[Oslava Světového dne Falun Dafa] Mimořádná příležitost (2. část)

(Minghui.org) Je to již 30 let, co byl Falun Dafa představen světu, a 28 let, co praktikuji Dafa.Před osmadvaceti lety jsem se zúčastnil tří sérií přednášek Fa a dvou úvodních seminářů, které Mistr vedl v Číně. Bylo pro mě velkým štěstím, že jsem měl příležitost poslouchat Mistrovy přednášky osobně.

Navzdory pronásledování Falun Gongu ze strany KS Číny jsem za ta léta nikdy nezaváhal ve své víře. Dafa je hluboce zakořeněn v mém srdci a nic to nemůže změnit.

(Pokračování z 1. části)

Účast na druhé přednášce Fa v Tianjinu

Příklad pro nás

V březnu 1994 jsem se zúčastnil druhé Mistrovy přednášky Fa v Tianjinu. Skupina praktikujících (včetně mě), kteří se zúčastnili předchozí přednášky v Pekingu, si společně objednala vstupenky. Jako vracející se studenti jsme dostali slevu – vstupenka stála pouze 25 jüanů.

Přestože jsme si vstupenky objednali s předstihem, obdrželi jsme je až těsně před začátkem přednášky. Byli jsme zklamaní, když jsme zjistili, že máme místa v zadních řadách.

Někteří praktikující se ptali, proč nemáme místa v předních řadách, když jsme si lístky objednali jako první. Měl jsem stejnou myšlenku, ale pak jsem si uvědomil, že to není správné. Už jsem se přece přednášky zúčastnil – proč bych se měl zabývat tím, zda sedím vpředu nebo vzadu? Jakékoli místo je dobré, pokud mohu poslouchat Mistrovu přednášku. Vybral jsem si poslední řadu ve druhém patře.

Ke konci lekce jsme se učili pátou sadu cvičení. Zavřel jsem oči a pak jsem zaslechl šepot. Otevřel jsem oči a uviděl, že Mistr přišel do druhého patra, stál poblíž nás a usmíval se. Byl jsem nesmírně nadšený. Bylo to skutečně příjemné překvapení poté, co jsem se zbavil připoutání k místům v předních řadách.

Mistr pořádal přednášky ve všední dny večer a o víkendech během dne. Později jeden praktikující v článku napsal, že to Mistr dělal kvůli pohodlí studentů, kteří měli zaměstnání.

Pracovníci přednášky zajistili, aby se praktikující mohli v neděli před jejím začátkem vyfotografovat s Mistrem. Dorazili jsme dříve na nádvoří před auditoriem. Krátce nato přišel Mistr s několika pracovníky. Byl jsem jen několik metrů od něj.

Když se praktikující začali shlukovat kolem Mistra, aby se s ním vyfotili, zaslechl jsem, jak si někteří členové personálu mezi sebou říkají, že Mistr pracoval velmi tvrdě a měl málo času na odpočinek. Pomyslel jsem si, že pro Mistra musí být velmi únavné fotit se s tolika lidmi. Rozhodl jsem se proto focení vynechat, abych mu nepřidělával další zátěž. Také jsem přemýšlel, zda Mistra uvidím v nebi.

Najednou mě jakási síla strčila dozadu. Podíval jsem se na Mistra a viděl, že poslouchá, jak praktikující mluví.

Později nám Mistr ve třídě řekl, že svůj gong může vysílat, aniž by se na nás díval, a že pozitivní energie může lidi tlačit dozadu. Uvědomil jsem si, že síla, která mě odstrčila, byl gong od Mistra.

Moje matka byla ve stejné třídě jako já. Také jsem jí řekl, aby se s Mistrem nefotila. Poslechla mou radu, ale v srdci po společné fotografii stále toužila. Když jsem přišel do třídy, nadšeně mi vyprávěla, že se Mistr s několika z nich vyfotil.

Jednoho dne po hodině mi řekla, že ona a další praktikující se šli do zákulisí podívat, zda Mistr již odešel. Mistr se před nimi objevil a nabídl jim, že se s nimi vyfotí. Fotograf pořídil několik snímků. Mistrova vysoká postava mi připomněla sochy Buddhy v chrámech. Moje matka a další praktikující se vedle Mistra šťastně usmívali. Možná právě to měl Mistr na mysli, když řekl „přirozené získávání bez úsilí“. (Přednáška v Sydney)

Rušení výuky

Někteří z nás z Pekingu si každý den pronajímali autobus, abychom mohli jezdit do Tianjinu. Jednou se autobus na zpáteční cestě porouchal a řidič ho dlouho opravoval, takže jsme se domů dostali až po půlnoci. Jindy autobus zastavil cestou do Tianjinu a my jsme přišli pozdě na hodinu.

Někteří praktikující říkali, že autobus měl technické problémy, jiní, že řidič byl podezřelý, a další, že autobus možná vezl někoho, kdo by se výuky neměl účastnit. Nevím, jak jsem si to měl tehdy vyložit.

Jednoho dne se během Mistrovy přednášky náhle ozval podivný výkřik, po němž následoval hlasitý křik. Mistr přestal přednášet a požádal personál, aby ženu, která hluk způsobovala, vyvedl ven. Jela s námi stejným autobusem.

Mistr pak řekl třídě: „Studenti z Pekingu, proč se vám autobus cestou porouchal a způsobil vaše zpoždění? Měli byste o tom přemýšlet. To je zasahování.“

Tehdy jsem poprvé pochopil, co je to zlé rušení.

Četl jsem krátký novinový článek kritizující Falun Gong. Autor v něm uvedl, že se zúčastnil Mistrovy přednášky a že Falun Gong není v souladu s vědou. Bylo to rušení Mistrova šíření Fa? Přinesl jsem článek pracovníkům přednášky a navrhl, aby tomuto autorovi již nebylo dovoleno se přednášek účastnit.

Mistrovy výklady mi také pomohly pochopit matematický problém, který nám zadával učitel matematiky na střední škole: Pokud máte tyč dlouhou jeden metr a každý den z ní uříznete polovinu, můžete ji řezat donekonečna. Dříve jsem tomu nerozuměl, ale po Mistrově výkladu mi to bylo jasné.

Poslední den přišli lidé z Institutu fyziky a Čínské akademie věd, aby otestovali Mistrovu energii. Napsali Mistrovi zprávu, že zařízení, které umístili na pódium, zaznamenalo v Mistrově gongu všechny druhy hmoty. V tu chvíli jsem si uvědomil, že pro Mistra opravdu není snadné šířit Fa ve světě.

Zázraky na druhé přednášce Fa v Jinanu (provincie Shandong)

V květnu 1994 jsem se zúčastnil Mistrovy demonstrace gongu v auditoriu Ministerstva veřejné bezpečnosti v Pekingu. Některá videa, která tam byla natočena, byla později zařazena do výukového videa Falun Gongu.

Poté jsem se zúčastnil druhého Mistrova kurzu Fa v Jinanu, který začal 21. června 1994. Byl jsem velmi šťastný, že jsem mohl Mistra znovu vidět a poslouchat jeho učení.

Horké léto se ochladilo

Přednáška v Jinanu se konala na stadionu Huangting. Sešlo se zde více než 4 000 lidí z celé země.

Bylo tehdy velmi horko a stadion neměl klimatizaci. Seděl jsem úplně vzadu. Zpočátku jsem Mistrovi pozorně naslouchal, ale postupně mě začalo rušit větrání lidí a pomyslel jsem si: Větrání není vhodné ani na běžném setkání lidí – jak to někdo může dělat tady? Jak neuctivé je to vůči Mistrovi!

Mistr pak řekl posluchačům, že ti, kteří drží v ruce vějíře, by je měli odložit. Řekl také, že horko je vlastně dobrá věc (protože pomáhá snižovat karmu).

Moje matka, která seděla po mé levici, přestala vějíř používat, ale žena po mé pravici v tom pokračovala. Krátce nato jsem pocítil, že na matčině straně je mnohem chladněji, zatímco po mé pravici zůstalo horko.

Místo, kde jsme byli ubytovaní, bylo v noci velmi teplé a někteří lidé nemohli usnout. Napadla mě myšlenka: Mohl by Mistr přivolat do Jinanu déšť, aby se ochladilo? (Ve skutečnosti to byla myšlenka, která nebyla vůči Mistrovi příliš uctivá.)

Druhý den jsem během přednášky zaslechl hřmění a déšť. Když jsme vyšli ze stadionu, venku mrholilo. Město Jinan se skutečně ochladilo a chladno zůstalo až do konce kurzu.

Připoutání k přílišnému nadšení

Poté, co jsem se naučil Dafa, byl jsem velmi nadšený. Fa jsem však plně nerozuměl a nevěděl jsem, jak se začlenit do společnosti běžných lidí. Dříve jsem věnoval velkou pozornost svému vzhledu, ale po tom, co jsem se naučil Dafa, jsem začal napodobovat některé taoistické postavy z literatury a přestal jsem se o svůj vzhled starat. Také jsem začal mluvit o nadpřirozených věcech.

Moji kolegové měli pocit, že jsem se změnil v podivného člověka, a už se mnou nechtěli mluvit. Někteří dokonce říkali: „Měl bys jít do chrámu.“

Zmínil jsem se o tom několika spolupraktikujícím, které jsem potkal v Jinanu. Poté jsem během přednášky slyšel, jak nás Mistr učil:

„…protože je tak šťastný, pociťuje příliš velké nadšení. Tak to být nemusí. Vede ho to k tomu, že se nechová normálně, když něco dělá nebo když je ve styku s různými lidmi v běžné lidské společnosti, nebo prostě když je někde venku. Řekl bych, že to je nepřijatelné.“ (Přednáška osmá, Zhuan Falun)

Mistr také řekl:

„Když se kultivujete v jiných prostředích, musíte si také dávat pozor, abyste nebyli příliš nadšení. Takové připoutání budou pravděpodobně ovládat démoni.“ (Přednáška osmá, Zhuan Falun)

Moje pochopení

Když jsem byl v Jinanu, v mé mysli se stále objevovala jedna otázka: Kdo je Mistr? Mistr nám během své přednášky jasně řekl: „V žádném případě nejsem Buddha Šákjamuni.“ („Učení Fa a zodpovídání dotazů v Guangzhou“, Zhuan Falun Fajie)

Slyšel jsem buddhistický příběh o tom, že budoucí Buddha Maitreya sestoupí, aby kázal Fa a zachraňoval lidi. Je Mistr budoucí Buddha Maitreya?

Později se mi v mysli objevilo slovo „Spasitel“. Kdo jiný než Mistr by mohl dokázat něco tak velkého?

Jednou během přestávky jsem se přiblížil k pódiu. Slyšel jsem, jak se Mistr ptá pracovníka: „Nahrál jsi přednášku?“„Ano.“Mistr řekl, že díky nahrávce si ji lidé budou moci později znovu poslechnout.

V té chvíli jsem byl Mistrovi velmi blízko, ale moje mysl byla prázdná, jako by byla potlačena. Zapomněl jsem Mistrovi poděkovat. Chtěl jsem se ho na něco zeptat, ale nevěděl jsem na co. Jediné, co jsem dokázal, bylo dívat se na něj. Mistr se usmál a odešel.

Po návratu do Pekingu jsem hledal záznam této přednášky. Později jsem získal celou sadu nahrávek z Jinanu. Byl jsem nesmírně nadšený!

Z Fa jsem pochopil, že Mistr nám dal zcela nový život a nesmírně vzácné věci. Vážím si Dafa a ctím jej více než svůj vlastní život, protože Dafa stvořil vše, včetně mě. Bez Dafa bych neexistoval – stejně jako život nemůže existovat bez vzduchu.

Na konci lekce Mistr rukou naznačil otáčení velkého Falunu kolem celého stadionu. Mé nebeské oko bylo zavřené, takže jsem nemohl vidět tuto posvátnou scénu v jiných dimenzích. Přesto jsem byl tak nadšený, že jsem nepřestával tleskat. Mé srdce bylo jako v oblacích – Mistr nás skutečně vedl do vysokých úrovní! Pomyslel jsem si: Nikdy bych se nevzdal Dafa pro nic na světě.

Nechtěl jsem, aby kurz skončil. Chtěl jsem zůstat navždy s Mistrem.

Do té doby jsem se zúčastnil tří Mistrových kurzů. Pokaždé nás Mistr požádal, abychom sepsali své poznatky a zkušenosti. Během prvních dvou kurzů jsem to neudělal, protože jsem měl pocit, že nemám nic zvlášť významného ke sdílení. Tentokrát jsem se však rozhodl, že pro kurz v Jinanu musím něco napsat.

Začal jsem tím, jaké utrpení jsem prožil v dětství. Pokud všechno, co jsem vytrpěl, bylo proto, abych mohl přijmout Dafa, jsem za to hluboce vděčný. Byl to Mistr, kdo nás očistil, dal nám zlatý, zářivý Falun a vysvětlil nám Fa. Mistr nám postavil žebřík, po kterém můžeme vystoupat do nebe. Cítil jsem, že Mistr je Spasitel, který vysvobozuje lidi z utrpení. Doufal jsem, že Dafa bude praktikovat stále více laskavých lidí.

Kurz v Jinanu byl poslední příležitostí, kdy jsem Mistra osobně viděl.

Stát se bytostí žijící pro druhé

Dne 20. července 1999 zahájil tehdejší vůdce Komunistické strany Číny (KS Číny) Jiang Zemin celostátní kampaň proti Falun Dafa a Mistrovi.

Zkušenosti mé vlastní rodiny s KS Číny ve mně vyvolaly odpor k tomuto režimu. Můj pradědeček byl zámožný člověk se silnou duchovní vírou. Po převzetí moci v roce 1949 mu KS Číny zabavila veškerý majetek. Mého dědečka z matčiny i otcovy strany KS Číny zatkla a uvěznila, protože sloužili vládě Kuomintangu, která byla oficiální vládou před převzetím moci KS Číny. Někteří bratranci a sestřenice mých rodičů byli umučeni k smrti nebo posláni do odlehlých oblastí. Také jsem byl svědkem toho, jak vojáci KS Číny stříleli na studenty a občany během masakru na náměstí Tiananmen v roce 1989. Chtěl jsem se od KS Číny držet co nejdál.

Po začátku praktikování Falun Dafa jsem však dokázal odložit svou osobní nenávist vůči KS Číny. Stejně jako ostatní praktikující jsem z čistého srdce hovořil s úřady a snažil se jim pomoci pochopit pravdu o Falun Dafa, aby mohli zastavit pronásledování a navrátit spravedlnost Dafa.

V té době jsem byl velmi smutný a Mistr mi hluboce chyběl, protože po určitou dobu nic neříkal. Měl jsem o Mistra starost.

Moje pracoviště vyslalo několik lidí, aby mě přesvědčili, ať přestanu praktikovat Dafa. Ukazovali mi videa, na nichž velvyslanectví a konzuláty mnoha zemí odsuzovaly Falun Dafa, a vytvářeli tak iluzi, že celý svět je proti nám. Řekl jsem jim: „I kdyby všichni ostatní na světě přestali praktikovat Dafa, já v tom budu pokračovat!“

Viděli, že často chodím ven, a ptali se mě, co mám v úmyslu. Řekl jsem jim, že chci objasňovat pravdu o Dafa úřadům. Odpověděli, že to mohou předat za mě – moje pracoviště bylo ministerstvem. Poté jsem jim vysvětlil, jak Dafa navrátil zdraví praktikujícím a přinesl prospěch zemi. Mou zprávu skutečně předali jednomu z nejvyšších vůdců a přinesli mi odpověď: „Nejvyšší vůdci vědí, o čem jste mluvil. Ale Čína nedovolí existenci živého Buddhy.“ Tehdy jsem byl naivní a neuvědomil jsem si zlovolný úmysl zabíjet, který se skrýval za slovy „nedovolí existenci živého Buddhy“.

V březnu roku 2000 uspořádala KS Číny ve Vojenském muzeu v Pekingu rozsáhlou výstavu fotografií s názvem „Respektuj vědu a bojuj proti pověrám“. Výstava útočila na Mistra i na Dafa. Rozhodl jsem se jít do muzea a říct lidem pravdu.

Jedna další praktikující řekla, že tam půjde také. Když jsem však dorazil do muzea, nemohl jsem ji najít. Ptal jsem se sám sebe: „Co mám dělat? Mám jít sám?“

„Musím jít,“ řekl jsem si. „Mistr je pomlouván – jak bych mohl jen přihlížet a nic neudělat? I kdyby přede mnou byla hora nožů nebo moře ohně, půjdu. Bylo by dobré, kdybych dokázal alespoň trochu zmírnit pomluvy proti Mistrovi.“

Vešel jsem do muzea. Celá výstava byla potemnělá. Nechtěl jsem se dívat na lži KS Číny, a tak jsem hledal odpovědnou osobu. Uviděl jsem zaměstnance a následoval ho na druhou stranu haly, kde se nacházelo dočasně zřízené „velitelské centrum“. Vešel jsem dovnitř.

Několik mužů tam sedělo, kouřilo a hrálo karty. Vedle nich stála žena. Na její jmenovce byl uveden titul „zástupce velitele“. Vysvětlil jsem jí, že Falun Dafa přináší lidem zdraví a že tato výstava mohla vzniknout z neznalosti – ve skutečnosti Falun Dafa zemi ani lidem neublížil, ale naopak jim prospívá. Poté jsem jim řekl, že jsem napsal dopis a přál bych si, aby si ho přečetli.

Když jsem domluvil, nikdo nereagoval, kromě té ženy, která mi naznačila, abych dopis nechal na stole. Když jsem odcházel, uviděl jsem před sebou řadu policistů. Chtěli mě zatknout? Prošel jsem kolem nich – všichni stáli nehybně.

Spatřil jsem velkou obrazovku, na níž Mistr mávl rukou, aby na přednášce Fa vyléčil nemoci praktikujících. Kolik životů bylo tímto jediným mávnutím ruky osvobozeno od utrpení! Pokud je lidské tělo malým vesmírem, kolik věcí uvnitř vesmíru a kolik vesmírů Mistr očistil!

KS Číny však na obrazovce používala zlá slova k útoku na Mistra. Bohužel někteří lidé, mladí i staří, před televizí stáli a sledovali to. Fa Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti je základem všech životů. Kdyby tito nevinní lidé uvěřili lžím KS Číny, kde by nakonec skončili?

Nevzpomínám si, jak jsem se dostal z Vojenského muzea ven. Věděl jsem však, že bez Mistrovy pomoci bych se odtud nemohl snadno dostat.

V autobuse cestou domů mi tekly slzy. Cítil jsem nekonečný soucit Dafa – být bytostí žijící pro druhé. Chtěl jsem všem říct: „Falun Dafa je dobrý!“ Jakmile člověk pochopí, že Dafa je dobrý, jeho život je zachráněn!

Praktikuji Dafa již 28 let. Byl jsem nezákonně vězněn více než deset let. Cítil jsem, že jsem Mistra zklamal a pro Dafa neudělal dost, a proto jsem se neodvážil sdílet své zkušenosti.

Nyní si uvědomuji, že jsem se změnil ze sobeckého člověka v učedníka Dafa, který myslí na druhé. Tuto proměnu přineslo nekonečně soucitné srdce Mistra a obrovská milost Dafa. Nakonec jsem se vymanil z rušivých vlivů a napsal tento článek, abych zaznamenal změnu, kterou Dafa přináší vnímajícím bytostem.

Nemohu plně vyjádřit svou vděčnost Mistrovi! Při příležitosti 30. výročí veřejného představení Falun Dafa zde prohlašuji svůj závazek Mistrovi, že budu pilně kultivovat!

Všechno nejlepší k narozeninám, Mistře!

(Konec)

Článek v originále vyšel dne 26. května 2022