Dívání se do sebe mi pomohlo stát se lepší koordinátorkou

(Minghui.org) S praktikováním Falun Dafa jsem začala v roce 1999. Místní koordinátor byl tehdy pronásledován a čelil neustálým zásahům, a tak jsem se této role ujala já, i když jsem v té době praktikovala jen krátce. Jako koordinátorka se při vzniku konfliktů vždy dívám do sebe. Snažím se zaměřovat na silné stránky ostatních, a i u těch, které druzí kritizují, vidím především jejich dobré vlastnosti. Jako praktikující na sebe musíme být přísní a držet se vysokých standardů. Měli bychom neustále zvyšovat svou úroveň kultivace, abychom dosáhli standardů Dafa a mohli vystoupit do vyšších říší.

Ve své roli mám v tomto prostředí poznamenaném pronásledováním mnoho příležitostí ke zlepšování charakteru. Většina problémů, se kterými se setkávám, se týká praktikujících, kteří byli nezákonně zatčeni a potřebují zachránit, nebo těch, kteří procházejí karmou nemoci. Jiní se snaží překonat zkoušky charakteru a někteří potřebují technickou pomoc. Někdy jsem kvůli pronásledování pod velkým tlakem a řešení všech vyvstalých problémů mě stojí mnoho času i úsilí.

Praktikující mě občas kritizují a tvrdí, že nepostupuji v souladu s Fa. Byla jsem obviňována ze zpronevěry finančních prostředků určených na výrobu materiálů pro objasňování pravdy a z podobných věcí. Je těžké popsat útrapy a hořkost, které musí koordinátoři snášet. Neustále se obracím k Fa, abych o sobě přemýšlela a zbavila se hluboce zakořeněné zášti nebo pocitů rozhořčení. Uvědomuji si, že tato připoutání pramení ze závisti, ze strachu ze ztráty tváře, z touhy soupeřit nebo z přesvědčení, že mám pravdu a mé úsilí není dostatečně uznáno. Nyní vidím, že všechny tyto představy jsou jen projevem mého lpění na vlastním já. Mezi praktikujícími existuje také lidský cit, který je těžké odhalit – musím se naučit tyto emoce opouštět a nenechat se jimi pohltit.

Byly chvíle, kdy se mi nepodařilo zachovat se jako praktikující – nedívala jsem se do sebe a nezměnila svůj lidský způsob uvažování, který mám vštípený hluboko v kostech. Poté jsem pociťovala lítost. Ve skutečnosti je každý konflikt příležitostí ke zlepšení. Pokud se chopím příležitosti a vše dobře zvládnu, dosáhnu standardu, který ode mě Fa na dané úrovni vyžaduje, a má kultivační cesta se rozšíří.

Staré síly vytvořily pro každého praktikujícího během kultivace v období nápravy Fa složitá uspořádání. Cesty, které připravily, jsou ničivé a mají být „testy“ toho, zda dokážeme dosáhnout jejich standardů. Písek se mísí se zlatem a zlato po přečištění zazáří. Každý konflikt je proto pro nás příležitostí k pokroku.

Starobylý příběh

Ráda bych vám vyprávěla příběh z dynastie Sung. Renomovaný učenec Su Š’ (známý také jako Su Tung-pcho) rád studoval buddhismus a často o něm diskutoval s mnichem jménem Fo-jin. Su měl pocit, že Fo-jin opustil světské touhy a dobře se kultivoval, proto napsal následující báseň:

„V kleče na zemi uctívám božské,
soucit z něj sálá jak slunce jasné;
osmero pokušení mnou nepohne,
v klidu sedím na zlatém lotosovém trůně.“

Potěšen vlastními úspěchy vyslal Su mladého sluhu, aby báseň doručil Fo-jinovi na druhý břeh řeky. Poté, co si Fo-jin báseň přečetl, napsal na papír jedno slovo a nechal ho sluhou doručit zpět. Su vzrušeně rozbalil papír a uviděl jediné slovo: „Odpad!“

Rozzuřený Su se okamžitě vydal na loďce přes řeku, aby si to s mnichem vyřídil. Když dorazil, zjistil, že dveře chrámu jsou zavřené a stojí na nich tato slova:

„Osmero pokušení prý s tebou nepohne,
však přes řeku tě žene jedno slovo hnusné.“

Jakmile si Su tato slova přečetl, okamžitě mu došlo, že má k naplnění buddhistických kritérií pro opuštění osmi pokušení ještě daleko. Těmito pokušeními jsou: chvála, hana, pomluva, uznání, zisk, ztráta, utrpení a potěšení. Ve skutečnosti nedokázal tolerovat ani malou zkoušku v podobě kritiky.

Tato anekdota mi dala mnoho inspirace. Kdykoli je pro mě těžké překonat nějaké soužení, jako první zkoumám, zda je mé srdce pohnuté. Pokud ano, znamená to, že má kultivace není pevná. I kdyby byl můj návrh pro záchranu vnímajících bytostí účinný, ale ostatní ho nepřijali, neměla bych být pohnutá. Pokud dokážu zůstat klidná, ukazuje to, že se kultivuji solidně.

Pozitivní přístup

Dokud se soustředím na ochranu Fa a na záchranu lidí, dokážu nyní zůstat klidná a ignorovat nedostatky ostatních, bez ohledu na to, jak se ke mně chovají. Když praktikující nerozumějí tomu, co dělám, nebo o mně mluví špatně za mými zády, snažím se s nimi komunikovat. Nesmím spadnout do pasti starých sil a dopustit, aby mezi námi vznikly mezery. Tato nedorozumění obvykle zmizí, když diskutujeme o svých kultivačních poznatcích a když jsem tolerantní. Když vidím, že někdo dělá nesprávnou věc, mluvím s ním laskavě. Pokud odmítá naslouchat, nejsem k tomu připoutaná – nemůžeme očekávat, že vše půjde vždy podle našich představ.

Klíčem k překonání konfliktů je prohlédnout uspořádání starých sil. Tyto síly působí skrze nedostatky druhé strany. Jakmile to pochopím, nenechám se chybami ostatních vyvést z míry.

Jako koordinátorka považuji za nejdůležitější být trpělivá, tolerantní a schopná přijmout různé návrhy předtím, než se rozhodnu pro správné řešení – a poté spolupracovat. Ještě důležitější je věnovat pozornost odstraňování lidských připoutání a měnit naše různé představy. Jen tak se můžeme neustále zlepšovat, vést koordinaci správným směrem a pomáhat skupině růst jako jeden celek.

Falun Dafa praktikuji 27 let. Jsem vděčná Mistrovi za jeho soucitnou ochranu! Chci také poděkovat praktikujícím, kteří mě v mé roli podporovali a nezištně spolupracovali. Kultivujme se pilně, naplňme své sliby a pomozme Mistrovi zachránit více vnímajících bytostí.

Toto jsou mé osobní poznatky. Prosím, laskavě mě upozorněte na cokoli nevhodného.

Články, v nichž se praktikující dělí o svá pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání dané osoby v určitém čase na základě jejího stavu kultivace a jsou nabízeny v duchu vzájemného zvyšování úrovně.