovat a pronásledovat. Nikdo z nás však nepřijal jejich původní tvrzení, že ji nesmíme vidět. Byli jsme odhodláni se s ní setkat a nakonec se nám to podařilo. Po celou dobu zůstávala naše srdce čistá. Mistr od začátku až do konce posiloval naše spravedlivé myšlenky a my jsme uvnitř pociťovali velkou jistotu. Dozorci se nás nejprve pokoušeli zastrašit, ale neuspěli. Tábor nucených prací předtím přistavil před návštěvní místnost dvě policejní dodávky, jako bychom mohli být kdykoli zatčeni. Když však naše návštěva skončila a vyšli jsme ven, vozidla už byla pryč.

Tato praktikující pokračovala v hladovce na protest proti pronásledování v táboře nucených prací déle než rok a byla násilně krmena kukuřičnou kaší. Její odhodlání však nikdy nezakolísalo. Nakonec se jí podařilo rozložit zlé pronásledování a byla propuštěna o rok dříve.

Plán policistů získat 1 000 jüanů za mé poslání do tábora nucených prací nevyšel

Také tato událost se odehrála před mnoha lety. V té době se v mé kultivaci objevily problémy. Policisté mě následně unesli a prohledali můj domov. Zjevným důvodem bylo, že jejich nadřízení stanovili kvótu na počet praktikujících Falun Dafa, které mají poslat do táborů nucených prací, a oni si vybrali mě. Ve vazební věznici jsem však odmítl spolupracovat. Na protest proti pronásledování jsem zahájil hladovku. Po jedenácti dnech jsem se bezpečně vrátil domů.

O měsíc později však policisté naplánovali, že mě odvedou přímo z domova do tábora nucených prací. Jednoho časného rána se objevili a chystali se obklíčit náš dům. Vyrazil jsem ven a jen těsně jim unikl. Zahlédl jsem souseda, který právě projížděl kolem na motorové tříkolové taxislužbě. Nastoupil jsem do jeho vozidla a odjel. Policisté byli na východní straně našeho domu, necelých čtyřicet metrů ode mě, ale nevšimli si mě. Manželka mi později řekla, že policie obklíčila náš bytový dům až přibližně do dvou hodin odpoledne. Policisté prohledali náš byt, ale nic nenašli a nakonec odešli.

Pod Mistrovou ochranou jsem mohl bezpečně odejít. Nedlouho poté se mi zdál velmi živý sen. Byl jsem zavřený v temné místnosti a situace byla děsivá. Vzhlédl jsem a uviděl okno. Rychle jsem k němu vyšplhal a vyskočil ven. Zachytila mě široká, měkká dlaň, která mě bezpečně držela. Stál jsem uprostřed této dlaně a ona mě nesla vpřed. Celým tělem mi prostoupil nepopsatelně posvátný pocit. Věděl jsem, že je to Mistrova ruka. Byl to Mistr, kdo za mě tuto těžkou zkoušku vyřešil. Cítil jsem, že pokud se nebudu pilně kultivovat, Mistra skutečně zklamu.

Moje těžkosti však ještě neskončily. Po nějaké době jsem se vrátil domů a rozhodl se pracovat v továrně, kde jsem mohl mít noční směny. V jednom snu mi Mistr dal náznak, že v rýži jsou černí nosatci. Pochopil jsem, že mé myšlenky nejsou dostatečně čisté. Brzy nato přišli do továrny policisté vyšetřovat nesouvisející případ a objevili mě. Znovu mě odvezli do vazební věznice. O tři dny později mě poslali do tábora nucených prací Masanjia.

Cestou jsem přemýšlel, že bych měl následovat cestu uspořádanou Mistrem a že tábor nucených prací není místem, kam patřím. Ať už mě však čekalo cokoli, stále jsem musel dobře dělat to, co jsem dělat měl. V táboře nucených prací nás podrobili lékařským prohlídkám. Během vyšetření elektrokardiogramem jsem hlasitě objasňoval pravdu policistovi, který stál vedle mě. Cítil jsem, jak mým tělem proudí energie. Výsledky vyšetření ukázaly, že moje srdce nesplňuje požadované zdravotní normy, a tábor mě odmítl přijmout. Policisté měli za umístění člověka do tábora nucených prací získat 1 000 jüanů, ale tento plán jim nevyšel a museli mě propustit.

Policisté nejprve kontaktovali mou rodinu a požadovali 5 000 jüanů za mé propuštění. Manželka je neposlechla a nezaplatila ani haléř. Nakonec přišla na policejní stanici a odvedla mě domů. Cestou zpět se ve mně mísily nejrůznější pocity. Byl jsem vděčný, že mě soucitný Mistr znovu zachránil. V duchu jsem se sám sebe ptal: „Čeho se ještě nedokážu vzdát? Do tohoto světa jsem v tomto životě přišel pouze kvůli jedinému důležitému poslání – následovat Mistra při nápravě Fa.“

Po těchto těžkých zkouškách jsem přemýšlel o své kultivaci a zjistil, že mám velmi silné připoutání k vlastnímu já. Nedokázal jsem se na věci dívat z pohledu druhých lidí a chyběl mi soucit. Zvláště patrné to bylo v rodinných vztazích. Měl jsem také velmi hluboko skryté připoutání k žádostivosti. Ve všech těchto oblastech jsem se potřeboval napravit. Zlé pronásledování v lidském světě není něčím, co bychom měli snášet. Pokud však svá připoutání neodstraníme kultivací, mohou vytvářet materiální pole, které zlé faktory potřebují, aby nás mohly pronásledovat. Rozpoznávat tyto špatné myšlenky a odstraňovat je – a nedovolit, aby v mém dimenzionálním poli zůstávaly věci, které ke mně nepatří – je vážný a nepřetržitý proces kultivace.

Rekonstrukce bytu mi pomohla odhalit mnoho představ a připoutání

Když se zateplovaly vnější stěny našeho bytového domu, dělníci nechtěně poškodili okraj skleněné tabule na našem balkoně. Prasklina byla malá, a proto jsme jí nevěnovali velkou pozornost. Postupem času se však zvětšovala, až sahala téměř přes celé sklo. Na balkoně jsme navíc stále měli jednoduchá okna s hliníkovými rámy z doby výstavby domu před několika desetiletími, takže tam v zimě bývala velká zima. Rozhodli jsme se proto balkonová okna vyměnit.

Manželka navrhla, abychom při té příležitosti zrekonstruovali i pokoje, protože náš byt už po letech vypadal poněkud omšele. V hloubi duše se mi do toho nechtělo, ale neměl jsem žádný rozumný důvod odmítnout. Pouze jsem navrhl, abychom náklady udrželi co nejnižší, protože jsme na tom nebyli finančně příliš dobře a neměli jsme mnoho času. Tato rekonstrukce mi však pomohla odhalit řadu zatvrzelých připoutání a představ. Mistr tuto situaci využil, aby mi ukázal lidské myšlenky zakořeněné v sobectví, které jsem za normálních okolností jen obtížně rozpoznával.

Koupili jsme novou kuchyňskou nástěnnou skříňku a spodní skříňku, které tvořily jednu sestavu. Nástěnná skříňka měla dvířka, zatímco spodní byla řešena jako otevřené police bez dvířek. Abychom ušetřili peníze, museli jsme nástěnnou skříňku připevnit sami. Nejprve jsme se domluvili, kam co umístíme. Zdůraznil jsem: „Jakmile nástěnnou skříňku připevníme, už s ní nebudeme moci hýbat. Jinak bychom museli do zdi vyvrtat nové otvory.“ Manželka řekla, že jí toto uspořádání vyhovuje. Přestože to bylo poněkud obtížné, podařilo se nám skříňku namontovat.

Potom jsme začali připevňovat dvířka. Právě když jsem se pustil do prvních dvířek nástěnné skříňky, manželka mě zastavila. Chtěla nástěnnou a spodní skříňku prohodit. Připadalo mi to absurdní a řekl jsem: „Takto to navrhl výrobce. Nástěnná skříňka patří na zeď a spodní pod ni. Jestli jsi to opravdu chtěla obráceně, proč jsi to neřekla předem? Teď už to změnit nemůžeme.“ Začali jsme se hádat. Nakonec jsem se rozzlobil a odešel, zatímco manželka se rozhodla nástěnnou skříňku sama sundat.

Vyšel jsem z kuchyně stále rozzlobený. Náhle mě však napadla myšlenka: „Milarepa několikrát stavěl dům, boural ho a začínal znovu, a přesto si nikdy nestěžoval.“ Uvědomil jsem si, že jsem jednal nesprávně. To, že jsem trval na svém, bylo samo o sobě mým připoutáním. Otočil jsem se tedy, vrátil se do kuchyně, sundal nástěnnou skříňku, vyvrtal nové otvory a společně jsme na zeď připevnili spodní skříňku.

Jako praktikující jsem věděl, že můj hněv pramení z obhajování získaných představ. Domníval jsem se, že druhý člověk jedná nerozumně a že já mám pravdu. Když se to projevovalo v rodinných vztazích, bylo pro mě ještě obtížnější zachovávat pozornost při jednání se spolupraktikujícími. Uvědomil jsem si, že problém mohu vyřešit od základu jedině změnou svých představ, protože právě o tom kultivace je.

Mnoha představ se však člověk nedokáže zbavit najednou. Následující dvě události mi přinesly ještě hlubší pochopení.

Dřevěné vstupní dveře do našeho bytu jsme dočasně vysadili, aby bylo možné položit dlažbu. Když byla podlaha hotová, chtěl jsem dveře znovu nasadit, ale zjistil jsem, že zmizely. Zeptal jsem se manželky, co se s nimi stalo, a ona odpověděla: „Ty dveře překážely a místnost kvůli nim vypadala menší. Stejně je nikdy nezavíráš, tak jsem je někomu darovala.“ Okamžitě jsem se s ní začal hádat, ale už po několika slovech jsem vycítil, že se můj stav mysli mění. Uvnitř mě se rozvířila touha přít se a pocit vnitřní nerovnováhy se mě pokoušel ovládnout. Přestal jsem proto mluvit a odešel se uklidnit.

Hned následující den jsem zjistil, že manželka natírá části našich nově namontovaných oken, které jsou viditelné při jejich otevření. Byl jsem naprosto ohromen! Nová okna byla vyrobena z hliníkových profilů s přerušeným tepelným mostem, zvenčí měla kouřově hnědou barvu a zevnitř byla bílá. Manželka mi vysvětlila, že když se okna otevřou dovnitř, je v místnosti vidět jejich vnější barva, která se jí nelíbí. Dává přednost bílé, a proto chtěla tyto části natřít nabílo. Řekl jsem: „Ten nátěr nikdy nebude tak kvalitní jako původní povrchová úprava z výroby.“

Odpověděla: „To je mi jedno, hlavně když to bude bílé.“ Opravdu jsem nevěděl, co na to říci. Mohl jsem snadno použít odstraňovač nátěrů a barvu odstranit, ale věděl jsem, že bych se měl svého připoutání zbavit a vyhovět jejímu přání.

Pomyslel jsem si: „Když se jí to líbí, ať to udělá.“ Jsme spolupraktikující a měli bychom vůči sobě navzájem projevovat ještě větší snášenlivost. Když vidíme připoutání jiného praktikujícího, měli bychom kultivovat sami sebe, místo abychom se soustředili na nedostatky druhého. Jinak mohou zlé faktory využít našich mezer a způsobit ještě více problémů, čímž ovlivní naši spolupráci při pomáhání Mistrovi zachraňovat lidi. Také jsem pochopil, že v každodenním životě někdy není až tak důležité, zda něco dopadne dobře, nebo špatně. Mnohem důležitější je rozpoznat vlastní lidské myšlenky a připoutání.

Skryté připoutání

Po dlouhou dobu jsem přes den sledoval zprávy NTDTV, protože jsem je mohl sledovat v obchodě, kde jsem pracoval. Večer jsem často procházel stránky Dynamic Internet, zatímco na Minghui jsem se díval jen příležitostně. Aniž bych si to uvědomoval, stále více mě zajímala rusko-ukrajinská válka, situace na Blízkém východě a směr, kterým se ubírá Komunistická strana Číny.

Přestože jsem chápal, že všechno v lidském světě je uspořádáno, nedokázal jsem odolat nutkání sledovat další vývoj. Postupně se z toho vytvořilo nové připoutání. Byla to zvědavost? Nebo touha po něčem v lidském světě? Zpočátku jsem si nebyl jistý, a proto jsem se dál díval do sebe. Jednoho dne jsem náhle pochopil, že hluboko v srdci neustále vkládám do lidského světa své naděje. Doufal jsem, že uvidím vývoj událostí, který bude odpovídat mým vlastním přáním. Bylo to skryté, základní připoutání k lidskému světu.

Dafa nebyl šířen kvůli tomu, jak by se měly vyvíjet záležitosti lidského světa. Sláva, zisk, city a touhy tohoto světa jsou věci, kterých se praktikující musí zbavit. Proč bych měl zůstávat připoután k tomu, jakým směrem se lidský svět ubírá? Měl bych se prostě soustředit na dobrou kultivaci sebe sama a na plnění nejdůležitějšího úkolu – potvrzování Dafa a záchranu lidí –, abych byl hoden Mistrovy posvátné milosti. To je nejdůležitější. Uzel vytvořený tímto připoutáním se konečně rozvázal a mé srdce opět pocítilo lehkost.

Mistr řekl:

„Když si stále udržujete klidné a shovívavé srdce, budete mít čas a prostor k tomu, abyste si to rozmysleli, když se náhle objeví problém.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

To je základní požadavek, který Mistr klade na učedníky Dafa, a zároveň měřítko, podle něhož posuzuji, zda se mé srdce nechalo vyvést z rovnováhy.

Čím menší význam přikládám světské slávě, zisku, citům a touhám, tím jasněji dokážu rozpoznávat některé své získané představy. Dříve jsem si při kultivaci často připomínal, abych si o druhých lidech nevytvářel představy. Kdykoli však byla moje mysl vystavena zkoušce, zjistil jsem, že v mém dimenzionálním poli stále existuje mnoho představ. Když se mi o některém spolupraktikujícím objeví negativní myšlenka, připomenu si, že tato myšlenka není mým pravým já. Když vidím nedostatky spolupraktikujícího, neměl bych ho kritizovat. Místo toho bych se měl vžít do jeho situace, porozumět mu a nabídnout pomoc.

Snášenlivost znamená mít široké srdce a zároveň v sobě vytvářet rozsáhlý vnitřní prostor. Podle mého pochopení to zahrnuje i schopnost přijmout nespravedlivé myšlenky druhých. Když jsou naše myšlenky a činy v souladu s měřítky Fa, dokážeme rozpustit a zničit to, co není spravedlivé, a zároveň umožnit věcem společně existovat, aniž bychom se jimi nechali znečistit. Když mě někdo kritizuje, už nemám pocit, že mi ubližuje, protože kritika míří na mé nedostatky a právě těch se potřebuji kultivací zbavit.

Jsem Dafa vděčný za očištění svého srdce! Děkuji, Mistře!

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)