Moje proměna z běžného člověka v praktikujícího Falun Dafa

(Minghui.org)

1. Jak jsem se stal kultivujícím

Jsem závodní cyklista. Dne 20. července 2024 jsem se při tréninku čelně srazil s protijedoucím nákladním autem. Náraz mě odmrštil dozadu na svodidla s obnaženou ocelovou výztuží. Každá z těchto okolností mohla sama o sobě skončit smrtí, přesto jsem přežil. Kromě poranění obličeje jsem utrpěl kolaps plíce, silné krvácení do hrudní dutiny a tržné poranění jater čtvrtého stupně.

Přestože obvykle trénuji sám, toho dne jsem pozval kamaráda, aby jel se mnou. Díky této šťastné okolnosti se mi dostalo rychlé lékařské pomoci, ačkoli jsme byli na venkovské cestě bez značení. Mistr Li mě chránil už předtím, než jsem začal praktikovat Falun Dafa.

Urychleně mě převezli do Křesťanské nemocnice v Pingtungu. Protože tam neměli vybavení potřebné k ošetření mých zranění, okamžitě mě přemístili do Všeobecné nemocnice pro veterány v Kaohsiungu, kde mi poskytli neodkladnou péči. Po stabilizaci stavu jsem strávil tři dny na jednotce intenzivní péče.

Potom mě přeložili na běžné oddělení, kde jsem zjistil, že jsem úplně bez sil. Jako závodní sportovec jsem měl před nehodou vynikající kondici. Po nehodě mě však zcela vyčerpalo i těch několik kroků na toaletu.

Krátce před nehodou jsem začal cvičit Falun Dafa, ale Zhuan Falun jsem ještě nečetl. V nemocnici mi otec přinesl jeden výtisk. Když jsem dočetl první přednášku, následujícího dne jsem cítil, že se mi výrazně vrátily síly. Během deseti dní na běžném oddělení jsem celou knihu přečetl třikrát. Také jsem cvičil, přestože jsem měl v hrudníku zavedený drén a každý pohyb mi působil prudkou bolest. Když mě následujícího dne přišel lékař zkontrolovat, zjistil, že odváděná tekutina je překvapivě čirá, a povolil vyjmutí hrudního drénu.

Lékaři se původně domnívali, že závažné tržné rány v obličeji budou vyžadovat rekonstrukční operaci. Nečekaně se však zahojily tak dobře, že po sejmutí obvazů lékaři rozhodli, že žádná operace není potřeba.

Den po propuštění jsem si doma připravil cyklistický trenažér a znovu začal trénovat. Při následné kontrole lékaři nad mým rychlým zotavením žasli.

Za normálních okolností trpí pacienti s roztržením jater dlouhodobou silnou únavou, která jakýkoli trénink zcela znemožňuje. Já jsem však dokázal znovu začít trénovat už v den návratu z nemocnice.

Bylo neuvěřitelné, že jsem se pouhé dva a půl měsíce po propuštění mohl postavit na start závodu. Radost z druhé šance v životě mi dodávala sílu a podařilo se mi získat druhé místo. Ostatní cyklisté považovali mé zotavení za skutečný zázrak.

2. Zbavování se závisti a soutěživosti po zahájení kultivace v Dafa

Než jsem začal praktikovat Falun Dafa, byl jsem soutěživý a neustále záviděl ostatním cyklistům. Kdykoli závod vyhráli lidé, kteří při tréninku podávali jen průměrné výkony, pociťoval jsem silnou nespravedlnost. Jejich úspěch ve mně probouzel prudkou závist. Mé pocity se však změnily, když jsem si v knize Zhuan Falun přečetl část o závisti:

„...možná si myslíte, že jste schopni dělat všechno, ale není to ve vašem osudu. Tamhleten člověk je k ničemu, ale jeho osudem to je, a tak bude vedoucí.“ (Přednáška sedmá, Zhuan Falun)

Negativní pocity, které jsem v sobě choval, rychle zmizely.

Dříve mě pohled na přirozeně nadané sportovce frustroval. Tvrdě jsem trénoval a nechápal, proč ostatní dosahují stejné úrovně téměř bez námahy. Od chvíle, kdy praktikuji Falun Dafa, se však postupně zbavuji pocitu nespravedlnosti a přestávám se porovnávat s druhými.

Na vítězství mi tolik záleželo, že jsem před závody kvůli přílišné nervozitě nemohl spát. Tlak na výhru způsoboval, že jsem byl ztuhlý a napjatý a podával špatné výkony. Po zahájení praxe Falun Dafa jsem přestal tolik lpět na vítězství a porážce. Před závody už neprožívám úzkost ani nespavost. Nový přístup mi umožňuje zachovat klid a pružněji reagovat. Díky tomu dokážu naplno využít své schopnosti a soustavně dosahuji výborných výsledků.

3. Změna přístupu k rodině

Dříve jsem při komunikaci s rodinou neměl trpělivost. Byl jsem přesvědčený, že můj způsob uvažování je nejlepší, a v mém přísném tónu se projevovala touha druhé ovládat. Kdykoli členové rodiny nejednali podle mých očekávání nebo se mi nelíbily některé jejich zvyky, zasahoval jsem, hádal se, nebo dokonce vyjadřoval nespokojenost hněvem a podrážděností. Nic jsem tím nevyřešil, jen jsem doma ještě zhoršoval nepříjemnou atmosféru.

Díky kultivaci jsem postupně pochopil, že „...každý má svůj vlastní osud!“ (Přednáška pátá, Zhuan Falun). Každý musí kráčet svou vlastní cestou a čelit určitým životním soužením. Není správné vnucovat druhým svou vůli, natož jim určovat, jaká rozhodnutí mají dělat.

Jakmile se mé uvažování začalo měnit, postupně se zklidňovala i má netrpělivá povaha. Když se dnes něco nevyvíjí podle mých představ, nenechám už své jednání ovládat emocemi a neříkám zraňující poznámky. Místo toho ustoupím o krok zpět a na několik vteřin se zastavím. Namísto kritiky plné emocí se snažím mluvit mírně a dávat najevo ohleduplnost a zájem.

Tato proměna probíhala tak postupně, že jsem si jí ani nevšiml. Až jednoho dne se mě otec zeptal: „Nemyslíš, že se tvůj přístup k nám a způsob, jakým s námi jednáš, hodně změnil?“ Teprve tehdy jsem si uvědomil, o kolik se můj charakter zlepšil.

4. Vliv kultivace na vedení týmu a vztahy s týmovými kolegy

Jsem členem cyklistického týmu. Dříve jsem se řídil mylným přesvědčením, že „přísný učitel vychovává výborné žáky“. Namluvil jsem si, že pouze zcela přímá a přísná kritika přiměje ostatní, aby se postavili vlastním nedostatkům. Proto jsem se k týmovým kolegům choval tvrdě.

Přestože jsem měl dobré úmysly, má silná touha pomoci kolegům vyhnout se chybám a zlepšit společné výsledky vedla k tomu, že jsem byl neústupný. Při rozborech po závodech jsem mluvil netrpělivě a povýšeně a vyžadoval, aby všichni přesně dodržovali mé pokyny. Tento útočný přístup se mi podle očekávání vymstil. I když byla má analýza přesná a argumenty správné, kolegové se vůči mně uzavřeli a jednoduše mě ignorovali. Místo abych pomohl zlepšit výkony, vytvářel jsem při pozávodních debatách napjatou atmosféru a naše vztahy byly nepříjemné a křečovité.

Když jsem začal kultivovat Falun Dafa, postupně jsem se zbavoval touhy dokazovat své schopnosti a ovládat situaci. Zmírnil jsem svůj přístup a začal s kolegy jednat ohleduplněji a vřelejším tónem. Tak jsem dosáhl výsledků, které mi dřívější postupy nikdy nepřinesly.

V jednom závodě jsem získal první místo a dva další členové týmu skončili třetí a šestý. Kolega, který dojel šestý, za mnou potom přišel frustrovaný a skleslý. Stěžoval si: „Trénujeme společně a sílu i kondici máme skoro stejnou. Proč je tedy mezi našimi závodními výsledky tak velký rozdíl?“

Před zahájením kultivace v Dafa bych na něj nejspíš bez obalu vyjel: „Vždyť máš při tom svém posedu obrovský odpor vzduchu! Nedotáhl jsi spoustu drobností a nepoužil ani správné vybavení. Není snad jasné, proč jsi prohrál? Přemýšlel jsi vůbec, jestli si se svou omezenou výdrží můžeš dovolit tolik plýtvat energií? Nebo jsi jen podcenil soupeře?“ Takové tvrdé znevážení jeho úsilí a odhodlání by ho zranilo. Odtáhl by se ode mě, i kdyby v hloubi duše věděl, že to myslím dobře a chci mu pomoci.

Tentokrát jsem místo kritiky usedl vedle něj a trpělivě s ním prošel celý závod. Při rozboru jsem vysvětlil, že jsem nespoléhal jen na sílu, ale předem si rozvrhl tempo podle profilu trati. Objasnil jsem také, jak může vhodně zvolený posed snížit odpor vzduchu a šetřit energii, zejména na rovných a hladkých úsecích.

Zpočátku se trochu bránil a váhal. Možná byl přesvědčený, že jeho postup je nejlepší, protože stejné techniky používal tak dlouho.

Už jsem neměl potřebu v této debatě „zvítězit“ a donutit ho, aby mé připomínky přijal. Upozornil jsem ho na několik důležitých detailů posedu, které by mohl zlepšit, a potom ho lehce poškádlil: „Vůbec nevadí, jestli nechceš nic měnit. Jen to znamená, že tě budu porážet i v dalších závodech.“

Můj humor a upřímnost ho na okamžik zaskočily. Jakmile si uvědomil, že mu skutečně chci pomoci zlepšit se, obranný výraz v jeho očích zmizel. Rychle odpověděl: „Změním to! Změním to! Hned jak se vrátíme, pustím se do toho!“

Tato událost na mě hluboce zapůsobila. Dříve jsem věřil, že jedině tvrdý přístup a nemilosrdná kritika dokážou člověka přesvědčit ke změně. Můj někdejší postup by kolegovi nepomohl zlepšit se a ještě by zhoršil morálku týmu.

Díky kultivaci jsem však pochopil, jak důležité je zbavovat se soutěživosti a útočnosti. Když místo toho jednáme s lidmi kolem sebe laskavě a ohleduplně, získají naše slova skutečnou sílu. Mohou se dotknout lidských srdcí a podnítit změnu k lepšímu, aniž by někomu ublížila.

Nedávno jsem se přihlásil k navazujícímu studiu na šesti různých univerzitách. Z několika prvních odpovědí jsem se dozvěděl, že mě nepřijali. Před zahájením kultivace by mě takový neúspěch naplnil sklíčeností a úzkostí. Díky kultivaci v Dafa však mé srdce zůstalo překvapivě klidné.

Mistr řekl:

„My necháváme věcem přirozený vývoj. Když je něco vaše, nikdo vám to nevezme. A když něco vaše není, nepodaří se vám to získat, i když o to budete bojovat.“ (Přednáška sedmá, Zhuan Falun)

Když Národní univerzita vědy a technologií Yunlin (YunTech) zveřejnila výsledky přijímacího řízení, zjistil jsem, že mě přijali, a dokonce jsem se umístil jako první mezi všemi přijatými uchazeči. Pochopil jsem, že to není náhoda, ale Mistrovo uspořádání, abych se na YunTech kultivoval a šířil učení Falun Dafa.

První místo pro mě znamená důležité poslání a odpovědnost. Během následujících dvou let magisterského studia si budu tohoto prostředí vážit, dobře se kultivovat a potvrzovat Fa na cestě, kterou mi Mistr Li uspořádal.

(Předneseno na Taiwanské konferenci Fa v roce 2026)