Průlomy při práci s náročnou dívkou v mé třídě

(Minghui.org) Jsem učitelka na prvním stupni základní školy. V podzimním semestru roku 2024 jsem převzala novou třídu, ve které bylo jen 10 žáků. Tři chlapci byli velmi neposední, často se prali a dováděli, ale ještě obtížnější byla jedna dívka s mentálním postižením.

Nedokázala v lavici klidně sedět. Rodina ji poslala na rok do soukromé mateřské školy. Podle státních předpisů musí všechny děti odpovídajícího věku absolvovat devět let povinné školní docházky. Tato dívka neměla potvrzení o zdravotním postižení, a tak ředitel školy z obavy z možných problémů zasáhl a zařadil ji do mé třídy.

Dívce bylo 10 let, ale chovala se jako dítě zhruba o polovinu mladší. Protože nerozuměla pravidlům, často opouštěla třídu a pokud se ji někdo snažil zastavit, začala plakat. Když nedostala to, co chtěla, dostávala záchvaty vzteku a pobíhala po celé třídě. Nic ji nedokázalo uklidnit. Když uviděla někoho s jídlem, na které měla chuť, a ten jí ho odmítl dát, udeřila ho.

Když jsem ji kritizovala, bila mě a někdy mě dokonce pronásledovala až do kabinetu. Poškodila vybavení třídy i počítače. Pokud se ji někdo snažil zastavit, bez ustání plakala. Když propukl záchvat, nikdo s tím nedokázal nic udělat. Po kontaktování rodiny její babička souhlasila, že ji bude do školy doprovázet. Když bylo chování dívky opravdu rušivé, odvedla ji ze třídy, aby se uklidnila.

Pokaždé, když jsem jí musela čelit, cítila jsem sevřený žaludek a nepopsatelný pocit tísně. Vyčítala jsem vedení školy, že tuto dívku zařadilo do mé třídy, a stěžovala jsem si na její chování ostatním učitelům ve sborovně. Dokonce jsem řekla vedení školy: „Co mám s tímhle dítětem dělat? Narušuje výuku. Kdykoli ji vidím, jsem rozrušená!“

Úplně jsem zapomněla, že jsem kultivující, a chovala jsem se jako obyčejný člověk plný zášti. Rozhodla jsem se, že o tomto problému musím mluvit se svou matkou, která je také praktikující.

„Mistr Li ti vytvořil tuto příležitost, aby posílil tvůj charakter,“ řekla mi matka. „Když dívka narušuje výuku, můžeš vysílat spravedlivé myšlenky a odstranit staré síly, které ji ovládají. Tato dívka má také předurčený vztah k Dafa.“ Upozornila mě, že postrádám soucit a neměla bych s ní ztrácet trpělivost.

Když jsem o tom více přemýšlela, uvědomila jsem si, že skutečně postrádám soucit. Nedívala jsem se na věci z pohledu žáků. Když se ti tři chlapci chovali nevhodně, ztrácela jsem trpělivost, a když jsem na ně křičela, začala křičet i tato dívka. Naopak, když jsem s nimi mluvila klidně, dívka se na mě usmívala. Proč jsem si toho dříve nevšimla?

Také jsem si uvědomila, že je čas požádat babičku dívky, aby ji učila recitovat „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“.

Promluvila jsem tedy s babičkou o Falun Dafa a vysvětlila jí, proč je důležité, aby s vnučkou každý večer recitovala „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“. Řekla mi, že jí už moje matka dala materiály o pronásledování Dafa a pomohla jí vystoupit z Komunistické strany Číny (KS Číny).

„Bylo by úžasné, kdyby recitování ‚Falun Dafa je dobrý‘ mohlo mé vnučce pomoci!“ řekla a dokonce mi chtěla dát 500 jüanů za mou námahu.

„Děkuji, ale ty peníze nemohu přijmout,“ odpověděla jsem. „Je to náš předurčený vztah. Praktikuji Falun Dafa a je to něco, co bych měla udělat.“

Začátkem prosince jsem začala nazpaměť studovat Zhuan Falun. Kdykoli jsem měla čas, recitovala jsem Fa a začala si uvědomovat svá připoutání, jako jsou zášť a netrpělivost. Chtěla jsem se jich zbavit a kultivovat soucit.

Poté, co jsem změnila své smýšlení, dívka postupně přestala plakat a dostávat záchvaty. Občas sice měla výkyvy nálad, ale dokázala pochopit, co jí říkám.

Stále jsem občas cítila zášť a nedokázala se ovládnout. Když jsem s tím zápasila, Mistr mě osvítil prostřednictvím snu. Bylo to krátce po začátku nového semestru. Zdálo se mi, že skládám zkoušku. První část byla z čínského jazyka a odpověděla jsem ji snadno. Druhá část byla z matematiky, a i tu jsem zvládla. Poté jsem šla domů s košíkem plným zlatého obilí. Podívala jsem se na košík a pomyslela si: „Doufám, že v tom košíku nejsou žádné díry.“

Našla jsem prasklinu na dně košíku a všimla jsem si, že malé množství obilí vypadlo. Nepřikládala jsem tomu význam a pokračovala v cestě. V polovině cesty se stezka přede mnou velmi zúžila. Po pravé straně byla zeď domu s okny, ale bez dveří, a po levé straně vysoký sráz. Šla jsem rychle, držela se blízko zdi a pevně svírala košík. Když jsem tím místem prošla, ohlédla jsem se a pokračovala domů.

Sen jsem sdílela s matkou. Řekla mi, že žáci v mé třídě mi pomáhají zlepšit charakter. „Ta mentálně postižená dívka není obyčejné dítě. Můžeš vysílat více spravedlivých myšlenek a odstranit zlé bytosti v jiných dimenzích, které ji manipulují, aby tě rušila. Můžeš ji učit recitovat ‚Falun Dafa je dobrý‘.“ Také mi připomněla, že stále postrádám soucit.

Souhlasila jsem s ní a pomyslela si: „To je pravda. Nemělo by se to obilí v košíku ještě umlít?“ Podívala jsem se do sebe a uviděla, že nemám dostatek soucitu a že mám připoutání k zášti, netrpělivosti a vlastnímu prospěchu.

Chtěla jsem naplnit svou mysl více Fa a udržovat silné spravedlivé myšlenky, a tak jsem si neustále připomínala: „Jsem praktikující Dafa. Musím být k těmto dětem soucitná. Musím být trpělivější, zejména k této dívce.“

Začala jsem s dívkou zacházet s větší trpělivostí. Někdy, když ostatní žáci cvičili, šla jsem k ní a pomáhala jí recitovat „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“. Opakovala po mně slovo od slova a usmívala se. Postupně jsem se přestala cítit tak frustrovaná a necítila jsem už zášť; dokonce mi začala připadat roztomilá.

Dívka se od té doby velmi změnila. Dříve jedla během vyučování a rozhazovala odpadky. Nyní, když jí řeknu, aby odpadky vyhodila do koše, rozumí tomu a udělá to. Dokáže sedět klidně na svém místě delší dobu, aniž by plakala nebo dělala scény. Když jí řeknu: „Chovej se hezky, jsi hodná holčička,“ usměje se a odpoví: „Dobře, budu se chovat hezky.“ Když se během hodiny chová dobře, pochválím ji: „Jaká jsi hodná holčička!“

V současnosti ji babička už do školy nedoprovází. Během vyučování, když požádám všechny, aby dávali pozor, sedí klidně jako ostatní. Dříve po vyučování nestála v řadě a hned po zazvonění vybíhala ven. Teď už ví, že má stát v řadě. Všichni učitelé ve škole říkají, že se dívka výrazně zlepšila. Řekla jsem jim, že jsem doporučila přínosy recitování „Falun Dafa je dobrý“.

Odstranila jsem svou netrpělivost, vlastní prospěch a zášť a získala jsem soucit. Také ti tři neposední chlapci se chovají mnohem lépe. Moje třída je nyní klidná.

Jsem Mistrovi nesmírně vděčná! Budu pokračovat v dobré kultivaci, budu důstojným učedníkem Dafa a naplním Mistrova očekávání.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí vnímání jednotlivce v určitém čase na základě jeho stavu kultivace a jsou nabízeny v duchu vzájemného pozvednutí.