(Minghui.org) Zdravím Vás, ctěný Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Vždycky jsem si myslela, že mám docela dobrou povahu a jen málokdy vůči někomu cítím zášť nebo nenávist. Proto jsem těmto otázkám v prvních letech kultivace ve Falun Dafa, známém také jako Falun Gong, nevěnovala příliš pozornosti.

Asi před deseti lety jsem si však náhle uvědomila, že mám ve skutečnosti silná připoutání k zášti a nenávisti, která se skrývala za zdáním mé dobré povahy. Rozhodla jsem se jich kultivací zbavit.

Nebylo to snadné, ale ráda bych se podělila o tři zázračné zkušenosti, které jsem během tohoto procesu prožila.

Ztracený klíč od auta

Mé pracoviště se nachází na rozhraní města a předměstí, jen kousek od zemědělských polí. Do práce a zpět mohu jezdit autem nebo zaměstnaneckým autobusem.

Na zaměstnanecký autobus musíte přijít včas. Když vám ujede, musíte dvě hodiny čekat na další spoj nebo ujít dlouhou cestu do města, kde můžete nastoupit do autobusu či taxíku.

Řidičský průkaz jsem získala před deseti lety, a přestože jsem nebyla zkušená řidička, rozhodla jsem se kvůli pohodlí jezdit do práce autem.

Jednoho zimního dne roku 2016 jsem po pracovní době zůstala o něco déle, abych dokončila, co bylo potřeba. Když jsem se chystala domů, byla už tma a zaměstnanecký autobus dávno odjel.

Cestou po schodech dolů jsem v kabelce hledala klíč od auta, ale nikde jsem ho nemohla nahmatat. Otevřela jsem všechny čtyři přihrádky, ale klíč nikde nebyl. Napadlo mě, že jsem ho možná omylem nechala v kanceláři, a vrátila jsem se ho hledat.

Prohledala jsem všechno kolem pracovního stolu, ale nenašla ho. Vysypala jsem tedy obsah kabelky a znovu ji prohledala. Klíč však stále nebyl nikde k nalezení.

V tu chvíli jsem si byla jistá, že jsem ho ztratila. Dříve bych podle svého obvyklého způsobu uvažování znervózněla, rozrušila se, pocítila zášť a svou frustraci si nejspíš vybila na rodině. Připomínala bych si všechny nepříjemnosti, které se mi přihodily, a obviňovala druhé z „křivd“, jichž se podle mého názoru vůči mně dopustili.

Tentokrát to však bylo jiné, protože jsem se už rozhodla zbavit připoutání k zášti a nenávisti. Když se začala projevovat, řekla jsem si, že se takovými zkaženými prvky nikdy nenechám ovládat. V duchu jsem jim řekla: „Dnes jste prohrály! Ať se dnes stane cokoli, nebudu nikoho obviňovat ani se zlobit sama na sebe.“

S touto myšlenkou se zášť, která už téměř propukla, začala pomalu rozplývat. Velmi jsem se zklidnila. Takový pocit jsem ještě nikdy nezažila.

Přemýšlela jsem: „Co mám teď dělat? Ztratila jsem klíč a přivézt náhradní z domova bude trvat dlouho. Co když ho někdo najde a ukradne mi auto, než se vrátím?“

Mé auto nebylo nijak výjimečné, přesto bylo nejcennějším majetkem naší rodiny, a tak jsem stále cítila trochu úzkosti. Pak mě napadlo: „Mistr se o své učedníky stará a nic, co se nemá stát, se nestane. Pokud někdo můj klíč opravdu najde a auto ukradne, musí za tím být karmické spojení. Jestli mám o auto přijít, ať se tak stane.“

S touto myšlenkou jsem se úplně uklidnila a vrátila všechny věci do kabelky. Protože by trvalo dlouho, než by k mému pracovišti přijel taxík, rozhodla jsem se dojít pěšky do města a vzít si ho odtamtud.

Pak se stalo něco úžasného. V zaměstnanecké jídelně jsem si koupila dvě krabičky plněných taštiček a sáhla do kabelky pro zaměstnaneckou kartu, abych zaplatila. Přitom jsem uvnitř nahmatala něco vystouplého. „Že by to byl můj klíč od auta?“ Rychle jsem rozepnula vnější kapsu kabelky a uviděla v ní klíč, jako by tam celou dobu ležel.

Praskliny na mé nové lednici zmizely

V létě roku 2017 začala ze staré lednice, kterou jsme používali patnáct let, vytékat voda. Rozhodli jsme se proto koupit moderní beznámrazovou lednici a nechat si ji dovézt.

Následující večer mi zavolal dopravce, že přijede asi za hodinu. Dorazil kolem desáté večer. Bylo mu přes padesát, byl spíše drobnější postavy a vypadal dost unaveně. Přemýšlela jsem, zda má dost sil, aby lednici vynesl do našeho bytu.

Když ji s námahou vynesl po schodech na zádech, byl skutečně úplně zadýchaný a vyčerpaný. Nabídla jsem mu zmrzlinu, aby se trochu ochladil. Po krátkém odpočinku mě požádal, abych mu pomohla lednici vybalit a postavit na místo. Také mi řekl několik věcí, na které si máme dát pozor, až ji začneme používat.

Poté se chystal snést naši starou lednici dolů, ale byl příliš vyčerpaný, aby to zvládl sám. Zeptal se, jestli bych mu mohla pomoci. Nejsem příliš silná, ale společně se nám ji podařilo snést. Naložili jsme ji na jeho tříkolku a jeho unavená postava pomalu zmizela ve tmě.

Když jsem se vrátila do bytu, uklidila jsem obaly, zapojila lednici do zásuvky a začala čistit její vnitřek. Pak jsem si na skleněném povrchu dvířek mrazáku všimla několika paprskovitě se rozbíhajících prasklin.

Jsem perfekcionistka, a tak mě praskliny velmi rozladily. Téměř okamžitě se začal projevovat můj starý způsob myšlení. Cítila jsem, jak ve mně narůstá zášť vůči manželovi, a už jsem si chtěla stěžovat, že mi nepomáhá.

Právě když jsem se chystala promluvit, se mi náhle vyjasnila mysl. Uvědomila jsem si, že zášť ve mně ve skutečnosti podněcuje zlá bytost z jiné dimenze. Uklidnila jsem se a řekla jí: „Chceš mě rozzlobit, abych cítila zášť vůči druhým? Chceš, aby to staré síly využily jako záminku k mému pronásledování? To nepřipadá v úvahu! Vyřeším to klidně a rozumně.“

Zvažovala jsem několik možností. Zaprvé bych mohla zavolat dopravci, říct mu o prasklinách a požádat ho, aby se na ně přijel podívat. Pak mě však napadlo: „Než odešel, nepožádala jsem ho, aby všechno zkontroloval, takže přirozeně odmítne přijmout jakoukoli odpovědnost.“ Zadruhé bych se mohla obrátit na dodavatelku a říct jí o prasklinách. Ta by však nejspíš svalila odpovědnost na ubohého dopravce, který musel v letním horku nosit těžké zboží, a ještě by musel nést finanční ztrátu.

Nakonec jsem se rozhodla vzít odpovědnost na sebe, abych nikomu ze zúčastněných nezpůsobila další potíže. Navzdory svému sklonu k perfekcionismu jsem tentokrát připoutání opustila a pomyslela si: „S prasklinami to možná nevypadá hezky, ale pokud lednice funguje, je to v pořádku.“

Druhý den ráno jsem se šla podívat, jestli skleněná dvířka dobře fungují. To, co jsem uviděla, zcela odporovalo všemu, co jsem se kdy učila o fyzice – skleněná dvířka byla v dokonalém stavu, bez jediné praskliny!

Dopravní nehoda, která přinesla štěstí

Jednoho podzimního dne roku 2024 jsem musela pracovně vyjet z města a rozhodla se cestou zpět navštívit spolupraktikující. Bydlí na předměstí a už se stmívalo.

Přestože ještě nebyl čas, kdy lidé odcházejí z práce, všude byly nezvykle velké dopravní zácpy. Kdykoli jsem na křižovatce narazila na kolonu, snažila jsem se najít objízdnou cestu, ale příliš se mi to nedařilo.

Říkala jsem si, že než k ní dojedu, bude už dost pozdě a možná ani nebude doma. Usoudila jsem, že je to ztráta času a že bych se mohla prostě zařadit do proudu aut a jet domů. Otočila jsem se tedy a zamířila domů.

Na sjezdu z vyvýšené rychlostní silnice byl provoz obzvlášť hustý. Náhle se přede mě vmáčklo SUV a odřelo mi auto v oblasti předního kola. Mé auto sebou škublo a ozval se hlasitý zvuk drhnoucího kovu.

Na semaforu se rozsvítila červená a SUV přede mnou zastavilo. Protože obvykle trvalo asi tři minuty, než se znovu rozsvítila zelená, jeho řidič vystoupil, aby zkontroloval poškození svého vozu. Bylo mu přes třicet, měl střední postavu a vypadal dost silně. Při prohlížení SUV po mně občas pokukoval. Když viděl, že nereaguji, rychle nastoupil zpátky, aniž mi cokoli řekl.

Během té krátké chvíle se mi hlavou honila spousta myšlenek, zvlášť když muž nastoupil zpátky do SUV, aniž se zmínil o tom, že mi odřel auto. Zlá bytost skrytá za mým připoutáním k zášti se začala projevovat vulgárními slovy a poznámkami v mé mysli: „Myslíš si, že nevím, že jsi mi odřel auto? Myslíš si, že se tě bojím zastavit jen proto, že jsi mladý a silný?“

Mé hlavní vědomí však zůstalo jasné a pevné a rychle jsem se rozhodla, co udělám. Využiji tuto příležitost, abych se zbavila zášti a nenávisti vůči muži, který mi odřel auto. Nebudu ho zastavovat ani volat dopravní policii a pojišťovnu, aby to řešily, protože by to ještě více zdrželo auta za mnou a zhoršilo zácpu na vyvýšené rychlostní silnici. Potvrdím princip Fa z Mistrova učení:

„...Keď sa už učíš Dafa, bez ohľadu na to, či narazíš na dobré alebo na zlé okolnosti, všetko sú to dobré veci. ...“ (Vyučovanie Fa v San Franciscu, 2005)

Znovu se rozsvítila zelená a mladý muž přidal plyn a odjel. Já jsem za ním pokračovala běžnou rychlostí a dojela domů. Přestože jsem se na poškození auta v duchu připravila, bylo mnohem horší, než jsem čekala. Karoserie nad předním kolem byla nárazem silně promáčknutá. Na velké ploše nad kolem byl odřený lak a na spodním panelu byly škrábance. Při tom pohledu mě zabolelo u srdce, jako by bylo odřené a poškozené mé vlastní tělo.

Když jsem manželovi řekla, co se s autem stalo, nic neodpověděl. Pak jsem dodala: „Podívej, po nehodě jsem se nerozzlobila ani si na nikoho nestěžovala, protože nám Mistr řekl: ‚...bez ohľadu na to, či narazíš na dobré alebo na zlé okolnosti, všetko sú to dobré veci...‘ Přestože máme odřené auto, určitě je to dobrá věc, i když teď nevím proč.“ Manžel se na mě jen podíval a stále nic neříkal.

Druhý den ráno jsem se o poškozeném autě znovu zmínila a manžel poznamenal: „Říkala jsi, že si s autem neděláš starosti, ale podle mě tě to přece jen trápí, jinak bys o tom znovu nemluvila.“

O tři dny později jsem se spojila s autosalonem a odvezla tam auto k opravě. Řekla jsem mechanikovi: „Podívejte, přední část auta je hodně promáčknutá, ale strana u řidiče zůstala úplně neporušená a nepoškozená. Měla jsem velké štěstí!“

Odpověděl: „Máte pravdu. Lidé, kteří dokážou takové věci brát s nadhledem, mají opravdu štěstí.“

Když jsem mu řekla, co se stalo, poznamenal: „Ztráta peněz může pomoci odvrátit větší neštěstí a utrpěná ztráta může být ve skutečnosti požehnáním.“ Cítila jsem, že mi Mistr prostřednictvím jeho slov něco naznačuje.

Po posouzení škody mi pracovník na příjmu řekl: „Teď byste raději měla zavolat své pojišťovně.“

Odpověděla jsem: „To není potřeba, protože nemám žádné důkazy z místa nehody.“

Řekl: „V tom případě jen nahlaste nehodu bez uvedení přesného místa. Oprava bude stát 3 000 jüanů.“

Pak jsem řekla: „Ani nehodu není potřeba hlásit. Nechala jsem druhého řidiče odjet a neměla bych chtít, aby opravu zaplatila moje pojišťovna.“ Už nic dalšího neřekl.

Než jsem odešla, mechanik navrhl, aby při té příležitosti provedli také údržbu auta. Řekl, že je vždy dobré pravidelně měnit motorový olej. S jeho doporučením jsem souhlasila.

Když mechanik na autě pracoval, náhle vykřikl: „Páni! Máte prasklou hřídel řízení! To jste si při jízdě ničeho nevšimla?“

Šokovaně jsem odpověděla: „Ne, ničeho neobvyklého jsem si nevšimla.“

Pokračoval: „To je opravdu nebezpečné! Kdybyste jela rychle po dálnici, určitě byste měla nehodu!“

Nakonec jsem za opravu auta zaplatila přes 4 000 jüanů a všechno bylo řádně opraveno.

Když jsem později o celé události přemýšlela, říkala jsem si, jaké principy Fa mi Mistr chtěl pomoci pochopit kromě toho, že mi pomohl odhalit prasklou hřídel.

Při psaní tohoto sdílení jsem náhle dospěla k hlubšímu pochopení: ať se my, praktikující Dafa, setkáme s dobrými, nebo špatnými věcmi, v konečném důsledku jsou všechny dobré.

Při zpětném pohledu jsem si uvědomila, že nezvykle hustý provoz v den nehody byl Mistrovou pomocí. Kdybych vyjela z města na dálnici a pokračovala ke spolupraktikující, s největší pravděpodobností bych kvůli prasklé hřídeli utrpěla smrtelnou nehodu.

Také jsem si vzpomněla na mechanikova slova: „Lidé, kteří dokážou takové věci brát s nadhledem, mají opravdu štěstí. Ztráta peněz může pomoci odvrátit větší neštěstí a utrpěná ztráta může být ve skutečnosti požehnáním.“

Jeho slova přesně vystihla podstatu. Když jsem se skutečně zbavila připoutání k zášti a nenávisti, dostalo se mi požehnání Mistrova bezmezného soucitu. Děkuji Vám, ctěný Mistře!

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)