(Minghui.org) Jedno odpoledne v roce 2024 jsme po obědě u mé tchyně seděli v obývacím pokoji a povídali si – já, můj manžel a jeho matka. Během rozhovoru manžel usnul na pohovce. Přikryla jsem ho peřinou a tchyně s nádechem závisti řekla: „Podívej se na vás dva – ty se bojíš, aby mu nebyla zima, a on se bojí, aby nebyla zima tobě. Vám dvěma zima nebude. Ani Geng (její mladší syn, který s ní žije) ani já bychom se takhle nepřikrývali. Když je někomu zima, přikryje se sám.“
Pomyslela jsem si: I když se k tvému synovi chovám hezky, stejně žárlíš. Vzpomněla jsem si, jak mi manžel kdysi řekl: „Moje máma žárlí, když se k tobě chovám dobře.“ Pokaždé, když mi u stolu nandal jídlo na talíř, podívala se na mě tchyně trochu zvláštně. Náš vztah však nebyl vždy tak dobrý jako dnes.
Bolestné rodinné vzpomínky
Od dětství až do dospělosti jsem vyrůstala obklopená chválou a neznala jsem žádné větší těžkosti. To se změnilo až po svatbě. Můj manžel, který byl během našeho chození tak ohleduplný, začal kvůli maličkostem propadat hněvu a dokonce mi nadával. Měla jsem silný smysl pro sebeúctu, ale zároveň jsem byla plachá a neuměla jsem se dobře vyjadřovat.
Bydleli jsme v bytě přiděleném manželovým zaměstnavatelem a bála jsem se, že kolegové uslyší naše hádky a ztratí k nám respekt. Reagovala jsem tak, že jsem s ním přestala mluvit a chodila spát do jiného pokoje. Druhý den jsem šla do práce s červenýma očima, oteklýma od pláče. Po práci se ostatní těšili domů, zatímco já se neochotně vracela do bytu, který mi způsoboval tolik bolesti. Moji rodiče žili v jiném městě, takže jsem neměla kam odejít.
Jednou dokonce přísahal, že se se mnou rozvede a všechny v naší rodině zabije. Představa, že by do tohoto neštěstí byli zataženi i moji rodiče, mě naplňovala strachem a záští. Nenáviděla jsem jeho bezcitnost.
Když jsme kupovali byt, řekl, že jeho rodina je příliš chudá, aby na něj přispěla. Polovinu peněz jsem si proto půjčila od svého otce, zatímco jeho rodina zaplatila méně než třetinu ceny. Také všechny úspory, které jsem měla před svatbou, jsem dala jemu. Krátce po svatbě jeho otec onemocněl a zemřel. Tchyně pak řekla, že peníze, které přispěli na byt, si půjčili a že ten dluh musíme splatit sami. Kromě toho jsme měli splatit i dluhy, které si jeho otec kvůli léčbě půjčil od příbuzných.
Přesto jsem se k manželovi i jeho rodině chovala upřímně a nikdy jsem si nestěžovala. Když jeho otec onemocněl, dokonce jsem řekla: „Když bude nejhůř, můžeme byt prodat.“
Nalezení skutečného štěstí
Ačkoli jsem nebyla dobrá v hádkách, v mysli jsem měla plno myšlenek na pomstu. Protože jsem měla v práci určitou dovednost, díky níž jsem byla poměrně známá, jeden kolega se do mě zamiloval a začala jsem mít nevhodné myšlenky.
Právě ve chvíli, kdy jsem se chystala udělat chybu, jsem měla to štěstí, že jsem si přečetla knihu Zhuan Falun. Podívala jsem se na sebe a ptala se: Jak se mohlo stát, že moje srdce tak ztemnělo, aniž bych si toho všimla? Co by se stalo, kdybych v takovém myšlení pokračovala?
Soustředila jsem se jen na manželovy chyby – proč jsem neviděla jeho dobré stránky? Přestože měl špatnou povahu, každý den mi vařil a vždy mi dával to nejlepší jídlo. I když musel pracovat v sobotu, připravil jídlo ještě před odchodem do práce, zatímco já jsem jen ležela v posteli a spala. Kdykoli jsme se pohádali, později toho litoval a snažil se usmířit.
Byla jsem snad bez viny? Ocenila jsem někdy jeho tvrdou práci?
Začala jsem se učit vařit a snažila jsem se řídit principy Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti v každodenním jednání. Když si manžel všiml změn ve mně, stal se klidnějším. Naše rodina se postupně začala ubírat dobrým směrem.
Když jsem jela do Pekingu potvrzovat Dafa, byla jsem nezákonně zadržena v táboře nucených prací. Zatímco se tchyně, švagrová i moji kolegové snažili přesvědčit manžela, aby se se mnou rozvedl, on je neposlouchal.
Po návratu z tábora jsem se ještě důsledněji řídila principy Dafa, převzala všechny domácí práce a starala se o manžela.
Moje matka se mě jednou tiše zeptala: „Vy dva spolu vycházíte dobře?“ Když se ohlédnu zpět, vidím, že v naší rodině už dlouho panuje klid a manželova prudká povaha je jen vzdálenou vzpomínkou. Občas máme drobné neshody, ale jsou vzácné.
Zvyšování morálních měřítek
Nedávno mi manžel z práce zavolal a zeptal se, zda máme doma určitý antivirový lék.
Řekla jsem: „Zbývá už jen jedna tableta. Kdo ji potřebuje?“
Odpověděl, že jeho sestra má bolesti těla a horečku a že bych ji měla druhý den ráno předat Yuovi (jejímu synovi) v práci.
Pomyslela jsem si, že lékárna se brzy zavře a že doplnění léku by se odečetlo z mé karty zdravotního pojištění. Chtěla jsem na kartě nechat něco pro svou matku na venkově, která pravidelně užívá léky. Kartu používala také tchyně, manžel i dcera. Manžel ji navíc potřeboval kvůli zubnímu ošetření.
Řekla jsem: „Použij svou kartu zdravotního pojištění v lékárně, prodavač ti řekne, co koupit.“
Manžel podrážděně odpověděl: „Ptám se, jestli máme doma nějaký lék!“
Podívala jsem se do zásuvky a řekla: „Opravdu nemáme, zbývá jen jedna tableta.“ Neochotně jsem dodala, že půjdu nějaký koupit. Manžel odsekl: „Tak nic!“ a zavěsil.
Cítila jsem se ukřivděná: jeho sestra má přece manžela, syna i vlastní kartu zdravotního pojištění – proč se musí spoléhat na nás?
Pak mě ale napadlo: Jsem přece praktikující – jak jsem na to mohla zapomenout? Nejednala jsem ze sobectví, závisti a zášti? Manžel je na svou sestru velmi vázaný a svými slovy jsem mu ublížila.
Litovala jsem toho, co jsem řekla, a zavolala mu, abych se omluvila, ale telefon nezvedl. Nevěděla jsem, co dělat. Věděla jsem, že bych měla svou chybu přiznat.
Řekla jsem si: „Až se vrátí z práce, omluvím se. Pokud mi bude nadávat, nebudu se bránit.“
Kolem deváté večer přišel domů a hned jsem přiznala svou chybu. Trochu si postěžoval, ale když viděl, že toho upřímně lituji, nechal to být.
Ani jsem si neuvědomila, že jsme už třicet let manželé. Byl to Falun Dafa, co smyl temnotu z mého srdce, postupně narovnal mou pokřivenou mysl a naplnil ji láskou a světlem. Dafa zachránil mou téměř rozpadlou rodinu.
Dnes si rodiny mých příbuzných i rodina mé švagrové rády věší novoroční kalendáře, které praktikující rozdávají.
Tuto osobní zkušenost jsem sepsala, abych potvrdila, že „Falun Dafa je dobrý“ a „Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Falun Dafa je skutečně spravedlivý a vysoký Buddhův Zákon.
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.