Příběhy zázračných jevů: Vznášení se za bílého dne (2. část)

(Minghui.org) Během tisíciletí lidské existence bylo v Číně i na Západě zaznamenáno mnoho příběhů o lidech, kteří se vznášeli nebo vystoupali na nebesa za bílého dne. Patří mezi ně čínští taoisté, indičtí mistři jógy i „létající kněží“ v západním světě. Následující příklady ukazují některé z těchto zázračných jevů.

(Pokračování z 1. části)

Žlutý císař

Podle Zápisků velkého historika (čínsky: Shi Ji, autor: Sima Qian): „Žlutý císař nechal z mědi vytěžené na hoře Shou poblíž hory Jing odlít ding [obětní kotle]. Když byly kotle hotové, sestoupil drak a spustil své vousy, aby Žlutého císaře vyzvedl. Po přátelském rozhovoru s drakem na něj Žlutý císař spolu s více než sedmdesáti dalšími, včetně úředníků a žen z harému, nastoupil a drak odletěl. Ostatní, nižší úředníci, kteří se na draka nedostali, se chytili jeho vousů a vytrhli je. Když lidé viděli, jak Žlutý císař na drakovi odletěl, plakali a drželi v rukou luk, který tam zanechal, i vytržené vousy draka. To místo v dnešní provincii Henan se později nazývalo Jezero Ding a luk dostal jméno Wu Hao.“

Shi Ji patří k nejdůvěryhodnějším historickým záznamům. Autor Sima Qian shromáždil velké množství důkazů a porovnával je se starověkými prameny. Události, které nebyl schopen ověřit, vyřadil. Příkladem je dílo Li Pu Die (Záznamy napříč lety), které Sima kvůli mnoha nesrovnalostem nezahrnul. Přesto však zaznamenal výše uvedený popis vznášení se Žlutého císaře, což podporuje věrohodnost této události.

Zhang Zhihe

Většina oficiálních čínských historických záznamů se soustředila na zásady chování a morálku a jen zřídka zmiňovala kultivaci nebo schopnost vznášet se. V díle Taiping Guangji (Rozsáhlé záznamy z éry Taiping) z doby dynastie Song se však objevují záznamy o vznášení se Zhang Zhiheho, Yan Zhenqinga a dalších.

Zhang byl básník z hory Huiji (v dnešní provincii Zhejiang) za dynastie Tang. Složil císařské zkoušky a byl velmi nadaný. Kromě poezie byl známý také kaligrafií a malířskými dovednostmi. Kultivoval taoismus a „necítil chlad, i když spal ve sněhu, a nepromokl, ani když byl ponořen do vody“. Cestoval na mnohá místa, aby obdivoval hory a řeky, a o slávu neměl velký zájem.

Zhang byl také dobrým přítelem slavného učence Yan Zhenqinga. Když byl Yan guvernérem v Huzhou (v dnešní provincii Zhejiang), pozval učence na společné pití a skládání básní. Zhang napsal první báseň:

Rybář

Před horou Xisai volavky klouzají nad řekou s kvetoucími broskvoněmi a plavajícími mandarinkovými rybami; v modrém bambusovém klobouku a zeleném slaměném plášti stojí v šikmém větru a lehkém dešti, neochotný se stáhnout.

Yan a další učenci, včetně Lu Hongjiana, Xu Shihenga a Li Chengjua, na setkání napsali celkem 25 básní. Sdíleli radost a dobře se bavili. Zhang si vyžádal inkoust a bílý hedvábný svitek, aby k básni „Jing Tian“ nakreslil obrazy. Během krátké chvíle obratně vytvořil pět obrazů, na nichž byly květiny, ptáci, ryby, hmyz, hory i řeky. Yanovi i ostatním se velmi líbily.

Později Yan cestoval na východ navštívit Pingwang Yi. Když Zhang vypil hodně vína, hrál si ve vodě. Položil na hladinu malou tenkou bambusovou rohož a posadil se na ni, přitom pil a zpíval. Rohož se nepotopila. Pohybovala se tam a zpět jako loď, někdy pomalu a jindy rychle. Nad ním se pak začali vznášet jeřábi, což Yana i ostatní ohromilo. Po chvíli Zhang zamával Yanovi na rozloučenou a poté se vznesl a odletěl.

Yan Zhenqing

Když taoisté dosáhnou dovršení, opouštějí zemi buď vzestupem, nebo prostřednictvím shijie (osvobození skrze tělo).

Yan byl proslulý svou přímostí i kaligrafií. Jeho písmo bylo popisováno jako „vzpřímené, ale ne strnulé, vážné, ale ne těžkopádné, velkorysé a hluboké, majestátní a elegantní“, „navazující na starobylý význam a skrývající dovednost v prostotě“. V mládí napsal například „Nápis pagody Duobao“ a ve středním věku „Nápis chválící portrét Dongfang Shua“. Díla „Příběh oltáře nesmrtelné Magu“ a „Nápis Yan Qinliho“ jsou považována za jedny z nejlepších příkladů kaligrafie v čínských dějinách.

Yanova kaligrafie také dosvědčovala jeho ušlechtilý charakter a kultivaci. Podle Taiping Guangji byl Yan křivě obviněn vysoce postaveným úředníkem a popraven povstaleckými vojáky. Nezradil své zásady a zemřel důstojně. Než byl oběšen, řekl: „Kultivuji taoismus a doufám, že si zachovám tělo.“ Vzbouřenci ho po smrti pohřbili. Když si rodina později tělo vyzvedla a vložila do rakve, viděla, že je neporušené, téměř jako by byl stále naživu. Když rakev nesli, všimli si, že je stále lehčí a lehčí. Když dorazili na pohřebiště, otevřeli rakev a zjistili, že je prázdná. V Taiping Guangji se také uvádí, že více než deset let po Yanově smrti jeden rodinný služebník cestoval do jiného města a Yana tam spatřil.

To je příběh shijie (osvobození skrze tělo). Znamená to, že než někdo v taoismu dosáhne dovršení, promění nějaký předmět (například bambusovou hůl nebo botu) tak, aby vypadal jako jeho tělo, zatímco jeho pravé já dál žije ve světě, dokončí své záležitosti a teprve poté opustí zemi a odejde do božského světa.

(Pokračování příště – část 3)

Článek v originále vyšel dne 17. listopadu 2023