Čínská Fahui | Dívání se na své problémy poté, co byl praktikující zatčen

(Minghui.org) Když jsem se doslechla o zatčení praktikujícího Zhoua, sevřelo se mi srdce. Před očima se mi vybavily scény více než desetileté spolupráce na pravdu objasňujících projektech. Procházeli jsme nebezpečnými situacemi a zkouškami pod Mistrovou ochranou. Není třeba podrobně popisovat různé zázraky, které jsme zažili. Proč právě tento praktikující procházel tak tvrdým pronásledováním v této závěrečné, kritické chvíli? Po bolestivém přemýšlení, lítosti a sebeobviňování jsem v sobě našla následující připoutání.

Strach z ublížení a předvádění se

Dodnes si jasně pamatuji chladný den, kdy byla Zhouova manželka zatčena a držena ve vazební věznici. Zhou, já a jedna starší praktikující jsme ji jeli navštívit. Když jsme se vraceli, už se setmělo. Kroužili jsme autem a ztratili cestu. Bylo to jasné varování. Vysílala jsem spravedlivé myšlenky a prosila Mistra o pomoc.

Doma jsem se dívala do sebe. Měla jsem v sobě odpor. Proč nedokážou praktikující dělat věci otevřeně a na rovinu? Také jsem se bála zimy. Dostali jsme tak výrazné „varování“, že jsem to měla sdílet s Zhouem. Přesto jsem s ním o tom dosud nemluvila. Uvědomila jsem si, že jsem měla negativní myšlenku. Stalo se toto:

Několik z nás jelo do jedné venkovské oblasti sdílet s praktikujícím ohledně výměny znaků v knihách Dafa. V autě jsem pořád mluvila. Když jsme dorazili, vyjadřovala jsem před několika praktikujícími, včetně jedné cizí praktikující, své názory. Zhou mě náhle přerušil a řekl mi, ať jsem zticha. Byla jsem ohromená a neřekla jsem už ani slovo. Nedokázala jsem pak poslouchat sdílení ostatních. Tiše jsem si uvědomila svá připoutání — předvádění se, závist a strach ze ztráty tváře. Tato připoutání byla tak silná, že mě praktikující už nemohli snést. Po této události jsem nerada sdílela svá pochopení s ostatními. Připadala jsem si jako špatná praktikující, a tak jsem přestala nezastavitelně povídat. Promluvila jsem jen tehdy, když mě někdo požádal.

S pomocí dalších praktikujících jsem si uvědomila, že se ráda předvádím, a snažila jsem se toho zbavit. Ale zároveň ve mně vznikla představa, že je Zhou netrpělivý. Bála jsem se, že mi ublíží, a tak jsem mu neukazovala jeho připoutání, i když jsem je viděla. Místo toho jsem to říkala jiným praktikujícím a doufala, že mu to řeknou oni. Jak silné to připoutání — chránit sama sebe před zraněním!

Po Zhouově zatčení a prohledání jeho domu jsme přišli o mnoho osobních věcí, včetně desítek tisíc jüanů v hotovosti. Koncem loňského roku, po dokončení jednoho projektu, jsem si vzpomněla na Mistrovo učení o tom, že finanční záležitosti mají být vedeny otevřeně a na rovinu. Teprve teď vidím, že nám Mistr dával náznaky. Řekla jsem ostatním ve studijní skupině, že na to musíme Zhoua upozornit. Souhlasili. Ale byli jsme zaneprázdněni rozdáváním novoročních kalendářů a oslavami Nového roku, takže jsme se s Zhouem nepotkali, a tato věc se pořád odkládala. Když byl pak nezákonně zatčen, s pláčem a hlubokou lítostí jsem cítila, že jsem zklamala Mistra i praktikující. Proč jsem nebyla aktivnější? Proč jsem více nemyslela na druhé? Proč jsem nedokázala odložit své ego?

Hledání slávy a spoléhání se na druhé

Po odchodu do důchodu jsem vložila celé své srdce do potvrzování Fa a splnila si sen — mluvit s lidmi tváří v tvář o tom, že Falun Dafa je dobrý. Snažila jsem se vyhýbat jiným projektům. Měla jsem silný pocit uspokojení z toho, když lidé vystoupili z KS Číny a já tak mohla zachránit životy! Velmi jsem usilovala o slávu. Ve srovnání s tím znamenala práce na technických úkolech každodenní sezení u počítače, často až do půlnoci. Někdy jsem se na problémech zasekla i několik dní a přes velkou námahu nebyly vidět žádné výsledky. V porovnání s praktikujícími, kteří na Minghui tiše pracují více než dvacet let, se cítím zahanbeně.

Tím, že jsem se spoléhala na to, že technické práce udělají jiní praktikující, byl Zhou neustále tak zaměstnaný, že neměl čas na studium Fa. Jezdil po různých střediscích pro výrobu pravdu objasňujících materiálů. Musel zachraňovat svou manželku, která je také praktikující, a zároveň chodit do zaměstnání. Neviděla jsem věci z jeho pohledu. Ve skutečnosti jsem byla sobecká, a přesto jsem si myslela, že máme jen jiné schopnosti a že každý plníme svou jinou „misi“.

Po Zhouově zatčení a zadržení jsem byla otřesená, když jsem zjistila, že mám tolik nedostatků. Kromě záchrany Zhoua jsem musela zajistit, aby měli místní praktikující dostatek materiálů pro objasňování pravdy, a zajistit, aby střediska fungovala normálně. Přestože jsem byla pod tlakem, s Mistrovou ochranou a sebezapřením praktikujících se část problémů podařilo vyřešit a druhá část se postupně daří řešit.

Nevole a netrpělivost

Loni, téměř měsíc poté, co Minghui zveřejnil kalendáře k objasňování pravdy, jsem slyšela, že jiné oblasti už výrobu dokončily. Znejistěla jsem. Když jsme konečně měli začít s výrobou kalendářů, přišla jsem k Zhouovi — a šest tiskáren nefungovalo. Celý týden jsme se je snažili opravit, ale bez úspěchu. Pomyslela jsem si: „Všichni víme, že v této roční době je potřeba tisknout kalendáře — proč jsme stroje nepřipravili dřív? Finance byly vyřešeny už dávno.“ V duchu jsem si stěžovala, ale navenek jsem řekla: „Zkuste to vyřešit!“

O dva dny později mi praktikující řekl, že Zhou poznamenal, že zatímco jsem si v duchu stěžovala, on neřekl ani slovo — že se tím kultivoval. To mě rozčílilo: „Chce tím naznačit, že jsem se mýlila? Nemůžu nic říct, protože když promluvím, obviníte mě z nevole. A když mlčím, jak se pak věci vyřeší?“ Připadalo mi to nespravedlivé.

Vzpomněla jsem si na Mistrova slova:

Mistr řekl:

„Kdykoli se setkáte s problémy, měli byste se každý podívat do svého nitra, hledat příčiny uvnitř, bez ohledu na to, zda jste za to zodpovědní či ne.“(Učení Zákona na konferenci v Evropě )

Jak jsem mohla myslet jen na to, aby ostatní něco udělali, když sama nedělám nic? Dokonce jsem používala „rozdělení práce“ jako výmluvu. Když nastal problém, první myšlenka byla vinit druhé. Bylo to špatně, i když jsem nic neřekla nahlas — ostatní stejně cítí, když jednám proti principům vesmíru. Uvědomila jsem si své lidské představy a klidně předložila dva uskutečnitelné návrhy. Postavila jsem se k problému jako součást celku, místo abych ukazovala prstem zvenčí. A věci se opravdu podařilo vyřešit.

Soutěživost a ulpívání na dělání věcí

Při loňském tisku kalendářů chtěl Zhou, abychom používali druhý zásobník papíru. Tiskárna měla dva zásobníky: zásobník č. 2 pojme více papíru a práce je s ním pohodlnější. Ale u zásobníku č. 2 vznikal problém — po několika cyklech tisku se papír zasekl a my jsme se museli vrátit k zásobníku č. 1. Když Zhou viděl, že používáme zásobník č. 1, řekl: „Neříkal jsem vám, abyste používali zásobník č. 2?“ Vysvětlila jsem: „Zásobník č. 2 nabírá papír pomalu, zdržuje to.“ Zhou odpověděl: „Jak by to mohlo být pomalé, je v pořádku!“ Řekla jsem: „Můžeš se zeptat ostatních.“ Jiná praktikující řekla totéž co já, ale Zhou přesto trval na svém: „Je to v pořádku.“ Protože jsme o tom už mluvili v minulosti, potají jsme používali zásobník č. 1, když nebyl nablízku. Zeptala jsem se: „Myslíš si tedy, že lžeme?“ Okamžitě jsem litovala, že jsem to řekla. Nebyl to projev soutěživosti? Neprojevuje se takto kultura strany?

Jedna tiskárna po druhé přestávala fungovat. Vrátila jsem se domů a začala číst přednášky Collected Teachings Given Around the World, Volume X. Zpotily se mi ruce. Nestačí říct, že se dívám do sebe — musí to být bezpodmínečné. Před všemi jsem přiznala, že mám soutěživou mentalitu, že ulpívám na dělání věcí, že se cítím nespravedlivě posuzovaná, že nerada přijímám kritiku, že jsem závistivá a podobně. Požádala jsem Mistra o pomoc — a tiskárny začaly fungovat normálně. Kalendáře jsme úspěšně dokončili.

Strach

Vždy jsem si myslela, že Zhou je rozumný člověk, který dbá na bezpečnost. Tentokrát jsme však přišli o mnoho osobních věcí, jako by zlo o všem vědělo. Obzvlášť dnes — v době velkých dat, sledování telefonů a kamer — jak máme kultivovat v tak děsivém prostředí ovládaném starými silami?

Mistr chrání každého praktikujícího. Staré síly také neustále sledují každou naši myšlenku bez mrknutí oka. Každý z nás má povahu Buddhy i povahu démona. Před námi jsou jen dvě cesty: cesta k božství uspořádaná Mistrem a cesta uspořádaná starými silami. Víme, že toto pronásledování není namířeno proti lidským bytostem, ale jde o boj mezi dobrem a zlem v jiných dimenzích. Když se objeví nesprávné stavy v kultivaci, nesmíme je pasivně přijímat — musíme pronásledování aktivně popírat.

Mistr řekl:

„Všichni z vás si už jsou vědomi principu vzájemného tvoření a vzájemného potlačování. Jestli se neobáváte, činitel, který by vás nutil obávat se, se stane neexistujícím.“(„Odstraňte svá poslední připoutání“ Podstata dalšího pokroku II)

Co je tedy zdrojem „strachu“? Je to představa vytvořená proto, aby chránila své já a zabránila zranění. Jedna praktikující se kdysi ptala, co jsou to představy. Někteří řekli, že to jsou „lidské myšlenky“. Sama jsem to nechápala. Té noci, když jsem studovala Fa, jsem narazila na tato slova:

Mistr řekl:

„Ľudské bytosti majú pamäť. Hoci my to nazývame „pamäť“ a znie to ako nejaký pojem, v skutočnosti je to niečo reálne, opravdivo materiálne.“(Učení Fa na Konferenci Fa v New Yorku 2010)

„Ak sa dnes dobre kultivujete, troška sa roztopí; kultivujte sa dobre zajtra a troška sa opäť roztopí;… až kým vaše spravodlivé myšlienky budú opravdivo dostatočné.“(Učení Fa na Konferenci Fa v New Yorku 2010)

Zhou si mě vždy vážil a při spolupráci mezi námi nebyly mezery. Když jsem psala tuto větu, uvědomila jsem si, že to byl Zhou, kdo spolupracoval se mnou, ne já s ním. Pořád říkám, že hraji jen doplňkovou roli — ale ve skutečnosti jsem projevovala vlastnosti z kultury strany.

Při záchraně praktikujících bychom neměli mluvit o jejich nedostatcích, ale dívat se do sebe a odstraňovat vlastní připoutání. Jen tak můžeme vytvořit pevné jedno tělo, odstranit zlo a zachránit více lidí.

Děkuji, Mistře, za Vaši soucitnou spásu! Děkuji, spolupraktikující, za vaši nesobeckou pomoc!

(Vybraný příspěvek k 22. výroční konferenci sdílení zkušeností praktikujících v Číně na Minghui.org)