(Minghui.org)
Zdravím velikého a ctěného Mistra!
Zdravím spolupraktikující!
Když se ohlížím za svou třicetiletou kultivační cestou, uvědomuji si, že dva roky po propuštění z vazební věznice byly nejhorším obdobím mé kultivace. Měl jsem pocit, jako bych upadl do pasti nastražené starými silami, a procházel jsem mnoha těžkostmi. Nekultivoval jsem se tak, jak jsem měl.
Jednoho dne v březnu 2026 jsem se kolem poledne vracel autem z práce domů. Sníh a led na silnici ještě neroztály. Připomínal jsem si, že musím jet pomalu. Byl jsem však nesmírně ospalý a postupně jsem zapomněl, že jedu po zledovatělé silnici. Začal jsem přemýšlet, proč jedu tak pomalu. Zrychlil jsem a pokusil se předjet auto přede mnou. Ztratil jsem kontrolu nad řízením a narazil do velkého stromu u silnice. Rychle jsem otočil volantem. Ozvala se hlasitá rána. V autě se aktivoval airbag a kabinu naplnil zápach po výbuchu. Když jsem se vzpamatoval, vystoupil jsem a prohlédl si auto. Pravá přední část byla poškozená, ráfek kola rozbitý a čelní sklo popraskané. Kolo se zachytilo o kmen stromu, takže auto zůstalo nakloněné na okraji hlubokého příkopu. Za stromem byl několik metrů hluboký sráz.
Věděl jsem, že mě Mistr zachránil. Kdyby auto narazilo do stromu přímo nebo spadlo do příkopu, nedokázal jsem si představit, jak by to dopadlo. Měl jsem pouze drobnou oděrku na ruce.
Zbavení se zášti
Věděl jsem, že mám ve své kultivaci velký nedostatek. Staré síly se mě pokusily připravit o život. Začal jsem se dívat do sebe a hledat svá připoutání. Byl jsem odhodlán se jich kultivací zbavit.
Mým největším problémem byla zášť vůči mému druhému staršímu bratrovi. Byl závislý na hazardních hrách. Kvůli hazardu přišel o dva domy. Aby splatil dluhy, musel pronajmout svou půdu. Prohrál všechny úspory a hluboce se zadlužil. Jeho rodina si musela pronajmout bydlení. Způsobil mi mnoho finančních problémů. O tom všem, co mi udělal, bych mohl napsat celou knihu.
Když jsem byl ve vazební věznici, zfalšoval smlouvu a prodal pozemek patřící mně a naší matce, aby splatil jeden ze svých dluhů. Kdybych nepracoval, neměl bych žádný příjem. Nevrátil mi peníze, které mi dlužil, ani peníze, které jsem si kvůli němu půjčil. Dva roky jsem pracoval, abych splatil jeho dluh. Dokonce vzal naší matce několik tisíc jüanů, které měla na osobní výdaje. Nezajímalo ho, zda ostatním zbývají prostředky na živobytí. Matka se obávala, že by kvůli obrovskému dluhu mohl spáchat sebevraždu. Neustále mu ustupovala a raději sama trpěla.
Někdy jsem si myslel, že jde o ekonomické pronásledování ze strany starých sil, které bych neměl uznávat a měl bych ho řešit právní cestou. Jindy jsem si říkal, že jako praktikující bych k vyřešení problému neměl používat takové prostředky. Možná jsem mu něco dlužil z minulého života. Když byla naše matka na pohotovosti a potřebovali jsme zaplatit její léčebné výlohy, přispěl jen velmi malou částkou. Tehdy se moje zášť vůči němu naplno projevila. Několikrát jsem ho odsoudil a kvůli němu jsem se také několikrát pohádal s matkou. Byl jsem rozzlobený.
Když jsem se na tuto záležitost podíval z pohledu Fa, zjistil jsem, že nic není náhodné. Toto uspořádání odhalilo mou zášť a umožnilo mi, abych se jí kultivací zbavil. Uvědomil jsem si, že jako praktikující bych neměl dovolit, aby ve mně konflikty vyvolávaly zášť. To je démonická povaha a měl bych se jí zbavit. Všechno na tomto světě existuje kvůli Fa a konflikty slouží ke zkouškám praktikujících Falun Dafa. Úlohou mého druhého staršího bratra bylo pomoci mi projít těmito zkouškami a já bych s ním měl soucítit. Celé ty roky žil jen proto, aby splácel dluhy nebo se jejich splácení vyhýbal. Dokázal jsem si představit, pod jakým tlakem byl. Když jsem toto všechno pochopil, moje zášť zmizela. Dokázal jsem s ním klidně mluvit a přestal jsem na něj vyvíjet tlak. Měl jsem také pocit, že se zmírnil psychický tlak, který pociťovala naše matka.
Závislost na mobilním telefonu
Dalším připoutáním, které přispělo k dopravní nehodě a zároveň bylo hlavním důvodem, proč jsem ve své kultivaci polevil v nárocích na sebe, byla závislost na používání mobilního telefonu pro zábavu. Dříve jsem mobilní telefon k takovým účelům používal jen zřídka. Po propuštění z vazební věznice jsem absolvoval několik internetových kurzů, abych našel možnosti, jak si vydělávat na živobytí přes internet. Našel jsem si práci, při které jsem potřeboval používat mobilní telefon. Postupně jsem se na něm stal závislým. Přestože jsem jako obvykle studoval Fa a vysílal spravedlivé myšlenky, když se nyní ohlížím zpět, zjišťuji, že jsem to nedělal tak dobře, jak jsem měl. Pokaždé, když jsem skončil s používáním telefonu pro zábavu a uvědomil si, kolik času jsem promarnil, cítil jsem lítost. Dokonce jsem napsal na lístek: „Když si hraješ s telefonem, promarňuješ svůj život,“ a připevnil jsem ho na dveře ložnice. Přesto jsem se této závislosti nedokázal úplně zbavit. Poté, co mi Mistr několikrát poskytl náznaky, jsem používání telefonu omezil. Později jsem se však ke svému starému zvyku vrátil.
Posílil jsem své hlavní vědomí a několik dní jsem telefon k zábavě vůbec nepoužíval. Cítil jsem, že se zlepšila kvalita mého spánku a že mám po ranním probuzení jasnou mysl. Bylo mi velmi příjemně. Dva roky jsem špatně spal a někdy jsem se v noci několikrát probouzel. Následující den jsem býval ospalý a unavený. Také mi vypadávaly vlasy. Všechny tyto projevy byly způsobeny tímto připoutáním. Mobilní telefon byl také nástrojem šíření různých forem posedlosti, například démona citů a prohnilých duchů. Na první pohled nemusely videonahrávky působit škodlivě. Jejich autoři však mohli šířit špatná poselství. Když jsem se na video díval nebo ho poslouchal, ve skutečnosti jsem vyhledával špatné věci. Podobně některé knihy o qigongu, které mohou být napsány působivým způsobem, vytvořili lidé posedlí entitami a silně připoutaní ke slávě a osobnímu prospěchu. Když takový obsah přijímáme, můžeme na sebe tyto věci přivolat.
Před několika dny jsem navštívil jednoho praktikujícího, který prodělal mozkovou mrtvici. K mému překvapení vypadal zvláštně a mluvil nesouvisle. Byl několikrát pronásledován, ale nikdy se nevzdal své víry. Působil jako koordinátor několika projektů Dafa. Mistr mi později naznačil, že je posedlý liškou. Jeho manželka, která je také praktikující, uvedla, že před mrtvicí trávil celé dny hraním si s mobilním telefonem. Vyměnila mu proto chytrý telefon za starší typ. On si však i do něj stáhl romány a neustále je četl. Měl jsem pocit, že k jeho posedlosti vedl právě tento zvyk.
Mistr řekl:
„...a na internetu je to mišmaš všech možných zlých věcí – opravdu je to jako démon a ty věci jsou jako vír. Všechno, co vstoupí dovnitř, se tam vmísí a pomíchá se vším ostatním.“ (Učení Fa na Konferenci Fa v New Yorku 2016)
Považujeme skutečně internet za ďábla? Pokud opravdu věříme tomu, co Mistr řekl, nenavštěvujeme pak čas od času samotného ďábla?
Neměli bychom se vyhýbat pouze webovým stránkám běžných lidí, ale měli bychom také co nejvíce omezit návštěvy sociálních sítí provozovaných praktikujícími, protože tyto stránky jsou určeny běžným lidem, nikoli praktikujícím. Kromě informací, které potřebujeme znát pro každodenní život a objasňování pravdy, je lepší naplňovat svou mysl Fa. Pak budeme klidnější.
Jednoho dne jsem navštívil webové stránky Dongtaiwang a zhlédl video s předpovědí známého internetového jasnovidce. (Tento člověk kdysi správně předpověděl neúspěšný pokus o atentát na amerického prezidenta Donalda Trumpa.) Když jsem následujícího rána cvičil, cítil jsem se ospalý a nepříjemně. Podíval jsem se do sebe a zjistil jsem, že stále mám připoutání k touze vědět, co se bude dít ve společnosti a jaké události nastanou v budoucnosti. Měli bychom si pamatovat, co Mistr řekl ve svém článku:
„Já však vidím, že se k lidstvu blíží bezprostřední nebezpečí“ (Jak vzniklo lidstvo)
Stačí, když naplno využijeme svůj čas k záchraně vnímajících bytostí. Té noci se mi zdál sen, v němž jsem odhodil červenou jedovatou houbu, kterou jsem předtím pevně svíral v ruce.
Zbavení se základních připoutání
Praktikující často říkají, že jejich základním připoutáním je připoutání k sobě samým. Pochopil jsem, že jejich porozumění je správné. Neuvědomoval jsem si však, že mám stejné připoutání.
V červnu se vrátila moje starší švagrová, protože chtěla zrekonstruovat svůj dům na vesnici, a tak se ubytovala u naší matky. Se starším bratrem již mnoho let pracovali v jiném městě a domů se vraceli pouze v zimě. Před několika lety došlo mezi švagrovou a matkou ke konfliktu. Švagrová byla velmi vybíravá a nedokázala druhým snadno odpouštět. Když se vrátila domů a napila se alkoholu, hlasitě nadávala matce a bratrovi a obviňovala je. Nyní všichni bydleli pod jednou střechou. Doufal jsem, že spolu budou dobře vycházet. Matku jsem proto předem upozornil na několik věcí, na které by si měla dávat pozor.
Jednoho dne jsem matce zavolal a řekl jí, aby uvařila rybu a maso, které už nějakou dobu ležely v lednici, a nečekala, až se já nebo bratr vrátíme domů a připravíme je. Odpověděla, že neví, zda je švagrová ráda jí. Řekl jsem jí, ať je prostě uvaří, aby se v lednici nezkazily. Myslel jsem si, že když matka jídlo uvaří, švagrová ho bude muset sníst a nebude si moci vybírat. Matka však nepochopila, co jsem tím myslel. Řekla, že švagrová jídlo nebude jíst, protože se jí na to už jednou ptala. Odpověděl jsem, že pokud už bude jídlo uvařené, švagrová si nebude moci vybírat. Matka se usmála, ale trvala na svém. Vím, že je velkorysá a starostlivá, ale prostě nedokázala pochopit, co jsem měl na mysli. Protože byla švagrová v domě, nemohl jsem to matce říct přímo. Začal jsem být podrážděný a mluvil jsem s ní nezdvořile. Nakonec jsme oba zavěsili.
Následujícího dne jsem v práci přišel s návrhem, ale kolegové mě neposlouchali. Bylo mi to nepříjemné, přestože jsem už nic dalšího neřekl. Brzy jsem se uklidnil a uvědomil si, že problém není v kolezích, ale ve mně. Bylo to moje připoutání k sobě samému. Tentokrát jsem jasně pochopil, že jde o mé základní připoutání.
Celé ty roky jsem žil sám. Dělal jsem si, co jsem chtěl, protože kolem mě nebyl nikdo, kdo by měl jiný názor. Byl jsem místním koordinátorem a praktikující se mnou bezpodmínečně spolupracovali. Mé připoutání k sobě samému se tak postupně prohlubovalo. Úspěšně jsem pomohl zachránit několik praktikujících, což toto připoutání ještě posílilo. Uvědomil jsem si, že připoutání k sobě samému je součástí kultury Komunistické strany Číny (KS Číny). Jedním z jeho projevů je vnucování vlastní vůle ostatním.
Toto připoutání bylo zakořeněné v mé mysli a bylo pro mě obtížné se ho zbavit. Potlačovalo mé laskavé myšlenky i laskavé srdce. Snadno se projevovalo zejména ve vztahu k rodinným příslušníkům, například ve způsobu, jakým jsem dříve mluvil se svou manželkou a nyní s matkou.
Když jsem své připoutání pochopil, změnilo se i mé uvažování. Uvědomil jsem si, že tento svět má mnoho úrovní a každý člověk je samostatnou bytostí s vlastním nezávislým myšlením. Proč by se ostatní měli chovat podle mých představ? Zjistil jsem, že se ve mně probudil soucit a že dokážu druhým lépe porozumět a dívat se na věci z jejich pohledu. Můj bratr a já jsme byli v průběhu let několikrát pronásledováni. Matka žila v neustálém strachu a čelila tlaku sousedů. Bylo to pro ni nesmírně těžké. Otec byl vážně nemocný a nedokázal se o sebe postarat. Matka se o něj musela starat, pracovat na poli a živit celou rodinu.
Od té doby jsem s matkou už nikdy nemluvil nelaskavě. V srdci k ní cítím hlubokou vděčnost. Pracuji v jiném městě. Každé čtyři nebo pět dní jí volám, aby věděla, že mi na ní záleží a že na ni myslím. Vždy má z mého telefonátu radost.
Poslech článků se sdílením zkušeností
Na paměťovou kartu jsem si zkopíroval zvukové nahrávky článků z rádia Minghui, včetně článků z kultivační rubriky webových stránek Minghui, příspěvků ze zahraničních konferencí sdílení zkušeností a článků z Čínských Fahui z předchozích let. Nahrávky jsem poslouchal, kdykoli jsem měl čas. Toho však nebylo mnoho. Jednoho dne jsem si všiml, že několik kolegů nosí Bluetooth sluchátka s páskem kolem krku, která jen tak nespadnou ani se snadno neztratí. Poskytovala kvalitní zvuk i v hlučném prostředí, umožňovala snadné přijímání hovorů a mezi běžnými lidmi byla velmi oblíbená. Jedny jsem si koupil. Dala se do nich vložit paměťová karta. Cena byla přiměřená a používání mi připadalo snadné. Při práci jsem tak mohl poslouchat zvukové články. Každý den jsem poslouchal sdílení zkušeností několik hodin. Při poslechu se postupně odhalovala má připoutání a nedostatky, jedno po druhém. Mé spravedlivé myšlenky sílily.
Při mém posledním zatčení jsem byl držen na samotce, kde jsem nevěděl, kolik je hodin, a nemohl jsem vidět denní světlo. Nesměl jsem si čistit zuby ani se holit. Po určitou dobu jsem byl také podrobován vymývání mozků. Ve vazební věznici jsem strávil více než dvacet měsíců. Prostředí i životní podmínky byly velmi špatné. Během prvních několika měsíců jsem si nemohl uložit své úspory na vězeňský účet. Chyběly mi základní potřeby, například toaletní papír a zubní pasta. Bylo to pro mě fyzicky i duševně velmi náročné. Většině lidí, kteří tam byli, jsem objasnil pravdu a pomohl jim vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací. V mém podvědomí mi však jeden hlas neustále připomínal, že po návratu domů musím být velmi opatrný, dbát na svou bezpečnost a dělat toho méně, abych se vyhnul dalšímu utrpení.
Během utrpení se tato moje představa ještě posílila. Věděl jsem, že představuje překážku, ale nechtěl jsem ji překonat. Měl jsem pocit, že už jsem snesl všechno, co jsem mohl, a dosáhl jsem své hranice. Nemyslel jsem si, že dokážu tuto nepřekročitelnou mez překonat. Když jsem však poslouchal nahrávky sdílení zkušeností, tato substance zmizela. Vrátil jsem se do svého dřívějšího kultivačního stavu, v němž jsem lidem objasňoval pravdu. Jednoho dne se mi zdál sen, ve kterém jsem viděl velmi hrbolatou a kamenitou cestu. Úspěšně jsem po ní prošel a spatřil svůj dům na vrcholu útesu. Potom jsem vystoupal po svislé stěně útesu až domů.
Intenzivnější učení Fa nazpaměť
V posledních letech studuji Fa tím, že si zpaměti recituji Zhuan Falun. Při recitování Fa je má mysl velmi soustředěná. Důvodem, proč dokážu navzdory těžkostem dobře kráčet po své kultivační cestě, je to, že dobře studuji Fa, a proto se nenechávám oklamat iluzemi.
Recitování Fa, vysílání spravedlivých myšlenek a vyhnutí se zatčení
V roce 2007 jsem musel opustit domov, abych se vyhnul pronásledování, a pobýval jsem na místě výroby materiálů v domě praktikující jménem Siyi v jiném městě. Abych se uživil, vykonával jsem příležitostné práce. Ve volném čase jsem se Siyi vyráběl materiály. Jedné noci se mi zdál děsivý sen. Když jsem se ráno probudil, stále jsem pociťoval strach. Rozhodl jsem se nejít do práce a zůstat doma, učit se Fa nazpaměť a vysílat spravedlivé myšlenky, abych odstranil uspořádání a pronásledování starých sil. Téměř celý den jsem recitoval Fa a vysílal spravedlivé myšlenky.
Té noci se mi zdál další sen, který si dodnes jasně pamatuji. Na poli zarostlém plevelem jsem narazil na obrovskou krajtu. Vrhla se přímo na mě. Hodil jsem po ní nůž, který proťal její hlavu a špičkou se zabodl do země. Protože se na mě krajta vrhala velkou rychlostí, nůž ji přeťal na dvě poloviny.
Třetího dne ráno jsme se Siyi vyráběli brožury. Náhle jsme uslyšeli hlasité rány, jako by se někdo pokoušel rozbít dveře. Hluk byl stále silnější. Začali jsme vysílat spravedlivé myšlenky. Asi po hodině hluk ustal. Siyi řekla: „Půjdu se ven podívat. Kdyby se něco dělo, dám ti vědět.“
Pokračoval jsem v místnosti v přípravě brožur. Ve dvě hodiny odpoledne jsem pocítil neviditelný tlak, který stále sílil. Rozhodl jsem se okamžitě odejít. Později jsem se dozvěděl, že policie zatkla několik praktikujících na místech výroby materiálů. Tato místa byla zničena. Policie praktikující dlouhou dobu sledovala a té noci proti nim současně zasáhla.
S jedním praktikujícím jsme se rozhodli, že se v devět hodin večer pojedeme na motocyklu podívat na místo výroby materiálů. Pokud to bude možné, chtěli jsme odvézt vybavení. Když jsme se přiblížili, uviděli jsme venku asi tucet policistů v civilu. Museli jsme odjet.
O měsíc později jsem se o půlnoci na místo výroby materiálů vrátil. Když jsem otevřel dveře, uviděl jsem, že všechny materiály i vybavení jsou stále na svém místě. Měl jsem obrovskou radost. Siyi mi později řekla, že vysílala spravedlivé myšlenky, aby zajistila bezpečnost tohoto místa.
Jeden policista, který na místo přišel a pokoušel se nás zatknout, řekl bratrovi Siyi: „Siyi je příliš chytrá. Tři dny a tři noci jsme byli před budovou, kde bydlí, ale nedostali jsme ji. V den, kdy jsme přišli k jejímu bytu, nám neotevřela. Zeptali jsme se našeho vedoucího, zda můžeme dveře vyrazit. Řekl nám, abychom to nedělali, protože máme nový úkol. O dvě hodiny později nám vedoucí nařídil, abychom se vrátili k zatýkání praktikujících.“ Se Siyi jsme odešli v době, kdy policisté nebyli před budovou. Někteří praktikující, kteří byli tehdy zatčeni, byli odsouzeni k osmi nebo devíti letům vězení.
Uvědomil jsem si, že celodenní recitování Fa a vysílání spravedlivých myšlenek odstranilo pronásledování ze strany zla.
Učení Fa nazpaměť a projevení mého pravého já
Jak jsem se učil Fa nazpaměť, stále více jsem mu rozuměl. Někdy se mi náhle odhalil vnitřní význam Fa. Dodnes si několik takových okamžiků živě pamatuji.
Jednoho dne jsem recitoval šestou přednášku z Zhuan Falun. Píše se v ní:
„Poněvadž lidské bytosti mají emoce… být rozčilený je emoce, stejně tak být šťastný je emoce, láska, nenávist, radost z vykonávání jedné věci a odpor k jiné, posuzování, že jeden člověk je nám milý a jiný ne, koníčky a antipatie – to všechno jsou emoce a obyčejní lidé žijí právě pro ně.“
Pochopil jsem, že rozrušení je qing (emoce), stejně jako štěstí, láska a nenávist… Všechno je způsobeno qingem. Lidské bytosti žijí pro boha qingu ve třech říších. My praktikující však nemůžeme žít pro qing. Najednou mi bylo všechno jasné.
Při jiné příležitosti jsem recitoval pátou přednášku z Zhuan Falun:
„Stárnutí, nemoc a smrt jsou také formy démonů, ale jsou stvořeni proto, aby udržovali povahu vesmíru.“
Pochopil jsem, že jakýkoli příznak stáří nebo nemoci lze chápat jako zasahování démona a že nemá nic společného s věkem. Měli bychom chápat, že mládí je naším přirozeným stavem, přestože ho v současnosti možná nedokážeme dosáhnout. Všechny fyzické projevy a vnější známky by měly odpovídat stavu mladého člověka.
Před nějakou dobou jsem se učil nazpaměť článek „Buddhovská povaha“. Bylo obtížné si ho zapamatovat. Téměř každý den jsem si ho jednou odříkal. Před mnoha lety jsem tento článek četl, ale nedokázal jsem mu zcela porozumět. Ptal jsem se ostatních praktikujících, ale ani oni mi ho nedokázali jasně vysvětlit.
Asi před sedmi lety jsme se s několika koordinátory z jiných okresů zúčastnili konference sdílení zkušeností v jedné vesnici v našem okrese. Cestou zpět jsme se zmínili o jedné koordinátorce z našeho okresu a jedna praktikující řekla, že s ní nerada spolupracuje. Řekl jsem, že tato koordinátorka lže, že její myšlenky a slova neodpovídají jejím činům a že je silně ovlivněna kulturou KS Číny. Jiná praktikující mě upozornila, že v sobě chovám zášť. Nic jsem na to neřekl a nepodíval jsem se do sebe. Měl jsem pocit, že jsem pouze uvedl fakta.
Později té noci, jakmile jsem usnul, se mi zdálo, že se hádám s matkou. Křičel jsem na ni a vůbec jsem si neuvědomoval, že jsem praktikující. Probudil mě budík. Uvědomil jsem si, že se mnou něco není v pořádku. Bylo to démonické chování.
Vzpomněl jsem si na to, co jsem předchozího dne řekl v autě. Poté, co jsem dokončil vysílání spravedlivých myšlenek, mi na mysli vytanula jedna pasáž z článku „Buddhovská povaha“. Pochopil jsem, že když jsem říkal, že ona praktikující lže a dělá to či ono, vycházely tyto myšlenky z mých představ. Mé vrozené a pravé já by přistupovalo k lidem a věcem se soucitem. Tato praktikující v průběhu let mnoho obětovala, přestože měla své nedostatky. Velmi se věnovala koordinaci projektů a objasňování pravdy lidem. Po celá desetiletí pracovala v prostředí systému KS Číny. Bylo tedy přirozené, že byla otrávena kulturou KS Číny. Měl bych pro ni mít pochopení. Měl bych nechat své pravé já, aby posuzovalo věci, a nedovolit svým představám, aby mě ovládaly.
Potom jsem šel spát. Zdál se mi sen. Na zahradě našeho domu v rodném městě náhle vyrostl velký strom. Rostl stále výš a mohutněl a měl na sobě mnoho plodů. Stál jsem pod ním. Mé paže se stále prodlužovaly, až dosáhly k plodům. Utrhl jsem jeden plod velký jako grapefruit. Když jsem se probudil, věděl jsem, že mě Mistr povzbuzuje.
Když jsem se tentokrát učil článek „Buddhovská povaha“ nazpaměť, pochopil jsem ho jasněji. Mistr mi znovu poskytl náznak. Uvědomil jsem si, že pokud při konfliktech, zkouškách nebo jiných situacích pociťuji zášť, nepříjemné pocity nebo se nechávám unášet emocemi, pak tyto pocity či představy, pokud nejsou v souladu s principy Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti, nepocházejí z mého pravého já. Jsou karmou vytvořenou mými představami. Pochopil jsem, že kultivace je proces, během něhož hledáme své pravé já, poznáváme ho, odstraňujeme kultivací všechny představy získané po narození i karmu a nakonec dovolíme svému pravému já, aby převzalo vedení.
Následujícího dne jsem v práci čelil aroganci a nelaskavému chování jednoho kolegy. Na rozdíl od minulosti jsem však uvnitř nepociťoval hořkost. Byl jsem klidný. Říkal jsem si, že je mi ho líto a že čeká na záchranu.
Závěrečné poznámky
V tomto uspěchaném a rušném světě jsme byli ztraceni příliš dlouho. Kdysi jsme utrpěli těžká zranění a hromadili jednu karmu za druhou. Ocitli jsme se na pokraji zničení. Potom přišel Mistr. Nebe se rozjasnilo. Probudili jsme se. Mistr nás v době krveprolití a hrůzy vzal za ruce, vyvedl nás z pekla rudého démona a provedl nás obrovskými zkouškami a těžkostmi, které uspořádaly staré síly. Opouštíme lidskost a kráčíme směrem k božství. Toto je posvátný historický okamžik, na který jsme toužili čekat celé věky. Spolupraktikující, tato příležitost přichází pouze jednou. Musíme se zbavit všech připoutání a nechat rozhodovat své pravé já. Naplňme své sliby a následujme Mistra zpět do svého původního domova.
Děkuji našemu ctěnému Mistrovi za jeho milostivou záchranu! Vzdávám Mistrovi svou nejhlubší úctu!
(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.