(Minghui.org) Zdravím Vás, vážený Mistře a milí spolupraktikující.
Je mi deset let. Tatínek i maminka praktikují Falun Dafa. Téměř každý den čtu s rodinou Fa a jednou týdně cvičím. Často si povídáme o zkouškách charakteru, se kterými se setkáváme.
Dnes bych se ráda podělila o dvě kultivační zkušenosti ze školy. První se týká rozdělení do nových tříd a druhá spolužáka, který sedí vedle mě a neustále vyrušuje.
Odloučení od nejlepší kamarádky
Po letních prázdninách jsem přešla ze třetí třídy do čtvrté. Ještě před prázdninami nám škola oznámila, kdo bude naším třídním učitelem. Celá naše třída byla velmi napjatá a nervózní z toho, jak nás rozdělí do nových tříd.
V den, kdy nám to oznámili, jsem byla pozvaná ke spolužačce domů, abychom si hrály. Cestou ze školy mi maminka řekla, ke kterému učiteli mě přiřadili. Zeptala jsem se jí, jestli ví, kterého učitele bude mít má nejlepší kamarádka, ale nevěděla to.
O pět minut později napsala maminka mé nejlepší kamarádky mé mamince zprávu, ve které jí sdělila, ke kterému učiteli přiřadili její dceru. Maminka mi řekla, že už nebudeme ve stejné třídě. Když jsem to uslyšela, bylo mi moc smutno. Stalo se přesně to, čeho jsem se bála – s nejlepší kamarádkou už nebudeme spolu. Rozplakala jsem se.
Protože jsme byly blízko kamarádčina domu, maminka navrhla, že její mamince zavolá a zeptá se, jestli můžeme nějak pomoci. Cítila, že je kamarádčina maminka ve velkém stresu. Souhlasila jsem, protože při poslechu jejich rozhovoru jsem měla stejný pocit. Její maminka vysvětlila, že kamarádka to špatně snáší a ona vůbec neví, co má dělat. Řekla, že kamarádka pláče. Dodala, že se jí k ní nedaří proniknout a neví, jak ji utěšit. Navrhla jsem: „Mohly bychom k ní zajít. Jsme praktikující a měly bychom myslet na druhé. Jestli mě kamarádka potřebuje, chci jí pomoct a být s ní.“
Maminka hned souhlasila. Kamarádčina maminka se ale trochu bála, že mě dcera ve svém rozrušení odmítne. Zdálo se, že je velmi vděčná, že ji v tom nenecháváme samotnou. V pozadí také slyšela, jak pláču a jak jsem sama skleslá. Hned jsme se vydaly ke kamarádce domů.
Měla jsem chuť běžet, abych s ní mohla co nejrychleji mluvit. Když jsme dorazily, její maminka řekla: „Je ve svém pokoji a nechce s nikým mluvit. Nevím, jak jí pomoct – nikdy jsem ji neviděla tak rozrušenou.“ Maminka se na mě usmála a řekla: „Co kdybys šla nahoru a zkusila ji utěšit?“ Vyběhla jsem po schodech do jejího pokoje. Zrovna u nich byla na návštěvě babička. Když jsem vešla, kamarádka se otočila a podívala se na mě. Okamžitě vyskočila z postele a rozeběhla se ke mně. Já jsem se rozeběhla k ní a objaly jsme se. V tu chvíli mě napadlo: „Karma se projevuje různými způsoby a musím se naučit nelpět.“
Později jsem četla Mistrovo učení:
„Samozřejmě, že způsob, jakým se přeměňuje karma, se neodehrává vždy tak, jak jsem to právě popsal. Může se také projevit v jiných oblastech, ve společnosti, doma, může se odehrát kdekoliv. Možná se setkáte s nesnází, když jdete po ulici, nebo kdekoliv jinde ve světě. Budete přinuceni se zbavit všech připoutání, kterých se nemůžete mezi obyčejnými lidmi vzdát. Všechna vaše připoutání, pokud je ještě máte, se musí opotřebovat v různých prostředích.“ ((Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)
Plakaly jsme spolu, přestože jsem věděla, že bych se měla od svých citů odpoutat. Zdálo se, že se kamarádka zklidnila a uvolnila. Nebylo potřeba nic říkat, rozuměly jsme si. Pro ni byla ta situace těžší než pro mě. S maminkou jsme už před několika týdny mluvily o možnosti, že nás rozdělí. Také jsme se dívaly do sebe a zkoumaly, jaká zatvrzelost nebo hlubší postoje by v tom mohly hrát roli. Kamarádka chtěla, abych u ní tu noc zůstala. Maminka si dole povídala s její maminkou o tom, jak nám mohou pomoci tímto obdobím projít.
Nebyla jsem si jistá, jestli mi to maminka dovolí, protože v takových věcech bývá trochu přísnější. Sešly jsme dolů a já jsem sebrala odvahu zeptat se jí, jestli můžu zůstat přes noc. Maminka mi důvěřovala a věděla, že tato chvíle i celá zkušenost jsou pro mě důležité, a tak souhlasila. Měla jsem radost, ale také mě to trochu překvapilo.
Protože přechod do nové třídy byl velkým krokem i pro ostatní dívky, kterým bylo také smutno, přemýšlely jsme, jak se navzájem podpořit a proměnit tuto zkušenost v něco pozitivního. Zeptaly jsme se maminek, jestli bychom druhý den mohly uspořádat rozlučkovou oslavu. Místo abychom se svým pocitům vyhýbaly, mohly jsme tak bolestnou situaci přijmout a vyrovnat se s ní.
Pro nás všechny to mohl být přirozený proces. Tato zkušenost mi nakonec ukázala, že všechno v životě přichází a odchází a že je všechno pomíjivé. I tak to ale může velmi bolet. Důležité je, že tyto pocity mohu prožívat, místo abych je musela potlačovat, a že i přes bolest dokážu myslet na druhé a nezabývat se jen sama sebou.
Spolužák v lavici, který vyrušuje
Do čtvrté třídy už chodím několik týdnů. Paní učitelka nám určila nový zasedací pořádek, který připravila už o prázdninách. Posadila mě vedle jednoho chlapce. Nevadilo mi, že teď sedím vedle kluka.
První dva týdny jsem si žádné velké změny nevšimla, ale postupně jsem zjistila, že se snadno nechá rozptýlit a je dost hlučný. Zpočátku vyprávěl vtipy, které mi připadaly docela legrační, a občas jsem se nechala strhnout a smála se s ním. Nakonec mu ale paní učitelka řekla: „Rušíš ostatní.“ Hned druhý den nás znovu něčím rozesmál přímo uprostřed hodiny. Paní učitelka nám všem řekla, abychom se přestali smát, a vysvětlila, že ho svými reakcemi jen povzbuzujeme, aby v tom pokračoval. Zpočátku mi připadalo těžké se nesmát, ale postupně jsem si uvědomila, že jeho chování skutečně narušuje výuku.
O několik dní později si potřeboval něco vzít z batohu, který měl na chodbě. Schválně se choval jako nemotorný šašek a předstíral, že uklouzl a spadl na zem. Dělal, že se zranil. Začalo mě to rozčilovat, protože mi jeho chování připadalo neupřímné. Nejdřív jsem si opravdu myslela, že si mohl ublížit, ale brzy mi došlo, že ne. Své rozladění jsem nedala najevo. Celý ten týden neustále vyrušoval. Například si během hodiny začal hrát s pery a házet po třídě víčka, kterými mě několikrát trefil. Jindy místo toho, aby v klidu vypracoval zadaný úkol, začal uprostřed hodiny nahlas zpívat.
Už mi to opravdu začínalo vadit a cítila jsem, jak se ve mně zvedá zlost. V tu chvíli jsem úplně zapomněla, že jsem praktikující Falun Dafa. Najednou jsem vybuchla a hlasitě a důrazně řekla: „Už toho nech! To tvoje chování je vážně otravné!“ On mi ale naprosto lhostejně a povýšeně odpověděl: „Bla, bla, bla…“ Přestože mě to velmi rozčilovalo, ovládla jsem se a pomyslela si: „Dobře, nechám to být a nic neřeknu. Očividně to nechápe.“ Přestal však – alespoň pro ten den.
Druhý den to pokračovalo. Za dvacet minut dokázal napsat jen jedno slovo, protože se pořád nechával něčím rozptylovat a nedokázal se soustředit. Paní učitelka mu řekla: „Pojď sem dopředu a ukaž mi, co jsi udělal.“ Tentokrát jsem do toho nezasahovala, protože jsem chápala, že jde o karmickou záležitost mezi ním a paní učitelkou.
Když se pak vrátil na místo, řekl mi: „Učitelka mi řekla, že jsem hloupý a neschopný a že je jako učitelka proti mně. Nemám ji rád. Je hloupá.“
Klidně jsem ho poslouchala a přemýšlela. Pak jsem odpověděla: „Něco takového bych neříkala. A ani nevěřím, že ti to paní učitelka opravdu řekla.“
Když jsem se podívala do sebe, uvědomila jsem si, že mi jeho poznámka připadá velmi neuctivá. Já bych o někom takovou věc nikdy neřekla. Rozhodla jsem se dál se o tom nepřít, abych si nenahromadila další karmu. Všimla jsem si, že o něm smýšlím špatně a nevěřím mu.
Toho večera jsem s tatínkem studovala Fa.
Mistr řekl:
„Řekl jsem některým praktikujícím, že extrémní myšlenky jsou způsobeny karmou myšlenek, ale mnozí praktikující nyní považují všechny své špatné myšlenky v každodenním životě za karmu myšlenek. To není správné. Co budete kultivovat, když už nemáte žádné špatné myšlenky?! Když jste už tak čistý, nejste už Buddhou? To je nesprávné porozumění. Jen když vaše mysl prudce projevuje špinavé myšlenky nebo proklíná Učitele, Dafa, jiné lidi a tak dále, a vy se jich nemůžete zbavit nebo je potlačit, tak to je karma myšlenek. Je však také nějaká slabá karma myšlenek, ale je jiná než normální myšlenky či nápady. V tomto musíte mít jasno.“ („Mějte jasnou mysl“, Podstata dalšího pokroku)
Uvědomila jsem si, že kdykoli mám špatné myšlenky nebo řeknu něco špatného, vytvářím si karmu. Také ten chlapec si vytvářel karmu tím, že o naší učitelce špatně smýšlel a mluvil. Bylo mi ho líto. Přestože se mi nedařilo mít to stále na paměti, Mistr mě nechal přečíst tuto pasáž Fa, aby mi pomohl napravit se.
Teď už jsem chápala, co mi Mistr chtěl říct: neměla bych o tom chlapci smýšlet špatně, protože bych si tím jen vytvářela karmu. Ukázalo mi to, že se ještě musím hodně učit.
Druhý den jsme měli tělocvik a hráli vybíjenou. Dvakrát jsem míčem trefila chlapce, který sedí vedle mě, ale on tvrdil, že ne. Paní učitelka potvrdila, že jsem ho trefila, na což odsekl: „Vy jste všichni proti mně!“ Důrazně jsem mu řekla: „Ne, není proti tobě. Všichni ostatní tady to můžou potvrdit.“ Všichni se mnou souhlasili. Díky vlastním slovům jsem si uvědomila, že mám soupeřivou povahu a silnou touhu vždycky vyhrát. Od toho dne mi už nezáleželo na tom, kdo zvítězí.
Děkuji Vám, ctěný Mistře, že mi umožňujete se od vás tolik naučit.
Děkuji vám, spolupraktikující.
(Předneseno na konferenci Fa v německy mluvící části Švýcarska v roce 2026)
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.