Čínská Fahui | Mistr byl vždy při mně, i když jsem se dlouho odchylovala

(Minghui.org) Narodila jsem se v rodině praktikujících Falun Dafa v severovýchodní Číně. Ačkoli jsem Fa (učení a principy kultivační praxe) poznala už jako dítě, nedokázala jsem si ho vážit. Zapletla jsem se do honby za slávou a ziskem. Přesto mě soucitný Mistr Li Hongzhi neopustil. Dal tomuto nehodnému žákovi další příležitost ke kultivaci. Nezměrnou milost Fa nikdy nedokážu oplatit. Zapisuji svou cestu, abych dosvědčila vzácnost Fa a velikost Mistra.

Získání Fa

V roce 1996 mi bylo sedmnáct a chodila jsem na střední školu. Cestou do školy jsem si často kladla otázku: Každý o sobě mluví jako o „já“ a kolem tohoto „já“ se odehrává celý jeho životní příběh. Ale kdo přesně je to „já“? Položila jsem si tuto otázku nesčetněkrát, ale odpověď stále nepřicházela.

Jedno letní ráno roku 1998 mě maminka probudila a požádala, abych s ní šla cvičit Falun Dafa (známý také jako Falun Gong). Nevěděla jsem, co Falun Dafa je, ale následovala jsem ji na místo společného cvičení. Všechno působilo nově a povzbudivě! Prostředí bylo čisté a praktikující upřímní. Instruktor znovu a znovu trpělivě a laskavě opravoval moje pohyby. Večer jsem viděla video s Mistrovou přednáškou. Byla jsem ohromena — Mistrovo učení bylo tak rozsáhlé a čisté, že ve mně vyvolalo hlubokou úctu. Konečně jsem našla odpověď na otázku, která mě dlouho trápila. Nemohla jsem se dočkat, až to sdělím svým blízkým přátelům.

Brzy však přišla zkouška. Když jsem se pokusila provádět páté cvičení, meditaci vsedě, nedokázala jsem zkřížit nohy do plného lotosu, dokonce ani do jednoduchého. Po deseti či patnácti minutách začala bolest — kotníky, lýtka, kolena, stehna i kyčle. Spolupraktikující se divili: „Vždyť ani nesedíš v lotosu, a už tě to tak bolí?“

Jako rozmazlené dítě jsem nikdy nezažila skutečnou námahu ani si nerozvinula silnou vůli. Kvůli bolesti jsem to vzdala. Moje maminka byla úplný opak. Od prvního dne seděla v plném lotosu. Po tváři jí tekly proudy potu a nohy měla temně fialové, ale bez ohledu na to, jaká bolest přicházela, nikdy nepolevila v držení.

Protože jsem se bála nepohodlí a zároveň mě zatěžovalo studium, jen zřídka jsem chodila na společné cvičení. Mé pochopení kultivace zůstalo povrchní. Jako mladého člověka mě silně přitahovala sláva, zisk a romantické představy o budoucnosti. Nikdy jsem se do kultivace skutečně neponořila.

Promarněný čas mého mládí

Když jsem nastoupila na univerzitu, stále jsem četla knihy Dafa, ale necvičila jsem, protože na koleji bydlelo mnoho lidí pohromadě. Přesto jsem cítila, že nade mnou Mistr bdí. Kdykoli jsem si vzpomněla na Fa nebo poslouchala přednášky Dafa, začala mě trochu bolet lýtka — podobnou bolestí jako při meditaci. Jakmile jsem poslech vypnula, bolest zmizela. Maminka mi často volala, aby mě povzbudila. V té době ještě nebyly mobilní telefony, takže jsem jí každý týden telefonovala z veřejné budky na ulici.

Jednou mi máma řekla: „Je mi smutno, když jsi pryč. Bojím se, že když nejsi u mě, odchýlíš se od Fa. Ale dnes, když jsem četla Zhuan Falun, viděla jsem velký strom a malý strom, jak pevně stojí proti větru. Myslím, že ten velký strom jsem já a ten malý ty. Budeš studovat Fa, že ano?“

Jindy mi s radostí řekla: „Zdálo se mi o tobě — jak létáš nad školním kampusem v bílých šatech.“ Její slova mě zahanbila, a tak jsem znovu vzala Zhuan Falun do ruky.

Jednoho dne jsem v telefonní budce uviděla ručně psaný leták Falun Dafa. Jindy jsem na prázdném pozemku u silnice zahlédla nápisy nasprejované spolupraktikujícími. Takové okamžiky ve mně vždy něco pohnuly. Přála jsem si, abych se tehdy dokázala spojit s dalšími praktikujícími a společně studovat Fa. Ale tyto myšlenky rychle přehlušila touha po pohodlném životě a znovu jsem se ponořila do světských představ o slávě, zisku a citech.

Po zinscenovaném incidentu „sebeupálení“ ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny) jsem občas svým spolubydlícím objasňovala pravdu o pronásledování Falun Gongu. Vysvětlovala jsem, že Falun Gong zakazuje zabíjení. Spolubydlící se kolem mě shromáždili, pozorně poslouchali a ptali se na mnohé lži, které běžely v televizi. Vše jsem jim zodpověděla. Tehdy jsem cítila, že zlé faktory v jiné dimenzi jsou mimořádně silné. Třásla jsem se, když jsem mluvila — třásla se mi ústa, ruce i nohy. Celé tělo mi chladlo a zuby mi cvakaly. Třásla jsem se víc než půl hodiny, zatímco jsem lidem vyprávěla o Dafa.

Jindy jeden učitel ve třídě opakoval propagandu o Falun Gongu, kterou viděl v televizi. Několikrát jsem chtěla vstoupit do řeči, ale třásla jsem se strachem. Nakonec jsem sebrala odvahu, zvedla ruku a řekla: „Skutečné záběry událostí bývají roztřesené, rozmazané, se zmatenými zvuky v pozadí. Ale záběry z údajného sebeupálení na náměstí Nebeského klidu jsou dokonale čisté — s celkovými záběry, polocelky, detaily, dokonce i s blízkými záběry. Proč ty záběry vypadají, jako by byly profesionálně natočené?“

Učitel na mě překvapeně pohlédl a spolužáci také. Vzduch ztuhnul, jako by se čas zastavil. Učitel chvíli přemýšlel a pak řekl: „O Falun Gongu toho moc nevím, takže si netroufám něco lehkovážně tvrdit.“

To bylo jedno z mála období na univerzitě, kdy jsem se odvážila postavit za Dafa. Věnovala jsem téměř veškerou energii snaze žít pohodlný život a vydělávat peníze na brigádách, chovala jsem se stejně jako obyčejní lidé. Jen o zimních a letních prázdninách, když jsem byla doma u mámy, jsem mohla pravidelněji studovat Fa a cvičit. Spolu s ní jsem také rozdávala pravdu objasňující materiály. Ale jakmile jsem se vrátila zpět na univerzitu, opět jsem sklouzla do života běžného člověka. Moje srdce pro kultivaci Dafa kolísalo a ztrácela jsem drahocenný čas.

Maminčino povzbuzení

V letech 2004 až 2007 jsem pracovala ve své první firmě a příležitostí navštěvovat maminku postupně ubývalo. Mámu to velmi trápilo, a tak se mnou často vážně mluvila po telefonu: „Když se mi stýská, říkám si, že se o své dítě nesmím strachovat. Musím všechnu svou touhu proměnit v požehnání: kéž získáš Fa! Studovala jsi v poslední době Fa? Musíš číst knihy Dafa! Musíš mít Fa v srdci!“

Rok za rokem mi to neúnavně připomínala. Někdy zněla radostně: „Vysílala jsem za tebe spravedlivé myšlenky. Tvé energetické pole bylo pokryté silnou vrstvou prachu, ale teď je čisté.“

Jindy byla ustaraná a opakovala stejná slova: „Když jsi tehdy získala Fa, měla jsem sen. Viděla jsem, jak mnoho lidí bije na bubny a gongy, když tě nesli na nosítkách zdobených vyřezávaným červeným fénixem. Všichni byli nadšení, slavili, jako by to byla svatba. Víš, co to znamenalo? V bytostech tvého světa to byly oslavy, že jsi získala Fa, a čekaly, až se vrátíš zpět! Musíš teď studovat Fa.“

Někdy, když doma otevřela Zhuan Falun, zavolala moje jméno. Ačkoli jsme byly tisíce kilometrů od sebe, volala mě celým svým srdcem. Jak hluboce toužila po tom, abych studovala Fa společně s ní!

Ale stále jsem se nedokázala zvednout. Kdykoli mě máma pobízela, četla jsem knihu pár dní, a pak jsem zase sklouzla zpět — zaměstnávala mě honba za penězi, budováním kariéry, randěním, nakupováním a zábavou. Máma byla neklidná, ale Mistr ještě více. Ve dne mě máma pobízela, abych přijela domů na svátky. V noci se mi Mistr zjevoval ve snech, varoval mě, že příležitost ke kultivaci je pomíjivá. Často se mi zdálo, jak spěchám domů s taškami a kufry, honím vlaky, metro a autobusy. A když se měly dveře zavřít, musela jsem se vracet, protože jsem něco zapomněla. Několikrát jsem se probudila v panice.

Když jsem žila sama, daleko od domova, věděla jsem, že se musím vracet domů při každé možné příležitosti — domov byl mou jedinou životní linkou k Fa. O svátcích nebo prázdninách, kdykoli jsem nebyla na služební cestě, jsem si kupovala jízdenky domů. Sehnat místenku na čínský Nový rok, Svátek práce nebo Národní den bylo téměř nemožné. Mnoho lidí muselo kupovat předražené jízdenky nebo jízdenky pouze na stání. Zvláštní bylo, že jsem téměř vždy bez větší námahy získala lůžko ve spacím voze.

Když jsem přijela domů, máma mi vždy podala nejnovější vydání Minghui Weekly a další materiály. Když jsem četla o mučeních, která spolupraktikující vytrpěli, často jsem měla slzy v očích. Dala mi také materiály, abych je rozdala lidem, které potkám. Pokaždé mě ohromovalo, jak dobře v mém rodném městě jsou projekty objasňování pravdy vedené. Téměř na každém sloupu elektrického vedení visely různé plakáty a jen málokteré byly stržené. Mnohé plakáty, ošlehané větrem a sluncem, zůstávaly stále čitelné. V každé obytné čtvrti se celoročně doplňovaly informační letáky o Dafa. Bylo zřejmé, kolik úsilí tomu spolupraktikující věnují. A já… neodvážila jsem se myslet dál, ani čelit vlastnímu srdci.

Později, když jsem si přečetla Devět komentářů ke komunistické straně, jsem pochopila, že zločiny KS Číny dalece přesahují mé představy. Pak přišla vlna „tří vystoupení“, která lidem pomáhala vystoupit ze tří komunistických organizací. Zpočátku lidé vystupovali pod svými skutečnými jmény. Po několika dnech přemýšlení jsem vystoupila i já — také pod svým pravým jménem. Policii to znepokojilo. Obtěžovali mého otce v práci. Přijelo několik policejních aut se zapnutými sirénami a způsobili velký rozruch. Situace zůstala několik let napjatá a rodiče byli opakovaně obtěžováni.

V roce 2007 si mě policie v rodném městě znovu předvolala, abych vysvětlila své vystoupení. Když jsem vstoupila na policejní stanici, cítila jsem pozoruhodný klid. Věděla jsem, že se nesmím bát, ale naopak cítit hrdost na to, že jsem praktikující Falun Gongu. Klidně jsem vysvětlila důvody a průběh svého vystoupení. Díky Mistrově ochraně a spravedlivé podpoře spolupraktikujících se věc obešla bez incidentu. Bezpečně jsem se vrátila domů a do firmy, a v srdci se znovu usadil klid.

Soucitné vedení Mistra

Tehdy jsem žila jako „dvojí člověk“. Na jedné straně jsem se zastávala Dafa, na druhé straně jsem se oddávala chtivosti a touhám. Mistr však nade mnou bděl a nedovolil, abych ve své honbě za slávou a ziskem získala cokoli nečistým způsobem. Držel mě na uzdě, aby se nestalo, že překročím hranici. Jinak by přišla odplata okamžitě. Proto jsem raději sama uhradila jakoukoli ztrátu, než abych si vzala byť jen nepatrnou výhodu od firmy.

S Mistrovou ochranou postupovala má kariéra hladce. Nadřízení mi důvěřovali, kolegové byli laskaví a přátelství se rozvíjela. Jediný fyzický problém, který jsem měla — bolest žaludku — zmizel úplně poté, co jsem několikrát recitovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Více než deset let jsem nevzala jediný prášek. Jediná nehoda, která mě potkala, byla, když do mě málem narazilo auto — zastavilo jen na délku paže přede mnou. Vyvázla jsem bez zranění, aniž jsem vůbec stihla pocítit strach.

Později jsem se hluboce zapletla do citových vztahů a trápila se bolestí ze zlomeného srdce. Zázračně, ve chvíli, kdy jsem poklekla před Mistrovým portrétem, prudká energie zaplavila celé mé tělo od hlavy až k patě a smyla všechnu bolest. Když jsem vstala, cítila jsem, že je to jen obyčejná záležitost, kterou mohu klidně přijmout. Tak zásadní proměna v mysli během několika minut mě ohromila.

V letech 2008 až 2010 se můj stav v kultivaci ještě více zhoršil. Na úplném dně jsem přečetla Zhuan Falun jen jednou za měsíc a cvičení jsem udělala jednou za dva měsíce. Necítila jsem se jen „pozadu“, ale měla jsem pocit, že jsem se úplně promísila s běžnou společností.

Mistr mě stále osvěcoval a snažil se mě probudit. Nesčetněkrát se mi živě zdály scény z mých nespočetných minulých životů. Viděla jsem i výjevy, jak mnich Tang Sanzang se svými učedníky putují přes hory a řeky v Cestě na Západ, aby získali písemnosti. Mé sny ukazovaly nádherné krajiny nebeských říší a mnohem více. V jednom z nich se autobus jedoucí domů chystal odjet, ale já přijela pozdě. Vždy jsem se ho snažila dohnat, ale nedokázala jsem pustit tašky, které jsem nesla. Když jsem dorazila ke dveřím autobusu, probudila jsem se.

Mistr mě ve snu s vážností varoval. Jeho tělo Dharmy sedělo na lotosovém trůnu, vznášelo se ve vzduchu a pohlíželo na mě. Po dlouhém tichu se obrátil a pomalu odplouval do dálky. Nebylo v tom žádné kárání ani výčitka — jen jemný, soucitný výraz. Přesto jsem cítila ohromnou vážnost, která otřásla mou duší. Byla jsem naplněná tak velkou úctou a bázní, že jsem se neodvažovala podívat Mistrovi do očí.

Od mých teenagerovských let až do třicítky uplynulo více než deset let. Ať jsem byla jakkoli pomalá, Mistr se mě nikdy nevzdal. Stále mě vedl. Cítila jsem lítost, když jsem toužila po bohatství, a neklid, když jsem se oddávala luxusu. Pomalu ve mně začala klíčit opravdová touha kultivovat. Začala jsem Zhuan Falun číst pravidelněji. Občas jsem vyrobila transparenty či ručně psané pravdu objasňující nápisy. A i na služebních cestách jsem u sebe nosila informační letáky Falun Dafa.

Po začátku pronásledování opustily nesčetné ušlechtilé bytosti své domovy a riskovaly životy, jen aby řekly lidem pravdu o Dafa. A já, která jsem také opustila domov v mladém věku, jsem to udělala jen kvůli pomíjivé světské slávě. Jak jsem s tím mohla žít v klidu? Jak obrovský rozdíl v charakteru!

Vstoupení na cestu opravdových praktikujících

Začátkem roku 2011 jsem začala věnovat více času studiu Fa a cvičení. Má touha opravdově se kultivovat sílila a toužila jsem najít skupinu pro studium Fa a kultivační prostředí se spolupraktikujícími. V roce 2013 jsem se vdala. Manžel měl možnost vybrat si z několika zaměstnání a doufal, že více vydělá, pokud odejde do zahraničí nebo nastoupí do velké firmy ve velkém městě. Já jsem ale smýšlela jinak. Prosila jsem Mistra: „Mistře, prosím, dovolte nám jít do města, kde je studijní skupina Fa, abych měla víc času potvrzovat Fa. Ať tam manžel najde práci, já ho budu následovat!“

V červnu jsem kvůli těhotenství dala ve firmě výpověď a dočasně se vrátila k mamince. Kromě ní nikdo v rodině toto rozhodnutí nepodporoval. Maminka mě také upozornila: „Promyslela sis to doopravdy? Možná se už nebudeš mít kam vrátit. Devadesát procent lidí by tohle nikdy neudělalo. Musíš si být jistá, že to opravdu chceš.“

Nikdy jsem se neobávala, že později nenajdu práci, ani jsem jí neřekla, že předporodní výpověď znamená ztrátu 90 000 jüanů na mzdách. Prostě jsem cítila, že vzdát se všeho kvůli kultivaci stojí za to. Můj život připomínal kruh: před lety jsem opustila krásné kultivační prostředí, abych honila slávu a zisk — a nyní jsem opouštěla práci a světské věci, abych hledala lepší prostředí pro kultivaci. Když jsem balila kufry, mé srdce bylo neobyčejně lehké.

Cestou domů jsem byla plná radosti. V čekárně na nádraží jsem si sedla na zem, dychtivě otevřela Zhuan Falun a hltala stránku za stránkou s neovladatelnou touhou. Kolem mě procházeli zaměstnanci, cestující, bezpečnostní služba i policisté — mnozí se na mě zvědavě dívali, ale nikdo mě nevyrušil. Seděla jsem tiše, zcela ponořená do učení, jako by hluk a chaos světa se mě už netýkal.

Každý den jsem studovala Fa a cvičila spolu s maminkou. Připravovala jsem pravdu objasňující materiály a lidem jsem tváří v tvář vyprávěla o Falun Dafa. Mé dny byly naplněné a smysluplné. Začala jsem číst Mistrovy přednášky ze zahraničních Fa konferencí a objevovala mnoho principů, kterým jsem v mládí nerozuměla. Mistr mě osvítil myšlenkou: „V posledních letech jsi šla oklikou; teď musíš jet po dálnici.“ Trochu mě to vylekalo a začala jsem se bát, že jsem příliš hluboko zapadla do běžného života, než abych znovu získala čistotu, kterou jsem měla při prvním získání Fa. Mistr mě dále osvítil myšlenkou: „Mistr může zlato pročistit do naprosté čistoty.“

Mistrovo povzbuzení mi dalo sílu i motivaci. Pokračovala jsem s vděčností a zároveň s chvěním při pomyšlení, jak blízko jsem byla tomu, že promarním tuto vzácnou příležitost. Naštěstí mě nesmírný soucit Mistra Li vytáhl zpět z okraje propasti. Osvítil mě, že jsem už vstoupila do řad opravdových praktikujících. S velkou radostí jsem objala maminku a z celého srdce jí poděkovala, že se mě po všechny ty roky nevzdala a nepřestala mě probouzet. Řekla: „Neděkuj mně, poděkuj svému Mistrovi!“

Zvolala jsem: „Děkuji, Mistře!“ Ale v mém srdci zůstala nevyslovená slova: „Je mi líto, že žačka procitla tak pozdě a způsobila Vám tolik starostí!“

Maminka se usmála a tiše zaplakala: „To je nádherné! Když jsi odcházela z domova, říkala jsem, že jsi ten malý stromek, který stojí pevně proti větru. Bylo ti předurčeno kultivovat!“

Závěrečné zamyšlení

Když se ohlížím zpět na svou cestu, byl čas, kdy jsem plakala tak hluboce, že slovo „lítost“ ani zdaleka nevystihuje hloubku mého zármutku. V roce 2014, ve svých pětatřiceti letech, když jsem v náručí svírala hladové a plačící dítě a zápasila s bouří rodinných problémů, jsem konečně nechala všechny ty roky lítosti vytrysknout ven. Každá buňka mého těla se chvěla a plakala. Přála jsem si vrátit čas a říct si v každém období svého života od devatenácti let: „Probuď se! Zanedbáváš něco tak vzácného a cenného. Uvědomuješ si, co děláš?“ Ale čas jde jen vpřed a já nemohu varovat své dřívější já. Mohu jen využít tyto zkušenosti k probuzení té, kterou jsem dnes.

Získala jsem Fa v devatenácti letech, když jsem byla mladá, nezkušená a nevěděla jsem, jak je vzácný. Tuto lítost jsem si nesla dalšími roky až dodnes — je mi čtyřicet šest a jsem matkou dvanáctiletého dítěte. V mnoha ohledech jsem byla jako pomalé a neobratné děcko, které se učí chodit; bojácná, váhavá a často padající. Byl to Mistr Li, kdo mě neustále držel za ruku a provázel mě zmatkem mládí, honbou za slávou a pohodlím, zkouškami manželství i citovými pouty. Díky tomu jsem překročila překážky vytvořené členy rodiny, kteří — neznajíce pravdu — mou kultivaci brzdili. Krok za krokem, rok za rokem, jsem dospívala a postupně vytvořila prostředí vhodnější pro skutečnou kultivaci.

Pod Mistrovou soucitnou ochranou se mi dostalo požehnání se znovu spojit s Fa. Práci, které jsem se kdysi vzdala, jsem později opět získala. Dnes mám stabilní zaměstnání, dobré zdraví, harmonickou rodinu, pokojný vztah s tchyní, ohleduplného manžela a dobře vychované dítě. Moji rodiče a já nyní společně kráčíme po cestě potvrzování Fa.

Mám tři přání a s pokorou žádám o Mistrovo požehnání: Za prvé, věnovat více času a energie zachraňování vnímajících bytostí a splnění svého posvátného poslání. Za druhé, projevovat ještě větší laskavost své tchyni a manželovi (kteří mi pomohli tříbit charakter v rámci tribulací) a potvrzovat Fa svým jednáním. Za třetí, svým příkladem vést mladé žáky Dafa a nikdy je neopustit — tak jako mě nikdy neopustila moje matka.

Mistrův soucit je nezměrný a nezapomenutelný. Jak se blíží 22. Čínská Fa konference na Minghui, s opravdovou úctou sepisuji svou kultivační cestu se svým Mistrem. Byla to cesta plná lítosti, poučení i radosti z opětovného nalezení toho, co jsem kdysi ztratila. Sdílím tyto zkušenosti se spolupraktikujícími, zejména s těmi, kteří Fa získali mladí, a s novou generací, která vyrůstá dnes. Kéž mé zkušenosti poskytnou světlo na cestu a pomohou těm, kteří se ztratili, vrátit se zpět na cestu kultivace.

Naslouchejte Mistrovi

Mladí spolupraktikující,pokud jste vyrostli v Dafa jako já,
pokud jste byli kdysi přirovnáváni k posvátnému lotosu,
pokud jste také slyšeli volání svých blízkých,
každé z nich toužící po vašem návratu domů,
prosím, neopakujte můj příběh,
je plný obětí,
každá jeho kapitola se nese v duchu lítosti a obav.

Mladý člověče, ať už jsi to ty nebo někdo jiný,
ztratil ses v prachu světa a nedokážeš uniknout?
Snažíš se rozlišit pravdu od iluze ve snech?
Lpíš na přeludech vzdálených zemí?
Snášíš vítr a déšť pro slávu a bohatství?
Naslouchej Mistrovi, vrať se k Dafa.
Mistr na vás vždy čekal.
Od dětství do dospělosti — zapomněl jsi?

Mládí je prchavé jako stín,
každá životní cesta skrývá nezodpovězené otázky.
Pokud otevřete Zhuan Falun a čtete Buddhovo učení,
vaše ideály nezůstanou prázdné.
Možná se před vámi otevře krásnější kapitola.
Naslouchejte Mistrovi, vraťte se k Dafa.
Mistr opakovaně odkládal konec nápravy Fa,
každý den nese ohromnou zátěž,
čas mu zešedivěl vlasy.
Ví svět o jeho úsilí a starosti o všechny bytosti?