Policista poznal pravdu a pomohl mi při snaze o propuštění mé nezákonně vězněné manželky

(Minghui.org) Na jaře roku 1998 začala moje manželka praktikovat Falun Dafa a přibližně během týdne se výrazně změnila. Přestala si denně stěžovat na bolesti způsobené revmatismem a zcela se změnila i její nálada – byla stále veselá. Z její tváře zmizel smutek, který ji kvůli nemoci provázel, a náš domov se znovu naplnil dlouho postrádanou radostí.

Tyto změny mě překvapovaly a nedokázal jsem si je vysvětlit. Jednoho rána jsem se za ní vydal na náměstí, kde jsem uviděl skupinu lidí meditujících za doprovodu melodické hudby. V tu chvíli jsem pocítil hluboký klid a úlevu. Nedaleko jedna starší žena vysvětlovala ostatním charakteristiky Falun Dafa. Naslouchal jsem jí a cítil, že se tato praxe liší od jiných forem qigongu.

Právě tehdy k ní někdo přistoupil, aby si koupil knihu. Viděl jsem, že se jmenuje Zhuan Falun, a také jsem si jeden výtisk koupil. Brzy jsem si uvědomil, že to není obyčejná kniha. Okamžitě mě uchvátila a mnohé se mi náhle vyjasnilo. Každá věta pojednávala o spravedlivých principech a učila člověka být dobrým; každé slovo hluboce promlouvalo k mému srdci. Od té chvíle jsem se vydal cestou kultivace v Dafa.

Zatčení mé manželky

Na jaře roku 2006 byla manželka zatčena. Vrátil jsem se z jiného města, abych jí pomohl na svobodu, a všemožně jsem se snažil zjistit, kde ji drží. Rozhodl jsem se odjet do Pekingu a domáhat se spravedlnosti. Po příjezdu jsem s davem dalších žadatelů prošel branami úřadu pro vyřizování petic v Zhongnanhai. V tu chvíli jsem měl pocit, jako bych vstoupil do pekla. Cítil jsem napětí v pokožce hlavy, vlasy se mi zježily a neviditelný tlak mi téměř znemožňoval dýchat. Připadal jsem si, jako bych se dusil.

Vzchopil jsem se a pomyslel si: „Proč jsem sem vlastně přišel? Jsem praktikující Falun Dafa, moje manželka je nezákonně zadržována a já musím objasnit pravdu. Jen pravda jí může pomoci vrátit se domů.“

Odpoledne přijel velký autobus. Úředníci zaregistrovali ty z nás, kteří se nedostali na řadu, vyfotografovali nás, nahnali do autobusu a odvezli na odlehlé místo, kde nás vysadili. Tak skončila má první cesta do Pekingu s peticí. Přestože jsem nedostal příležitost objasnit úředníkům pravdu o Dafa, největším přínosem pro mě bylo, že jsem se zbavil strachu.

Po návratu z Pekingu jsem pokračoval ve studiu Fa, díval se do sebe a hledal svá připoutání. Zanedlouho jsem se vlakem vydal do Pekingu podruhé. Tentokrát jsem nešel na petiční úřad, ale přímo na náměstí Nebeského klidu. Spalující letní slunce proměnilo náměstí v obrovskou pec.

Zeptal jsem se ženy prodávající suvenýry, kde mohu podat stížnost. Chtěla vědět, o co jde, a tak jsem jí řekl: „Moje manželka byla zatčena za praktikování Falun Dafa. Je to dobrý člověk. Přišel jsem se domáhat spravedlnosti.“ Žena poté přivolala policistu, který na náměstí hlídkoval.

Policista mi prohledal tašku a našel trička s nápisy „Falun Dafa je dobrý!“ a „Vystupte ze strany, abyste zůstali v bezpečí!“ i knihy Falun Dafa. Odvedl mě k dodávce, nechal mě zvednout tričko a knihy Falun Dafa a vyfotografoval mě.

Fotografovalo mě také několik reportérů. Řekl jsem jim: „Jsem tady, protože Úřad 610 v našem okrese zatkl dobré lidi, kteří praktikují Falun Dafa, a drží je ve vazbě, aniž jejich rodinám sdělil, kde jsou. Nemohu najít svou manželku, a proto jsem sem přišel požadovat, aby ji vláda propustila a podala mi vysvětlení.“

Službu konající seržant jedná správně

Odvezli mě na policejní stanici Qianmen. Službu konající seržant, který měl zřejmě celou záležitost na starosti, mi řekl: „Musel jste mít nějaký důvod, proč jste tyto věci přinesl na náměstí Nebeského klidu, že?“

Odpověděl jsem: „Chtěl jsem se jen zeptat vlády, proč zatýká dobré lidi. Moje manželka je příkladná učitelka. Třicet let se věnuje výuce, podporuje svého manžela, vychovává naše děti a stará se o naše staré rodiče. Byla zatčena jen proto, že praktikuje Falun Dafa, aby si zlepšila zdraví a stala se lepším člověkem. Co udělala špatně? Kde ji teď drží? Je živá, nebo mrtvá? Vůbec nic nevím. Řekněte mi, co má manžel v takové situaci dělat?“

Řekl: „Když sem přijdete sám podat petici, mnoho tím nezměníte ani nevzbudíte velkou pozornost. Neběháte jen zbytečně sem a tam?“

„Jak by má cesta mohla být zbytečná? Přijel jsem právě proto, abych předložil fakta a dal lidem vědět, že Falun Dafa je dobrý! Pokud pochopíte pravdu a uvědomíte si, že Falun Dafa je dobrý a že praktikující Dafa jsou dobří lidé, a přestanete se podílet na pronásledování, pak má cesta stála za to. Nepřijel jsem nadarmo!“

V tu chvíli náhle sklonil hlavu ke stolu. Dlouho trvalo, než ji znovu zvedl. V očích měl slzy. I já jsem byl hluboce dojatý. Možná se ho mé upřímné myšlenky dotkly a probudily jeho svědomí. Pocítil jsem nesmírnou vděčnost za Mistrovo požehnání a po tvářích mi stékaly slzy. Má cesta nebyla marná. Jedna bytost se probudila a pochopila pravdu o Dafa. Už jen kvůli tomu mělo smysl přijet!

Potom zvedl telefon a zavolal do provinčního Úřadu 610, aby se zeptal na mou manželku. Když mu odpověděli, že o takové osobě nemají žádný záznam, rozhněval se a zavolal do kanceláře guvernéra: „Co to ti lidé z Úřadu 610 dělají? Někoho zatknou, ale nedokážou ani zjistit, kde je. Co se to děje? Její manžel přijel na náměstí Nebeského klidu a požaduje její propuštění. Musíte ji okamžitě najít a neprodleně se mu ozvat!“

Když zavěsil, ujistil mě: „Brzy se nám ozvou, nedělejte si starosti. Protože jste přišel sám a nenarušil veřejný pořádek, vystavím vám dokument, podle něhož nebudete potrestán. Můžete si ho vzít a jít domů.“

Krátce nato zjistil, že manželku drží v provinčním táboře nucených prací. Kontaktoval pak pracovníka styčného zastoupení naší provincie v Pekingu a zařídil mi ubytování v jejich penzionu. Následující den pro mě oddělení veřejné bezpečnosti mého pracoviště vyslalo vozidlo, které mě odvezlo z Pekingu zpět.

Po mém návratu bylo vedení oddělení veřejné bezpečnosti na mém pracovišti kvůli mé cestě do Pekingu s peticí napomenuto vyššími orgány. Začali proto na mě tlačit, abych podepsal písemný slib. Zeptal jsem se: „Co mám slíbit? Že přestanu být dobrým člověkem a stanu se špatným?“

Poté, co jsem jim důkladně objasnil pravdu o Dafa a předložil dokument od policisty z náměstí Nebeského klidu, který pravdu pochopil a potvrdil, že nemám být potrestán, proti mně už nic nepodnikli. Dovolili mi vrátit se k běžným pracovním povinnostem. Manželka nebyla po celou dobu věznění v táboře nucených prací vystavena fyzickému týrání.

Po návratu z Pekingu jsem očekával, že v práci ponesu následky za potíže, které jsem způsobil. Myslel jsem si, že na mě určitě tvrdě došlápnou. K mému překvapení mě však nadřízení ani kolegové nekárali. Jejich úcta ke mně dokonce výrazně vzrostla.

Mnozí mi s obdivem ukazovali zdvižený palec: „Ten má opravdu odvahu, zaslouží si úctu!“ „Kdo jiný by dnes tolik riskoval, postavil se za spravedlnost a jel až do Pekingu bojovat za práva své manželky?“ „To je úžasné! Opravdový muž.“ Některé kolegyně dokonce říkaly: „Když si hledáte manžela, muž jako on je ideální volba. Takoví muži jsou ale nesmírně vzácní. Sotva byste našly dalšího takového.“

Protože svým nadřízeným pravidelně objasňuji pravdu o této praxi, Dafa velmi podporují. Někteří z nich i někteří kolegové četli Zhuan Falun. Když poznali pravdu, sami z toho měli v různých ohledech prospěch a tiše mě chránili. Když se mě někdy pracovníci Úřadu 610 nebo oddělení veřejné bezpečnosti pokoušeli obtěžovat telefonáty, moji nadřízení je odmítali.

Když se ohlížím za sedmadvaceti lety své kultivační cesty plné zkoušek a soužení, vím, že Mistr každý můj krok vpřed pečlivě uspořádal, posiloval mě, pomáhal mi k pochopení a chránil mě. Tento učedník se s úctou klaní Mistru Li!