Čínská Fahui | Starší manželský pár vypráví lidem o Falun Dafa

(Minghui.org) Je mi 84 let a Falun Dafa praktikuji už 30 let. Ráda bych se s vámi podělila o kultivační zkušenosti své a svého manžela.

Svědectví o zázračné moci Falun Dafa

Před odchodem do důchodu jsem pracovala jako lékařka. Léčila jsem nemoci mnoha lidí, ale po odchodu do důchodu jsem sama vážně onemocněla.

Můj manžel Dan býval učitelem. Věnoval se výchově mnoha vynikajících studentů. Jeden z nich se později stal starostou a další děkanem univerzity. Studenti si ho vážili. Po odchodu do důchodu se jeho zdravotní stav zhoršil a byla mu diagnostikována rakovina. Společně se snachou, která pracovala jako zdravotní sestra, jsme se ho ze všech sil snažily léčit, ale bez úspěchu. Odmítl podstoupit operaci k odstranění nádoru.

Když už byli všichni členové rodiny zoufalí, jeden člověk dal Danovi knihu a řekl mu: „Je to nebeská kniha. Ať se vaše zdraví po jejím přečtení zlepší, nebo zhorší, musíte v jejím čtení pokračovat. Pokud nic nepocítíte, prosím, vraťte mi ji. Je to pro mě poklad.“

Druhý den ráno, dvacet minut poté, co Dan začal knihu číst, musel běžet na toaletu. „Vycházel ze mě jen hnis a krev,“ řekl. Jak pokračoval ve čtení, musel opakovaně odbíhat na toaletu. Později řekl: „Podle toho, co jsem se dočetl v knize, se mé tělo očišťuje a já mám s Falun Dafa předurčený vztah.“ Když knihu dočetl, přestal mít potřebu neustále chodit na toaletu. Následující ráno chtěl snídat společně se všemi ostatními. Po přečtení knihy mohl jíst cokoli, na co měl chuť, a už nebyl odkázán pouze na mléko a chléb. O několik dní později dokázal chodit, jezdit na kole a nakupovat potraviny. Přestal užívat léky. Kniha, kterou četl, byla Zhuan Falun.

Protože jsem pracovala jako lékařka, nikdy jsem nevěřila v qigong. Když jsem však viděla Danovo zázračné uzdravení z rakoviny, začala jsem také praktikovat. Zúčastnili jsme se devítidenního semináře, kde jsme poslouchali přednášky Mistra Li. Po večerním návratu domů jsem mívala průjem. Každé ráno jsme prováděli cvičení a moje zdravotní potíže brzy zmizely. Náš pohled na svět se od základu změnil a pochopili jsme, jak být dobrými lidmi. Uvědomovali jsme si, jak vzácné je získat tak hluboké učení, a začali jsme tuto úžasnou praxi představovat své rodině a přátelům.

V červenci 1999 však Komunistická strana Číny (KS Číny) bohužel zahájila pronásledování Falun Dafa. Praktikující se ze všech sil snažili objasňovat pravdu lidem, kteří byli oklamáni lžemi KS Číny hanobícími Falun Dafa.

Dne 1. října 2000 jsme s Danem odjeli na náměstí Tiananmen v Pekingu. Kolem osmé hodiny ráno se tam objevila skupina lidí. Svlékli si bundy, pod nimiž měli žlutá trička, a začali volat: „Falun Dafa je dobrý!“ a „Očistěte jméno našeho Mistra!“ Kolemjdoucí se začali shromažďovat a naslouchat jejich výzvám. Potom přijely autobusy plné ozbrojených policistů a tito odvážní praktikující byli obklopeni přihlížejícími i policisty.

Jeden praktikující zvolal: „Opravdoví praktikující, pojďte se k nám připojit!“ Společně s dalšími praktikujícími jsme se k nim přidali a volali s nimi: „Falun Dafa je dobrý!“ Když nás policisté násilím odvlekli do autobusů, pokračovali jsme ve volání a potvrzování Fa.

Později jsme byli odsouzeni ke dvěma letům v táborech nucených prací. O několik měsíců později jsem potkala jednu praktikující, která mi řekla: „Květ rozkvetl.“ Nevěděla jsem, o jakém květu mluví, a ona mi vysvětlila: „Poupě na zadní straně obálky knihy Zhuan Falun rozkvetlo ve velký květ.“ (Poznámka překladatele: Na zadní straně obálky čínského vydání knihy Zhuan Falun z roku 1994 je vyobrazeno poupě.) Po propuštění jsem se podívala na svou knihu a poupě se skutečně proměnilo v plně rozkvetlý lotosový květ. Pro tento jev neexistovalo žádné vědecké vysvětlení a moje víra ve Falun Dafa byla silnější než kdykoli předtím.

Návrat do rodného města za účelem objasňování pravdy

Většina našich příbuzných, přátel a mnozí Danovi bývalí studenti stále žili v našem rodném městě, které bylo poměrně daleko od našeho současného bydliště. Bez auta pro nás bylo obtížné se tam dostat a vyprávět jim o brutálním pronásledování. Dan se proto rozhodl koupit elektromobil. Když ho přivezl domů, jeden z jeho bývalých studentů, který byl už také v důchodu, ho naučil řídit. Dan se během několika hodin naučil vůz ovládat. Později si našel volné prostranství, kde se sedm dní seznamoval s řízením.

Do rodného města jsme se vraceli jednou týdně. Pokaždé jsme nejprve navštívili obchody se svatebními dary a zeptali se, zda některá rodina nepořádá svatbu. Pokud jsme rodinu znali, šli jsme na svatbu a přinesli dar. Před začátkem svatby jsme nejprve objasňovali pravdu členům rodiny, které jsme znali, a potom ostatním hostům. Nejprve jsem hostům u jednoho stolu vysvětlila, proč by měli vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací a jak to mohou udělat. Když jsem domluvila, Dan se zeptal, zda chce někdo z těchto organizací vystoupit. Tomu, kdo souhlasil, předal lístek s předem napsaným novým jménem a dopsal na něj organizaci KS Číny, z níž chtěl dotyčný vystoupit. Potom jsme přešli k dalšímu stolu a postup opakovali, dokud svatba nezačala. Pokud za námi po hostině někdo přišel s otázkami, odpověděli jsme mu. Na každé svatbě jsme dokázali pomoci více než padesáti lidem vystoupit z KS Číny. Když jsme nenašli žádnou svatbu, kterou bychom mohli navštívit, chodili jsme od domu k domu a hovořili s lidmi. Když jsme se kolem čtvrté hodiny odpoledne chystali domů, obvykle jsme už pomohli více než padesáti lidem vystoupit z KS Číny.

Třikrát jsme měli dopravní nehodu a pokaždé se nám při objasňování pravdy podařilo získat pomoc. Jednou, když jsme jeli navštívit bývalého studenta, nám zadní kola a podvozek uvízly na mostě, zatímco přední kolo viselo ve vzduchu. Kolem projížděl cyklista. Když si situaci prohlédl, řekl: „Nemohu vám pomoci. Na zvednutí auta bude potřeba několik lidí.“ Náhodou si všiml několika lidí pracujících pod mostem a řekl: „Půjdu je požádat o pomoc.“ Rychle jsem mu dala sto jüanů, aby jim jako poděkování mohl koupit karton cigaret.

Krátce nato se cyklista vrátil s deseti lidmi a kartonem cigaret. Společně auto zvedli a dostali ho z mostu. Každý z nich dostal krabičku cigaret. Zatímco odpočívali a kouřili, objasňovala jsem jim pravdu. Dan jim pomohl vystoupit z organizací KS Číny. Potom jsme dorazili k domu bývalého studenta a objasnili pravdu jemu i jeho rodině. Když jsme odjížděli, několik lidí si prohlíželo naše auto. Dali jsme se s nimi do řeči a pomohli více než deseti lidem vystoupit z KS Číny.

Jindy jsme prudce odbočili na most a jedno přední kolo sjelo z mostovky. Auto ztratilo rovnováhu a mohlo snadno spadnout dolů. Opatrně jsme z něj vystoupili. Shromáždili se kolemjdoucí, aby se podívali, co se nám a autu stalo. Dan odešel hledat pomoc do nedalekého města. Já jsem zůstala a objasňovala pravdu přihlížejícím. Toho dne vystoupilo z KS Číny šestnáct lidí. Mistr nás ochránil, abychom zůstali v bezpečí a mohli objasňovat pravdu.

Jednou jsme se rozhodli zkrátit si cestu a místo velkého mostu přejet přes pontonový most. Ještě před příjezdem k pontonovému mostu jsme však narazili na ceduli oznamující, že na něm probíhá údržba. Museli jsme jet objížďkou po hrázi. Než jsme dorazili k hlavnímu mostu, cesta začala být velmi kluzká a levé kolo sjelo přes okraj hráze. Auto se naklonilo, ale nepřevrátilo se. Dan odešel sehnat auto, které by nám pomohlo vytáhnout náš vůz zpět na cestu. Zastavil u nás manželský pár na tříkolce a nabídl pomoc. Muž řekl: „Auto se může každou chvíli převrátit. Je to velmi nebezpečné. Mám s sebou lano a mohu ho přivázat ke stromu na druhé straně. Tím se vaše auto zajistí.“ Objásnila jsem tomuto páru pravdu. Dan sehnal auto, které náš vůz vytáhlo na hlavní silnici. Potom jsem objasnila pravdu oběma lidem v autě a dala jim padesát jüanů jako poděkování. Spokojeně odjeli. Díky této události jsem mohla pomoci čtyřem lidem vystoupit z KS Číny.

Mistr nás s Danem chránil, abychom mohli zachraňovat lidi i tehdy, když jsme se ocitli v nesnázích. Autem jsme nepřestali jezdit, dokud nebylo město uzavřeno během pandemie covidu-19. Za pět let jsme ujeli 20 000 kilometrů a pomohli téměř 10 000 lidem vystoupit z KS Číny. Manžel nazýval naše auto „velkým nástrojem Fa“ a říkal, že si ho necháme na památku, přestože už ho nepoužíváme.

Odstraňování připoutání ke strachu

V roce 2000 nám byly pozastaveny důchody, protože jsme byli odsouzeni k pobytu v táborech nucených prací. Protestovali jsme a požadovali, aby úřady zveřejnily právní základ pro zadržování našich důchodů. Místo poskytnutí těchto informací nám však policisté, pracovníci oddělení vnitřní bezpečnosti a členové Výboru pro politické a právní záležitosti vyhrožovali. Jednoho dne k nám domů přišli dva praktikující. Krátce po jejich příchodu zazvonil zvonek u dveří. Venku stálo pět lidí a jeden z nich představil sebe a dalšího odpovědného pracovníka: „Jsem z oddělení vnitřní bezpečnosti a on je z policejní stanice. Chceme se vás na něco zeptat.“ Pozvala jsem je dovnitř a oběma praktikujícím řekla: „Nebudeme dělat knedlíčky.“ Bylo to naše domluvené heslo, které znamenalo: „Dnes nebudeme studovat Fa.“

Jeden z policistů řekl: „Jaké informace jste požadovali po provinčních úřadech? Nařídili nám, abychom praktikující Falun Dafa drželi pod kontrolou. Kdyby nám takový příkaz vydal jakýkoli jiný úřad, případ bychom mu vrátili, ale protože jde o provinční vládu, musíme něco udělat.“ Dan poznal, že mluví upřímně, a odpověděl: „Požadovat po vládě zveřejnění informací je zákonem zaručené občanské právo. Vláda však nejenže odmítla zveřejnit právní informace, ale navíc vám nařídila, abyste nám vyhrožovali. To je opravdu smutné a tragické.“

Zatímco jsme spolu mluvili, tři muži se rozhlíželi po našem domě. Jeden z nich se zeptal: „Odkud máte ty letáky o Falun Dafa na parapetu?“

Řekla jsem: „Před několika dny jsem se vrátila do rodného města, abych uklidila hroby předků, a někdo mi je dal. To jste přišli právě vhod, protože jste je ještě neviděli. Každému z vás jeden dám.“ Při těch slovech jsem jim letáky zasunula do kapes.

Pokračovala jsem: „Považuji vás za vlastní děti, a proto vám tento příběh vyprávím. Vedoucí oddělení vnitřní bezpečnosti v našem městě byl bývalým studentem mého manžela. Protože zatýkal praktikující, byl povýšen na zástupce ředitele. Zatkl mě a poslal na dva roky do tábora nucených prací. Manžel se s ním přímo nestřetl, ale požádal jednoho svého přítele, který také praktikoval Falun Dafa, aby s ním promluvil. Souhlasil, že přestane praktikující pronásledovat, ale tajně v tom pokračoval. O šest měsíců později mu byla diagnostikována rakovina jater a několik měsíců po operaci zemřel.“

Vyprávěla jsem jim také o dalším případu karmické odplaty člověka, který pronásledoval praktikující. „Jeden z bývalých studentů mého manžela byl tajemníkem městského Výboru pro politické a právní záležitosti. Manžel požádal své příbuzné, aby mu poslali dopis, v němž ho vyzval, aby přestal praktikující pronásledovat. Odpověděl vzkazem: ‚Učitelova slova pro mě hodně znamenají, ale jsem voják a musím plnit rozkazy.‘ Později mu byla diagnostikována rakovina hrdla a po operaci ztratil schopnost mluvit. Do roka zemřel.“

Řekla jsem jim: „Mého manžela smutné osudy jeho studentů velmi zarmoutily. Lidé, kteří nepraktikují, nemají ani ponětí o tom, jak hluboký Falun Dafa je. Mistr Li napsal báseň, aby varoval lidi ve světě:

‘Dobro a zlo po zásluze opětováno – zákony nebes jsou jasné
Božské bytosti v celém nebi pozorují, co lidé dělají
Pronásledování učedníků Dafa je z hříchů nejvážnější
Teď za to zaplatí – už se to děje, že?’
(„Už se to děje, že?“, Hong Yin IV)

Ti, kteří během kulturní revoluce pronásledovali ostatní, skončili tragicky, ale vy o tom pravděpodobně nevíte. Nedopouštějte se podobného bezpráví.“

Když odcházeli, všimla jsem si, že si jeden z mužů odnáší knihu Falun Dafa. Rozběhla jsem se za nimi ven a vykřikla: „Vraťte ji!“ Dan chytil jednoho z odpovědných pracovníků a řekl: „Ta kniha je můj život, je nevyčíslitelně cenná.“ Odpovědný pracovník jim nařídil, aby nám knihu vrátili. Potom jsme jim zamávali na rozloučenou.

Nemám strach, protože věřím v Mistra a Fa. Ať už jde o rozdávání letáků, nebo odstraňování plakátů, které hanobí Falun Dafa, dělám vše, co je potřeba, pokud to pomáhá zachraňovat lidi. Každý den objasňuji pravdu více než dvaceti lidem. Když dělám tři věci, plně se na ně soustředím. S Mistrovou ochranou a vedením budu nadále pilně praktikovat.

Závěr

Když jsem v roce 1996 začala praktikovat Falun Dafa, rychle jsem se zlepšovala. Změnil se můj pohled na svět, už jsem nebyla ovlivněna ideologií KS Číny, která mi byla vštěpována vymýváním mozku, a chtěla jsem se stát dobrým člověkem, protože jsem poznala zákon vesmíru. Aby se o této velkolepé praxi dozvědělo více lidí, hovořila jsem s každým – od rodiny a přátel až po lidi na ulicích a vládní úředníky. Více než sto lidí tak začalo praktikovat. Krátce po začátku pronásledování v roce 1999 Mistr zveřejnil článek „Towards Consummation“ (The Essentials of Diligent Progress II), který posílil mé odhodlání odstranit své základní připoutání, abych mohla směřovat k dovršení.

Během potvrzování Fa a objasňování pravdy jsem byla zadržována a odsouzena k věznění, což mi pomohlo hlouběji pochopit Mistrova slova z básně „Pouto mezi mistrem a učedníkem“:

„Mají-li učedníci spravedlivé myšlenky hojné
Mistr má moc proud obrátit“
(„Pouto mezi mistrem a učedníkem “, Hong Yin II)

Mistr a Dafa mě provázeli touto náročnou, ale vzácnou cestou kultivace.

(Vybraný příspěvek pro 23. Čínskou konferenci Fa na Minghui.org)