(Minghui.org) Třiašedesátiletá žena z města Jiamusi v provincii Heilongjiang byla 26. července 2025 po šesti letech propuštěna z vězení, kde byla protiprávně držena za praktikování Falun Gongu. Protože se své víry nadále pevně drží, čelí i po propuštění přísnému sledování a neustálému obtěžování.
Xie Wei
Xie Wei, narozená 9. února 1963, nastoupila 31. srpna 2025 se svým manželem do vlaku, aby navštívili syna v jiném městě. Ještě než se stihli posadit, přistoupili k nim čtyři policisté a zkontrolovali jim doklady totožnosti, mobilní telefony, batohy a kufry.
Místní policisté Xie Wei obtěžovali také telefonicky a nařídili jí, aby jim poskytla své aktuální fotografie. Sdělili jí, že dostali pokyn zvýšit četnost jejích „kontrol“ z jedné za tři měsíce na jednu měsíčně.
Xie začala praktikovat Falun Gong v roce 1996 a během pouhých dvaceti dnů se zotavila z děložních myomů a silného krvácení. Postupně vymizely i její četné další zdravotní potíže, včetně srdečních a jaterních problémů i vysokého krevního tlaku.
Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) v červenci 1999 zahájila celostátní kampaň proti Falun Gongu, se Xie nadále pevně držela své víry a stala se tak opakovaně terčem pronásledování. Po zatčení 5. dubna 2009 byla poslána na rok a půl do tábora nucených prací. Další zatčení z 23. února 2016 vedlo k protiprávnímu odsouzení na rok a půl vězení. Její poslední, šestileté věznění následovalo po zatčení 27. července 2019. Podrobnosti o dřívějším pronásledování jsou uvedeny v souvisejících zprávách.
Během šestiletého věznění jí úřady pozastavily vyplácení důchodu. Musela také zaplatit soudem uloženou pokutu ve výši 30 000 jüanů. Celkové finanční ztráty přesáhly 200 000 jüanů. Není známo, zda jí byla po propuštění výplata důchodu obnovena.
Níže Xie popisuje týrání, kterému byla během šestiletého věznění vystavena.
V létě jsem musela nosit zimní oblečení a podstupovat mučení sezením
Dne 5. června 2021 jsem byla převezena do ženské věznice provincie Heilongjiang. Han Li, vedoucí sedmé skupiny oddělení s přísným režimem, mi dala špinavé a zapáchající lůžkoviny. Musela jsem spát na „matraci“, kterou tvořil jen starý dveřní závěs znečištěný potkaním trusem a močí.
Ačkoliv bylo léto, musela jsem nosit zimní oblečení a nesměla jsem si vyhrnout rukávy ani nohavice. Dozorkyně mě také nutily sedět na malé stoličce čelem ke zdi od čtyř hodin ráno až do deseti do večera. Dohledem nade mnou pověřily vězeňkyně Chen Jing, odsouzenou za podvod, a Xin Fengwei, odsouzenou za vraždu. Neustále pomlouvaly Falun Gong a nařizovaly mi, abych se vzdala své víry. Vyhrožovaly mi, že mě takto nechají sedět celých šest let.
Rekonstrukce mučení: sezení na malé stoličce
Později jsem na stoličce odmítla sedět. Chen, Xin, Xia Dongqing (odsouzená k doživotnímu vězení za obchodování s drogami) a Zhou Dan (bývalá policistka odsouzená za vydírání) mě na ní proto držely násilím.
Kvůli dlouhotrvajícímu mučení sezením mi na hýždích popraskala kůže. Každá vteřina byla nesnesitelná. Jednoho dne přišla dozorkyně Li Songmei zjistit od Chen, jak pokračuje moje „transformace“. Řekla jsem, že jí chci něco oznámit, ale ona mi jen odsekla, že nemám právo s ní mluvit.
Jednou jsem zaslechla, jak dozorkyně Gao Jinshuang říká vězeňkyni Yang Lině: „Vězeňkyně pověřené dohledem nad praktikujícími Falun Gongu procházejí dvouměsíčním výcvikem. Učí se tam, jak je mučit, aniž by jim způsobily jakákoliv viditelná zranění.“
Sedmá skupina byla 17. ledna 2022 rozpuštěna a mě přeřadili do páté skupiny, kterou vedla Wang Xin.
Odmítnutí nabídky na zkrácení doby věznění
Dne 24. června 2023 jsem dostala oznámení o možnosti zkrácení doby věznění. Rozhodla jsem se však tuto nabídku nepřijmout. Podmínkou totiž bylo zúčastnit se soudního jednání a tam potvrdit, že jsem takzvaná čtyři prohlášení (ve kterých jsem se měla zříci Falun Gongu a odsoudit jej, a k jejichž sepsání mě donutili) napsala dobrovolně. Nikdy bych nepřiznala vinu, protože žádný zákon v Číně praktikování Falun Gongu nikdy neoznačil za trestný čin.
O několik dní později mě přišel navštívit manžel a vězeňkyně Li Guimei mu o mém rozhodnutí odmítnout nabídku řekla. Následující týden přišel znovu a naléhal, abych ji přijala. Vysvětlila jsem mu, že ačkoli toužím být opět s ním, nebudu jednat proti svému svědomí, protože jsem praktikováním své víry žádný zákon neporušila.
Manžel vzteky zbledl, rty se mu chvěly a ruka, ve které držel vězeňské sluchátko, se mu prudce třásla, že sotva stál na nohou. Vyhrožoval mi, že mě přestane navštěvovat a posílat mi peníze na účet pro nákupy ve vězeňské prodejně. Dokonce řekl, že se chce rozvést, aby si o mě už nemusel dělat starosti.
Když jsem ho viděla odcházet se slzami v očích, pukalo mi srdce. Naši kdysi harmonickou a šťastnou rodinu uvrhlo pronásledování Falun Gongu do hlubokého utrpení. Chápala jsem manželovu bolest z toho, že jeho žena je ve vězení jen proto, že se snaží být dobrým člověkem.
Další týrání
Od srpna 2023 vedení věznice všem nařídilo každý měsíc psát „zprávu o svých myšlenkách“, ve které měly vězeňkyně rozebírat své „zločiny“. Odmítla jsem se tomu podřídit a vedoucí skupiny Wang Xin mně i ostatním ženám z páté skupiny nařídila, abychom po celý týden seděly na malých stoličkách od čtyř hodin ráno až do deseti večer.
Vězeňkyně Yang Lina začala slovně napadat Sun Tairong, další praktikující Falun Gongu drženou v páté skupině. Dozorkyně Meng Nan poté všem nařídila sedět na malých stoličkách další měsíc. Mnohé z nás kvůli tomuto dlouhému sezení trpěly silnými bolestmi hýždí.
Začátkem roku 2024 jsem dala jedné vězeňkyni bonbon, protože se blížil čínský Nový rok. Dozorkyně mi za trest nařídily tříhodinovou noční službu.
Protože jsem měla postel hned u okna, obvykle jsem ho každé ráno otevírala. Vězeňkyně Li Guimei mě obviňovala, že okno otevírám „příliš brzy“ nebo „příliš pozdě“, a nutila mě za to sedět na malé stoličce až do deseti do večera. Toto týrání ustalo teprve tehdy, když jsem jí koupila sáček sušeného mléka. Stále mi však nedovolovala chodit na toaletu a nutila mě vykonávat velkou potřebu do špinavého kbelíku, který jsem pak musela sama vyprázdnit a vypláchnout. Jednoho dne vyhnala všechny ostatní z cely, zahnala mě ke zdi a opakovaně mě fackovala.
Poté mě často za trest nutili vykonávat různé úklidové práce. Znovu mi také nařídili mučení sezením od čtyř hodin ráno do deseti večer. Nesměla jsem se sprchovat teplou vodou. Vedoucí skupiny Wang Xin na mě křičela: „Takhle se zachází se špatnými lidmi! Jakmile ukážou svou pravou tvář, bez milosti je rozdrtíte!“
Vedoucí skupiny mi podávala neznámé látky
Kvůli neustálému týrání se u mě rozvinul vysoký krevní tlak a v oblasti srdce jsem měla velmi nepříjemné pocity, jako by sotva dokázalo bít. Koncem prosince 2023 mi vedoucí skupiny Wang Xin vyměnila lék na vysoký tlak za malou bílou, cukrem potahovanou tabletu. Začala jsem trpět nespavostí a každou noc jsem naspala sotva dvě hodiny. Stále více jsem hubla a slábla, až jsem neměla ani sílu mluvit. V hlavě jsem neustále cítila bolest a silný tlak.
Před čínským Novým rokem v únoru 2024 mě uviděla dozorkyně Xiao a zeptala se Wang, proč jsem tak vyhublá. Wang jí lhala, že prý držím dietu. V květnu 2024 už ze mě byla jen kost a kůže.
Jednoho dne kolem května 2024 měla dozorkyně Yu Min službu a dohlížela na to, abych si vzala své léky. Všimla si, že je mám v průhledném plastovém sáčku o rozměrech přibližně 4 × 5 centimetrů, ve kterém bylo asi deset malých bílých, cukrem potahovaných tablet. Zeptala se, proč nejsou v originálním obalu s příbalovým letákem. Vězeňkyně Li Fengjuan jí odpověděla, že mi je do sáčku dala Wang.
Odpoledne 14. května 2024 přišel do páté skupiny vězeňský lékař. Řekla jsem mu, že mám po léku, který mi dává vedoucí skupiny Wang, těžké nežádoucí účinky. Nařídil tedy, aby mi ho vyměnili za jiný. Kolem čtvrté hodiny odpoledne však přišla dozorkyně a sdělila vězeňkyni Li Fengjuan, že podle nařízení Wang musím dál užívat stejný lék, protože prý má „zvláštní účinek“. Zeptala jsem se Li, o jaký účinek jde, ale ta se mi to neodvážila říct a pouze poznamenala: „Je to příliš kruté.“
Měla jsem silný pocit, že lék, který mi Wang dávala, obsahuje neznámé látky, jež mohou být jedovaté.
Stále jsem spala jen velmi málo. Když se mi přece jen podařilo usnout, náhle jsem se probouzela s pocitem, že mi přestalo bít srdce. Lapala jsem po dechu, nedokázala jsem se pevně udržet na nohou a silně se mi třásly ruce.
Navzdory mému vážnému stavu mě dozorkyně stále nutily čistit latrínu. Nedokázala jsem vůbec stát, a tak jsem se musela jednou rukou opírat o podlahu u otvoru tureckého záchodu a druhou rukou čistit. Při noční službě jsem pak často oslovila nesprávnou osobu nebo si obula boty o dvě čísla menší, aniž bych si to vůbec uvědomila. Často jsem se také přistihla, jak se nekontrolovatelně směji nebo pláču.
Jednoho odpoledne na mě vězeňkyně Yang Lina křičela: „Přiveďte ji k šílenství! Jen šílení lidé mohou být podmíněně propuštěni ze zdravotních důvodů! Řekněte její rodině, ať jí zařídí lékařské podmíněné propuštění!“
Wang si mě poté zavolala na „rozhovor“. Stěžovala jsem si jí, že mi dobře neslouží ruce. Silně mi je stiskla a posměšně odsekla: „Co že ti to dobře neslouží?“
Od 4. ledna do začátku února 2025 jsem vídala vězeňkyni Li Fengjuan (která měla na starosti rozdávání léků), jak si pokaždé dává do kapsy nějaké léky, které nebyly vůbec zapsané v medikačních záznamech vězeňkyň. Jedna dozorkyně si toho všimla a zeptala se jí, co to dělá. Odpověděla jí, že tyto léky navíc jsou určeny k přimíchání do jídla a k přímému podávání určitým praktikujícím. Zjevně jsem tak nebyla jedinou praktikující, které ve věznici podávali neznámé látky.
Každou neděli jsme dostávaly k snídani kukuřičnou kaši. Pokud nějaká zbyla, dostaly jsme pokyn nechat si ji na oběd. Jednoho dne jsem otevřela svou jídelní misku a na žluté kukuřičné kaši jsem uviděla usazenou vrstvu bílé mléčné tekutiny. Zeptala jsem se vězeňkyně Li Fengjuan, zda mi do jídla přidala nějaké léky. Zapřela to a klidně odvětila, že tu bílou tabletu má stále v kapse. Potom mi ji dokonce ukázala.
Po čínském Novém roce v roce 2025 převzala rozdávání léků dozorkyně Xin Yu. Jednoho dne nařídila vedoucí vězeňkyni Wu Yuelian, aby mi podala lék proti záchvatům předepsaný původně úplně jiné vězeňkyni. Tato vězeňkyně byla předtím tak brutálně zbita, že musela být hospitalizována. Na vlastní oči jsem viděla, že na lahvičce je napsáno její příjmení, a její tableta byla navíc znatelně větší než ta moje. Zjevně nešlo o žádnou náhodnou záměnu léků, ale o úmyslné jednání s cílem mě pronásledovat.
Jindy jsme k snídani dostaly kaši z černé rýže. Když už mi zbývaly jen dvě lžíce, objevila se v tmavé kaši polovina bílé, cukrem potahované tablety, která se ještě nestihla úplně rozpustit. Tu první polovinu jsem už očividně musela sníst.
Když si mě Wang znovu zavolala na rozhovor, zeptala jsem se jí, proč vlastně dostávám léky, které nejsou uvedeny v medikačních záznamech. Zdálo se, že ji to zaskočilo, a začala mi vyhrožovat, abych to v žádném případě nehlásila nadřízeným.
Po nějakou dobu jsem si schválně nenechávala vodu v hrnku, abych zabránila přidávání neznámých látek, a pila jsem pouze vodu ze svého bílého plastového kbelíku na mytí. Zcela jsem také přestala snídat erární kaši a místo toho si připravovala jídlo smícháním fazolového prášku s horkou vodou. Později však všechny vězeňkyně dostaly příkaz dávat kbelíky s vodou pod jednu postel kvůli „lepšímu pořádku“. V době vyhrazené na mytí se k nim pak všechny naráz seběhly. Každé ráno jsem si tak během mytí musela urychleně připravovat snídani z fazolového prášku a studené vody.
Když se mi později krevní tlak ustálil kolem 120 mmHg, vězeňský lékař řekl, že mohu léky vysadit. Wang však zarputile trvala na tom, abych dál užívala půl tablety amlodipinu pro zlepšení činnosti srdce a cév. Tlak mi pak klesl až na 107/75 mmHg, ale Wang mi přesto stále nařizovala lék užívat, dokud mi tep neklesne na 60 úderů za minutu. Důrazně jsem protestovala, že mi tlak už nesmí víc klesat, protože se mi neustále točí hlava. Teprve potom Wang ustoupila.
Při lékařské prohlídce 17. ledna 2025 mi diagnostikovali bradykardii, tedy pomalejší klidovou srdeční frekvenci, než je obvyklé (zpravidla méně než 60 tepů za minutu). Každou noc mě těsně po usnutí náhle probudilo silné bušení srdce a opakovalo se to až do svítání.
Poslední ponížení před propuštěním z vězení
Ráno 26. července 2025 mě dozorkyně He Linlin odvedla na vězeňskou ošetřovnu k potupné gynekologické prohlídce, aby zjistili, zda v těle nemám ukryté nějaké předměty. Poté předala mé „Potvrzení o propuštění z vězení“ dvěma mužům z Výboru pro politické a právní záležitosti a komunitního úřadu obvodu Qianjin ve městě Jiamusi. Mě i mou rodinu pak odvezli na policejní stanici Shunhe, kde mě donutili opatřit několik dokumentů otisky prstů a předložit zprávu o mé krevní skupině. Teprve potom mi konečně dovolili odejít domů.
Související zprávy:
Žena z Heilongjiangu byla tajně odsouzena k šesti letům vězení
Žena z Heilongjiangu po roce ve vazbě čelí soudu kvůli své víře
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.

