Čínská Fahui | Mistr mi pomohl urovnat desítky let trvající křivdy

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začal praktikovat v roce 1997 a od té doby se řídím učením Mistra Li, zakladatele této praxe, abych byl lepším člověkem. Přesto mezi mnou a čtyřmi lidmi nadále přetrvávaly desítky let staré křivdy a sváry.

Šlo o manželský pár, který mě nenáviděl, podřízeného, jemuž jsem nedokázal odpustit, a člověka, vůči němuž jsem neustále pociťoval výčitky svědomí. Mistr Li mi naštěstí dal soucit, moudrost a odvahu, abych tyto vztahy urovnal.

Zaklepal jsem na nesprávné dveře

V osmdesátých letech dvacátého století jsem pracoval ve velkém podniku v hlavním městě provincie. Podnik měl velký venkovní bazén, který každé léto přitahoval spoustu lidí. Manželé Gan a Kang se nabídli, že ho budou provozovat. Roční poplatek, který podniku na základě smlouvy odváděli, však nepokryl ani náklady na vodu a energie. Ostatní zaměstnanci si často stěžovali, protože viděli, že tito manželé mohou na podnikovém majetku značně vydělávat.

Šest let poté, co manželé začali bazén provozovat, jsem byl jmenován do vedoucí funkce. Vzhledem k důrazným námitkám zaměstnanců jsem plánoval převzít bazén zpět a na rok svěřit jeho provoz odborové organizaci. Chtěl jsem tak zjistit, jaké skutečné roční příjmy přináší, abychom mohli navrhnout přiměřené smluvní podmínky. Manželé se však o mém záměru nějak dozvěděli a Gan se začal se mnou hádat. Zasáhl nejvyšší vedoucí podniku, můj plán byl zamítnut a nemohl jsem s tím nic dělat.

O rok později se manželé pod tlakem veřejného mínění provozování bazénu vzdali, ale hluboce mě za to nenáviděli. Od té doby jsme se sice při setkání jen letmo zdravili, ale hluboká zášť a nevraživost přetrvávaly.

Když jsem v roce 1997 začal praktikovat Falun Dafa, učil jsem se být soucitný a odpouštět. Mistr řekl:

„Přemýšlejte o tom: Buddhové a Bohové – tyto úžasné osvícené bytosti – rozzlobili by se na lidi? Rozhodně ne. Je to kvůli tomu, že nejsou na úrovni lidí a nemají city (qing) jako obyčejní lidé. Jak by se mohli umístit mezi obyčejné lidi? Když se se spory vypořádáváte stejně jako obyčejní lidé, pak jste na stejné úrovni nebo ve stejné říši jako obyčejní lidé. To znamená, že jste jedním z obyčejných lidí. Jen když nejste jako oni, nejste jedním z nich. To, co pak projevíte, bude samozřejmě tolerance a nezměrná schopnost odpustit. Takto to uvidí běžní lidé, ale ve skutečnosti je to projev úrovně vašeho xinxingu v kultivaci. Takže bez ohledu na prostředí nebo okolnosti, za kterých se dostanete do problémů, musíte si při vypořádávání se se vším udržovat soucitné a milosrdné srdce. Jestli nedokážete milovat svého nepřítele, pak nemůžete dosáhnout Dovršení.“ („Učení Fa na konferenci Fa v Austrálii“)

Díky Mistrovu učení jsem si uvědomil, že pokud vůči Ganovi a Kang i po tolika letech chovám zášť, jsem v podstatě stále běžný člověk. Ve skutečnosti to nebyli špatní lidé. Kang i po odchodu do důchodu vedla na svém bývalém pracovišti pěvecký sbor seniorů. Byla velmi zapálená, a tak jí všichni říkali „učitelka Kang“. Proč jsem jim nedokázal odpustit? Když začalo pronásledování Dafa a byl jsem terčem útoků, neobrátili se proti mně; dokonce mi v mé těžké situaci projevili účast. Nemají tedy i oni předurčený vztah s Dafa?

Když jsem vůči nim přestal chovat zášť, často jsem uvažoval o tom, že bych jim objasnil pravdu o Dafa. Neustále mi v tom však bránily různé lidské názory. Říkal jsem si: „Pochopí mě vůbec?“ Také jsem si hledal výmluvy, že ještě počkám a uvidím. Tak uplynulo více než deset let.

Jednoho jarního večera v roce 2013 jsem nesl DVD Shen Yun kolegovi, který bydlel ve třetím patře obytného domu, a chtěl jsem mu vyprávět o Dafa. Když jsem plný nadšení zaklepal, otevřela mi Kang. Okamžitě mi došlo, že jsem se spletl o patro a zaklepal na nesprávné dveře. Nevyvedlo mě to ale z míry. Usmál jsem se a řekl: „Dobrý večer, učitelko Kang! Vím, že máte ráda zpěv a tanec, a tak jsem vám přinesl DVD s tím nejlepším představením na světě.“ Přivítala mě zářivým úsměvem, oslovila mě mou někdejší funkcí a srdečně poděkovala. Pozvala mě dál a hlasitě zavolala na Gana, aby mu oznámila mou návštěvu. Z jejich radostných výrazů jsem vycítil, jak je mé nečekané zjevení dojalo.

Začali jsme mluvit o Shen Yun a přirozeně jsme přešli k hlavnímu tématu našeho rozhovoru. Gan mi náhle skočil do řeči: „Už mnohokrát jsem ostatním říkal, že ten, kdo pomlouvá Falun Dafa, rozhodně není dobrý člověk!“

Zarazil jsem se a překvapeně se na něj podíval. Dodal: „To byste nevěřil, viďte? S manželkou jsme už dlouho katolíci, oba jsme věřící. Pronásledování Falun Dafa Komunistickou stranou Číny (KS Číny) je naprosto absurdní!“ Tehdy jsem pochopil, proč mi kdysi v nejtěžších chvílích projevovali účast.

Vyprávěl jsem jim o pokojném apelu z 25. dubna 1999, o zinscenovaném podvodu se sebeupálením na náměstí Tiananmen, o tom, že se Falun Dafa praktikuje po celém světě, i o mohutné vlně vystupování z KS Číny a jejích přidružených organizací. Pozorně naslouchali a vše jsme dopodrobna probrali. Přestože tehdy s vystoupením z KS Číny nesouhlasili, pochopili pravdu, přijali zásady Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti a uvěřili, že Falun Dafa je dobrý. Měl jsem velkou radost, že si tak zajistili svou krásnou budoucnost. Po téměř hodinovém rozhovoru jsem se zvedl k odchodu a oni mě zdvořile vyprovodili až ke dveřím.

Hluboce mě dojalo, jak zázračně se vše vyvinulo jen díky tomu, že jsem se spletl a zaklepal na nesprávné dveře. Když jsem si zpětně vybavil, jak klidně a vyrovnaně jsem v té nečekané situaci jednal a jak přirozeně a vhodně jsem vysvětlil důvod své návštěvy – nebyly to právě schopnosti a moudrost, které mi propůjčil Mistr? Během několika minut rozhovoru nejen pochopili pravdu, ale také se rázem rozplynula zášť, která mezi námi přetrvávala přes deset let. Nebylo to všechno důmyslné uspořádání našeho soucitného Mistra, který viděl, že mám upřímné přání urovnat vzájemné křivdy, ale chybí mi odvaha udělat první krok? Děkuji Vám, Mistře.

Pozvali mě dál

Mám podřízeného jménem Niu, který je zručný v kaligrafii a dříve se ke mně choval s nesmírnou úctou. Velmi jsem si ho proto cenil – popravdě řečeno, trochu jsem mu nadržoval. Při jedné personální reorganizaci jsem se postavil proti námitkám ostatních a zajistil, aby Niu mohl ve své funkci zůstat. Byl mi za to nesmírně vděčný. Později mi dokonce řekl: „Otec mi kladl na srdce, abych měl vaši laskavost stále na paměti a nikdy na ni nezapomněl!“ Vůbec by mě nenapadlo, že by se někdy mohl obrátit proti mně.

Když začalo pronásledování Falun Dafa a já se stal terčem represí, Niu se nečekaně stal prvním člověkem, který se mnou přerušil veškeré styky. Nejenže se mi začal vyhýbat, ale když jsme se potkali na ulici, choval se ke mně jako k úplně cizímu člověku. Nejtěžší pro mě bylo snést, jak mě veřejně ponížil.

Jednoho rána jsme s manželkou snídali u dlouhého stolu na ranním trhu. Najednou jsme zahlédli Nia s manželkou, kteří se také přišli najíst. Místo aby si sedli k některému z ostatních volných stolů, zamířili přímo k našemu a posadili se naproti nám. Dělilo nás sotva půl metru, ale Niu nás naprosto přehlížel. Ani nezvedl oči, mlčky dojedl a odešel. Manželka jen rozzlobeně zamumlala: „Takoví snobové!“

Chápal jsem, že tímto pohrdavým gestem dává Niu najevo, že se mnou, „zatvrzelým praktikujícím Falun Dafa“, definitivně zpřetrhal veškeré vazby, a zároveň mě chtěl veřejně ponížit. Zranilo mě to stejně, jako by mi před všemi vlepil facku. Hluboce jsem litoval, jak špatně jsem ho odhadl. Nikdy bych nevěřil, že dokáže být tak nevděčný. Proč jsem v životě musel narazit zrovna na takového člověka?

Díky Mistrovu učení jsem později pochopil, že nic z toho nebylo bezdůvodné. Nepomáhalo mi snad Niuovo chování zlepšovat si charakter? Nebylo mé dřívější nadržování a nynější zášť vůči němu jen odrazem mých vlastních připoutání? Neukázaly mi jeho někdejší lichotky a současné pohrdání mé lpění na slávě, touhu po chvále, touhu po uznání a ješitnost? Když jsem si připomněl Mistrovo učení „Získali jste čtyřmi způsoby jednou ranou“, (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun), mnohé se mi vyjasnilo, pocítil jsem velkou úlevu a má zášť vůči Niuovi zeslábla. Přesto jsem mu stále nedokázal být upřímně vděčný. Uvědomoval jsem si, že mé pochopení ještě nedosáhlo takové úrovně, abych mu dokázal bezvýhradně odpustit. Stále jsem měl příliš mnoho připoutání.

Niu později získal zlatou medaili v celostátní kaligrafické soutěži a rázem se stal uznávaným kaligrafem. Když jsem se to dozvěděl, má první myšlenka byla: „No vida, teď je na vrcholu a bude úplně nadutý.“ Když jsem se nad tím ale hlouběji zamyslel, uvědomil jsem si, že z jeho úspěchu vůbec nemám radost. Místo toho jsem cítil zášť a dokonce závist. Jak v sobě mohu chovat tak silnou závist? Hluboce jsem se za to zastyděl a řekl jsem si, že se jí musím zbavit.

Jednoho dne v roce 2017 Niu nečekaně zazvonil u mých dveří. Byl celý rudý a zadrhával se, když vysvětloval důvod své návštěvy. Přinesl pro mého syna obrazovou publikaci o sobě a dvě cenná kaligrafická díla. Požádal mě, abych mu je předal. Jakmile to dořekl, otočil se a odešel. Jeho spěšný odchod mě naprosto zaskočil, ale vzápětí mi došlo, že ty dárky nejsou pro mého syna – ve skutečnosti se mi takto přišel omluvit. Uvědomil jsem si, že po všech těch letech možná přehodnotil svůj postoj a něco pochopil. Kolik odhodlání a odvahy ho asi stálo, aby dnes přišel až ke mně domů… Bylo to vlastně velmi obdivuhodné.

Když jsem o tom uvažoval, došlo mi, jak těžký život Niu ve skutečnosti měl. Obzvlášť když se jen kvůli tomu, aby mi pomohl v mé kultivaci, ocitl v tak nepříjemném postavení a musel snášet tolik kritiky. Popravdě bych mu měl spíše poděkovat. I on je pro mě důležitou bytostí, s níž mám hluboký předurčený vztah. V tu chvíli se veškerá má zášť rozplynula a myslel jsem už jen na to, že i on si zaslouží být zachráněn Dafa. Měl jsem za ním a jeho ženou rovnou zajít a objasnit jim pravdu. Protože však už tehdy patřil k oblíbencům KS Číny, rozhodl jsem se ještě počkat a být opatrný. Upřímně řečeno, stále jsem v sobě měl strach.

Na začátku roku 2025 jsem šel navštívit jednoho známého do bytového domu. Právě jsem vyťukával kód u zabezpečeného vchodu, když tu Niu náhle otevřel dveře. Jakmile mě spatřil, radostně zvolal: „Šéfe, to jste vy! Bydlím hned v prvním patře, pojďte dál!“ Okamžitě jsem pochopil, že toto zdánlivě náhodné setkání důmyslně uspořádal Mistr.

Manželé z mé návštěvy projevovali obrovskou radost. Věděli, že jsem jim odpustil, a hned mi uvařili čaj a nabídli ovoce. Sotva jsme se posadili, Niu prohlásil: „Za těch posledních dvacet let jste si tolik vytrpěl! Za to všechno může ten starý darebák Jiang Zemin.“ (Jiang Zemin byl bývalý vůdce KS Číny, který v roce 1999 rozpoutal pronásledování Falun Dafa.)

Než jsem stačil cokoliv namítnout, začal na Jiang Zemina chrlit nadávky. Nazýval ho „ropuším démonem“, „velkým zrádcem“ a „zaprodancem národa“. Rozhořčeně pokračoval: „Jen se podívejte, co s touhle zemí provedl! I po smrti ho všude vychvalují, tvrdí o něm, na co všechno byl odborník, a dokonce ho označují za vojenského stratéga! Sloužil on vůbec někdy v armádě? Uměl by vůbec vystřelit?“

Odpověděl jsem: „Jeho zdaleka největším zločinem bylo pronásledování Falun Dafa.“

Niu odvětil: „To je mi jasné. Ostatní členové stálého výboru politbyra tehdy s potlačováním vůbec nesouhlasili.“ Zdálo se, že má velmi dobrý přehled. V tu chvíli mi došlo, proč se mi před lety přišel omluvit: pravděpodobně četl Devět komentářů ke komunistické straně nebo se dozvěděl pravdu o pronásledování.

Když jsem jim dovyprávěl o pokojném apelu z 25. dubna a zinscenovaném podvodu se sebeupálením, ukázal jsem jim fotografii „Kamene se skrytými znaky“. Niu si přečetl slova „Komunistická strana Číny zanikne“ a řekl: „To je vůle Nebes!“ Následně jsem jim pomohl vystoupit z organizací KS Číny a daroval jim amulety s informacemi o Falun Dafa.

Niu mě doprovodil ještě pěkný kus cesty od vchodu do domu. Více než dvacet let trvající zášť se definitivně rozplynula a nám oběma se nesmírně ulevilo.

Sám jsem se vydal na návštěvu

Před odchodem do důchodu jsem na svém pracovišti předsedal komisi pro posuzování odborné kvalifikace. Při jednom z hlasování jsme neschválili zařazení učitelky Liang z přidružené střední školy do vyššího kvalifikačního stupně, přestože na něj měla plný nárok. Hořce plakala a dokonce podala stížnost disciplinární komisi. Od té doby se mnou úplně přestala mluvit. Jako předseda komise jsem dobře věděl, že výsledek hlasování byl nespravedlivý a měl by být přezkoumán. Bál jsem se však, že by to uškodilo mému známému, a tak jsem to nechal být. Když jsem později uvažoval o tom, jaké nepříznivé následky to pro Liang přineslo, hluboce jsem se styděl. Nejenže nepřišla k zaslouženému zvýšení platu, ale navíc ztratila tvář před kolegy, studenty i vlastní rodinou. Na pracovišti ji přitom všichni znali jako nesmírně skromného člověka. Dlouhá léta mě tížily těžké výčitky svědomí za to, jak hrozně jsem jí ublížil.

Když jsem byl pronásledován, Liang sice nedávala najevo žádnou škodolibost, ale okatě mě přehlížela. Bylo mi jasné, že pokud si nezískám její odpuštění, bude pro ni velmi obtížné přijmout ode mě pravdu o Dafa. Neustále jsem proto hledal vhodnou příležitost, abych se jí upřímně omluvil. Kdykoli jsem ji však potkal s jejím manželem, on se mnou sice zdvořile prohodil pár slov, ale ona se buď otočila zády, nebo rovnou odešla. Má omluva se tak donekonečna odkládala.

Uvědomil jsem si, jak při mně Mistr neustále stojí, chrání mě a řeší nespočet mých dluhů z minulých životů. Aby mi pomohl urovnat ony dva výše zmíněné konflikty, které mě trápily v tomto životě, uspořádal vše naprosto dokonale – přivedl mě až k jejich dveřím, abychom se mohli smířit. Tolik toho pro mě udělal. Zařekl jsem se, že tentokrát Mistrovi už nebudu přidělávat další starosti. Nebudu pasivně čekat, až mě znovu přivede k něčím dveřím. Musím opustit své lidské představy a jít se Liang upřímně a otevřeně omluvit sám.

Jednoho dne na začátku letošního léta jsem se tedy vydal k Liang domů. V domě nebyl výtah, a tak jsem se jen přidržoval zábradlí a těžce vystoupal schod po schodu až do sedmého patra. Pak jsem zaklepal na dveře.

Otevřela mi Liang. Jakmile mě spatřila, chladně se zeptala: „Koho tu hledáte?“ Usmál jsem se a odvětil: „Přece vás!“

„Co chcete?“ vyštěkla. „Omluvit se,“ odpověděl jsem pokorně.

Její manžel zaslechl můj hlas a rychle mě pozval dál.

Když jsme se posadili, otevřel jsem téma staré třicet let – to, jak jsem jí ublížil při posuzování jejího kvalifikačního postupu. S plnou vážností jsem se jí omluvil a poprosil ji o odpuštění. Viditelně ji to rozrušilo a přivedlo do rozpaků. „Ach, vždyť se to stalo už před třiceti lety, a vás to stále tak tíží… Vlastně to byla moje vina,“ hlesla.

Vzápětí dodala: „Abych byla upřímná, tehdy jsem vám to sice trochu zazlívala, ale nikdy jsem k vám necítila nenávist. Dobře vím, že vy jste mi ublížit nechtěl. Chtěl mi ublížit [tehdejší bývalý nadřízený].“

Překvapeně jsem se na ni podíval a ona mi začala vyprávět o dávných sporech, které měla s oním vedoucím a jeho rodinou před více než čtyřiceti lety, kdy nastoupila do podniku a bydleli hned vedle sebe v činžovním domě. „Aby se mi pomstil, schválně před hodnocením obcházel členy komise a ovlivňoval je,“ vysvětlila. „Dnes už je ale po smrti a já vůči němu žádnou zášť nechovám.“

Odvětil jsem: „Jako předseda hodnoticí komise jsem tehdy jednal ze zcela sobeckých pohnutek a dovolil jsem, aby se vám stala taková křivda. Nesu za to plnou odpovědnost.“

„Měl jste jen jeden hlas a ostatní členy komise jste nijak ovlivnit nemohl,“ usmála se smířlivě a dodala: „Nechte to už být, nevracejme se k tomu.“

Když mi takto odpustila, spadla mi z ramen nesmírná tíha. Oba manželé se na mě s úlevou usmívali.

Využil jsem chvíle a řekl: „Dnes vám chci ale povědět ještě něco mnohem důležitějšího…“

„A co to je?“ zeptali se dychtivě.

„Něco, co se týká vašeho osudu,“ odpověděl jsem vážně. Následně jsem jim objasnil pravdu o Falun Dafa a vysvětlil, proč je tolik důležité vystoupit z KS Číny. Byli nesmírně vnímaví, s radostí souhlasili s výstupem z organizací KS Číny a vděčně přijali amulety Falun Dafa.

Když jsem odcházel, opakovaně mi děkovali. Jako praktikující Falun Dafa cítím za tento výsledek nesmírný vděk. Plně rozumím jejich pocitům i myšlenkám. Bývalý nadřízený, kterému už táhne na osmdesát, za nimi přišel, aby se upřímně omluvil za třicet let starou křivdu a zároveň jim přinesl zprávu o spáse.

V tomto článku jsem chtěl sdílet, jak se mi podařilo urovnat staré křivdy a objasnit lidem pravdu. Od chvíle, kdy jsem omylem zaklepal na nesprávné dveře, přes pozvání k návštěvě až po mé pevné rozhodnutí jít se omluvit sám – to vše byl proces kultivace mého charakteru. Má osobní zkušenost a zlepšení v kultivaci odrážejí mé pochopení Mistrova učení a hlubokou vděčnost za Jeho soucitná uspořádání.

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na Minghui.org)