(Minghui.org) Komunistická strana Číny (KS Číny) potlačuje Falun Dafa od července 1999. Zpočátku jsem měl stejně jako mnoho dalších praktikujících strach. Postupně jsem si však uvědomil, že na praktikování Falun Dafa a snaze stát se lepším člověkem není nic špatného. Také jsem pochopil, že policisté, kteří pronásledovali praktikující, pouze plnili rozkazy a potřebovali se dozvědět pravdu, aby se vyvarovali špatných skutků. Začal jsem proto aktivně vyhledávat příležitosti, jak jim objasnit pravdu o Falun Dafa a pronásledování.
Rád bych se podělil o několik zkušeností, které ukazují, jak jsem překonal strach a začal sám aktivně oslovovat policisty a objasňovat jim pravdu.
Pasivní snášení pronásledování vedlo ke zhoršení situace
V roce 2014 jsem cestoval vlakem do rodného města své manželky. Poté, co jsem prošel bezpečnostní kontrolou a nastoupil do vlaku, si mě zavolal policista, aby mi prohlédl zavazadlo. Nezkontroloval pouze moje zavazadlo, ale také zavazadla příbuzných, kteří cestovali se mnou. Ostatní cestující na nás upřeně hleděli a mysleli si, že jsme udělali něco špatného. Po prohlídce všech zavazadel policista o celé záležitosti informoval své nadřízené.
Když jsem o této události později přemýšlel, uvědomil jsem si, že policejní systém evidence obyvatel neměl propojovat informace o náboženském přesvědčení cestujících s jejich průkazy totožnosti. Takový postup porušuje článek 14 zákona o občanských průkazech, který stanovuje, jaké údaje mají průkazy totožnosti ze zákona obsahovat. Nezákonné zaznamenávání osobního přesvědčení občanů a jejich diskriminace mohou být navíc samy o sobě důvodem k podání oznámení na policii. Systémy pro kontrolu železničních jízdenek by neměly mít přístup k osobním údajům občanů. Takový přístup může porušovat článek 19 zákona o občanských průkazech, který zakazuje zveřejňování osobních údajů občanů získaných z průkazů totožnosti při výkonu úředních povinností nebo poskytování služeb.
Věděl jsem, že postup železniční policie byl podezřelý z nezákonnosti, protože policista provedl osobní prohlídku cestujícího a prohledal jeho věci, aniž by předložil služební průkaz. Nevysvětlil důvod kontroly ani nepředložil žádný dokument opravňující k předvolání. V té době jsem však neměl dostatek spravedlivých myšlenek. Protože se mnou byli příbuzní, obával jsem se, že bych jim mohl způsobit potíže, kdybych se ozval. Místo abych policistům objasnil pravdu o Dafa a pronásledování, podrobil jsem se jejich nezákonné prohlídce. Neuvědomoval jsem si, že tím pronásledování jen zhorším.
Nedlouho po této cestě mi zavolal místní policista a řekl, že se mnou potřebuje mluvit. Přesvědčil mě, abych přišel na policejní stanoviště v naší čtvrti, kde mě vyslýchal a bez mého souhlasu fotografoval. Když jsem odmítl spolupracovat, pokusil se mě odvést na policejní stanici. Místo abych s policisty klidně promluvil a se soucitem jim objasnil pravdu, nechal jsem se ovládnout rozhořčením a strachem. Rozzlobeně jsem odešel a pokusil se utéct domů. Několik dalších policistů se za mnou rozběhlo, srazili mě na zem a zkroutili mi ruce za záda. Nasadili mi pouta a odvedli mě na policejní stanici. Přihlížející si zřejmě mysleli, že jsem zločinec, kterého právě zatýkají.
Po příjezdu na policejní stanici mi policisté násilně odebrali krev, sejmuli otisky prstů, vyslýchali mě a bez mého souhlasu mě fotografovali. Jsem přesvědčen, že jejich jednání bylo nezákonné a způsobilo mi značnou fyzickou i psychickou újmu.
Následujícího večera provedli místní policista, další příslušníci policejního oddělení a více než deset pracovníků místní správy další nezákonnou domovní prohlídku. Protokol o prohlídce vyplnili přímo na místě. Policista, který zásah vedl, také přivolal tři počítačové techniky. Ti pomocí svého vybavení dvě hodiny prověřovali můj počítač, ale nic nenašli. Počítač ponechali na místě, odnesli však mobilní telefon a některé další osobní věci.
Během domovní prohlídky policejní velitel nezákonně vyslýchal mou manželku odděleně. Ptal se jí, zda mě někdy viděla doma praktikovat Falun Dafa nebo šířit informace o Falun Dafa prostřednictvím počítače. Odpověděla, že o ničem takovém neví. Policisté se také snažili mezi námi vyvolat neshody. Připomínali roky, které jsem v minulosti strávil ve vězení, a pokoušeli se manželku přimět, aby prozradila nějaké „důkazy“, které by proti mně mohli použít.
Zpočátku jsem ani po této události nedokázal přistupovat k situaci se spravedlivými myšlenkami. Policistům jsem se záměrně vyhýbal a nechtěl jsem s nimi mluvit ani jim objasňovat pravdu, protože jsem měl pocit, že s nimi není rozumná řeč. Doma jsem se necítil bezpečně, a dokonce jsem uvažoval o odchodu do zahraničí, kde bych hledal útočiště.
Později jsem nějakou dobu pobýval u jiného praktikujícího. Více jsem studoval Fa a vysílal spravedlivé myšlenky, abych se postavil proti krutému pronásledování. Také jsem se více zapojoval do projektů zaměřených na záchranu lidí. Teprve tehdy se mi podařilo napravit svůj kultivační stav a uvědomil jsem si, že jsem se neměl problému vyhýbat, ale měl jsem sám převzít iniciativu a se soucitem policistům objasnit pravdu.
Poté jsem překonal strach i další lidské představy a začal jsem aktivně zveřejňovat na Minghui.org informace o veškerém pronásledování, kterému jsem byl vystaven. Současně jsem různými způsoby podával oznámení o svém pronásledování příslušným vládním úřadům. I to byl způsob, jak objasňovat pravdu a pomáhat zachraňovat lidi. Od té doby už k podobnému obtěžování nikdy nedošlo.
Aktivní kontaktování policie po podání trestního oznámení na Jiang Zemina
V červnu 2015 jsem podal Nejvyšší lidové prokuratuře trestní oznámení na bývalého vůdce KS Číny Jiang Zemina za pronásledování praktikujících Falun Dafa. Nejvyšší lidová prokuratura moje podání úspěšně přijala. V trestním oznámení jsem podrobně popsal, jaký prospěch mi praktikování Falun Dafa přineslo a jakému pronásledování jsem byl kvůli své víře vystaven. Rovněž jsem uvedl právní odpovědnost, kterou by měl Jiang Zemin nést jako hlavní strůjce násilného potlačování a mučení praktikujících. Požádal jsem Nejvyšší lidovou prokuraturu, aby Jianga stíhala v souladu se zákonem. Také jsem požadoval zrušení všech opatření a příkazů namířených proti Falun Dafa nebo Mistru Li a propuštění všech zadržovaných praktikujících.
Po podání trestního oznámení jsem cítil, jako by se očistila moje mysl i tělo, a můj kultivační stav se výrazně zlepšil. Využil jsem také této příležitosti, abych rodině podrobně objasnil pravdu. Díky tomu moji blízcí lépe porozuměli Falun Dafa a získali pozitivnější pohled na praktikující.
V té době se na Minghui.org téměř každý den objevovalo mnoho zpráv o obtěžování praktikujících, kteří podali trestní oznámení na Jianga. V naší oblasti však policie ani místní správa zatím žádného praktikujícího nevyslýchaly. V hloubi srdce mi bylo těchto policistů líto, protože byli oklamáni KS Číny a nechali se svést k páchání špatných skutků. Proč bychom tedy my, praktikující, měli pasivně snášet takové obtěžování přímo u našich dveří? Nedovolovali bychom tím policistům, aby se dopouštěli trestných činů? Rozhodl jsem se proto, že policisty sám kontaktuji a vysvětlím jim, co se ve skutečnosti děje.
Zavolal jsem vedoucímu místní policejní stanice, který měl na starosti „udržování stability“, a požádal ho o schůzku. Zpočátku se objevily určité překážky a trvalo tři dny, než se mi s ním konečně podařilo setkat. Po krátkém představení jsem přešel přímo k věci. Řekl jsem mu, že více než 150 000 lidí podalo trestní oznámení na Jianga a že jsem jedním z nich. Také jsem ho vyzval, aby se kvůli těmto podáním nepodílel na nezákonném obtěžování praktikujících. Protože policisté při pronásledování často argumentovali tím, že pouze plní „rozkazy shora“, ukázal jsem mu předpisy vydané Generální kanceláří Ústředního výboru KS Číny a Generální kanceláří Státní rady, které zakazují úředním osobám zneužívat pravomoci.
Vedoucí mi řekl, že si příslušné dokumenty prostudoval a že občané mají právo podat žalobu na kohokoli, koho chtějí, a nikdo jim v tom nesmí bránit. Nakonec mě doprovodil ke dveřím a laskavě mi řekl, že pokud se v budoucnu dostanu do nějakých potíží, rád mi pomůže. Cestou domů jsem se cítil neobyčejně povznesený a plný nové energie. Později jsem se doslechl, že byl tento vedoucí povýšen. Myslel jsem si, že se tak stalo díky jeho laskavému přístupu k praktikujícím Falun Dafa.
Jak jsem se postavil proti obtěžování
Jednoho dne v loňském roce mi zavolal místní policista a požadoval, abych se s ním každý měsíc jednou setkal. Vyhledal jsem proto zástupce vedoucího místní policejní stanice, který měl na starosti udržování stability, abych mu objasnil pravdu o Falun Dafa. Byl zaneprázdněný a doporučil mi obrátit se na oddělení vnitřní bezpečnosti. Protože jsem si uvědomoval, že každý, s kým se setkáme, potřebuje poznat pravdu o Falun Dafa, řídil jsem se jeho radou a na toto oddělení jsem se vydal.
Pracovník ostrahy mě nejprve nasměroval do kanceláře pro přijímání stížností a podnětů občanů při Úřadu veřejné bezpečnosti, která se nacházela vedle hlavní brány. Tam jsem mohl promluvit se starším policistou. Zdálo se, že o naší situaci něco ví. Laskavě mě upozornil, že mnoho rozhodnutí přichází shora a že o nich nerozhoduje samotné oddělení vnitřní bezpečnosti. Také mě ujistil, že můj požadavek na setkání s pracovníky tohoto oddělení je oprávněný.
Poté jsem se vrátil do přijímací haly. Pracovník ostrahy mě požádal, abych písemně uvedl žádost o schůzku a předložil doklady totožnosti. Pak odešel do horního patra vyhledat příslušného vedoucího pracovníka.
V přijímací hale jsem čekal asi dvacet minut a nepřetržitě vysílal spravedlivé myšlenky, abych odstranil zasahování. Přestože jsem během čekání zůstával klidný, cítil jsem ještě určitou nervozitu. Pracovník ostrahy mi zpočátku nedovolil posadit se s odůvodněním, že židle jsou vyhrazeny zaměstnancům. Po chvíli se však na mě usmál a řekl: „Prosím, posaďte se a počkejte.“ Pracovník ostrahy, který odešel nahoru, se po nějaké době vrátil a sdělil mi, že jeden z tamních policistů záležitost projednal se zástupcem vedoucího mé místní policejní stanice odpovědným za udržování stability. Žádné další podrobnosti mi neřekl, pouze uvedl, že se mohu vrátit na místní stanici.
Následujícího dne jsem se tedy vydal na místní policejní stanici a setkal se se zástupcem vedoucího. Celý rozhovor proběhl hladce a v přátelské atmosféře. Nejprve jsem zdůraznil, že policisté mají zákony prosazovat, nikoli je porušovat. Bez zákonného oprávnění nelze podnikat žádné kroky a jakékoli jednání, které nemá oporu v zákoně, je nezákonné. Také zákon o policii stanovuje, že policisté nejsou povinni uposlechnout nezákonné rozkazy nadřízených. Pokud tak učiní, musí nést následky.
Se zástupcem vedoucího jsme spolu dlouho hovořili. Otevřeně přiznal, že oddělení vnitřní bezpečnosti k této záležitosti skutečně vydalo určité pokyny. Dodal však, že jeho vliv je nyní velmi slabý. Například původně toto oddělení požadovalo, aby místní policisté každý měsíc prováděli návštěvy praktikujících Falun Dafa v jejich obvodu a osobně s nimi hovořili. Místní policejní stanice odpovědná za udržování stability však nyní tento požadavek zcela ignoruje. Policisté pouze provádějí následné návštěvy u praktikujících Falun Dafa, kteří byli právě propuštěni z vězení.
Když jsem to slyšel, doporučil jsem mu, aby se do těchto aktivit nezapojoval, protože bude lepší, když se jich nebude účastnit. Prozradil mi, že situace na oddělení vnitřní bezpečnosti je nyní ve skutečnosti poměrně uvolněná. Nedávno tam byli z vyšších míst přeloženi dva vedoucí pracovníci, kteří požadovali, aby městský Úřad veřejné bezpečnosti posílil své takzvané základní funkce kontroly informací. Právě odtud pocházel požadavek na pravidelná měsíční setkání.
Kontaktoval jsem proto dalšího zástupce vedoucího policejní stanice a tuto záležitost s ním probral. Náš rozhovor byl velmi klidný a přátelský. Vyprávěl jsem mu o pronásledování, kterému jsme byli s rodinou v průběhu let vystaveni. Přesto jsem se vždy snažil dobře vykonávat svou práci, starat se o rodinu a plnit své povinnosti vůči rodičům. Ocenil, že jsem si i za obtížných okolností dokázal zachovat morální zásady a slušné chování. Tím jsem si získal jeho respekt. Když jsme rozhovor ukončili, osobně mě doprovodil po schodech dolů. Dokonce i když jsem už byl poměrně daleko, stále mi mával na rozloučenou. Později mi díky jeho laskavé pomoci ostatní policisté přestali dělat potíže.
Když porovnám, jak se změnil přístup policistů, s nimiž jsem jednal dříve a s nimiž jsem se setkal v poslední době, skutečně cítím, že se situace výrazně změnila. Ve skutečnosti může náš vlastní kultivační stav ovlivnit postoje policistů. Mnoho lidí už není ochotno pokračovat v pronásledování Falun Dafa. Zároveň jsem si hluboce uvědomil, že jde o příležitosti, které nám soucitný Mistr uspořádal, abychom těmto policistům pomohli získat záchranu.
V čase, který nám ještě zbývá, budu více studovat Fa. Když odložíme všechna lidská připoutání a budeme dobře dělat tři věci, můžeme pomoci zachránit více lidí.
(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.