(Minghui.org) Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1995. Od osobní kultivace až po nápravu Fa mě Mistr Li Hongzhi po tři desetiletí chránil na každém kroku. Mistrův nesmírný soucit a Dafa mě změnily k lepšímu po tělesné i duševní stránce.
Pod vlivem ideologie Komunistické strany Číny (KS Číny), která mi vymyla mozek, jsem bývala sobecká, vznětlivá, soupeřivá, nadávala jsem druhým a nebrala na ně ohled. Učení Falun Dafa ze mě udělalo ohleduplného člověka s morálními zásadami a ušlechtilým charakterem.
Studium učení a odmítání pronásledování
Vyrůstala jsem jako ateistka a nevěřila jsem v karmickou odplatu. Pracovala jsem pro funkcionáře KS Číny a všechno jsem dělala pro vlastní prospěch. Díky tomu jsem získala ocenění „Vynikající pracovník“ na městské i provinční úrovni. Tato trocha slávy mě naplnila samolibostí a přesvědčením, že jsem schopnější než ostatní.
Když jsem začala praktikovat, považovala jsem práci pro Dafa za kultivaci a bylo pro mě těžké studovat Fa s klidnou myslí. Mistrovi jsem byla vděčná jen proto, že mi jeho učení přineslo prospěch.
Během prvních deseti let pronásledování jsem byla šestkrát zatčena a třikrát protiprávně uvězněna v táboře nucených prací, protože jsem se odmítla vzdát své víry. Jezdila jsem do Pekingu apelovat za Falun Dafa, vysvětlovala lidem, proč KS Číny Falun Dafa pronásleduje, spolupracovala s právníky na záchraně vězněných praktikujících a distribuovala nové Mistrovy články. Členové rodiny měli z pronásledování hrůzu a velmi kvůli němu trpěli. Kvůli své soupeřivosti a zášti jsem během pronásledování stále vinila KS Číny ze svého utrpení.
Studiem Fa jsem si uvědomila, že Mistr pronásledování neuznává. Přemýšlela jsem tedy, proč k němu dochází, když ho neuznává Mistr ani praktikující.
Mistr řekl:
„Staré sily sa neodvažujú odporovať nášmu objasňovaniu pravdy a zachraňovaniu vnímajúcich bytostí. Kľúčom je nenechať ich zneužiť medzery vo vašom stave mysle keď robíte veci.“ („Vyučovanie Fa na konferencii v Bostone 2002“, Učení Fa na konferencích II)
Došlo mi, že staré síly staví na první místo osobní kultivaci. Jakmile se naše myšlenky odchýlí od Fa, využijí našich lidských představ bez ohledu na to, jak důrazně je odmítáme uznat, protože už jsme vykročili po cestě, kterou nám uspořádaly.
Hlouběji jsem pochopila důležitost studia Fa. Dříve jsem práci pro Dafa považovala za kultivaci, protože mi přinášela pocit uspokojení z vykonané práce. Většinu času jsem proto věnovala práci pro Dafa a Fa jsem studovala jen zřídka. Neměla jsem jasné pochopení kultivace v období nápravy Fa a vnímala jsem se jako oběť pronásledování.
Když jsem dala studiu Fa přednost, pochopila jsem mnoho principů. Mistr opakovaně mluvil o tom, jak se kultivovat v období nápravy Fa a že učedníci Dafa v této době hrají hlavní roli. Pochopila jsem, že jsme tu, abychom zachraňovali lidi, a ne abychom se stávali oběťmi. Jsme tu, abychom pomáhali Mistrovi napravovat Fa, a ne abychom snášeli pronásledování. Budeme-li kráčet po spravedlivé cestě a odmítat pronásledování, zlo se nás neodváží pronásledovat. Když vnímajícím bytostem objasníme pravdu a ony pochopí skutečnou situaci, projeví úctu k Dafa a přijmou ho, budou zachráněny a získají budoucnost v novém vesmíru.
Také jsem si uvědomila, že nestačí jen více studovat Fa, ale že ho musím studovat s klidnou a čistou myslí. Jinak je čtení Fa pouhou formalitou a nic z něj nepochopím. Mistr nás opakovaně vybízel, abychom více studovali Fa. V mnoha článcích na Minghui.org se psalo o učení se Fa nazpaměť a zkušenosti těchto praktikujících mě dojaly. Rozhodla jsem se proto také učit Fa nazpaměť. Velmi mi to pomohlo a získala jsem hlubší pochopení.
Například jsem věděla, že mi cestu kultivace uspořádaly staré síly a že mi ji uspořádal také Mistr. Nebylo mi však jasné, jak kráčet po cestě uspořádané Mistrem. Díky studiu a učení se Fa nazpaměť jsem si uvědomila, že po červenci 1999 Mistr praktikujícím neuspořádal žádné zkoušky ani těžkosti. Všechny zkoušky a těžkosti, s nimiž se setkáváme, uspořádaly staré síly a Mistr pouze využívá jejich plánů k tomu, aby je obrátil proti nim. Pokud se řídíme požadavky Dafa, kráčíme po cestě, kterou uspořádal Mistr.
Zlepšování charakteru a ohleduplnost vůči druhým při koordinaci
Léta práce pro funkcionáře KS Číny mi ukázala, že nejtěžší je udržovat soulad v mezilidských vztazích. Jak říká jedno přísloví: „V patnáctičlenné rodině má každý jinou chuť – jeden má rád sypkou rýži, druhý rýžovou kaši.“
Být koordinátorem často znamená ocitnout se v centru konfliktu, zvlášť během pronásledování. Někteří praktikující se na koordinátora rádi spoléhají. V posledních letech se rozdíly v kultivačních úrovních praktikujících prohloubily, což koordinaci ještě ztížilo. Práce koordinátora tak získala ještě větší význam. Koordinátor má klíčovou úlohu při vytváření jednoho těla praktikujících v dané oblasti a dobrého prostředí pro studium Fa. Pokud jsou praktikující v některé oblasti často pronásledováni a dobře se nekultivují, bývá tam mnohdy problém s koordinací.
Když praktikující v určité oblasti nedokážou vytvořit jedno tělo, zlo je pronásleduje jednoho po druhém. Dobrý koordinátor je jako nit, na kterou se navlékají perly a vzniká nádherný náhrdelník, nebo jako někdo, kdo jednotlivé jídelní hůlky sváže do nezlomného svazku. Hraje důležitou roli v mnoha záležitostech, například při zřizování místa pro výrobu informačních materiálů, zakládání skupiny studia Fa, hledání praktikujícího pro určitý úkol nebo svolávání ostatních ke studiu Fa a dívání se do sebe, když nastane problém. Koordinátor také musí řešit takové věci, jako je obstarání knihy Dafa pro nového praktikujícího, oprava poškozených či doplnění chybějících stránek v knihách Dafa, hledání někoho, kdo nainstaluje počítačový software nebo opraví počítač, pomoc praktikujícím, kteří se nemohou připojit na web Minghui, jsou nemocní či byli zatčeni, a podobně.
Mistr nám řekl, abychom v Číně kvůli bezpečnosti během pronásledování nekoordinovali praktikující na rozsáhlém území. V menších oblastech jsou koordinátoři potřební a nároky na ně jsou zejména během pronásledování vysoké. Mají druhým pomáhat a vést je ke studiu Fa a zlepšování charakteru a sami sebe stavět na stejnou úroveň s ostatními praktikujícími, místo aby rozdávali příkazy jako nadřízení. Mají se z vlastní iniciativy ujímat toho, co je potřeba udělat.
Stala jsem se koordinátorkou ve své oblasti, ale často jsem s tím chtěla skončit, protože mi má připoutání přinášela mnoho těžkostí. Připomínání odpovědnosti a poslání učednice Dafa mi pomáhalo v této práci pokračovat, i když jsem často klopýtala.
Naše město je rozděleno do několika oblastí. Každá má svého koordinátora a několik oblastí má společného hlavního koordinátora. Někteří koordinátoři se však báli obtíží a jiní pronásledování, takže svou práci nedokázali vykonávat účinně. Jedna hlavní koordinátorka procházela těžkou karmou nemoci a nemohla plnit svou úlohu. Také jsem se dozvěděla, že praktikující v jedné oblasti přestávají společně studovat Fa, kdykoli pronásledování zesílí, a někteří dokonce odcházejí z domova. Mnozí z nich nechodí ven objasňovat pravdu. Naproti tomu praktikující v dobře koordinované oblasti dělají tři věci velmi dobře.
Jedna z hlavních koordinátorek viděla, že se mi koordinace v mé oblasti daří, a navrhla, abych se zapojila do celkové koordinace. Hledala jsem výmluvy, abych se tomu vyhnula. Díky dalšímu studiu Fa jsem si uvědomila, že by to mohlo být Mistrovo uspořádání a že bych se neměla řídit lidskými představami. Měla bych pomoci uskutečnit to, co si Mistr přeje.
Vyhledala jsem Meng, koordinátorku, která se obávala obtíží a nechtěla na sebe vzít více odpovědnosti. Studovaly jsme Fa o odpovědnosti a poslání učedníků Dafa. Meng to velmi zasáhlo a řekla mi, že při koordinaci naráží na velký odpor. Když čelila problémům sama, cítila se bezmocná a chtěla skončit. Přála si mít někoho, kdo by jí s koordinací pomáhal. Nabídla jsem jí tedy pomoc. Promluvila jsem s řadou lidí a nakonec se mi podařilo najít Li s potřebnými schopnostmi i ochotou pomoci. Li však nebydlí v oblasti Meng, a tak jsem musela záležitost projednat s koordinátorem příslušné oblasti. Ten nakonec souhlasil. Poté jsem domluvila čas a místo, kde se mohli všichni zúčastnění sejít a promluvit si.
O tom, co jsem zařídila, se náhle dozvěděla Jing, hlavní koordinátorka, která byla vážně nemocná, a velmi se rozhněvala. Křičela na mě a řekla, že s mým postupem nesouhlasí. Když jsem se jí zeptala proč, jen vykřikla: „Prostě nesouhlasím!“ A tak přišel měsíc práce vniveč. Musela jsem schůzku odvolat a omluvit se praktikujícím, kteří se na ni chystali. Bylo mi tak trapně, že jsem nevěděla, co jim říct.
Cítila jsem se ukřivděná a zahanbená a v hlavě jsem měla prázdno. Nevěděla jsem, jak se postavit před Meng, která se mnou studovala Fa, našla odvahu překonat odpor a chtěla přijmout odpovědnost. Opakovaně jsem se jí omlouvala a utěšovala ji principy Fa. Navenek jsem se chovala normálně a klidně, ale jakmile jsem přišla domů, mé představy mě přemohly. Nedokázala jsem si přestat stěžovat dceři, která také praktikuje. Naříkala jsem na Jing: „Je tak nemocná a já jsem chtěla, aby mohla studovat Fa a nemusela si s tím dělat starosti. Ze všech sil jsem se snažila, aby byla spokojená, a ona mi vynadala. Končím!“ Úplně jsem zapomněla dívat se do sebe.
Později jsem se uklidnila. Věděla jsem, že Jing se tak obvykle nechová a že jsme spolu vždy dobře spolupracovaly. Nedokázala jsem pochopit, proč se najednou chovala tak nerozumně. V tu chvíli se mi vybavila Mistrova slova:
„Ať už se osoba kultivuje jakkoli, nemůže skrýt ta připoutání, která nebyla odstraněna. Ať se kultivuje jakkoli, používám všechny možné prostředky, abych odhalil její nejurputnější připoutání – i když ona si myslí, že dělá tu nejposvátnější věc. I když děláte práci pro Dafa, stále je nechám se projevit. Není dobré, když práce samotná jí nemůže pomoci zlepšit se; zlepšení jejího charakteru je prioritou číslo jedna, její pozvednutí je tím nejdůležitějším.“ (Vyučování Zákona na Fa konferenci asistentů v Čchang-čchunu)
Došlo mi, proč se Jing tak zachovala a proč jsem narazila na takový odpor. S Jing to nemělo nic společného. Mistr prostřednictvím jejích slov odhaloval má skrytá připoutání. Nastal čas bezpodmínečně se podívat do sebe a kultivovat se. Našla jsem velmi silná připoutání k zachování tváře, slávě a soupeřivosti. Byla jsem přesvědčená o vlastní pravdě, soustředila se na sebe a nechtěla naslouchat odlišným názorům.
Tato událost mě naučila, že v kultivaci není nic náhodné. Každý konflikt je příležitostí ke zlepšení charakteru. Jako dlouholetá praktikující bych se při konfliktech a problémech měla nejprve ptát sama sebe, proč k nim došlo a jaké připoutání je potřeba odstranit. Také se musím na konflikt podívat z jiného úhlu a vnímat ho jako dobrou věc.
Všimla jsem si také, že při jednání s druhými často chci „mít to rychle a snadno hotové“, což vychází z kultury KS Číny. Abych něco udělala skutečně dobře, musím pečlivě postupovat krok za krokem a snášet těžkosti. Teprve tak se mohu postupně zlepšovat a nakonec uspět. Skutečnou překážkou je touha hledat zkratky a mít všechno snadné.
Když jsem se postavila svým připoutáním a zbavila se jich, dokázala jsem s klidnou myslí čelit dlouhodobým konfliktům mezi praktikujícími. Lépe jsem dokázala ocenit jejich silné stránky a přednosti. Díky soustředěnému studiu a učení se Fa nazpaměť jsem se naučila ustupovat v konfliktech do pozadí a přijímat rozdíly mezi sebou a ostatními praktikujícími. Čím méně mě trápily malichernosti, tím otevřenější byla má mysl.
Odstranit zášť, přestat potvrzovat sebe sama a učit se snášenlivosti
Zdálo se mi, že na praktikujících vždy dokážu najít nějaké nedostatky. Když jsem se stala hlavní koordinátorkou, viděla jsem problémy u každého koordinátora. Snadno mě rozčilovali praktikující, jejichž slova či jednání nevycházely z Fa. Na některé jsem často pohlížela svrchu. Věděla jsem, že bych to dělat neměla, přesto jsem si myslela, že je hodnotím správně.
Díky studiu Fa jsem pochopila, že se na druhé dívám svrchu, abych měla lepší pocit sama ze sebe. Všichni se kultivují a je přirozené, že se u nich projevují lidské představy. Právě když jsem u druhých viděla jejich představy, měla jsem se podívat do sebe a zlepšit si charakter. Rozčilování a povyšování se nad ostatní vycházelo z mé nesnášenlivosti a nedostatku laskavosti. Považovat se za lepšího a schopnějšího než druzí je nebezpečné.
Všechno, co se děje v mém každodenním životě, může být příležitostí ke zlepšení, kterou mi Mistr uspořádal. Praktikující jsou zrcadly, v nichž se odrážejí mé nedostatky.
Praktikující Tong z naší skupiny studia Fa často odcházel hned po skončení studia. Jen málokdy chtěl zůstat a sdílet kultivační zkušenosti. Někdy sice zůstal, ale místo sdílení s ostatními dál se skloněnou hlavou studoval Fa. Když jsme s ním o tom promluvili, rozčílil se a přestal na studium chodit. Také si stěžoval, že se ostatní praktikující neřídí principy Fa a nechtějí ho nechat mluvit.
Tehdy jsem měla na Tonga mnoho negativních názorů. Myslela jsem si, že se neumí dívat do sebe a že je lepší, když na společné studium nechodí, protože se jím alespoň nemusíme zabývat. O několik dní později mě při studiu Fa napadlo: „Jak se mohu nazývat praktikující? Proč věnuji tolik pozornosti Tongovým špatným stránkám? Neměli jsme ho rádi, protože máme všichni sklon dívat se na druhé svrchu, a staré síly využívají našich mezer k vyostřování konfliktu. Měli bychom poslouchat Mistra a více si všímat silných stránek a předností druhých.“
Jakmile jsem změnila smýšlení a tuto představu opustila, vybavila jsem si mnoho Tongových dobrých stránek. Byl velmi pilný a při záchraně lidí na sebe bral velkou odpovědnost. Po léta vytrvale pokračoval a mnoho obětoval. V mnoha ohledech si vedl lépe než my ostatní. Na společné studium Fa přestal chodit proto, že i on se na nás díval svrchu a viděl mnoho našich nedostatků. Proto chtěl ze skupiny odejít. Jako koordinátorka jsem v něčem pochybila.
Rozhodla jsem se odstranit zkaženou látku, kvůli níž jsem se na spolupraktikujícího dívala svrchu. Abych problém napravila, domluvila jsem setkání s ostatními praktikujícími. Společně jsme se podívali do sebe a změnili své představy. Zanedlouho se Tong vrátil a znovu s námi začal studovat. Hned první den nám řekl, že po odchodu ze skupiny o celé události hodně přemýšlel, také se podíval do sebe a zlepšil se.
Jednou jsem navštívila místo pro výrobu materiálů. Praktikující, která tam pracovala, měla přes osmdesát let. Po celá desetiletí vytrvale tiskla informační materiály a svou práci dělala dobře. Projevovaly se však u ní výrazné známky stárnutí: měla silně shrbená záda, nohy ji bolely tak, že nemohla sejít po schodech, a zhoršoval se jí sluch i zrak. Velmi ji to trápilo, ale nedokázala najít příčinu. Několikrát jsem s ní mluvila, ale vždy došla jen k závěru: „Nevedla jsem si dobře, nebyla jsem pilná, mám hodně připoutání.“
Když jsem se jí zeptala, proč nebyla pilná a jaká má připoutání, nedokázala říct nic konkrétního. Zato velmi dobře věděla, jaké nedostatky mají ostatní praktikující v jejím okolí. Když je začala kritizovat, rozčílila se. Byla zrcadlem, v němž se odrážel můj sklon pohlížet na druhé svrchu. Tato představa mi vážně bránila dívat se do sebe, protože jsem věřila, že jsem lepší než ostatní.
V kultivaci jsem si uvědomila, že mě snadno něco vyvede z rovnováhy, protože mám silné ego. Abych dokázala, že jsem dobrá, často se předvádím. Při kritice se bráním, protože nechci, aby mi někdo křivdil nebo na mně hledal chyby. Toto jednání pramení z připoutání ke slávě.
Jedna koordinátorka mi řekla, že svou práci nedělám dobře, a proto se jí nedaří vyřešit problémy v její skupině. Řekla mi mnoho nepříjemných věcí. Místo abych se podívala do sebe, cítila jsem vůči ní zášť. Pak mi došlo, že neposlouchám Mistra. Měla jsem se poměřovat s Fa – chovala se ke mně špatně proto, že jsem měla připoutání. Pomáhala mi zlepšit se. Zároveň jsem našla připoutání k ješitnosti: chtěla jsem slyšet lichotky, ale žádnou kritiku. Srdce se mi pak otevřelo a zeď v něm i má zášť se začaly rozpadat.
Závěr
Opravdový praktikující musí dát studiu Fa přednost. Jen opravdový praktikující dokáže pochopit vážnost kultivace a při všem, co dělá, se bezpodmínečně dívat do sebe.
Být učedníkem Dafa je čest. Smyslem kultivace není potvrzovat sebe sama, ale přizpůsobit se Fa a odstranit připoutání, abychom si mohli vypěstovat nesmírný soucit. Budu si vážit každé příležitosti ke zlepšení, kterou mi Mistr uspořádá. Budu si vážit času, který nám Mistr za cenu obrovského utrpení prodloužil, a dobře kráčet po své cestě.
(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.