Čínská Fahui | Můj život je díky Dafa nádherný

(Minghui.org) Zdravím Mistra! Zdravím všechny spolupraktikující!

Když jsem na stránkách Minghui.org uviděl výzvu k zasílání příspěvků na 23. Čínskou Fahui, pocítil jsem velké nadšení a radost. Rád bych vám vyprávěl, jak jsem začal kultivovat, a podělil se o některé své kultivační zkušenosti. Doufám, že se budu moci učit od ostatních praktikujících, abychom všichni společně pilně postupovali v kultivaci.

Rozhodnutí začít kultivovat

Moji prarodiče, maminka i rodina mé třetí tety praktikují Falun Dafa. Jako dítě jsem je často vídal společně studovat Fa, cvičit a vysílat spravedlivé myšlenky. Maminka mě a mou mladší sestru často brala do univerzitního kampusu, abychom tam rozdávali materiály o Falun Dafa. Cestou do mateřské školy nám také často přednášela úryvek z Mistrova učení:

„Studuj Fa a získej Fa,
Zaměř se na to,
jak studuješ a kultivuješ,
Nechť každá věc
dle Fa je poměřována.
Jen tehdy a jen tak
to skutečně kultivace je.“
(„Pevná kultivace“, Hong Yin).

Se sestrou jsme se ho tak přirozeně naučili nazpaměť. Ve školce jsem často říkal: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Také moji prarodiče objasňovali učitelkám v mateřské škole pravdu o Falun Dafa.

Jako dítě jsem si však velmi rád hrál a měl jsem mnoho špatných návyků. Byl jsem například netrpělivý a velmi soutěživý. Když mi bylo deset let, nejmladší teta vezla mě, mou druhou tetu a bratrance autem k prarodičům. Protože bratranec po zaparkování obvykle otevíral dveře jako první, nechtěl jsem se od něj nechat předběhnout. Ještě než auto úplně zastavilo, spěchal jsem otevřít dveře. Nejmladší tetu to velmi rozzlobilo. Ostře mě napomenula a natáhla se ke dveřím, aby mě ukáznila. Měl jsem pocit, že na mě byla zbytečně přísná, a tak jsem po ní ve vzteku hodil láhev bylinného čaje, kterou jsem držel.

Najednou jsem nemohl dýchat. Nejmladší teta se po tom, co jsem po ní hodil láhev, rozčílila ještě víc. Popadla mě a táhla směrem k domu prarodičů. Právě když jsme dorazili k budově, potkali jsme maminku. Když viděla, v jakém jsem stavu, začala opakovat: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré,“ a vynesla mě do bytu prarodičů. Všichni dospělí byli mým stavem vyděšeni a nejmladší teta, která mezitím také dostala strach, navrhla, abychom jeli do nemocnice.

Prarodiče požádali Mistra, aby mě zachránil. Cestou do nemocnice jsme s maminkou stále opakovali: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ V tu chvíli mi přišla na mysl myšlenka: „Mistře, prosím, zachraňte mě! Jestli se uzdravím, určitě budu praktikovat Falun Dafa.“

Usnul jsem. Když jsem se probudil, bylo mi už úplně dobře. Dojeli jsme ke vchodu do nemocnice, ale místo abychom vešli dovnitř, otočili jsme se a vrátili se domů.

Začínám praktikovat

Po této zkušenosti jsem se rozhodl Falun Dafa skutečně praktikovat a požádal jsem maminku, aby mě naučila cvičení. Když jsem poprvé meditoval, vydržel jsem sedět v lotosové pozici 59 minut, přestože mě to velmi bolelo. Pak mi ale jedna noha sklouzla dolů. Byl jsem tak zklamaný, že jsem se rozplakal. Podruhé se stalo totéž a znovu jsem plakal. Až napotřetí se mi to konečně podařilo! Měl jsem obrovskou radost a rozhodl jsem se každý den provádět všech pět cvičení.

Učil jsem se od svých příbuzných, kteří praktikovali, a porovnával s nimi své jednání. Třetí teta, která je také praktikující, mě povzbuzovala, abych se nazpaměť naučil O Dafa a Hong Yin. Když jsem četl Zhuan Falun, pomáhala mi s čínskými znaky, které jsem neznal. S prarodiči jsem dělal tři věci a s bratrancem jsme se učili nazpaměť Hong Yin a vzájemně si kontrolovali, jak umíme přednášet Fa. Můj život se stal šťastným a naplněným pozitivní energií.

Na základní škole

Když jsem začal praktikovat, první věcí, kterou jsem každý den po návratu ze školy udělal, bylo vypracování domácích úkolů. Vždy jsem se je snažil dokončit co nejrychleji, abych měl více času na studium Fa a cvičení. Také jsem dbal na to, abych včas vysílal spravedlivé myšlenky. Pokud učitel protáhl vyučování a nechal nás ve škole déle, spěchal jsem domů, abych nezmeškal stanovený čas vysílání spravedlivých myšlenek.

Každé ráno se probouzím přesně v šest hodin, abych vysílal spravedlivé myšlenky. Nepotřebuji ani budík. Jednoduše se probudím přesně ve chvíli, kdy mám začít. Věřím, že mi Mistr pomáhá, abych se mohl vysílání spravedlivých myšlenek účastnit vždy včas. Potom začnu cvičit.

Když přijdu do školy, okamžitě odevzdám domácí úkoly. Při písemných zkouškách na sebe kladu přísné nároky. Nikdy nenahlížím do práce nikoho jiného a vždy píšu samostatně, bez ohledu na to, zda znám správné odpovědi. Také jsem začal rád pomáhat druhým. Často se například sám nabídnu, že spolužákům, kteří mají potíže s matematikou, vysvětlím příklady. Kdykoli někdo ve škole potřebuje pomoc, ať už se službou ve třídě, úklidem nebo vyřízením nějaké pochůzky, vždy ochotně pomohu. Z malého chlapce, který zanedbával domácí úkoly, podváděl při písemkách a neměl úctu k učitelům ani starším lidem, už nic nezbylo.

Překonávání překážek při objasňování pravdy spolužákům

Každou volnou chvíli jsem využíval k činnostem souvisejícím s Dafa. Cestou do školy, o přestávkách i při návratu domů jsem si v duchu přednášel Fa. Také jsem vyhledával každou příležitost k záchraně lidí. Jednoho dne bolela spolužáka Alberta hlava. Řekl jsem mu: „Opakuj si ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘ a bude ti lépe.“ Udělal to a bolest hlavy mu skutečně ustoupila. Měl z toho velkou radost. Také jsem mu řekl: „Nenos rudý šátek. Mladí pionýři nejsou dobrá organizace. Měl bys z ní vystoupit.“ Souhlasil.

Toho odpoledne jsem si s radostí vložil do školní tašky výtisk knihy Zhuan Falun a několik amuletů s informacemi o Dafa. Když jsem dorazil do školy, některé z těchto amuletů jsem rozdal spolužákům. Třídní učitelka si mě zavolala do kabinetu. Dostal jsem strach a tušil jsem, že se stane něco nepříjemného.

Zeptala se: „Praktikuje někdo z tvé rodiny nebo někdo, koho znáš, Falun Dafa?“ Důvěřoval jsem jí, a tak jsem jí řekl pravdu. V té době jsem ještě neměl zkušenosti s objasňováním pravdy a neuvědomoval jsem si, že za pokračujícího pronásledování bych neměl prozrazovat totožnost ostatních praktikujících. Naivně jsem si myslel, že tím, že jí to řeknu, objasňuji pravdu. Rozhodla se kontaktovat mé rodiče. Otec mi ze strachu zakázal praktikovat Falun Dafa. Učitelka se obrátila také na manžela mé tety. Když se o tom dozvěděl, řekl to otci a ten mi zakázal ve škole mluvit o Dafa.

Na druhém stupni školy

Když jsem nastoupil na druhý stupeň školy, pevně jsem si připomínal, že mým posláním je pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti. Rozhodl jsem se zachránit každý den jednoho člověka, což by za rok představovalo 365 lidí. Čtením Devíti komentářů ke komunistické straně, knihy Konečný cíl komunismu a různých informačních brožur jsem postupně získal dostatek poznatků, které jsem mohl využívat při objasňování pravdy. V prvním ročníku druhého stupně se mi podařilo přesvědčit jednoho žáka páté třídy, aby vystoupil z Mladých pionýrů. S radostí mi poděkoval a já jsem měl také velkou radost.

Večer jsem si po dokončení domácích úkolů někdy našel čas a vydal se na veřejné náměstí zachraňovat lidi. Cestou jsem vysílal spravedlivé myšlenky a žádal Mistra, aby mi přivedl do cesty lidi s předurčeným vztahem a odstranil zlé faktory, které za nimi stály. Obvykle jsem se zaměřoval na studenty přibližně svého věku. Pokud jsem na jednom náměstí nikoho nenašel, vydal jsem se na jiné.

Rozhovor jsem navazoval například při hraní basketbalu s ostatními a postupně jsem ho stočil k Dafa. Mohl jsem jim třeba říct: „Když při písemce narazím na otázku, na kterou neznám odpověď, stačí, když si řeknu ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘, a najednou vím, co napsat.“

Přestože se mi nepodařilo zachránit každý den jednoho člověka, postupně jsem se z někoho, kdo téměř nevěděl, jak objasňovat pravdu, stal člověkem, který se to naučil, a získal jsem při tom mnoho zkušeností. V záchraně lidí jsem udělal výrazný pokrok a velmi mě těší, když vidím vděčnost těch, kteří pochopili pravdu.

Rodiče byli znovu předvoláni do školy

Když jsem nastoupil na střední školu, byl jsem zvolen předsedou třídy. Pilně jsem se učil a při zkouškách jsem dosahoval nejlepších výsledků ve třídě, což u všech vzbuzovalo obdiv.

Ve druhém pololetí prvního ročníku otevřel učitel politické výchovy během hodiny téma náboženství a začal pomlouvat Dafa. Přihlásil jsem se, vstal a prohlásil: „Celý svět ví, že Falun Dafa je dobrý.“ Odhalil jsem zlou povahu Komunistické strany Číny, počínaje Marxovým uctíváním Satana až po dlouhou historii zvěrstev, kterých se strana dopustila od svého uchopení moci. Patřila k nim pozemková reforma, politické kampaně „tří proti“ a „pěti proti“, kampaň proti pravičákům, kulturní revoluce a masakr ze 4. června. Poukázal jsem na to, že komunistická strana připravila o život 80 milionů Číňanů a nyní pronásleduje Falun Dafa.

Moji rodiče byli znovu předvoláni do školy. Požádal jsem otce, aby šel se mnou a společně jsme učitelům objasnili pravdu, ale měl strach a nepřišel. Do kanceláře jsem tedy šel sám. Čekal tam zástupce ředitele a několik vedoucích pracovníků školy. Zástupce ředitele se zeptal: „Proč ses nenechal očkovat?“ a požadoval, abych mu řekl, zda já a moji rodiče praktikujeme Falun Dafa. První otázce se mi podařilo vyhnout pomocí výmluvy a na druhou jsem odmítl odpovědět.

Rozplakal jsem se a řekl: „Proč se ke mně chováte, jako bych byl špatný student nebo výtržník, který se pere?“ Jeden z vedoucích pracovníků mě obvinil z porušování zákona o národní bezpečnosti a zástupce ředitele byl tak rozzuřený, že mě málem fyzicky napadl. Když jsem oznámil, že odstoupím z funkce předsedy třídy, dokonce mě pochválil a uznal, že jsem pro třídu udělal mnoho dobrého. Požádal jsem, abych nemusel chodit na hodiny politické výchovy. Odmítl to, ale já jsem na ně přestal docházet. Celá záležitost skončila, aniž by mi někdo vážně ublížil. Věděl jsem, že mě Mistr opět ochránil.

Později jsem si uvědomil, že moje rozhodnutí nechodit na hodiny politické výchovy bylo sobecké. Tím, že jsem tam nebyl, jsem přišel o příležitost zabránit učiteli v šíření lží a nechal své nevinné spolužáky vystavené této indoktrinaci.

Spolužáci, kteří přede mnou dříve o Dafa mluvili špatně, pak své chování zmírnili a zlé faktory v mém prostředí výrazně zeslábly. Protože jsem se Dafa zastal a Mistr mi pomohl, moje situace se zlepšila. Začal jsem kultivovat ještě pilněji a každý den jsem se ze všech sil snažil dobře dělat tři věci. Můj život byl naplněný a radostný. Když přišel čas přijímacích zkoušek na vysokou školu, byl jsem přijat na veřejnou univerzitu v místě svého bydliště.

Práce na zaplacení univerzitního školného

Přestože mě přijali na univerzitu, neměl jsem peníze na školné ve výši 6 000 jüanů (901 amerických dolarů), což pro naši rodinu představovalo značnou částku. Rodiče mě od vysokoškolského studia odrazovali. Chtěli, abych místo toho pracoval a vydělával peníze. Pokusil jsem se školné zaplatit sám tím, že si najdu letní brigádu. Už samotné hledání práce mi zabralo několik dní. Protože jsme neměli elektrický skútr, nemohl jsem rozvážet jídlo, a nakonec jsem začal pracovat v kuchyni jedné řetězcové restaurace.

Pracoval jsem příliš pomalu a navíc jsem upozornil na některé problémy týkající se poctivosti firmy, takže mě už po patnácti dnech propustili. Vydělal jsem si pouze 1 000 jüanů (150 amerických dolarů). Zkusil jsem také telefonicky nabízet služby úvěrové společnosti a prodávat čisticí prostředky, ale oba pokusy z různých důvodů selhaly. Nejenže jsem nevydělal dost na školné, ale také jsem ztratil spoustu času.

Peníze na mé univerzitní školné se podařilo získat jen s velkým úsilím. Stejnou částkou na ně přispěly moje třetí teta, nejstarší teta a maminka. Na životní náklady si maminka půjčila peníze od svých kolegů. Notebook jsem dostal od bratrance, který je také praktikující. Jsem hluboce vděčný za Mistrova soucitná uspořádání a děkuji příbuzným za jejich oběti a podporu.

Musím být v kultivaci ještě pilnější, abych Mistra nezklamal. Nemohu si dovolit na univerzitě jen bezcílně přežívat nebo plýtvat časem. Musím si vážit všeho, co jsem dostal, a tvrdě pracovat, abych se v budoucnu mohl svým příbuzným odvděčit.

Vytrvalost ve cvičení, studiu Fa a čtení Minghui

Než jsem nastoupil na univerzitu, obával jsem se, že nebudu moci provádět cvičení vestoje. Dokonce jsem kvůli tomu plakal, protože jsem měl strach, že už nebudu schopen každý den dokončit všech pět cvičení. V prvním ročníku univerzity jsem bydlel 15 kilometrů od kampusu. Každý den jsem nejprve hodinu meditoval vsedě na koleji, potom jsem jel domů na sdíleném elektrokole, abych provedl cvičení ve stoji, a následně jsem se vracel na kolej.

Dojížděním tam a zpět jsem strávil dvě hodiny jen proto, abych mohl dokončit všech pět cvičení. Zpočátku jsem si stěžoval, jak pomalé sdílené elektrokolo je. Když jsem si však uvědomil, že bratranci trvá cesta autem od univerzity k nám domů 40 až 50 minut, pochopil jsem, že elektrokolo je vlastně docela rychlé.

Pilně jsem studoval Fa a každý den bez výjimky přečetl několik desítek stran. Také jsem často navštěvoval stránky Minghui. Umožnil mi to bratranec, který je také praktikující. Daroval mi tablet s elektronickými knihami Dafa a disk se softwarem umožňujícím obejít internetovou cenzuru. Bylo to vyčerpávající období, ale cítil jsem se skutečně šťastný.

Nedlouho poté jsem zjistil, že pokoj vedle mého je prázdný. Začal jsem tento prostor využívat ke cvičení ve stoji a meditoval jsem na posteli za závěsem, který jsem si tam pověsil. Ušetřil jsem tím spoustu času a mohl věnovat více energie studiu a činnostem souvisejícím s Dafa. Vím, že všechno uspořádal Mistr. Jsem našemu velkému Mistrovi hluboce vděčný!

Druhý ročník na univerzitě

Ve druhém ročníku jsme se přestěhovali do jiného kampusu. Už jsem se nemohl každý den vracet domů a na koleji nebyl žádný prázdný pokoj, kde bych mohl provádět cvičení vestoje. Přesto jsem každý den meditoval. Na nové koleji jsem se pilně učil a vždy ochotně pomáhal ostatním. Pomáhal jsem například spolubydlícím s jejich zavazadly a s montáží tyčí na závěsy kolem postelí. Každé ráno jsem vstával krátce po čtvrté hodině, meditoval, vysílal spravedlivé myšlenky a potom se začal učit.

Jeden spolubydlící psal přihlášku do Komunistického svazu mládeže. Byl zjevně vyčerpaný a při psaní neustále nadával. Bylo už po půlnoci, tedy po čase vysílání spravedlivých myšlenek, a cítil jsem, že je to příležitost někoho zachránit. Řekl jsem mu: „Radím ti, abys do svazu mládeže nevstupoval.“ Zeptal se: „Proč?“

Vysvětlil jsem mu: „Komunistický svaz mládeže je organizací KS Číny. Ideovým předchůdcem komunistické strany je Karel Marx, který uctíval Satana. Od svého uchopení moci KS Číny prováděla kampaně, jako byly pozemková reforma, hnutí ‚tří proti‘ a ‚pěti proti‘, kampaň proti pravičákům, kulturní revoluce a masakr ze 4. června na náměstí Tiananmen. KS Číny zabila více než 80 milionů Číňanů. Nyní pronásleduje Falun Dafa a dokonce odebírá orgány živým praktikujícím. Dopustila se nesčetných zločinů. Pokud budeš členem této organizace, budeš sdílet její osud, až nebesa KS Číny zničí.“ Také jsem mu vyprávěl o přínosech Falun Dafa a povzbudil ho, aby si v srdci uchovával slova „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“, která mu přinesou klid a zdraví.

Zatímco jsem mluvil, ostatní spolubydlící se kolem nás shromáždili a poslouchali. Říkali, že jsem jim otevřel úplně nový svět, a chtěli, abych pokračoval. Vysvětlil jsem jim, že mám dva hlavní cíle: „Zaprvé chci, abyste si zapamatovali, že ‚Falun Dafa je dobrý‘ a ‚Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘. Zadruhé vás prosím, abyste vystoupili z komunistické strany, Komunistického svazu mládeže a Mladých pionýrů.“ Nechápali, proč by měli vystupovat, a ptali se: „Jak z nich máme vystoupit? Odkud to všechno víš? Kde jsi ty informace získal? Nejsme špatní lidé, tak proč bychom měli vystupovat?“

Řekl jsem: „Tyto informace jsem získal díky obejití internetové cenzury a mohu vám s vystoupením pomoci. Právě proto, že nejste špatní lidé, byste měli vystoupit.“ Pokud jde o způsob, jak obejít internetovou cenzuru, nevysvětloval jsem jim ho přímo. Místo toho jsem je povzbudil, aby si to sami zjistili. Software k obcházení cenzury mi nainstaloval bratranec a já jsem tehdy ještě nevěděl, jak ho bezpečně sdílet s ostatními.

Hodina o Mao Ce-tungově myšlení

Nedlouho poté začala vyučující během hodiny věnované Mao Ce-tungovu myšlení náhle mluvit o Falun Dafa. Všiml jsem si, že její prezentace v PowerPointu obsahuje informace pomlouvající Falun Dafa. Obvykle sedávám úplně vzadu ve třídě, ale toho dne jsem náhodou seděl vpředu. Požádal jsem Mistra, aby posílil mé spravedlivé myšlenky, a rozhodl jsem se objasnit pravdu. Přihlásil jsem se, vstal a řekl: „Paní učitelko, Falun Dafa není sekta. Jeho základními principy jsou Pravdivost-Soucit-Snášenlivost. Navíc přísně zakazuje zabíjení a sebevraždu.“ Zeptala se: „Jak to víš?“ Odpověděl jsem: „Dozvěděl jsem se to dvěma způsoby. Díky obcházení internetové cenzury a také z nápisů na bankovkách, které používám.“

Potom jsem uvedl několik právních argumentů. V dokumentu „Gong Tong Zi [2000] č. 39“, který společně vydaly Generální kancelář Ústředního výboru KS Číny, Generální kancelář Státní rady a Ministerstvo veřejné bezpečnosti, není Falun Gong uveden mezi čtrnácti skupinami označenými za sekty. Citoval jsem také článek 36 ústavy, který občanům zaručuje svobodu vyznání, a článek 98 zákona o legislativě, který stanovuje nadřazenost ústavy a vyžaduje, aby s ní byly všechny místní zákony a předpisy v souladu.

Vyučující však dál opakovala lež o „sebeupálení na náměstí Tiananmen“. Byl jsem nervózní a nevěděl jsem, co mám dělat. Proto se mi ulevilo, když se přihlásil jiný student, vstal a položil jí otázku: „Jak poznáte, jestli je to, co vidíte po prolomení internetové cenzury, pravda nebo lež?“ Okamžitě jsem také vstal a řekl: „Díky obejití internetové cenzury jsem si mohl přečíst Zhuan Falun, hlavní knihu Falun Dafa. Opakovaně zdůrazňuje, že člověk nesmí zabíjet. Také se v ní uvádí, že ten, kdo se neřídí požadavky Falun Dafa, nemůže být považován za skutečného praktikujícího.“

Vyučující dál promítala snímky prezentace a stále se zaměřovala na „sebeupálení na náměstí Tiananmen“. Ozval jsem se: „Podívejte se, kdyby se ti lidé skutečně upálili, proč mají na fotografiích úplně neporušené vlasy? A proč se plastová láhev, která údajně obsahovala benzín, v tak silném ohni ani nezdeformovala?“ Ve skutečnosti na promítaných snímcích žádná plastová láhev nebyla, ale v naléhavosti okamžiku jsem jednoduše řekl to, co jsem věděl. Když vyučující nejevila známky toho, že by chtěla přestat, znovu jsem vstal a řekl: „Paní učitelko, když budete dál šířit lži komunistické strany, neuvádíte tím své studenty v omyl?“

Přestala. Zůstal jsem stát a za několik vteřin hodina skončila.

Po hodině se mnou vyučující mluvila a snažila se zjistit, zda mi tyto věci neřekl nějaký praktikující Dafa. Pokračoval jsem ve vysvětlování mnoha podezřelých okolností zinscenovaného incidentu „sebeupálení na náměstí Tiananmen“. Tělo Wang Jindonga bylo ohořelé, ale jeho vlasy zůstaly neporušené. Plastová láhev zaklíněná mezi jeho nohama nejevila žádné známky roztavení ani deformace. Policisté navíc počkali, až dokončí vykřikování hesel, a teprve potom plameny uhasili protipožární přikrývkou. Zmínil jsem také, že Liu Chunling ve skutečnosti zemřela po úderu předmětem, kterým ji zasáhl policista, nikoli následkem požáru.

Když jsem domluvil, zeptala se mě, zda jí hodlám v pomlouvání Dafa bránit i během dalších hodin. Pevně jsem odpověděl: „Ano. Nemůžete šířit takové nepravdivé a mylné informace. Jen tím uvádíte své studenty v omyl.“

Od té doby se vyučující tomuto tématu vyhýbala. Bylo to poprvé, co se mi podařilo zabránit učiteli v pomlouvání Dafa. Později mi jeden student z vedlejší třídy řekl, že vyučující během jejich hodiny pochválila mou odvahu.

Předvolání k univerzitní poradkyni

Potom přišla další zkouška. Univerzitní poradkyně si mě pozvala do kanceláře na rozhovor. Cítil jsem mírné znepokojení, ale měl jsem pevnou myšlenku: „Ať se stane cokoli, nesmím prozradit žádné informace o ostatních praktikujících.“ Poradkyně tvrdila, že se jen chce zajímat o to, jak se mi daří, a ptala se mě na studium a osobní zájmy.

Potom se zeptala: „Vyznáváš nějaké náboženství?“ Odpověděl jsem: „Ne.“ Pokračovala: „Slyšela jsem, že se hodně zajímáš o Falun Dafa. Praktikuješ ho?“ Řekl jsem: „Falun Dafa není náboženství!“ Usmála se a zeptala se: „Jak ses o Falun Dafa dozvěděl? Máš kolem sebe nějaké praktikující Dafa?“ Odpověděl jsem: „Informace získávám díky obcházení internetové cenzury.“ Vysvětlil jsem jí, že když byl Falun Dafa v roce 1992 poprvé představen veřejnosti, byl v Číně velmi dobře přijímán, ale v roce 1999 ho KS Číny začala pronásledovat. Zeptala se: „Připojil ses k Falun Dafa?“ Odpověděl jsem otázkou: „Co myslíte tím, že jsem se připojil?“ Řekla: „Obcházení internetové cenzury se počítá jako připojení.“ Mlčel jsem.

Potom se zeptala: „Máš nějaké blízké přátele?“ Uvědomil jsem si, že se snaží zjistit, zda znám další praktikující, a tak jsem se zeptal: „Koho považujete za blízkého přítele?“ Odpověděla: „Někoho, s kým se společně učíš nebo chodíš na jídlo.“ Řekl jsem: „Ne, nikoho takového nemám.“ Zeptala se: „Co je na Falun Dafa tak dobrého?“ Odpověděl jsem: „Falun Dafa učí lidi, aby se chovali podle principů Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti.“

Navrhl jsem jí, aby si přečetla Zhuan Falun. V tu chvíli její výraz náhle zvážněl. Řekl jsem: „Před začátkem pronásledování v roce 1999 byla kniha Zhuan Falun velmi známá. Dokonce byla zařazena mezi deset nejprodávanějších knih v Pekingu. Po zahájení pronásledování však byla zakázána. Dnes byste si ji nemohl koupit, pokud byste neobešel internetovou cenzuru.“

Zeptala se, o čem Zhuan Falun pojednává. Řekl jsem: „Učí nás, co je dobré a co špatné, co určuje, zda je člověk dobrý, nebo špatný, a jak mezi tím rozlišovat.“ Zaujalo ji to a řekla: „Někteří moji studenti si pořád stěžují, že si je neustále zvu na pohovory. Kvůli tomu mě označují za špatného člověka.“ Potom se zeptala: „Jak se tedy pozná, kdo je dobrý a kdo špatný?“ Odpověděl jsem: „V Zhuan Falun se píše: Pravdivost, Soucit a Snášenlivost jsou jedinými měřítky pro posuzování toho, zda je člověk dobrý, nebo špatný. Člověk, který jedná v souladu s Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí, je dobrým člověkem, zatímco ten, kdo se od těchto principů odchyluje, je špatným člověkem.“ Podělil jsem se s ní o tři příklady z Zhuan Falun týkající se zlepšování charakteru, na nichž jsem ukázal pozitivní změny a přínosy, které praktikování Falun Dafa přináší do života lidí.

Během celého rozhovoru se nezdálo, že by ji skutečnosti, které jsem jí o Falun Dafa sděloval, nějak zvlášť zajímaly. Soustředila se spíše na to, zda jsem sám praktikujícím Dafa a zda znám další lidi, kteří praktikují. Řekl jsem jí: „Stačí, když budete vědět, že znám pravdu o Dafa. Nemusíte vědět, zda ho osobně praktikuji nebo ne.“ Když pochopila, že ode mě žádné další informace nezíská, nechala mě odejít. Pod Mistrovou soucitnou ochranou se mi opět podařilo bezpečně projít nebezpečnou situací.

To bylo několik příkladů z mé kultivační cesty. Pokud jde o záchranu lidí, stále mám značné nedostatky ve srovnání s ostatními pilnými praktikujícími. Zatím nedokážu rozhovor soustavně a účinně směřovat k vystoupení z KS Číny ani jsem nepřišel na to, jak bezpečně šířit software umožňující obejít internetovou cenzuru. Musím na sebe klást vyšší nároky, nadále si zlepšovat charakter a prostřednictvím technických fór se naučit bezpečně sdílet nástroje k obcházení cenzury, abych mohl Mistrovi lépe pomáhat v procesu nápravy Fa.

Závěr

Můj život se díky Falun Dafa stal nádherným. Cítím se šťastný, že jsem se narodil do rodiny praktikujících Dafa. Díky Mistrovým soucitným uspořádáním jsem se vydal na cestu kultivace Dafa. Od té doby jsem za sebou nechal život plný zahálky a nevědomosti. Už se bezcílně nepotácím životem jako běžní lidé a nepromarňuji dny hraním her a sledováním videí na mobilním telefonu.

Můj život se díky Falun Dafa stal úžasným. Jsem Mistrovi hluboce vděčný za to, že mě v každém okamžiku chrání a vede. Kdykoli se cítím ztracený, zmatený nebo prožívám bolest, principy Dafa mi ukazují směr a umožňují mi až do dnešního dne pevně kráčet po této cestě.

Můj život se díky Falun Dafa stal nádherným. Jsem vděčný principům Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti za to, že mě změnily ze špatného chlapce v zodpovědného, schopného, odvážného a bystrého mladého muže.

Vzdávám nejhlubší úctu našemu soucitnému a velkému Mistrovi!

(Vybraný příspěvek pro 23. čínskou konferenci Fa na stránkách Minghui.org)