Kultivační cesta středoškolačky

(Minghui.org) Když jsem byla velmi malá, četla jsem s maminkou učení Falun Dafa a dělala cvičení, i když někdy s nevolí. Na základní škole jsem při studiu Fa mívala projevy nevole. Nechápala jsem tehdy, co je to kultivace; dělala jsem jen to, co mi matka řekla.

Moje matka můj postoj ignorovala a sdílela se mnou filmy a písně o Dafa a tradiční legendy. Líbily se mi a zasely ve mně semínka kultivace.

Než jsem dokončila šestou třídu, znala jsem mnoho písní Dafa. Jsou příjemné na poslech a jejich texty byly krásné a přitom velkolepé, což se mi líbilo. Jejich poslech mi pomáhal zapomenout na starosti; zpívala jsem si je, abych uvolnila stres a zlepšila si náladu.

Moje léta na druhém stupni

Když jsem nastoupila na druhý stupeň základní školy, změnila jsem se a dospěla. Dobrovolně jsem studovala Fa a dělala cvičení, ale prováděla jsem je spíše mechanicky. Můj úmysl nebyl čistý – chtěla jsem, aby se zlepšily mé známky. Protože jsem se skutečně nekultivovala, byla jsem pesimistická a náladová a někdy jsem na rodiče křičela. Když jsem narazila na problémy, nedívala jsem se do svého nitra. Přestože jsem nepoužívala neslušná slova, hlavu jsem měla plnou špatných myšlenek.

Zpívání písní a sledování filmů o Dafa mi dodávalo spravedlivé myšlenky a probouzelo mé pravé já. Začal jsem svou kultivaci přehodnocovat. V minulosti jsem studovala Fa a cvičila proto, abych měla lepší známky; dělala jsem to jako povinnost. Takto to nemohlo jít dál a věděla jsem, že musím být pilná.

Začala jsem tedy prodlužovat dobu věnovanou cvičení. Když jsem se však vrátila do školy a byla v kontaktu se spolužáky, polevila jsem. Vidět ostatní studenty, jak dělají školní práci navíc, mě znepokojovalo, a měla jsem radost, když se jim ve studiu nedařilo. Někdy jsem byla schopna své negativní myšlenky napravit, ale obvykle jsem to nedělala, což vytvářelo mnoho karmy.

Věnovala jsem čas navíc memorování materiálů ke zkoušce ze zeměpisu a biologie na druhém stupni, stejně jako ostatní studenti. Nepovažovala jsem se za kultivující a zapomněla jsem na Mistrovo učení.

Moje matka mi doporučila, abych se učila nazpaměť Zhuan Falun, protože si myslela, že by mi to mohlo pomoci při studiu. Souhlasila jsem. Nějakou dobu jsem si každé ráno zapamatovala jeden odstavec. Když byly zveřejněny výsledky testů ze zeměpisu a biologie, byla jsem zaslepena svými vysokými známkami a chlubila se tím, jak moc jsem studovala. Dokonce jsem ostatním mladým praktikujícím Dafa říkala, že by měli dělat procvičovací otázky navíc. Přemohlo mě mé nafouknuté ego a předváděla jsem se. V důsledku toho byly mé výsledky v ostatních předmětech čím dál horší, což mnou docela otřáslo.

Rodiče mě žádali, abych se vyhýbala elektronickým zařízením, protože pro mě jako studentku a kultivující se osobu byla škodlivá. Jedno léto jsem kvůli přípravě na test začala číst klasický čínský román. Když otec viděl, jak jsem do něj zabraná, připomněl mi, abych si na něm nevypěstovala závislost. Přesto jsem k němu natolik přilnula, že jsem v noci nemohla spát. Když začala škola, maminka mi ho vzala. Varována svým připoutáním jsem se rozhodla, že ho musím odstranit. Z příběhu jsem přečetla poměrně hodně a už mi způsobil myšlenkovou karmu. Tyto myšlenky mě nadále ovlivňují a zasahují do mé kultivace. Opravdu lituji, že jsem tu knihu četla.

Potíže s přátelstvím

Poté, co jsem začala soustavně memorovat Zhuan Falun, jsem lépe porozuměla částem knihy, které mi dříve nebyly jasné. Kultivace srdce je nejdůležitější.

Mým nejbolestivějším soužením v onom roce byly potíže se sousedkou v lavici. Byly jsme dobré kamarádky a chtěly jsme sedět vedle sebe, ale brzy u nás začaly problémy. Najednou se rozčílila a celou hodinu mě ignorovala, někdy se mnou nemluvila půl dne. Bavila se a smála se s ostatními spolužáky a ke mně se chovala chladně.

Protože mě to velmi trápilo, myslela jsem si, že se bojím ztráty tváře před ostatními, a tak bych si toho prostě neměla všímat. Po nějaké době se zdálo, že se na mě zlobí každý den. Na jedné společenské akci jsem ji oslovila a usmála se na ni, ale ona prošla kolem mě, jako bych neexistovala.

Poté, co jsem opakovaně hledala v nitru, jsem našla své citové připoutání ke kamarádce. Uvědomila jsem si, že takto by přátelství vypadat nemělo. Brala jsem tedy celou záležitost lehce a zašla do druhého extrému: Přestaly jsme spolu mluvit a dokonce jsme se ignorovaly. Po několika měsících jsme se na povrchu hádaly méně, ale stále jsem o té situaci přemýšlela.

U zkoušky z tělesné výchovy neuspěla a neměla dobrou náladu. Nechtěla jsem ji rozčílit, a tak jsem opatrně řekla něco na její povzbuzení. Když mě později obvinila, že s ní nesoucítím, bezmyšlenkovitě jsem jí odpověděla.

Její tón přitvrdil a položila mi řečnickou otázku. Když jsem nebyla schopna odpovědět, utekla jsem na záchod se slzami stékajícími po tvářích. V duchu jsem si říkala: „Falun Dafa je dobrý“ a volala Mistra, aby mi pomohl ovládnout emoce, protože se ve mně vzedmula nenávist a pocit nespravedlnosti.

Zazvonilo a s oteklýma očima jsem se vrátila do třídy. Pravděpodobně si toho všimla. Podala jsem jí vysvětlení a omluvila se, ale mé srdce se s tím stále nemohlo smířit.

O několik dní později mě pomyšlení na její bezcitný výraz děsilo, dokud jsem si nevzpomněla na to, co řekl Mistr v Zhuan Falun:

„Když jednáte stejně jako ten obyčejný člověk, nejste i vy obyčejný člověk?“ „Jestliže soutěžíte a bojujete jako obyčejný člověk, jste obyčejný člověk. A kdybyste to dělal s ještě větší vervou než on, pak nejste ani tak dobrý jako ten obyčejný člověk.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Pochopila jsem, že je čas, abych se vzdala citovosti (qing). Jako kultivující musím ke všem přistupovat se soucitem. I kdyby mě ignorovala, měla bych být stále laskavá.

Když jsem ji uviděla, pozdravila jsem ji s úsměvem. Když v hodině usnula, vzbudila jsem ji. Když měla špatnou náladu, ukazovala jsem jí texty písní napsaných praktikujícími Dafa. Bariéra, která nás rozdělovala více než rok, nakonec zmizela. Otevřela se mi a mé citové připoutání se postupně vytratilo.

Mistr mi pomáhá

Když jsem se rozhodla zlepšit svou kultivaci, Mistr mi v tom pomohl. Například v minulosti museli žáci devátých tříd naší školy kvůli přípravě na celostátní přijímací zkoušky na střední školy docházet i v sobotu, ale našeho ročníku se to netýkalo. Deváťáci se učili navíc i během polední přestávky, což je čas, který využívám ke studiu Fa a cvičení, ale naše třída už po dobu jednoho měsíce nemusela do školy docházet.

S blížícími se termíny zkoušek se úzkost mých spolužáků stupňovala a oni se obávali, zda se dostanou na svou vysněnou střední školu. Učitelé každý den mluvili o vzdělávacích trendech. Všichni byli v režimu příprav.

Nebyla jsem příliš nervózní. Kromě vypracování domácích úkolů jsem se navíc moc neučila. Bylo mi jasné, že to, kam půjdeme do školy, je již naplánováno. Navzdory napjatému prostředí jsem se cítila uvolněně. Protože se výuka zaměřovala na opakování látky, měli jsme málo domácích úkolů. Mým cílem bylo zapamatovat si Zhuan Falun předtím, než budeme dělat přijímací zkoušky.

Někdy mě napadla myšlenka na snahu o slávu, ale jakmile jsem si jí všimla, odstranila jsem ji. Když jsem si předsevzala, že se každý den naučím nazpaměť jednu stránku Zhuan Falun, škola končila o hodinu dříve. Tato hodina navíc mi umožnila dosáhnout svého cíle.

Když jsem vstoupila do místnosti, abych vykonala test, netřásla jsem se úzkostí. Moje srdce nebylo úplně klidné, ale cítila jsem se mnohem klidnější než v minulosti. Vedla jsem si výjimečně dobře.

V testu z matematiky byla jedna obtížná otázka. Po několika pokusech o nalezení odpovědi jsem nemohla přijít na to, jak ji vyřešit, a dlaně jsem měla zpocené. Několikrát jsem si v duchu řekla: „Falun Dafa je dobrý“. Najednou se mi vybavila logika k vyřešení otázky. Zbývalo už jen 15 minut, když jsem vyřešila poslední, nejnáročnější otázku zkoušky. Cítila jsem, jak mnou proudí příval moudrosti. To bylo něco, co jsem při dřívějších zkouškách nikdy nezažila.

Když přišly výsledky testů, byla jsem přijata na nejlepší střední školu v naší oblasti. V naší širší rodině to vyvolalo značný rozruch a ukázalo mi to, že jsem na správné cestě. Věděla jsem, že to Mistr uspořádal. Nejenže jsem se kultivovala, ale také jsem potvrdila Dafa a moji příbuzní viděli dobrotu Dafa.

Dny, kdy jsem si memorovala Zhuan Falun, byly mými nejšťastnějšími. Byla jsem veselá a uvolněná a cítila jsem se být omývána pozitivní energií Falun Dafa. Díky tomu jsem nepociťovala žádný tlak jako moji spolužáci. Ti byli velmi úzkostní a procvičovali otázky, jako by na tom závisel jejich život. Poté, co jsem dokončila všechny domácí úkoly, jsem po zbytek dne memorovala Fa, prováděla cvičení a vysílala spravedlivé myšlenky. Bylo to nezapomenutelné, šťastné období mého života. Mistrův Dafa mě vede k tomu, co mám dělat. Mám takové štěstí, že mám Mistra po svém boku.

Pokračuji v kultivaci. Jsem vděčná, že si mě Mistr vybral za jednu ze svých učednic. Budu si vážit času a příležitostí, které mám, zůstanu pilná, budu se dobře kultivovat a chránit Dafa jako opravdová praktikující.

Děkuji, Mistře! Děkuji, Dafa!