Zázraky, které jsem zažila ještě předtím, než jsem začala praktikovat Falun Dafa

(Minghui.org) Když se mě ostatní praktikující ptají, jak jsem začala praktikovat Falun Dafa, obvykle odpovídám, že je to dlouhý příběh. Nedávno jsem se o část svého příběhu podělila s jednou spolupraktikující, která mě povzbudila, abych jej sdílela se skupinou. Jiná praktikující, která můj příběh slyšela už před mnoha lety, mě také vybízela, abych o něm promluvila, ale nikdy jsem si nenašla čas jej sepsat.

Falun Dafa jsem začala praktikovat v New Yorku koncem roku 2010, ale během deseti let předtím mi Mistr poskytl mnoho příležitostí k získání Fa, které se zpětně jeví jako zázraky.

Předurčení k praktikování Falun Dafa

Než jsem začala praktikovat, propadala jsem různým neřestem a závislostem. Pohřbená v karmě a touhách jsem nevyužila vzácné příležitosti, které se mi nabízely k zahájení kultivace, ale Mistr se mě nikdy nevzdal.

Poprvé jsem se s Falun Dafa (Falun Gongem) setkala v roce 2001, když jsem na Manhattanu v oblasti Midtown viděla rekonstrukci mučení praktikujících Komunistickou stranou Číny. Pamatuji si, že jsem si tehdy pomyslela, že takto kruté pronásledování může znamenat jediné – že to, co ti lidé praktikují, musí být nadpřirozené.

V té době jsem byla na střední škole. Každou středu chodili všichni studenti z naší školy na různá místa, aby se naučili něco nového. V zimních měsících po teroristických útocích z 11. září nás jeden učitel vzal do malé kryté tělocvičny v Central Parku. Když jsme dorazili, dva praktikující nás učili pět cvičení Falun Dafa. Při jejich provádění jsem cítila, jak se mi v oblasti břicha otáčí Falun.

Byla jsem pak velmi nadšená a zeptala jsem se jich, jak se tato praxe jmenuje. Když mi řekli, že jde o Falun Gong, odpověděla jsem: „Aha, vás pronásledují.“ Poté jsem se jich zeptala, co bych měla dělat dál, a oni mi řekli, abych šla na cvičební místo v Madison Square Parku. Do Spojených států jsem přitom přijela z Ruska teprve před dvěma lety, takže jsem vůbec netušila, kde to je.

Když jsme se cestou zpět k metru procházeli Central Parkem, cítila jsem se velmi lehká a plná energie. Ten pocit mi připomněl, jak jsem se cítila, když jsem v Rusku cvičila bojová umění. Vždy jsem ale měla pocit, že bojová umění jsou prázdná, protože kromě pohybů nás učitelé učili jen to, abychom se mimo trénink neprali. Tehdy jsem si myslela, že Falun Gong je velkolepá praxe, protože učí pravdě a laskavosti. Na třetí slovo jsem si nemohla vzpomenout. Jakmile se mi v mysli objevila myšlenka, že Dafa je velkolepý, otevřelo se mi třetí oko a viděla jsem, že celý park je zaplaven zlatou energií a dokonce i obloha byla zlatá. Kráčela jsem touto úžasnou scénou natolik ohromená, že jsem vůbec nepřemýšlela, proč ji vidím.

Když jsem nastoupila do metra, zřejmě proto, že můj nebeský zrak byl stále otevřený, jsem uviděla démona sedícího na hlavě jedné ženy, který ji ovládal. Byl to šokující pohled. Místo abych si uvědomila, že tyto zážitky mám díky Dafa, začala jsem si myslet, že jsem výjimečná. V důsledku toho vidění zmizelo. Než jsem dorazila domů, na Dafa jsem zapomněla.

Později té zimy jsem na rohu 42. ulice a Osmé avenue viděla další výstavu fotografií mučení. Když jsem si fotografie prohlížela, přiběhla ke mně starší praktikující, ukázala na mé břicho a rukou dělala krouživé pohyby. Neuměla anglicky, ale nějakým způsobem mi gesty připomněla Falun. Gesty jsem jí naznačila něco ve smyslu: „Tak co bych měla dělat?“ Dala mi výtisk Zhuan Falun.

Zdá se, že Mistr měl v plánu, abych si Zhuan Falun přečetla, protože krátce nato mi kamarád, se kterým jsem každý den jezdila metrem domů, začal vyprávět o knize, kterou četl. Každý den mluvil o jejích částech, včetně nebeského zraku, karmy a podobně. Když se mě ptal, co si o tom myslím, cítila jsem, že všechno je pravda. O mnoho let později, poté co jsem konečně získala Fa, jsem se ho na to ptala, ale on si na nic nepamatoval – vůbec nevěděl, co je Falun Gong.

Na mé střední škole praktikovali Falun Gong i další studenti. Jedna čínská dívka mi nabídla volnou vstupenku na New Year Spectacular, ale já jsem ji nepřijala.

Příležitosti k získání Fa mě provázely všude, kam jsem šla. Ve videohře, kterou jsem hrála, měl jeden z hráčů přezdívku Lunyu. Několikrát jsem se ho ptala, co to slovo znamená, ale vždy mi jen řekl, ať si to vyhledám na Googlu. Neustále jsem se ptala dál a jednoho dne mi poslal odkaz na Lunyu. Překvapilo mě, že jsem to dokázala číst a rozumět tomu, přestože jsem se tehdy stále učila anglicky.

Když jsem se kolem roku 2004 nebo 2005 přestěhovala do vlastního bytu, jednou z prvních poštovních zásilek, které jsem obdržela, byl leták o pronásledování ze strany KS Číny. Podívala jsem se na tváře na letáku a pomyslela si: „Tohle jsou moji lidé.“ Pokusila jsem se vyhledat Falun Dafa a přešla jsem do části s učením, ale nedokázala jsem přijít na to, kde začít.

Na vysoké škole jsem pracovala pro městskou správu poblíž Wall Street. Během polední přestávky v jednom velmi chladném zimním dni jsem uviděla starší praktikující oblečenou do starodávného čínského oděvu a cítila jsem, že to není obyčejná osoba. Téměř mi prodala vstupenku na Shen Yun.

V té době jsem byla na velmi nízkém bodě. Honba za touhami mě přivedla k depresi. Krátce poté, co jsem tuto praktikující potkala, se mi zdálo, že jdu po rušné ulici v oblasti Wall Street a uprostřed chodníku stojí vysoký Číňan. Měl na sobě oblek s kravatou a usmíval se na mě. Když jsem k němu přišla, podal mi ruku a jeho úsměv mě naplnil soucitem a štěstím. Když jsem se probudila, přemýšlela jsem, proč by tak velká bytost podávala ruku někomu tak nehodnému, jako jsem já. Třásla jsem se a plakala způsobem, jakým jsem v životě ještě nikdy neplakala. Až po letech, když jsem začala praktikovat, jsem si uvědomila, že mě Mistr povzbuzoval, abych se nevzdávala svého života.

Několik nocí v týdnu jsem trávila pitím a večírky. Jedné takové noci, poté co bary zavřely, jsem šla domů opilá s jednou kamarádkou. Ulice byly prázdné a ona byla také opilá. Najednou se zastavila, ukázala mi na hruď, chytila mě za ramena, zatřásla se mnou a řekla: „Musíš praktikovat Falun Dafa. Jsi jako ti lidé.“ Byla jsem příliš překvapená a opilá, než abych reagovala. Když jsem jí druhý den ráno zavolala a ptala se na to, vůbec netušila, o čem mluvím.

V jeden z nejhorších dnů mého života jsem zůstala venku celou noc, brala drogy a oddávala se hanebným neřestem. Když jsem se rozhodla jít domů, z metra kolem 42. ulice už vycházeli první ranní cestující. Cítila jsem se tak zahanbená tváří v tvář těmto střízlivým, upraveným pracujícím lidem, že jsem se rozhodla jít domů pěšky až na 171. ulici. Vydala jsem se cestou na západní straně podél řeky, která se vine parkem Riverside. Park byl prázdný a tichý. Když jsem vyšla po schodech, uviděla jsem mladou ženu meditovat. Později jsem se dozvěděla, že to byla členka našeho prodejního týmu. Přes nohy měla přehozený oranžový šátek. Chvíli jsem tam stála a dívala se na ni.

Když jsem přišla domů, napadlo mě, že když má oranžový šátek, musí mít buddhistického Mistra. Pak jsem si pomyslela: „Kdybych jen měla Mistra, také bych praktikovala.“ V tom okamžiku jsem uviděla paprsek zlatého světla, který pronikl mým tělem a táhl se od jednoho konce vesmíru k druhému. Někdy si na tento okamžik vzpomenu, když čtu tuto větu v Zhuan Falun:

„Jakmile tento člověk uvažuje o tom, že se dá cestou kultivace, jakmile se tato myšlenka objeví, září jako zlato a otřásá světem o deseti směrech.“ (Přednáška druhá, Zhuan Falun)

Cítila jsem, jako by to světlo očistilo každou buňku mého těla. Klesla jsem na kolena a dlouho plakala.

V průběhu let jsem nikdy nepomyslela na to, že bych dělala cvičení. Ale v období, kdy jsem byla velmi ztracená, jsem jednou v noci seděla na střeše našeho domu, vstala jsem a udělala pohyb „Zlatá opice rozpolcuje svoje tělo“ z prvního cvičení. Jakmile jsem se protáhla, cítila jsem výbuch energie uprostřed hrudi, otevřelo se mi třetí oko a viděla jsem energetické kanály v těle, jak jsou propojené s vesmírem a jak se vesmír odráží v lidském těle. Místo abych si vzpomněla na Falun Dafa, myslela jsem si, že jsem výjimečná, a vidění zmizelo.

Neschopná probudit se z klamu běžného světa jsem klesala stále hlouběji. Přesto, ať jsem svému tělu ubližovala sebevíc, zůstávala jsem relativně zdravá. Alespoň ve dvou případech se mi zdálo, že mi někdo vyjímá orgány z těla, aby mi ukázal, že jsou čisté a ryzí. Myslím, že mi tím Mistr ukazoval, že mě stále chrání.

Asi rok nebo dva předtím, než jsem získala Fa, mě Mistr ochránil při autonehodě. Řídila jsem po dálnici po dlouhé noci strávené venku s přítelem. Byla jsem pod vlivem drog a alkoholu a omdlela jsem. Bylo už ráno a dálnice byla plná lidí mířících do práce. Když jsem otevřela oči, viděla jsem, že auto se řítí přímo na betonovou bariéru. Narazilo do ní, vymrštilo se do vzduchu a v okamžiku, kdy jsme byli vzhůru nohama, jsem viděla, že dopadneme přímo do proudu aut přijíždějících z nájezdu. V tu chvíli všechno zčernalo a já uviděla obrovskou ruku, která auto uchopila, přenesla ho přes nájezd a položila na krajnici na druhé straně. Auto dopadlo s tupým nárazem a můj přítel se probudil. Neuvědomoval si, co se stalo. Jedinou škodou na autě byla prázdná pneumatika. O minutu později za námi zastavilo vozidlo dálniční pomoci. Řidič se na nás překvapeně díval a podezřívavě si prohlížel naše auto. Zeptal se, zda nejsme od vlády. Myslím, že viděl, jak auto letělo vzduchem jako loď.

Dnes je mi zcela jasné, že se o mě Mistr staral. Tehdy jsem tomu nevěnovala velkou pozornost. Mé pochopení je takové, že Mistr se stará o všechny bytosti napříč všemi životy a nikdo mu to nikdy nemůže plně splatit.

Po letech drog, neřestí, videoher a nezdravého života mi jednoho dne přítelkyně, se kterou jsem asi rok žila, oznámila, že mě opouští. Už tak jsem byla v depresi. Když se na mě podívala a čekala na odpověď, řekla jsem: „To je v pořádku. Jsem praktikující Falun Dafa.“ Ani jsem nevěděla, co ta slova znamenají, a nepamatovala jsem si, co Falun Dafa je. Nějakým způsobem ji má slova rozzuřila a vyběhla ven. Dodnes nechápu, jak jsem mohla ta slova vyslovit.

Krátce poté jsem se nastěhovala zpět k rodičům. Rozhodli se pro mě pronajmout velký byt, aby jeho část mohli využít pro své internetové podnikání. Otec najal ruskou ženu, která se starala o vyřizování objednávek. Byla praktikující a jednoho dne mi dala leták Dafa. Položila jsem hloupou otázku ohledně praktikující ženy na obálce. Později mi řekla, že to se mnou vzdala, ale myslela si, že by snad můj otec mohl začít praktikovat Falun Dafa.

V té době jsem byla stále pohlcená neřestmi. Otec viděl, že na tom nejsem dobře, a jednoho dne mi řekl, že bych se měla té ruské ženy zeptat na „jógu“, kterou praktikuje. Když jsem se jí zeptala, řekla mi, že praktikuje Falun Dafa. Vzpomněla jsem si, co to je, ale také na všechny ty chvíle, kdy jsem Fa nezískala. Požádala jsem ji, aby mi pustila video se cvičeními. Zapnula ho na mém počítači. Po všech těch letech to bylo poprvé, co jsem spatřila Mistra. Od toho dne jsem zasvětila svůj život kultivaci.

Vzpomínky mě povzbuzují k píli

Poté, co jsem začala kultivovat, se mi začalo vracet mnoho vzpomínek z dětství. Ty mě pevně utvrdily v přesvědčení, že Mistr nade mnou bděl už dávno předtím, než jsem vůbec slyšela o Falun Dafa.

Když jsem byla dospělá, matka mi řekla, že se mě pokusila potratit tak, že si sedla do vany naplněné alkoholem. Přesto jsem přežila. Jedna z mých nejranějších vzpomínek je, jak jsem lezla po zemi a strčila vidličku do elektrické zásuvky. Ztratila jsem vědomí, ale přežila jsem. Babička mi vyprávěla, že když jsem byla ještě nemluvně, pokusila se mě sousedka otrávit kaší. Přestala jsem dýchat, zmodrala jsem a všichni si mysleli, že jsem mrtvá. Ale Mistr mě znovu zachránil.

Zhruba v době, kdy jsem se naučila chodit, jsem si hrála sama na dvoře a začala jsem se dusit tvrdým bonbonem. Už jsem ztrácela vědomí, když jsem ucítila, že mě někdo uhodil do zad, a bonbon mi vyletěl z úst. Když jsem se otočila, nikdo tam nebyl. Dnes vím, že mě zachránil Mistr. Když jsem byla o něco starší, vytrhla jsem se babičce z ruky a vběhla na rušnou silnici, kde se ke mně řítil nákladní vůz. Slyšela jsem babiččin výkřik. Zastavila jsem se přímo před vozem a ten se zastavil těsně přede mnou. Babička omdlela a řidič se smál.

Takové příhody se opakovaly znovu a znovu. Jednou jsem lezla na drátěný plot vysoký asi dva metry. Když jsem skočila dolů, drát se mi zachytil o kalhoty a já se zhoupnula hlavou napřed přímo na vyčnívající ocelovou tyč v betonovém sloupu. Udeřila jsem se těsně nad okem. Síla nárazu by stačila k tomu, aby mi prorazila hlavu, ale jen jsem silně krvácela a později mi zůstala malá jizva. Jindy jsme s bratrancem chytali ryby z betonové hráze. Nepodařilo se mi chytit zábradlí a začala jsem padat dovnitř hráze, kde trčely ocelové tyče. Byla jsem si jistá, že zemřu. Bratranec, který byl zhruba stejně starý jako já, ale natáhl ruku, chytil mě za košili a vytáhl mě nahoru. Neřekl ani slovo. Věřím, že ho Mistr použil, aby mě zachránil.

Dlouhou dobu jsem měla pocit, že bych tyto věci neměla sdílet, protože by si ostatní mohli myslet, že se snažím působit výjimečně. Věřím, že nejsem nijak výjimečná. Chci se o tyto zkušenosti podělit jen proto, abych ukázala, kolik toho náš Mistr podstoupil, aby nás všechny chránil během tohoto života i v našich minulých životech.

Jedna z nejzázračnějších událostí se mi přihodila v den, kdy jsem byla smrti nejblíže. V Rusku si chudé děti hledají bláznivé způsoby, jak se zabavit. Jedním z nich bylo držet se v zimě zadní části trolejbusu a klouzat po sněhu. Udělala jsem to při prvním sněžení té zimy. Když trolejbus projížděl kolem fotbalového hřiště, srazily mě cihly ležící na trati a má levá noha byla téměř utržena. Když jsem se na ni podívala, viděla jsem rozdrcené kosti a krev. Křičela jsem jako smyslů zbavená.

Po dráze kolem hřiště šel starší muž o holi. Když uslyšel můj křik, náhle se narovnal, narostl do výšky, rozběhl se k vysokému pletivovému plotu, přelezl ho a během několika vteřin byl u mě. Zatímco jsem silně krvácela, odnesl mě k nedalekému autu. Věřím, že ho Mistr použil, aby mě zachránil. Děkuji Vám, Mistře.

Tyto vzpomínky se mi vrátily, když jsem začala kultivovat, a povzbudily mě k píli. Na začátku kultivace jsem prožila mnoho nádherných vidění, jimiž mě Mistr povzbuzoval, abych vytrvala. Když jsem poprvé četla o tom, že Mistr do těl praktikujících vkládá energetické mechanismy, měla jsem sen, ve kterém bylo mé tělo jako velký temný oceán, podobný kosmu. Z hlubin jsem se dívala k hladině a viděla dlouhou bílou loď. Muž vzadu ji řídil dlouhou tyčí. Mistr stál na přídi, vysoký a zářivý. Z jeho ruky padaly hvězdy jako semena zasévaná do oceánu.

Asi tři měsíce poté, co jsem začala praktikovat, jsem se setkala s několika praktikujícími, kteří mě vzali rozdávat letáky Shen Yun do hotelů. Krátce poté mě jedna praktikující pozvala na první velké společné studium Fa. Pamatuji si, jak jsem se dívala na každou čínskou „tetičku“ a připadaly mi jako ti nejúžasnější lidé. Po čtení přišel Mistr, aby s námi mluvil o Shen Yun a o dalších věcech. Byla jsem velmi nadšená a nepamatuji si, co říkal. Byla jsem tak nadšená, že jsem si po potlesku sedla na svůj výtisk Zhuan Falun a starší praktikující mě musela šťouchnout, abych knihu zvedla. Po přednášce všichni tleskali s nadšením, jaké jsem nikdy předtím nezažila. Seděla jsem vzadu v místnosti. Když Mistr odcházel, na okamžik se na mě podíval. Ten obraz mám dodnes v mysli – nedá se popsat slovy.

Když jsem se po přednášce vrátila domů, cvičila jsem první cvičení a cítila jsem, jak se po celém mém těle točí nespočet Falunů. Jediné, na co jsem dokázala myslet, bylo: „Jsem praktikující Falun Dafa.“

Mé pochopení je takové, že Mistr byl po nespočet let po našem boku a vedl nás až do tohoto období, a že můj příběh není nijak výjimečný. Zapsala jsem ho v naději, že povzbudí ostatní.

Pokud je zde prostor ke zlepšení, prosím, upozorněte na to. Děkuji Vám, Mistře; děkuji vám, spolupraktikující.