Postoj mé matky se změnil poté, co vystoupila z KS Číny

(Minghui.org) Má matka žila na venkově. Byla laskavá, zásadová a měla silný smysl pro spravedlnost. Těžký život ji však učinil také vznětlivou a velmi tvrdohlavou. Její otec zemřel krátce poté, co dokončila základní školu, a proto musela studium přerušit a začala pracovat jako učitelka placená z prostředků místní komunity.

Rodina mého otce vlastnila určitou půdu, a během kulturní revoluce byl proto pronásledován jako „statkář“. Matka byla do této záležitosti rovněž zatažena a přišla o zaměstnání. Většina žen na vesnici byla tehdy negramotná, ale matka měla určité vzdělání a byla velmi schopná. Po skončení kulturní revoluce vstoupila do Komunistické strany Číny (KS Číny) a stala se členkou vedení vesnice.

Protože její život byl plný útrap, byla na mě i na bratra velmi přísná a často nás bila. Měla na nás vysoké nároky – nutila nás pilně studovat a dosáhnout úspěchu.

Když jsem na univerzitě začala praktikovat Falun Dafa, nebránila mi v tom. Po zahájení pronásledování ze strany KS Číny v červenci 1999 však podlehla propagandě a začala se proti Falun Dafa stavět. Snažila jsem se jí vysvětlit, co Falun Dafa skutečně je, ale když odmítala naslouchat, přestala jsem o tom mluvit.

Četla jsem, co Mistr říká o důležitosti pomoci lidem vystoupit ze Strany. Studovala jsem také články praktikujících o jejich zkušenostech, a pochopila jsem, jak zásadní tato věc je. Kvůli citovým vazbám a lidským připoutáním jsem však nedokázala s matkou o vystoupení mluvit. Myslela jsem si, že je dost času a že příležitostí bude ještě mnoho. Když podstoupila operaci kvůli rakovině žaludku a následující rok došlo k recidivě, uvědomila jsem si, že její čas může být omezený a že už nemohu otálet.

Stále jsem v sobě nesla strach i odpor, protože byla na mě a na bratra velmi přísná a v dětství nás často bila. Dokonce jsem ji nenáviděla. Rodiče se kvůli tlaku a těžkostem, které prožívali, neustále hádali, a doma panovala napjatá atmosféra. Jako dítě jsem se cítila méněcenná a nejistá. I v dospělosti jsem mlčela, kdykoli jsem vycítila nepříjemnou atmosféru nebo nepřátelství.

Mistr nás žádá, abychom mu pomáhali zachraňovat lidi a nevybírali si, s kým budeme mluvit. Já jsem si však vybírala. Zapomněla jsem, že všichni lidé přišli pro Fa. Neměla jsem dostatek soucitu. Když jsem matce objasňovala pravdu o pronásledování, byla jsem nervózní. Chtěla jsem, aby praktikovala Falun Dafa. Nedokázala jsem se vžít do její situace a nepokusila jsem se skutečně porozumět tomu, co jí brání vystoupit z KS Číny.

Matka byla chytrá a ctižádostivá, ale osud jí nedal mnoho příležitostí. Během kulturní revoluce velmi trpěla, a proto měla na své děti vysoké nároky, aby dosáhly toho, čeho ona sama dosáhnout nemohla. Většina čínských rodičů je podobná – cítí radost, když jsou jejich děti úspěšné. Když jsem začala praktikovat Falun Dafa, nebyla spokojená. Ve všem ostatním jsem ji poslouchala, jen ne v otázce praktikování Falun Dafa. Příliš o tom nemluvila, ale po zahájení pronásledování ze strany KS Číny se začala obávat o mou bezpečnost. Říkala, že kdykoli slyší slova „Falun Dafa“, nechce je poslouchat.

Přesto jsem si přála, aby matka poznala pravdu a případně také začala praktikovat Falun Dafa, a proto jsem prosila Mistra, aby mě posílil. Bydlela jsem nedaleko rodičů, a tak kdykoli jsem měla čas, chodila jsem k nim vařit a uklízet.

Otec neuměl vařit, a tak jsem matce připravovala chutná jídla já. Kdykoli jsem přišla, měla velkou radost a říkala otci, že nečekala, že se k ní její dvě děti budou chovat tak dobře.

Matka se postupně mění

Moje matka byla ve skutečnosti dobrý člověk. I když měla prudkou povahu, byla zásadová a měla jasný smysl pro to, co je správné a co ne. Dříve jsem s ní o pronásledování příliš nemluvila, ale když jsem ji začala pravidelně navštěvovat, začala jsem jí o tom vyprávět podrobněji. Ujišťovala jsem ji, že budu opatrná, a vysvětlovala jsem jí, že Mistr praktikující chrání, takže si nemusí dělat starosti. Přestala namítat proti tomu, že praktikuji Falun Dafa, a začala naslouchat, když jsem jí vyprávěla o tom, jak jsou praktikující pronásledováni.

Dala jsem jí materiály o Falun Dafa i články se sdílením zkušeností. Ukázala jsem jí pozitivní zprávy o Falun Dafa, které byly v Číně zveřejňovány před rokem 1999, i články objasňující skutečnosti o pronásledování ze strany KS Číny. Když poznala pravdu, byla pobouřená. Říkala, že tehdejší vůdce KS Číny Jiang Zemin, který pronásledování zahájil, byl špatný člověk a že KS Číny jednala nesprávně. Vyprávěla mi také o různých zločinech KS Číny během kulturní revoluce.

Pomohla jsem rodičům vystoupit z KS Číny i z jejích mládežnických organizací a požádala jsem je, aby si opakovali: „Falun Dafa je dobrý“ a „Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“. Postoj mé matky se začal měnit a začala přemýšlet o smyslu života. Ptala se mě, zda Nebesa skutečně existují a zda je Falun Dafa skutečný. Dívala jsem se na ni se soucitem a vysvětlila jí, že Nebesa skutečně existují a že Falun Dafa je nejvyšší Buddhův Fa. Odpověděla: „Ano, věřím.“

Zeptala jsem se jí, zda by chtěla praktikovat Falun Dafa. Její tvář se změnila, oči jí zazářily a odpověděla, že ano.

Protože měla potíže se stáním, cítila jsem, že pro ni bude obtížné naučit se pohyby cvičení, a proto jsem ji požádala, aby začala čtením knihy Zhuan Falun. Otec poslouchal nahrávky Mistrových přednášek. Když jsem předváděla cvičení, oba je pozorně sledovali.

Věděla jsem, že Mistr matce prodloužil život. Pálila Mistrovi vonné tyčinky jako projev úcty. Když řekla, že doufá, že se její nemoci uzdraví, bude-li praktikovat Falun Dafa, neopravovala jsem ji. Jen jsem ji požádala, aby se neupínala k tělesným změnám, nechala věci přirozeně plynout a studovala Fa. Naslouchala mi a dál četla Zhuan Falun.

Vařila jsem a uklízela. Přes den jsem hostila příbuzné a přátele, v noci jsem studovala Fa, cvičila a vysílala spravedlivé myšlenky. Přestože jsem spala málo, necítila jsem únavu.

Matka přečetla Zhuan Falun dvakrát. Když už nebyla schopna číst, věděla jsem, že se blíží její čas. Řekla mi, že když jsem u ní, nepláče, ale po mém odchodu pláče. Uvědomila jsem si, že se mám o rodiče dobře starat a dát jim příležitost získat Fa.

Cítila jsem, že její pláč vyjadřoval hlubokou vděčnost její vědomé stránky vůči Mistrovi a Falun Dafa. Věděla, že jsem k ní skutečně dobrá. V životě mnoho vytrpěla a cítila, že má štěstí, že před smrtí získala Fa.

Když jsem ji navštívila naposledy, po zavření dveří jsem se rozplakala. Věděla jsem, že je to naposledy, co ji vidím. Stála jsem před dveřmi a slzy mi stékaly po tváři.

O několik dní později mi zavolal bratr a řekl, že umírá, ať přijedu co nejrychleji. Když jsme dorazili, příbuzní a přátelé už čekali. Matka ležela na lůžku. Když jsem vyslovila její jméno, po tvářích jí stekly dva pramínky slz. Mluvila jsem k ní tiše a pomohla jí zavřít oči.

Po pohřbu nebyl můj kultivační stav dlouho dobrý. Cítila jsem se nemocná, těžká a zmatená. I při meditaci jsem měla silný strach a cítila jsem, jako by mě tížila smrt. Podobný pocit jsem měla už při péči o matku. Po dva měsíce jsem se soustředila na studium Fa, cvičení a vysílání spravedlivých myšlenek. Jednoho dne, když jsem vysílala spravedlivé myšlenky, jsem náhle pocítila lehkost a mysl se mi vyjasnila. Slyšela jsem matčin hlas: „Děkuji ti, že jsi pro mě tolik vytrpěla!“