Lidé si uvědomují, že Falun Dafa je skutečně dobrý

(Minghui.org) Co je tou nejcennější věcí? Někdo tvrdí, že jsou to peníze, protože bez nich nemůžeme žít. Jiní říkají, že je to zdraví, jelikož za žádné peníze světa si ho nekoupí. Někteří věří, že je to nalezení skutečného smyslu života, neboť bez ohledu na to, jak jsme zdraví nebo bohatí, bez vyššího cíle jsme pouhými schránkami z masa a kostí. Řekla bych, že nejcennější věcí na tomto světě je Falun Dafa. Praktikováním Falun Dafa (Falun Gongu) se člověk těší dobrému zdraví, získá skutečný smysl života a nakonec se bude moci vrátit do svého nebeského domova.

Únik z nebezpečné situace

Jednoho zimního večera jsem po nákupu potravin zaparkovala kolo na kraji ulice a vrátila se ke vchodu do supermarketu, abych kolemjdoucím objasňovala pravdu o Dafa. Někteří naslouchali, aniž by zpomalili, zatímco jiní mě ignorovali. Směrem ke mně kráčel mladý pár, a tak jsem je vřele pozdravila. K mému příjemnému překvapení se zastavili. Cítila jsem, že mají předurčený vztah k tomu, aby o Dafa slyšeli. Chtěla jsem jim sdělit tajemství, jak zůstat v bezpečí, když udeří pohroma.

Sotva jsem začala, mladý muž mě náhle popadl za zápěstí a zakřičel: „Falun Gong! Už vás hledám celé dny. Konečně vás mám! Nikam nepůjdete.“ Projel mnou záblesk šoku a hlavou mi probleskly vzpomínky. Před osmi lety jsem narazila na dva muže a jeden mě tehdy popadl za zápěstí. To, co následovalo, byly roky věznění a mučení. Tentokrát to však muselo dopadnout jinak. Rychle jsem utnula všechny negativní myšlenky, které se mi honily hlavou, a začala jsem vysílat spravedlivé myšlenky, abych odstranila zasahování v jiných dimenzích.

Odporovala jsem mu a snažila jsem se, aby mě ten muž pustil. Sevřel mě ještě pevněji: „Přestaňte se hýbat! Nikam nepůjdete.“

„Ale musíte mě pustit,“ řekla jsem. „Mým rodičům je přes 80 let a potřebují mě.“ Ignoroval mě. Jednou rukou mi držel zápěstí a druhou šmátral v kapsách, jako by něco hledal. Vytáhl svůj průkaz a ukázal mi ho. Byla na něm jeho fotka, jméno a dole dva tučné znaky. Protože už byla tma, viděla jsem na to stěží, ale domnívala jsem se, že tam stojí: „Domácí bezpečnost“. Cítila jsem drtivý tlak z jiných dimenzí, ale nemohla jsem dopustit, aby lidé byli zničeni. V duchu jsem volala Mistra a prosila o pomoc.

Řekla jsem: „Dříve jsem trpěla mnoha nemocemi...“

Skočil mi do řeči: „Přestaňte. Už dost těch vašich historek. Kdo netrpěl nějakou nemocí? Já jsem také nemocný.“

Obrátila jsem se na jeho společnici, mladou ženu, která stála vedle něj. Vypadala velmi povědomě a napadlo mě, že už jsem jí možná pravdu někdy objasňovala. Zeptala jsem se jí: „Mohla byste požádat svého přítele, aby mě pustil?“ Neřekla nic, ale mužův tón hlasu změkl: „To je moje kolegyně. Dnes po práci hlídáme trh a narazili jsme na vás. Hledal jsem vás už pěkných pár dní.“

Řekla jsem: „Praktikující Falun Dafa jsou dobří lidé. Říkám vám pravdu o pronásledování, abyste nebyli uvedeni v omyl. Prosím, pusťte mě – pokud to uděláte, budete požehnán.“

Uvolnil stisk a pustil mě. Podívala jsem se mu do očí a pevně řekla: „Budete požehnán.“

Vypadal pohnutě a odvětil: „Jděte tudy přímo a neotáčejte se. Ať už vás v životě neuvidím.“ Rychle jsem odešla, srdce mi bušilo tak silně, až jsem měla pocit, že mi vyskočí z hrudi.

Ušla jsem asi 60 metrů, než jsem se zastavila. Podívala jsem se vzhůru a zhluboka si povzdechla: „Proč jsem se znovu do něčeho takového zapletla? Co to způsobilo? Musela jsem v nějaké oblasti své kultivace zaostat.“ Než jsem stačila popadnout dech, objevily se dva stíny. Otočila jsem se a uviděla téhož policistu a jeho partnerku, jak mě dohánějí na motorkách. Muž sesedl a zeptal se: „Proč tu ještě jste?“

Zavrtěla jsem hlavou: „Už jdu. Jen se to stalo tak náhle, že jsem se musela zastavit, vydechnout si a uklidnit se.“

Znovu něco hledal v kapse a to, co řekl vzápětí, mě málem rozesmálo. Opět mi ukázal svůj průkaz a řekl: „Chcete propagovat svůj Dafa? Tak jděte na venkov. Tam to nikoho nezajímá, ale do mého obvodu se nevracejte.“ Potom dodal: „Ukažte mi občanku. Zavolám na policejní stanici.“ Věděla jsem, že bych se neměla zdržovat příliš dlouho a dopustit, aby vnímající bytosti páchaly zločiny proti Dafa.

Strčila jsem ruce do prázdných kapes a klidně se na něj podívala. Bylo toho tolik, co jsem mu chtěla říct, ale zmohla jsem se jen na: „Občanku jsem si nevzala. O všechno jsem přišla. Všechno, co dělám, dělám proto, abyste vy měl bezpečnou a jasnou budoucnost. Nic jiného v tom není. Prosím, pamatujte si, že ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit a Snášenlivost jsou dobré‘. Sbohem.“ Otočila jsem se, rychle zamířila k náměstí a vmísila se do davu.

V duchu jsem úpěnlivě prosila: „Prosím, pomozte mi, Mistře. Prosím, pomozte mi.“ Třikrát jsem zahnula doprava kolem bloku a vrátila se ke vchodu do tržnice, kde jsem měla zaparkované kolo. Právě když jsem k němu přicházela, vyrazili směrem ke mně dva ozbrojení policisté speciálních jednotek. Zastavila jsem se a vysílala spravedlivé myšlenky. Prošli kolem mě. Ještě jednou jsem se rozhlédla, a když jsem neviděla nic podezřelého, nasedla jsem na kolo a co nejrychleji odjela.

Rozpoznání mého připoutání ke strachu

Zamířila jsem rovnou do jiného obvodu. Zatímco jsem čekala na červenou, začala jsem objasňovat pravdu muži na motorce vedle mě. Řekla jsem mu, aby upřímně recitoval: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Vysvětlila jsem mu, že pokud to bude dělat, ochrání ho to, až přijde pohroma. Poslouchal mě a přitom očima skenoval křižovatku, když náhle vyhrkl: „Dost. Jede policejní auto.“ Vzhlédla jsem a skutečně, směrem k nám mířilo bílé policejní auto. Muž byl nervózní: „Nemám helmu. Jdou určitě po mně.“

Mužovy obavy odrážely můj vlastní strach jako zrcadlo. Zeptala jsem se sama sebe: „Čeho se vlastně bojíš? Bojíš se, že ztratíš tvář a peníze? Ne, o obojí jsi přišla už dávno. Bojíš se mučení? Ne, mučení na mě neplatí. Co je to tedy? Máš strach, že to tvoji rodiče nezvládnou, pokud tě znovu zatknou? Ano, je to ono. Ještě ses nezbavila citové vazby ke svým rodičům. Ale stále je tu tolik vnímajících bytostí, které neznají pravdu a jsou v nebezpečí. Musím jim pomoci. Co mám dělat? Recitovat Fa. Učit se nazpaměť Zhuan Falun. Když bude tvá mysl naplněna Fa, budeš se moci kultivovat na základě Fa a nikdo se tě nebude moci dotknout.“

Začala jsem se učit nazpaměť a recitovat Zhuan Falun, odstavec po odstavci. Při učení jsem plně soustředila svou mysl, a kdykoliv jsem udělala chybu, začala jsem od začátku, dokud jsem si nezapamatovala celý odstavec. Od té doby jsem se při objasňování pravdy dostala do nebezpečných situací, ale díky Mistrově soucitné ochraně jsem z nich vždy vyvázla bez úhony.

Když jsem přesně pojmenovala své připoutání a rozhodla se ho vzdát, něco zásadního se ve mně změnilo. Druhý den cestou do práce jsem cítila lehkost v celém těle. Nebyla ve mně ani stopa po zášti vůči policii, což mě samotnou překvapilo. Policisté jsou oběťmi a Komunistická strana Číny (KS Číny) je vleče přímo do zkázy. Pokud se neprobudí a nepoznají pravdu, ocitnou se ve velmi nebezpečné situaci.

Ve skutečnosti má KS Číny z Falun Dafa hrůzu. Když jsem byla před mnoha lety souzena, soudce mě napomínal: „Dávejte si pozor na to, co říkáte. Všechno nahráváme.“ Řekla jsem mu: „Já zákon znám a vy také. Víte, že jsem zákon neporušila. Bylo by lepší, kdybychom toto slyšení vysílali živě celému národu, aby se lidé mohli sami rozhodnout, kdo tu porušuje zákon.“ Mlčel a rychle si utíral pot z čela. Ten soudce byl pouhou loutkou komunistického režimu.

V té době jsem byla ještě velmi soutěživá a neměla jsem dostatek soucitu k příslušníkům orgánů činných v trestním řízení a soudcům, se kterými jsem se setkala. Oni jsou skutečnými oběťmi pronásledování KS Číny. Měla jsem se méně soustředit na vlastní utrpení a více na záchranu onoho soudce. Měla jsem mu objasnit pravdu a dovést ho k tomu, aby učinil správné rozhodnutí.

Objasňování pravdy mé rodině

Celé roky jsem pracovala ve státní správě, než jsem byla tímtéž úřadem protiprávně uvězněna, takže znám obě strany mince. Jsem silně proti svévolnému zadržování, protože to brání praktikujícím Dafa v pomoci Mistrovi při záchraně vnímajících bytostí. Zaprvé, zapojení policisté se dopouštějí neodpustitelných zločinů proti Dafa. Zadruhé, zadržení praktikující nemohou oslovit širší veřejnost a objasňovat jí pravdu. A nakonec, rodiny zadržených praktikujících si o Dafa vytvářejí mylné představy.

Když jsem byla po letech věznění za praktikování Falun Dafa propuštěna, moje matka, která mě i mou praxi dříve podporovala, mi přestala pomáhat s šířením informací o Dafa. Přestala recitovat „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“ a dokonce opakovala lži komunistického režimu.

Posláním nás praktikujících je pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi, což zahrnuje i naše rodiny. Musela jsem začít znovu a objasňovat pravdu své matce od úplných základů. Doma bylo těžké o takových tématech diskutovat. Jakmile jsem se zmínila o Falun Dafa, rodina mě kárala, a dokonce na mě slovně útočila. Musela jsem vymyslet kreativní způsoby, jak o pravdě mluvit. Nemluvila jsem s nimi přímo, ale mluvila jsem nahlas sama pro sebe. Když jsem utírala prach, mluvila jsem o Dafa. Když jsem vytírala podlahu, mluvila jsem o Dafa. Při práci na zahradě, při vaření nebo uklízení jsem mluvila o Dafa a o tom, jak nespravedlivé je pronásledování ze strany KS Číny.

Když moje rodina sledovala propagandistické pořady ve státních médiích, dělala jsem vedle nich domácí práce a mluvila nahlas o zlých skutcích KS Číny. Jeden den jsem mluvila o rozsáhlé korupci v KS Číny a druhý den o mnoha politických kampaních, které strana rozpoutala proti nevinným lidem. Mluvila jsem o tom, jak jsou v Číně rozšířené nebezpečné padělky produktů. Mluvila jsem o tom, že „sebeupálení na náměstí Tiananmen“ byl zinscenovaný podvod. Témat mi nikdy nedošlo. Pokaždé jsem pronesla jen pár poznámek a odešla. Tímto způsobem moje rodina neměla příležitost říct o Dafa nic špatného.

Postupem času jsem odhalila podvodné a násilné způsoby KS Číny v mnoha oblastech. Moje rodina to všechno slyšela. Než jsem se znovu pokusila o přímé objasnění pravdy, věděli toho tolik, že se mnou začali souhlasit. Kladli otázky a chtěli se dozvědět víc. Někdy sami vyprávěli o zločinech, které KS Číny spáchala. Snažila jsem se zachovat vážnou tvář, ale vnitřně mě těšilo, že se probouzejí.

S matkou jsme často chodily na dlouhé procházky a využívala jsem těchto příležitostí k tomu, aby si osvojila tradiční hodnoty. Učila jsem ji znaky pro Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Matka postupně pochopila jejich hloubku a začala říkat: „Lidé by měli být soucitní“ nebo „Lidé by neměli lhát“.

Naučila se všechny znaky z oněch vzácných vět: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Když je poprvé přečetla správně, velmi mě to povzbudilo. Když zemřel Jiang Zemin, bývalý vůdce KS Číny, který rozpoutal pronásledování Falun Dafa, matka pocítila úlevu. I můj otec uznal, že to nebyl dobrý člověk.

Během pandemie jsem zůstala zdravá. Připomínala jsem matce, aby recitovala příznivé věty, a ani ona neonemocněla. Otec mi zpočátku nevěřil, virus chytil a jeho příznaky trvaly mnoho dní.

Řekla jsem matce: „Podívej, jak moc jsi díky Dafa získala. Už o Dafa neříkej nic špatného.“ Přikývla. Poukázala jsem na to, jak jsem nyní díky praktikování zdravá a mohu se o ně starat, přestože jsem dříve byla neduživá. Matka souhlasila. Vyprávěla jsem jí také o svém věznění a o tom, že bez Mistrovy ochrany bych tu už nebyla. Vysvětlila jsem jí, že mě věznili jen za to, že jsem mluvila pravdu, což není nezákonné. Matka nakonec prohlásila: „Moje dcera si zachovala důstojnost. To je skvělé.“

Připomněla jsem jí pronásledování našich předků během kulturní revoluce. To v ní vyvolalo hluboké pochopení. Bylo jí jasné, že Dafa je dobrý a KS Číny je zlá. Nyní už matka sama nahlas říká: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“

Dobrotivost Falun Dafa

Když matka vážně onemocněla, lékaři pro ni už nemohli nic udělat a rodina se začala připravovat na nejhorší. Zatímco byla matka v bezvědomí, dvakrát jsem jí do ucha pošeptala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Doufala jsem, že mě uslyší a odejde v pokoji. K mému překvapení pohnula hlavou.

Druhý den se probudila. Poté, co téměř dva týdny nejedla ani nepila, se sama posadila a požádala o vodu. Dokonce snědla několik sušenek. Toho rána přišel můj švagr a přinesl soupravu pohřebních šatů. Když uviděl mou matku, jak sedí a jí, rozběhl se chodbou a volal: „Hned zavolám rodině a sdělím jim tu dobrou zprávu! Je to zázrak.“

Matka byla propuštěna z nemocnice, ale potřebovala nepřetržitou péči. Nedokázala ovládat vyprazdňování a často znečistila sebe i své oblečení. Rodina se k ní kvůli zápachu zdráhala přiblížit. Řekla jsem jim, ať si nedělají starosti a nechají to na mně. Začala jsem se dvěma vrstvami roušek, pak jsem přešla na jednu a nakonec jsem nenosila žádnou, přičemž jsem dokázala vše rychle uklidit.

Když jsem jednou matce pomáhala, pomočila mi ruku. Ani jsem neucukla, abych ji nevylekala. Bez hnutí jsem čekala, dokud neskončila, a celou dobu jsem jí říkala: „Všechno jde skvěle. Vedeš si výborně.“ Pak jsem vše vyčistila. Můj otec, který to vše sledoval stranou, po této události zcela změnil svůj pohled na mě. Věděl, že kdyby se to stalo dříve, nikdy bych něčeho takového nebyla schopna.

K matce se chovám jako k dítěti a abych ji potěšila, často jí říkám: „Neboj se. Prostě žij svůj život – jsem tady s tebou. Odejdeš, až nadejde tvůj čas. Víš, že Dafa je dobrý, takže nakonec odejdeš na krásné místo v nebi. Je pravda, že máš někdy nálady, ale jsi laskavý člověk. Nic se neděje. Postarám se o tebe.“ Usmála se na mě.

V naší komunitě známe mnoho rodin. Někteří starší lidé jsou nemocní, ale nikdo se o ně nestará. Jejich děti jsou zaopatřené, ale navštěvují je jen zřídka. Mladí lidé se dnes o své rodiče starat nechtějí a hledají si výmluvy, aby je dali do domovů pro seniory. Tradiční hodnoty byly KS Číny systematicky ničeny, takže lidé už nejsou čestní a laskaví, jako bývali v dávných dobách.

Rodiny praktikujících mají štěstí, protože my praktikujeme Pravdivost-Soucit-Snášenlivost a snažíme se být ohleduplní. Často si připomínám, abych se k matce chovala laskavě bez ohledu na její činy. Když se mi nepodařilo zachovat klid nebo jsem s ní ztratila trpělivost, okamžitě jsem toho litovala. Omluvila jsem se jí a snažila se ze všech sil stejnou chybu neopakovat.

Jednou večer, když jsem matce zrovna domyla nohy, se naklonila a jemně mě pohladila po vlasech: „Jak jsem jen mohla mít tak úžasnou dceru.“ Řekla jsem jí: „Je to proto, že jsi ve svých minulých životech nashromáždila velkou ctnost. Proto máš v tomto životě za dceru praktikující Dafa. Musíš si pamatovat: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.‘“

Matka si pro sebe zamumlala: „Falun Dafa je skutečně dobrý. Falun Dafa je skutečně dobrý.“ Nikdy jsem ji to neučila, vyšlo to z hloubi jejího srdce. Tato vděčnost vyvstává přirozeně, když se člověk dozví pravdu o Dafa. Je to uvědomění si, že byl zachráněn, a nejhlubší vděčnost Stvořiteli za jeho soucitnou spásu.

Získávání poté, co se člověk skutečně vzdá připoutání

Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, byla jsem velmi připoutaná k penězům a vlastním zájmům. Když jsem byla malá, matka odložila nějaké naše staré oblečení a plánovala ho dát příbuzným. Nedovolila jsem jí to, i když jsme ho už nepotřebovali. Tak moc jsem byla už jako dítě lakomá. Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem se rozhodla tohoto připoutání zbavit.

Žiji se svými rodiči, převzala jsem veškeré domácí práce a hradím všechny naše každodenní výdaje. Rodiče si nechávají své důchody a nakládají s penězi podle svého uvážení. Nikdy se jich neptám, za co je utrácejí. Otec dává své peníze matce a matka je ukládá na spoření. Když nás přijde navštívit můj starší bratr, rodiče mu vždy dají peníze. Jednou si vzal všechny jejich úspory, 60 000 jüanů. Nic jsem na to neřekla. Kdykoliv pocítím sebemenší zášť vůči rodičům za to, že s námi zacházejí rozdílně, recituji Zhuan Falun, abych ji odstranila.

Matka mi dala zlatý náramek, ale otec mi ho vzal a dal ho mé švagrové. Nic jsem neřekla, ale nebyla jsem šťastná. Recitovala jsem Zhuan Falun, dokud jsem se necítila lépe. Usmála jsem se a řekla Mistrovi: „Mistře, chybovala jsem. Ten náramek mi nikdy nepatřil.“ Dokázala jsem se toho vzdát a pocítila jsem klid.

Kdykoliv mi prodavač vrátí více peněz, vždy mu je vrátím. Jednou mě majitel obchodu ošidil, tak jsem se tam vrátila a vzala si své peníze zpět. Když se mi to stalo příště, už jsem o ně ani nežádala. Mým spolupracovníkům byly přidělovány lehčí úkoly, přesto dostávali vyšší plat. Mně zbývaly složitější úkoly za méně peněz.

Spolupracovníci mi radili, abych si stěžovala nadřízenému, ale jen jsem nad tím mávla rukou. Bez ohledu na to, jaké úkoly dostanu, odvádím vždy dobrou práci. Někdy by milosrdná lež nebo zamlčení pravdy mohlo přinést okamžitý prospěch, ale já vždy mluvím pravdu. Jsem o více než deset let starší než většina mých kolegů, přesto si mě všichni zaměstnavatelé chtěli udržet. I poté, co jsem z práce odešla, mi čas od času volali a nabízeli mi místo zpět. Nikdy jsem nepobírala vysoký plat, ale nikdy jsem neměla nouzi.

I kdybych provozovala pouliční stánek s jídlem, dokázala bych se uživit. Podařilo se mi úplně se vzdát svého připoutání k finančnímu zisku a vlastním zájmům. Jednoho dne mi otec řekl: „Matka pro tebe naspořila značnou částku. Bude na tebe přepsána, až matka zemře. Budeš zajištěná, i kdybys už nepracovala ani den.“ Překvapilo mě to, ale mým srdcem to nijak nepohnulo – zůstala jsem klidná.

Kniha Zhuan Falun vypadá jako obyčejná kniha, ale je hluboká a drahocenná. Doufám, že si lidé tuto knihu přečtou a zjistí, jak obrovský užitek přináší. Vaše rodiny v nebi čekají na to, až se probudíte k pravdě a vrátíte se do svého nebeského domova.