(Minghui.org) Zdravím váženého Mistra! Zdravím spolupraktikující!
Jsem velmi šťastná, že mám tuto příležitost podělit se o své kultivační zkušenosti. Když se ohlédnu za svou cestou, vidím, že jsem prožila obtíže a zmatek, ale také radost z překonávání připoutání a získávání hlubšího pochopení Fa. Pokaždé, když během konfliktů a zkoušek odhalím své nedostatky, znovu se nad sebou zamyslím a změním se podle Fa, uvědomuji si ještě více, jak vzácná je tato příležitost ke kultivaci.
Ráda bych se podělila o své kultivační zkušenosti ve třech oblastech.
První část: Skutečné hledání v sobě, když se objeví problémy
Zkoušky v kultivaci se často objevují v drobných každodenních situacích. Když nastane problém, musím se stále učit pohlížet na sebe jako na kultivující, odložit své emoce a hledat v sobě.
Jednou jsem potřebovala cestovat poměrně daleko na společnou aktivitu, a tak jsem napsala jedné spolupraktikující a zeptala se jí, zda bych se nemohla s někým svézt autem. Odpověděla mi, že sama pojede autem někoho jiného. Potom mě upozornila, že při jednání s ostatními někdy druhé kritizuji a kladu na ně požadavky. Když však sama nedokážu stejným požadavkům dostát, poukazuji na chyby druhých. Také uvedla, že se občas chovám příliš rázně.
Když jsem si její slova přečetla, bylo mi velmi nepříjemně. Říkala jsem si, že jsem se přece jen zeptala, zda je v autě volné místo. Proč se tedy rozhovor stočil k mé povaze? Také jsem přemýšlela nad tím, že s touto praktikující obvykle vycházím docela dobře. Proč mě tedy vnímá takto? Mou první reakcí bylo rozrušení a určitý zmatek.
Postupně jsem se uklidnila a připomněla si, že jsem kultivující a při konfliktech bych měla nejprve hledat v sobě. Začala jsem přemýšlet: Nevyjadřuji se někdy vůči spolupraktikujícím bezohledně? Nepředpokládám občas, že když mám dobré úmysly, nemusím brát ohled na pocity ostatních? Její upozornění mi poskytlo další příležitost podívat se na sebe.
Postupně jsem pochopila, že není nejdůležitější, jak mě vidí ostatní. Důležité je, zda skutečně mám tyto nedostatky. Pokud ano, měla bych se změnit, a ne se cítit ukřivděná a okamžitě se začít obhajovat, kdykoli mě někdo upozorní na něco negativního. I když v danou chvíli nedokážu plně pochopit, co mi druhý člověk říká, mohu nejprve odložit své emoce a zamyslet se nad tím, v čem se potřebuji zlepšit.
Odpověděla jsem tedy: „Děkuji za upozornění. V budoucnu si na to dám pozor.“ Když jsem zprávu odeslala, skutečně se mi ulevilo. Uvědomila jsem si, že když jsem se přestala soustředit na vysvětlování svého jednání a místo toho byla ochotná přijmout upozornění a zamyslet se nad svými nedostatky, změnil se můj stav mysli. Přijetí upozornění však nesmí zůstat jen u slov. Potřebovala jsem také věnovat pozornost svým slovům a činům při každodenním styku s ostatními a skutečně se změnit.
Díky studiu Fa chápu, že když vznikne konflikt, neměla bych se soustředit pouze na to, jak se ke mně ostatní chovají. Měla bych také zkoumat, zda se mé srdce nechalo vyvést z rovnováhy. Když slyším něco, co se mi nelíbí, mám potřebu se hned obhajovat? Chci, aby ostatní viděli jen mé dobré stránky, zatímco sama nejsem ochotná čelit svým nedostatkům?
Pochopila jsem, že když nastane problém, kultivující by si neměl nejprve říkat: „Proč se ke mně ten člověk takhle chová?“ Místo toho bych se měla sama sebe zeptat, co jsem neudělala dobře. Hledání v sobě není pouhá fráze. Znamená to skutečně se během konfliktů vzdát svého já, zkoumat nedostatky ve vlastních myšlenkách a jednání a postupně je při budoucím styku s ostatními napravovat. Teprve potom se konflikty mohou stát příležitostmi ke zlepšení.
Druhá část: Udržování spravedlivých myšlenek během těžkostí
V průběhu let jsem několikrát nečekaně upadla. Tyto náhlé zkoušky ve mně zanechaly hluboký dojem. Kdykoli o nich přemýšlím, cítím hlubokou vděčnost za Mistrovu soucitnou ochranu. Tyto zkušenosti mě také přiměly zamyslet se nad tím, v čem se ještě potřebuji ve své kultivaci zlepšit.
Poprvé jsem upadla, když jsem jela po práci domů na kole. Při zatáčení na svahu z kopce jsem náhle spadla dopředu. Všechno se odehrálo velmi rychle a moje první myšlenka byla: „Jsem kultivující. Nic mi není.“
Když jsem vstala, uviděla jsem, že kolo leží za mnou. Měla jsem odřená kolena a slyšela jsem zvuk, když jsem hlavou narazila na zem. Ničeho dalšího neobvyklého jsem si však nevšimla, a tak jsem zvedla kolo a dojela domů. Tato nehoda mi ukázala, jak náhle se může něco přihodit, a také mě přiměla zamyslet se nad tím, zda bych v každodenním životě neměla některým věcem věnovat větší pozornost a zlepšit se v nich.
Před třemi lety jsem pak sama rozdávala materiály objasňující pravdu v jedné obytné čtvrti. Bylo horko a už jsem dlouho chodila. Přestože jsem byla unavená, těšila mě myšlenka na lidi, kteří si brzy materiály přečtou a dozvědí se pravdu. Povzbuzovala jsem se, abych pokračovala.
Když jsem se na ulici otočila, upadla jsem obličejem k zemi. Měla jsem pocit, jako by do mě zezadu tlačila nějaká síla. Mysl jsem měla jasnou a pomyslela jsem si: „Jsem učednice Dafa! Nic mi není!“
Okamžitě jsem vstala a zjistila, že mám na levé ruce odřenou kůži, která krvácela. Ohmatala jsem si obličej, abych se ujistila, že není poraněný. Znovu jsem pocítila vděčnost za Mistrovu ochranu.
Potřetí jsem upadla začátkem letošního roku. Byla jsem mimo domov a chystala se odjet na letiště. Zem byla pokrytá sněhem, uklouzla mi noha a spadla jsem dozadu. Dvě praktikující, které stály vedle mě, se polekaly. Okamžitě jsem vyslala myšlenku: „Jsem kultivující! Nic mi není!“ Pomohly mi vstát a starostlivě se ptaly, jak mi je. Odpověděla jsem: „Nic mi není!“
Když se ohlížím za těmito třemi zkušenostmi, uvědomuji si, jak důležitá je první myšlenka ve chvíli, kdy se stane něco nečekaného: „Jsem kultivující! Nic mi není!“ Pokaždé, když jsem situaci zvládla bez vážných následků, jsem cítila vděčnost za Mistrovu soucitnou ochranu. Připomínám si však, že nesmím polevit ve svých požadavcích na sebe jen proto, že věřím v Mistrovu ochranu. Neměla bych ani čekat, až se něco stane, abych se začala zamýšlet nad sebou.
Tyto zkušenosti mě přivedly k úvahám, zda stále nemám mnoho oblastí, ve kterých jsem se dostatečně dobře nekultivovala, a zda ve své každodenní kultivaci nezaostávám. V kultivaci se nesmím spoléhat na štěstí ani přehlížet potřebu důkladně zkoumat své nedostatky jen proto, že se něco zdánlivě přihodilo náhodou. Od nynějška jako kultivující musím na sebe klást vyšší požadavky, věnovat pozornost svým myšlenkám a činům v každodenním životě, včas rozpoznávat své nedostatky, neustále se zlepšovat a dobře kráčet po cestě kultivace v období nápravy Fa.
Třetí část: Posilování důvěry v záchranu lidí překonáváním lidských představ
Od roku 2000 se pravidelně účastním objasňování pravdy na stálém stanovišti v centru města, kde veřejnosti vysvětlujeme skutečnosti o Falun Dafa. V průběhu let jsem v tomto projektu vytrvale pokračovala, ale postupně jsem si všimla, že už nemám vždy stejné nadšení jako na začátku. Někdy jsem prostě odešla z domova v době, kdy se měla aktivita konat, a své úkoly vykonávala rutinně, až jsem vůči nim začala být poněkud otupělá. Před odchodem jsem občas pociťovala osamělost a únavu, nebo se mi dokonce vůbec nechtělo jít.
Jakmile jsem však dorazila na stanoviště a viděla lidi, kteří ochotně přijímali naše materiály, dozvídali se pravdu nebo po seznámení se skutečnostmi vyjadřovali svou podporu, můj stav mysli se změnil. Cítila jsem, že stálo za to ten den přijít, a znovu jsem v sobě objevila původní nadšení.
To mě přimělo k zamyšlení: Proč jsem i po tolika letech někdy stále pociťovala otupělost, nebo se mi dokonce nechtělo odejít z domova? Uvědomila jsem si, že to souvisí s mou leností a touhou po pohodlí. Když si na každodenní úkoly zvykneme, snadno začneme svou vytrvalost považovat za samozřejmost a zapomínáme si vážit každé příležitosti k záchraně lidí.
Pochopila jsem, že kultivace nespočívá v pouhém mechanickém plnění úkolů. Musím si neustále udržovat spravedlivé myšlenky a pamatovat na to, proč na stanoviště objasňování pravdy chodím. I kdyby si jediný člověk ten den vzal naše materiály a dozvěděl se pravdu, stále stojí za to vynaložit upřímné úsilí. Když dokážu překonat lenost a touhu po pohodlí a skutečně vyjdu ven, abych se zapojila, moje důvěra ve schopnost zachraňovat lidi sílí.
Při pokračování v této činnosti jsem však narazila na další zkoušku. Protože neumím anglicky, často jsem nedokázala odpovědět na otázky veřejnosti ani lidem nic vysvětlit. Velmi mě to trápilo. Dokonce jsem pochybovala, zda jsem pro tuto práci vhodná, a nějakou dobu jsem uvažovala, že s ní přestanu.
Pak jsem ale pomyslela na to, kolik lidí tímto místem každý den prochází. Kdybych odešla a žádný jiný praktikující by tam nebyl, mohlo by toto stanoviště zůstat bez obsluhy a lidé by měli méně příležitostí setkat se s našimi materiály a dozvědět se pravdu. Bylo pro mě obtížné vzdát se této odpovědnosti.
Moje myšlenky neustále kolísaly mezi touhou odejít a neochotou toto místo opustit. Na jedné straně jsem se obávala, že mé schopnosti jsou omezené. Na druhé straně jsem se nechtěla vzdát této příležitosti zachraňovat lidi jen proto, že čelím obtížím.
Postupně jsem se uklidnila a začala se posuzovat podle Fa. Uvědomila jsem si, že jazyková bariéra je skutečná, ale to, co mě ve skutečnosti přimělo váhat, byly mé obavy a strach z obtíží. Kdybych předpokládala, že tuto práci nemohu vykonávat a měla bych odejít jen proto, že neumím anglicky, posuzovala bych situaci podle měřítek běžného člověka. Začala jsem chápat, že bych neměla zavrhovat vše, co stále dokážu dobře dělat, jen proto, že některé věci dělat nedokážu.
Když se tedy lidé chtěli dozvědět pravdu, přestala jsem se soustředit pouze na svou neschopnost vysvětlovat věci slovy a místo toho jsem se jim snažila pomáhat všemi způsoby, které jsem měla k dispozici. Podávala jsem jim materiály, povzbuzovala je, aby si je pozorně přečetli, a upřímně jim vysvětlovala, že neumím anglicky.
Dojalo mě, že mnoho lidí projevilo pochopení. Někteří mě poplácali po rameni a řekli, že to nevadí, zatímco jiní mi ukázali zdvižený palec. Jejich laskavé reakce mi pomohly pochopit, že i když jsou mé schopnosti omezené, stále mohu dělat vše, co je v mých silách, pokud před obtížemi neustoupím. Tato zkušenost mě také přiměla zamyslet se nad tím, zda se obvykle nejprve nesoustředím na to, co nedokážu, a přitom nepřehlížím, čím mohu stále přispět.
Při překonávání jazykové bariéry jsem se během objasňování pravdy setkávala také s dalšími zkouškami. Někteří Číňané si vzali materiály a při odchodu je roztrhali. Jiní na mě vrhali nepřátelské pohledy, a dokonce pronášeli výhrůžky. V takových situacích jsem někdy pociťovala strach a nervozitu, a objevovaly se ve mně i myšlenky na ústup.
Díky pokračujícímu studiu Fa a poměřování sebe sama s jeho požadavky jsem si však postupně uvědomila, že nesmím dovolit, aby mnou otřáslo něčí jednání, nepřátelský pohled nebo několik výhrůžných slov. To, čemu jsem skutečně potřebovala čelit a co jsem musela překonat, byl strach, který ve mně v takových situacích vyvstával. Když jsem pomyslela na množství lidí, kteří se ještě potřebují dozvědět pravdu, připomněla jsem si, abych nezapomínala, proč jsem na stanoviště objasňování pravdy původně přišla, a nevzdávala se kvůli dočasnému tlaku nebo zasahování.
Když se ohlížím za uplynulými lety, chápu, že navenek jsem překonávala obtíže při vykonávání těchto činností, ale ve skutečnosti jsem také čelila vlastním připoutáním a odstraňovala je. Od počáteční lenosti a touhy po pohodlí přes váhání kvůli jazykové bariéře až po strach při setkání s nepřátelstvím mi každá situace odhalovala oblasti, ve kterých jsem se ještě potřebovala zlepšit. Pouze když budu při každém problému neustále hledat v sobě, mohu postupně překonávat své vlastní překážky a být pevnější při vykonávání práce na záchraně lidí.
Mistr řekl:
„Nemyslete si, že jen kvůli tomu, že objasňujete pravdu, účastníte se na nějakých Dafa aktivitách nebo se účastníte na projektech Dafa, udělali jste něco pro Dafa nebo pro Mistra. To já vám poskytuji způsoby, jak se navzájem zachraňovat a pomáhat si, jak zachraňovat druhé, zatímco zachraňujete sebe – toto je čas, kdy se bytosti navzájem zachraňují během těchto konečných dnů. Nedělá se to pro Dafa.“ („Držte se dál od nebezpečí“)
Mistrovo učení mi pomohlo jasněji pochopit, že účast na projektech zaměřených na záchranu lidí neznamená, že jsem se již dobře kultivovala. Při záchraně lidí musím také neustále odstraňovat svá vlastní připoutání a zlepšovat se prostřednictvím obtíží a zkoušek. Vytrvale plnit úkoly je důležité, ale během celého procesu se musím také skutečně kultivovat, a ne se soustředit pouze na to, kolik práce jsem vykonala.
Když se ohlížím za svou kultivací v průběhu let, vidím, že se stále mám v čem zlepšovat při zvládání konfliktů a obtíží. Od nynějška si budu ještě více vážit příležitostí ke kultivaci, které mi Mistr poskytl, neustále se napravovat podle Fa, vytrvale a pevně vykonávat práci na záchraně lidí a nezklamat Mistra, který ze soucitu tolik vytrpěl, aby nás zachránil.
Výše uvedené odráží mé omezené pochopení na současné úrovni. Prosím, laskavě mě upozorněte na cokoli, co není v souladu s Fa.
Děkuji Vám, Mistře!
Děkuji vám, spolupraktikující!
(Předneseno na Australské konferenci Fa 2026)
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.