Lesní roh mě provází na mé kultivační cestě

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začal praktikovat spolu se svou rodinou ještě před začátkem pronásledování v roce 1999. Tehdy jsem byl ještě student. Soustředil jsem se hlavně na studium a v kultivaci jsem nebyl příliš pilný. Po absolvování univerzity jsem odešel pracovat do Jižní Koreje.

V roce 2010 začala Komunistická strana Číny pronásledovat mou matku. Můj otec, který byl vždy velmi zdravý, náhle vážně onemocněl. Spolu s řadou dalších problémů přišla během jediného měsíce taková vlna utrpení, že jsem ji nedokázal unést. Měl jsem dokonce myšlenky na to, že si vezmu život, abych tomu všemu unikl. Věděl jsem, že jde o rodinnou zkoušku, ale protože můj stav kultivace nebyl pevný a mé studium Fa nebylo dobré, nedokázal jsem tuto zkoušku překonat. Dokonce jsem měl myšlenku: „Je to tak bolestné, jaký má vůbec smysl kultivovat?“ A tak jsem přestal praktikovat Dafa.

Návrat ke kultivaci

V roce 2018 jsem se vracel ze zahraniční cesty, když letadlo narazilo na tajfun a začalo se prudce třást. Požádal jsem Mistra Li, aby mi zachránil život: „Pokud se bezpečně vrátím domů, určitě si přečtu Zhuan Falun.“ Po návratu domů jsem chtěl svůj slib splnit, ale pokaždé když jsem vzal Zhuan Falun do ruky, přerušil mě telefonát nebo nějaká jiná záležitost. Stále jsem měl v mysli, že si knihu přečtu a budu dělat cvičení, ale nějak se mi to nikdy nepodařilo. Takto jsem to odkládal další rok. Poté v roce 2020 vypukl virus covid-19 a já zůstal doma.

Virus se v Jižní Koreji rychle šířil a mnoho lidí zemřelo. Bydlel jsem s matkou. Bál jsem se chodit ven, ale moje matka chodila každý den ven objasňovat pravdu. Navíc měla jen jednorázovou roušku. Když jsem viděl, jak málo dbá na bezpečnost, rozčilovalo mě to; byl jsem naštvaný a zároveň jsem měl strach. Ať jsem se hádal sebevíc, nedokázal jsem jí zabránit, aby chodila ven. Říkal jsem si: „Jestli takhle bude pokračovat a nakazí se, nenakazím se i já? Možná oba zemřeme. V tom případě si ani já nebudu brát roušku. Budu prostě také dělat cvičení Dafa.“

S tímto strachem a touhou zachránit si život jsem doma potají začal dělat cvičení Dafa.

Protože jsem cvičení deset let nedělal, při meditaci vsedě mě strašně bolely nohy. Ručička hodin se zdála posunout až po velmi dlouhé době. Řekl jsem si: „Když jsem byl mladý, dokázal jsem sedět v plném lotosu hodinu. Nevěřím, že to teď nedokážu.“ S touto hrdostí jsem vydržel bolest a meditaci dokončil, zatímco mi po tváři tekly slzy.

Takto proběhl první i druhý den. Když se bolest stala nesnesitelnou, opakovaně jsem si říkal: „Nikdy se nevzdám. Mistře, prosím posilte mě. Musím vydržet až do konce!“

Třetí den se bolest znovu objevila krátce poté, co jsem zkřížil nohy. Asi po deseti minutách jsem to už nedokázal vydržet a nohy jsem spustil. Ale v hlavě se mi objevila myšlenka: „Jestli to dnes vzdám, může se sezení v plném lotosu stát nepřekonatelnou horou.“

Sebral jsem odvahu a znovu jsem začal meditovat. Krátce poté, co jsem zkřížil nohy, se bolest vrátila. Slzy mi stékaly po tváři a začal jsem nekontrolovatelně plakat. Snažil jsem se přestat, ale nešlo to, protože bolest byla nesnesitelná. V srdci jsem měl jedinou myšlenku: „Dnes musím touto zkouškou projít!“ V duchu jsem si opakoval Fa:

„Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Také jsem prosil Mistra, aby mě posílil. Nakonec jsem meditaci dokončil. Vynaložil jsem veškerou sílu, abych bolest vydržel, a vyčerpáním jsem se zhroutil na jednu stranu.

Po více než měsíci snášení silné bolesti už nohy tolik nebolely a myslel jsem si, že jsem touto zkouškou prošel. Později však přišly další chvíle, kdy bylo bolest těžké snášet, i když už nebyla tak silná jako na začátku.

Připojení k orchestru Tian Guo Marching Band

Jednoho rána, po cvičení na společném cvičebním místě, mě jeden praktikující z orchestru Tian Guo Marching Band pozval, abych se připojil. Neměl jsem vůbec žádný hudební talent. Nejenže jsem neuměl zpívat, ale hudbu jsem ve škole dokonce nesnášel – hodiny hudební výchovy pro mě byly nekonečným utrpením.

Hudba a já jsme byli jako dvě rovnoběžky, které se nikdy neprotnou. Navíc nástroje v orchestru byly dechové. Když jsem neuměl ani zpívat čistě, jak bych mohl hrát na hudební nástroj? Připadalo mi to naprosto nemožné, a tak jsem pozvání odmítl.

O několik dní později to ten praktikující na cvičebním místě znovu zmínil. Opět jsem řekl, že nemám žádný hudební talent. On se však nevzdával a dokonce požádal dalšího praktikujícího, aby mě přesvědčil. V tu chvíli mi bylo nepříjemné odmítat dál. Pomyslel jsem si: „Nejsem žádná slavná osobnost. Odmítnout třikrát za sebou by bylo velmi neslušné.“ Řekl jsem tedy, že se půjdu podívat na zkoušku orchestru.

Orchestr měl v neděli společné studium Fa a zkoušky. Po studiu Fa mi koordinátor představil jednotlivé nástroje. Podíval jsem se na ně a pomyslel si: „Malý buben se musí hrát neustále a vypadá to vyčerpávající. Činely jsou těžké a špatně se drží. Dřevěné dechové nástroje mají příliš mnoho kláves. Žesťové nástroje jsou těžké a obtížně se do nich fouká.“ Žádný z nich nevypadal snadně.

Byl jsem si jistý, že to nedokážu, a tak jsem koordinátorovi řekl, že to nejde, a zamířil ke dveřím. Jedna praktikující, která hrála na lesní roh, mě zastavila a požádala, abych si sedl. Podala mi lesní roh a řekla, ať zkusím fouknout. Takový nástroj jsem nikdy předtím neviděl. Držel jsem ho v náručí a nebyl vůbec lehký. Ale když jsem viděl naději v jejích očích, zkusil jsem to. Okamžitě se ozval tón. Její oči se rozzářily. Zatleskala a řekla, že zvuk, který jsem vydal, je stabilní a plný. Bylo mi trapné odejít, a tak jsem si sedl a poslouchal zkoušku orchestru.

Když začali hrát, hluboké údery velkého bubnu vedle mě zněly neuvěřitelně krásně. S každým úderem jsem měl pocit, jako by byly ničeny špatné látky v mém těle. Po dvouhodinové zkoušce jsem měl pocit, že mé tělo bylo důkladně očištěno.

Cestou domů jsem se cítil lehký a radostný, jako bych kráčel s větrem. Ten pocit se nedá popsat. Byl to nezapomenutelný zážitek. Od té doby jsem se pokaždé po návratu ze zkoušky cítil lehký a uvolněný. Druhý den v práci jsem nebyl unavený a měl jsem spoustu energie.

Podělil jsem se o tento zážitek s jednou praktikující. Řekla mi: „Jsi nový praktikující. Ještě jsi Fa pořádně nestudoval, a už jdeš dělat další věci. Nejdřív bys měl zůstat doma a dobře studovat Fa.“

To, co řekla, dávalo smysl. Práce byla velmi vytížená a přesčasy byly časté. Dělat tři věci mi už tak zabíralo většinu času. Pomyslel jsem si, že bych se měl více soustředit na studium Fa. Navíc jsem ani nevěděl, jestli se dokážu naučit hrát na lesní roh. Kontaktoval jsem tedy koordinátora orchestru a vysvětlil mu, že váhám, zda se připojit.

Řekl mi: „Mladí lidé se učí hrát na nástroje rychle. Věř si. Orchestr je také důležitý projekt Dafa a učení se na nástroj ti nebude v ničem překážet.“ Když viděl, že váhám, povzbudil mě, abych prostě chodil a každý den se učil alespoň trochu. Tak jsem se k orchestru připojil a začal se učit hrát.

Na webových stránkách Shen Yun Creations jsem našel koncerty pro lesní roh a uvědomil jsem si, jak krásný má tento nástroj zvuk – elegantní, pokorný a harmonický. Jeho vzhled připomíná krásnou a důstojnou korunu. Po nějaké době učení jsem měl pocit, že je to posvátný nástroj z nebe. Začal jsem ho mít tak rád, že jsem si ho dokonce chtěl brát do práce a mít ho vedle sebe i při spánku. Byl jsem jím úplně uchvácen. Na lesní roh hraji už tři roky a stále ho miluji stejně jako na začátku.

Neměl jsem žádný hudební talent a musel jsem pracovat tvrději než ostatní, takže jsem si nedovolil polevit. Ať bylo jakékoli počasí, po práci jsem chodil na zkoušky. I po společném studiu Fa ve čtvrtek jsem ještě chvíli cvičil na lesní roh. V nejrušnějším období v naší firmě jsem pracoval přesčas téměř každý den. Tři až čtyři měsíce v roce jsem pracoval až do 23 hodin a další tři měsíce do 21 hodin. Když jsem končil v jedenáct večer, byl jsem smutný, protože jsem nemohl cvičit na lesní roh.

Účast v orchestru mou práci nijak neovlivnila, protože jsem se snažil vše dělat co nejefektivněji. Dělal jsem jen minimum chyb a získával jsem uznání od vedoucích i kolegů. Můj nadřízený byl s mou prací velmi spokojený a často mě chválil. Naše firma obvykle končí práci v 19 hodin a dorazil jsem na zkoušku asi o 40 minut později.

Abych ušetřil čas, jedl jsem cestou dušené knedlíčky nebo plněné taštičky, případně instantní nudle, když jsem dorazil. Nejprve jsem cvičil na lesní roh, poté jsem se na hodinu připojil ke studiu Fa online a po studiu jsem pokračoval ve cvičení téměř do půlnoci.

V Koreji je čas pro vysílání spravedlivých myšlenek ve 00:55, a tak jsem chodil spát až poté. Zároveň se tím vyřešil můj dlouhodobý problém, že jsem se nedokázal v noci probudit, abych vysílal spravedlivé myšlenky. Když jsem ráno vstal brzy, udělal jsem všech pět cvičení. Když jsem vstal později, udělal jsem před prací meditaci vsedě a během přestávek jsem si našel čas na první, třetí a čtvrté cvičení. Pokud jsem některé cvičení během týdne nestihl, dohnal jsem ho o víkendu. V sobotu odpoledne jsem chodil na zkoušky a zůstával tam až do deseti večer. Každý den byl velmi naplněný a radostný.

Mohl jsem cvičit tak dlouho i proto, že jsem bydlel blízko práce i místa zkoušek. Kdyby bylo jedno z těchto míst dál, možná bych se lesní roh nikdy nenaučil. Všechno to Mistr uspořádal tak, abych se ho mohl učit v těch nejlepších podmínkách. Byl jsem si stále jistější, že připojení k orchestru Tian Guo Marching Band je kultivační cesta, kterou pro mě Mistr uspořádal. Děkuji Vám, Mistře!

Odstraňování myšlenkové karmy

Na začátku mě spolupraktikující učili hrát na lesní roh. Nejprve jsem se naučil všechny tóny a poté jsem začal cvičit skladby Dafa. Stále jsem však měl pocit, že můj základ je slabý a že jsem dosáhl určitého bodu, kdy už se nedokážu zlepšovat. Našel jsem si tedy soukromého učitele hry na lesní roh a začal chodit na lekce. Protože učitel často vystupoval a já jsem musel pracovat, mohl jsem chodit jen mimo hlavní sezonu. Zpočátku jednou za týden nebo dva, později jednou za dva až tři týdny. Takto jsem u něj studoval přibližně dva roky. Nyní, když jsem se přestěhoval, mohu na lekce chodit už jen příležitostně.

V té době mě bolela pravá paže v rameni. Stanice metra byla navíc od učitelovy zkušebny trochu daleko, takže pro mě bylo obtížné nosit těžký lesní roh. Přesto jsem měl z každé návštěvy radost. Vždy jsem se vracel s mnoha novými poznatky a nikdy jsem z toho nebyl unavený. Když jsem tam šel poprvé, sdílelo zkušební prostor mnoho lidí a místnost byla špinavá. O rok později učitel přešel do nových prostor, kde měl každý malou soukromou místnost. Bylo to mnohem čistší než předtím.

Po šesti měsících se učitel znovu přestěhoval. Nová zkušebna byla lepší než ta druhá a mnohem větší. O několik měsíců později se přestěhoval do nově zrekonstruovaných prostor, které byly o něco větší. Když jsem se na to zpětně podíval, uvědomil jsem si, že zlepšující se podmínky zkušeben neodrážely jen mou úroveň hry, ale také stav mého vlastního dimenzionálního pole.

Během lekcí jsem obvykle rozuměl tomu, co učitel vysvětloval, ale když jsem to měl uvést do praxe, bylo to nesmírně obtížné. Když jsem hrál sám ve zkušebně, tóny zněly dobře, ale když jsem přišel k učiteli domů, zvuk často sotva vyšel nebo byl drsný. Zvlášť při hraní skladeb Dafa byly moje mysl, ruce, dech i jazyk úplně rozladěné. Když jsem opravil jednu chybu, objevila se jiná.

Cítil jsem frustraci a stud. Připadal jsem si jako nejhorší student, jakého kdy učitel měl. V procesu učení se hře na lesní roh jsem zároveň kultivací odstraňoval své ego, připoutání k zachování tváře, mentalitu předvádění se – chtěl jsem hrát dobře a získat pochvalu – i závist, když jsem nedokázal zahrát nějaký tón správně. Postupně jsem se zbavil také touhy po okamžitých výsledcích a pocitů frustrace, zklamání, méněcennosti a studu.

Jednou učitel řekl: „Většina studentů dokáže po několika lekcích vyloudit tón. Proč ty ne? Možná jen neumím učit. Schopnost učitele se pozná podle toho, že dokáže lidem věci vysvětlit tak, aby jim porozuměli.“ Když jsem to slyšel, cítil jsem se provinile a dokonce jsem vůči sobě samému cítil určitou hořkost, že jsem tak neschopný.

Jednou, když se mi nedařilo hrát bez ohledu na to, co jsem dělal, učitel náhle zvedl hlavu ke stropu a řekl: „Nezasahuje do tebe něco?“ Uvědomil jsem si, že při učení hry na lesní roh čelím dvěma velkým obtížím. Jednou byl můj velmi slabý hudební cit. Druhou bylo to, že moje mysl byla neustále rušena, takže jsem při čtení not reagoval velmi pomalu. Moje prsty, práce jazykem, legata i dech se nedokázaly sladit. Přesto mě ani jednou nenapadlo vzdát to.

Během deseti let, kdy jsem kultivaci opustil, jsem občas četl knihy Dafa. Kdykoli jsem četl asi hodinu, moje mysl se okamžitě vyjasnila. Tentokrát, když jsem byl odhodlaný znovu kultivovat, se však zdálo, že myšlenková karma mobilizovala všechny své síly k odporu. Neustále způsobovala, že mé hlavní vědomí nedokázalo zůstat bdělé, a celý den jsem byl jako omámený. Snažil jsem se tyto myšlenky odstranit tím, že jsem je silou odmítal, ale měl jsem pocit, jako by tlak v mé hlavě jen narůstal. Objevovaly se různé podivné myšlenky. Jasně jsem věděl, že tyto myšlenky nejsou moje.

Při studiu Fa jsem pociťoval ospalost nebo se moje mysl toulala jinam a nedokázal jsem Fa skutečně přijímat. Při cvičení přicházely rozptylující myšlenky jedna za druhou. Někdy to bylo tak silné, že jsem dokonce neslyšel hudbu ke cvičením. Tyto problémy mě velmi trápily. Přemýšlel jsem: „Jak mohu tuto myšlenkovou karmu odstranit? Kdy se moje mysl skutečně zklidní?“

Když jsem si s tím dělal starosti, náhle mě napadlo naučit se Fa zpaměti. Jen o několik dní později se mě jeden praktikující zeptal, zda bych se nechtěl online připojit ke společnému memorování Fa. Měl jsem obrovskou radost. Mistr věděl, že chci Fa memorovat, a uspořádal, aby to se mnou dělali i další praktikující. Už dříve jsem se pokoušel učit Fa zpaměti, ale nikdy jsem u toho nevydržel. Po několika dnech jsem to vždy vzdal. Tentokrát jsem byl ve skupině praktikujících, kteří se navzájem povzbuzovali, a nakonec se nám podařilo naučit zpaměti Zhuan Falun. Trvalo nám to rok a půl. Nesnažili jsme se o rychlost; soustředili jsme se jen na to, abychom si Fa zapamatovali.

V naší skupině byla také praktikující z Koreje. Četla pomaleji a její výslovnost nebyla dokonalá, ale každé slovo vyslovovala velmi pečlivě, což mi hodně pomohlo. Během tohoto procesu se její čínská výslovnost výrazně zlepšila.

Někdy jsem se kvůli přesčasům v práci nebo jiným záležitostem nemohl připojit, a tak jsem zameškané části doháněl o víkendech. Jak jsem pokračoval v memorování, moje myšlenková karma postupně slábla a moje mysl se začala vyjasňovat.

Jednou po cvičení, sotva jsem si lehl, se moje mysl náhle naplnila hlasy mnoha lidí, jako na hlučném tržišti. Trochu jsem se polekal. Použil jsem nejsilnější spravedlivé myšlenky, abych to odmítl a odstranil, ale nemělo to žádný účinek. Vyčerpal jsem všechny síly a slovo po slovu jsem si v mysli recitoval: „„Fa (Fa) napravuje (zheng) vesmír (qian kun); zlo (xie e) je úplně (quan) zničeno (mie).“ („Dvě pozice rukou při vysílání spravedlivých myšlenek,“ Podstata dalšího pokroku II) Také jsem požádal Mistra, aby mě posílil. Během několika sekund se moje mysl náhle ztišila. Poté jsem usnul, nebo jsem možná ztratil vědomí. Když jsem se druhý den probudil, moje mysl byla mnohem jasnější.

Memorování Fa, odmítání myšlenkové karmy spravedlivými myšlenkami, dívání se do sebe při problémech, abych odstranil svá připoutání, a cvičení na nástroj, které posilovalo mou soustředěnost i hlavní vědomí – díky této každodenní kultivační rutině se moje mysl postupně stávala stále jasnější.

Nyní při studiu Fa už necítím ospalost. Kdykoli se moje mysl začne toulat, dokážu ji rychle vrátit zpět. Při cvičení cítím, že síla myšlenkové karmy výrazně zeslábla. Už se nemusím nutit ke koncentraci až do bodu, kdy mi stoupá tlak v hlavě. S jasnější myslí jsem také dokázal lépe chápat to, co mě učitel učil na lesní roh. Zlepšovali jsme se oba.

Růst skrze hru

Při zkouškách jednotlivých sekcí nevznikaly žádné větší problémy, a tak jsem si myslel, že při zkoušce celého orchestru stačí sledovat rytmus a hrát svou vlastní partii. Jakmile však začala zkouška celého orchestru, můj zvuk zcela zanikl mezi zvuky ostatních nástrojů a já jsem se už nedokázal slyšet. Co mám dělat? Na další lekci jsem se na to zeptal učitele. Řekl: „Tian Guo Marching Band hraje ansámblovou hudbu, takže se musíš naučit harmonii.“

Cvičení harmonie bylo jednoduché: učitel a já jsme začali hrát stejný tón a on pak uprostřed změnil tón. Myslel jsem si, že to bude snadné. Jakmile ale učitel změnil tón, můj tón se okamžitě posunul také. Cítil jsem se dost trapně. Učitel mi řekl, abych udržel soustředění a pevně držel tón, který hraji. Po několika cvičeních se moje technika výrazně zlepšila. Cvičení harmonie a hraní v celém orchestru mi pomohlo posílit hlavní vědomí a odstranit myšlenkovou karmu.

Během jedné zkoušky dirigent požádal klarinetovou sekci, aby zahrála část skladby „Triumphant Return“. Když jsem poslouchal, jako bych viděl mladou dívku s klidným výrazem, jak pomalu běží květinovým polem, její dlouhé vlasy vlají ve větru a občas se s úsměvem ohlédne. Její nevinnost ve mně vyvolala velmi příjemný pocit. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to je skutečný pocit hudby „Triumphant Return“. Dříve jsem si vždy myslel, že vyjadřuje jen vítězné nadšení a burcující energii.

Jindy jsem požádal svého učitele, aby zahrál skladbu „Falun Dafa Is Good“. Melodie, kterou hrál, byla tak radostná a povznášející. Cítil jsem, že poselství hudby je: „S tím nejlaskavějším a nejupřímnějším srdcem vám ze dna duše říkám – Falun Dafa je dobrý! Falun Dafa je opravdu velmi dobrý!“ Byl jsem hluboce dojat. Takže to je skutečný význam této skladby! Najednou jsem tomu porozuměl. Jestliže ji může obyčejný člověk zahrát s takovým účinkem, jak mocná musí být, když ji hrají učedníci Dafa!

Sedm měsíců po začátku studia hry na lesní roh jsem složil zkoušku a začal jsem se účastnit průvodů a aktivit s Tian Guo Marching Band. Během mé první akce se objevilo mnoho problémů. Když jsem současně pochodoval a hrál, nedokázal jsem dobře ovládat dech a musel jsem se často nadechovat. Nátrubek se navíc při chůzi stále posouval, takže vzduch nevcházel správně do nástroje a já nedokázal hrát přesné tóny. Velmi mě to trápilo. Po několika akcích problémy stále přetrvávaly. Pomyslel jsem si: „Musím to zlepšit.“ Začal jsem tedy cvičit chůzi při hraní, abych trénoval správné dýchání a pevné přitisknutí nátrubku ke rtům.

Jednou mi zavolal jeden praktikující a řekl: „Nehraješ dobře. Přestaň hrát. Lidé říkají, že máš špatnou intonaci. Měl bys z Tian Guo Marching Band odejít. Ovlivňuješ celkový výkon a způsobuješ rušení.“

Odpověděl jsem: „Z orchestru neodejdu. Lesní roh je posvátný nástroj z nebe. Toto pro mě uspořádal Mistr.“

Když mi praktikující tato slova řekl, cítil jsem trochu hněvu. Objevila se zášť, závist i soutěživost. Věděl jsem však, že má pravdu. Byly to opravdu moje vlastní nedostatky a nemohl jsem druhým vyčítat, že mě kritizují. Nenechal jsem se tím ale odradit. Požádal jsem Mistra, aby mě posílil, a rozhodl jsem se, že se naučím hrát na lesní roh dobře. I když se učím pomalu, mohu se spolehnout na vytrvalost, spravedlivé myšlenky a odhodlání, abych překonal jakékoli obtíže. Navíc mám Mistrovo posílení a všemocný Dafa, který otevírá moudrost. Čeho bych se měl bát?

Během jedné akce na ostrově Jeju v roce 2024 seděl vedle mě jeden praktikující z mé sekce. Zmínil jsem se, že se moje problémy s dechem a nátrubkem zlepšují jen velmi pomalu. Řekl mi, abych snížil těžiště, snažil se nekolébat horní částí těla a chodil, jako bych klouzal. Po návratu do Soulu jsem začal takto chodit trénovat a postupně upravil krok i držení těla. Dýchání se zlepšilo a nátrubek začal zůstávat pevně na rtech.

Když nyní píšu tento článek o sdílení zkušeností a ohlížím se za svou kultivační cestou, vidím, že každý můj krok byl neoddělitelný od Mistrova soucitného posilování a pečlivých uspořádání. Děkuji Vám, Mistře, že jste zachránil člověka plného karmy.

Toto je můj kultivační proces a růst v Tian Guo Marching Band. Pokud je v něčem něco, co není v souladu s Fa, prosím laskavě na to upozorněte.

(Vybraný článek ze sdílení zkušeností k 20. výročí Tian Guo Marching Band)