Zachování a ničení tradičního kulturního dědictví (fotografie)

(Minghui.org) Kulturní dědictví v sobě uchovává moudrost našich předků a zrcadlí vývoj lidské společnosti. Představuje drahocennou studnici, díky níž mohou budoucí generace porozumět naší historii v celé její hloubce a ušlechtilosti. Ochrana kulturních odkazů je proto nesmírně důležitá, aby bylo možné tradiční kulturu předávat dál a zachovat její čistotu.

O záchranu kulturních památek byly v historii svedeny nelehké bitvy. Některé z těchto osudových okamžiků jsou popsány níže.

Záchrana národních pokladů z Louvru

V roce 1940 nařídil Hitler obsazení Paříže. Miliony obyvatel uprchly a město náhle osiřelo. Kurátor Louvru Jacques Jaujard byl však pevně odhodlán zachránit co nejvíce uměleckých skvostů. Zabalil 1 862 beden s cennými památkami, včetně „tří pokladů Louvru“ (Mona Lisa, Níké Samothrácká a Venuše Mélská), a dalších 4 000 beden artefaktů. K jejich tajnému převozu bylo během jediné noci nasazeno celkem 203 nákladních vozů, které poklady rozvezly do bezpečí různých zámků, kde zůstaly ukryty.

V den, kdy poslední sbírka opustila brány Louvru, byla Paříž obsazena nacisty. Hitlerův plán na uloupení Louvru tak ztroskotal. Tato strhující historická epizoda byla později umělecky přiblížena ve filmu Francofonie.

Čankajšek zachránil čínské národní poklady před zkázou

V lednu 1933 prolomila japonská armáda průsmyk Shanhaiguan, jeden z klíčových strategických bodů Velké čínské zdi. Čankajšek, generální ředitel Národní strany Číny, jenž čelil japonské invazi a později bojoval proti KS Číny během občanské války, byl neochvějným ochráncem národního kulturního dědictví. Během japonského bombardování vydal rozkaz k přesunu tisíců vzácných památek na bezpečná místa.

V noci na 5. února 1933, uprostřed temnoty a bouře, bylo v Zakázaném městě nečekaně vyhlášeno stanné právo. Kolona tisíců zapečetěných dřevěných beden byla v tichosti vyvedena z bran paláce skrze bránu Shenwumen (Brána Božské moci). Doprovod byl oděn v černém a celý konvoj přísně střežili vojáci a ozbrojená policie. Tak započal nejrozsáhlejší a nejúspěšnější přesun kulturních památek v dějinách národa, který měl pro čínskou historii dalekosáhlý význam.

Později dva vlaky naložené 19 557 bednami národních pokladů minuly město Tianjin a pokračovaly po tratích Pinghan, Longhai a Jinpu až do Šanghaje. Tato mise zachránila neocenitelné poklady nevyčíslitelné hodnoty, včetně kompletního souboru Siku Quanshu (Úplná sbírka čtyř pokladů) – kolosálního díla shrnujícího čínskou vzdělanost od starověku až po 18. století. Mezi zachráněnými skvosty byla i originální kaligrafie „Rychlé sněžení a jasné nebe“ od ctěného mistra Wang Xizhi z dynastie Jin, nefritové zelí a mnoho dalších starobylých maleb a vzácných předmětů.

Národní strana Číny tehdy vynakládala nesmírné prostředky na vedení války proti japonským agresorům, a finanční i dopravní kapacity byly proto velmi omezené. Přesto Čankajšek osobně schválil vyčlenění vagonů k přepravě těchto národních pokladů do různých útočišť v provinciích Sichuan a Guizhou v jihozápadní Číně.

V určitých úsecích, zejména na silnici Sichuan–Shaanxi, musely být poklady překládány na nákladní automobily, přičemž každý vůz pojal pouze asi 20 beden. Cesta to byla nepředstavitelně strastiplná, plná poškozených silnic a zřícených mostů.

Trnitá cesta při přesunu kulturních památek do západní Číny

Po skončení protijaponské války se v zemi rozhořela občanská válka mezi Komunistickou stranou (KS Číny), podporovanou Sovětským svazem, a nacionalistickou vládou vedenou Čankajškem.

V roce 1948, kdy Čankajšek plánoval ústup na Taiwan, učinil dvě prozíravá rozhodnutí k záchraně kulturního dědictví. Prvním bylo zajistit letecký transport pro přední mistry čínských studií, druhým pak evakuace národních pokladů z pevninské Číny na Taiwan.

Tyto vzácné artefakty byly mezi 21. prosincem 1948 a 9. prosincem 1949 přemisťovány celkem v pěti vlnách – první tři proběhly po moři a poslední dvě letecky. Čankajšek nařídil, aby byly poklady evakuovány s maximální rychlostí, bez ohledu na vynaložené náklady. Nakonec se po nesčetných útrapách podařilo do Národního palácového muzea v Taipeji dopravit na 680 000 kusů národních pokladů.

Dne 9. prosince 1949 spěchal Zhang Daqian, velmistr tradiční čínské malby, v doprovodu vysokého úředníka na letiště Xinjin v Chengdu. Vezl s sebou 78 mistrovských kopií nástěnných maleb z Dunhuangu ze své soukromé sbírky. Letadlo však již bylo beznadějně přetížené.

V této kritické chvíli se Hang Liwu, náměstek ministra školství nacionalistické vlády, dobrovolně vzdal svých tří zavazadel, která obsahovala jeho celoživotní úspory – přibližně dvacet liangů zlata – aby v letadle uvolnil drahocenný prostor pro tyto malby. Učinil tak pod podmínkou, že Zhang Daqian po příletu na Taiwan daruje tato díla národu. Umělec souhlasil a svůj slib dodržel.

Zachovaná nástěnná malba z Dunhuangu

Ačkoli jsou starobylé artefakty křehké, žádný z pokladů odvezených ze Zakázaného města nebyl během dlouhé a nebezpečné pouti poškozen. Působilo to, jako by nad nimi bděly samotné nebeské síly.

Na Zhiliang, jeden z prvních pracovníků Zakázaného města, který doprovázel tyto poklady, vzpomínal: „Teprve když jsem na vlastní oči viděl, jak jsme vždy dokázali uniknout vteřinu před nepřátelským bombardováním a jak vše zůstalo netknuté – i když se náš vůz převrátil nebo se loď málem potopila – uvěřil jsem, že tyto starobylé předměty mají svého ducha a vnitřní inteligenci.“ Později o těchto zážitcích napsal knihu Střežení národních pokladů Zakázaného města po sedmdesát let.

V letech 1961–1962 byly některé z těchto pokladů vystaveny v pěti městech Spojených států, včetně Washingtonu, D.C., kde je obdivovalo na 470 000 návštěvníků.

Čankajšek si zaslouží hluboké uznání za svůj mimořádný přínos k zachování celistvosti čínských kulturních památek navzdory válečné vřavě. Poklady, které však zůstaly v pevninské Číně – včetně děl národních mistrů – čekala během Kulturní revoluce (1966–1976) ničivá zkáza z rukou Maových Rudých gard.

KS Číny zničila nespočet národních pokladů

Zatímco národní poklady zachráněné Čankajškem byly vystavovány veřejnosti ve Spojených státech, režim KS Číny v pevninské Číně připravoval barbarské tažení s cílem vyhladit tradiční čínskou kulturu.

Deník People’s Daily zveřejnil 1. června 1966 úvodník s názvem „Smeteme všechny nestvůry a démony“, který fakticky prohlásil všechny odpůrce KS Číny za bytosti zbavené lidských práv. Článek prosazoval heslo „zničit čtyři staré věci“ (staré myšlenky, starou kulturu, staré zvyky a staré návyky), což představovalo jeden z ústředních pilířů Kulturní revoluce.

Dne 18. srpna přijal Mao Ce-tung na náměstí Tiananmen zástupce Rudých gard. Pekingské oddíly gardistů vzápětí rozpoutaly běsnění namířené proti „čtyřem starým věcem“, což vedlo k okamžité a devastující likvidaci buddhistických i taoistických chrámů, soch Buddhů, historických památek, vzácných kaligrafií, maleb a starožitností.

Toto bezprecedentní tažení KS Číny nemělo za cíl nic menšího než úplné vykořenění tradiční čínské kultury.

Odhaduje se, že po celé Číně bylo prohledáno a vyrabováno přes 10 milionů domácností. Nespočet pokladů, kaligrafií, obrazů, vzácných nádob a starobylých svazků bylo rozbito na kousky nebo stráveno plameny. Z 6 843 kulturních památek a historických míst, které registroval pekingský průzkum z roku 1958, jich bylo během srpna a září 1966 zcela zničeno 4 922.

Zkáza neuchránila ani hrobku Konfucia v provincii Shandong – byla zneuctěna a ostatky mudrce rozptýleny. Zničeno bylo také více než 5 300 starých knih, kaligrafií, obrazů a kamenných monumentů nesmírné hodnoty, které se ke Konfuciovi vázaly.

Ušetřeny nezůstaly ani monumentální stavby, v nichž byl vepsán duch dávných věků. V Pekingu byly srovnány se zemí vnitřní i vnější městské hradby, z nichž zbyly pouze čtyři brány – Tiananmen, Zhengyangmen, Deshengmen a Yongdingmen. Tyto hradby a budovy přetrvaly četné války a společenské otřesy již od dob dynastie Liao před téměř tisíci lety, aby byly nakonec zničeny brutalitou KS Číny.

Kulturní revoluce násilně přervala kořeny tradiční čínské vzdělanosti a vedla k hlubokému úpadku národní morálky, jehož tragické následky pociťuje společnost dodnes.

Rok po zahájení Kulturní revoluce, 12. listopadu 1967, pronesl Čankajšek projev při „Vzpomínkovém obřadu k výročí narození Otce zakladatele a Dni kulturní obrody“. Uvedl v něm: „Zlá, démonická povaha banditů z KS Číny stojí v přímém protikladu k našim třem lidovým principům (nacionalismus, demokracie, blaho lidu), které vyvěrají z tradiční čínské kultury a jejích hodnot! KS Číny se zoufale pokouší vymazat pětitisíciletou tradici hluboce zakořeněnou v našich srdcích tím, že ničí etiku, demokracii a vědu, jež na této kultuře stojí. Takzvaná ‚Kulturní revoluce‘ není ničím jiným než průhlednou zástěnou pro její zločiny proti tradiční kultuře. Dnešní pevninská Čína se proměnila v obrovské vězení, kde jsou přirozené vztahy mezi otcem a synem či mužem a ženou považovány za zradu a podrobovány neustálé kritice.“

Čankajšek pevně věřil, že komunismus jakožto největší nepřítel lidstva nakonec zanikne. Již v roce 1972 předpověděl, že komunistické režimy v Evropě se zhroutí kolem roku 1990 a KS Číny je bude s odstupem následovat. Byl přesvědčen, že jedinou silou schopnou skutečně zachránit Čínu a porazit démony komunismu je čínská kultura, uchovaná v srdcích lidu po generace.

Ve svém projevu prohlásil: „Nikdo nedokáže zničit čínskou kulturu! To, co nakonec smete komunistické bandity a zloděje, je spravedlivý duch národního charakteru a vnitřní síla, jež se zrcadlí v naší čínské kultuře!“

Čankajšek, jeho žena Soong Mei-ling a jejich syn Chiang Ching-kuo navštěvují v roce 1947 výstavu národních pokladů v Nanjingu.

Ochrana versus ničení

V Číně se říká, že Zakázané město v Pekingu „má paláce, ale postrádá poklady“, zatímco Zakázané město v Taipei „má poklady, ale postrádá paláce“. Toto úsloví odráží zcela odlišný postoj KS Číny a Národní strany Číny k duchovnímu dědictví národa.

Národní palácové muzeum v Taipeji o čínské kulturní skvosty pečuje s mimořádnou úctou a podle nejpřísnějších pravidel. Jakákoli manipulace s předměty vyžaduje přítomnost několika osob a celý proces je pečlivě monitorován a zaznamenáván.

Naproti tomu s památkami v Zakázaném městě v Pekingu se často zachází neuctivě a nedbale, což vede k jejich nevratnému poškození. Obětí takového přístupu se stal například paraván z rudého santalového dřeva z doby dynastie Qing či vzácná keramika z dynastií Ming a Song. Otřesným příkladem úpadku je incident, kdy správa paláce vyhodila více než tucet drahocenných sošek Buddhů do odpadu; objevili je až pracovníci třídící odpad, kteří je vrátili muzeu. Uvádí se také, že mezi lety 2000 a 2007 se v pekingském Palácovém muzeu nenávratně ztratilo přes 100 vzácných starých tisků, včetně unikátních vydání z doby dynastie Ming.

Proč se KS Číny snaží zničit tradiční kulturu?

Čína byla odedávna známa jako Shenzhou (Božská země) a její kultura byla považována za dar nebes. I tradiční čínské znaky, o nichž se věří, že byly stvořeny božskými bytostmi, jsou nerozlučně spjaty s prastarými morálními hodnotami a vnímáním vesmírného řádu.

Legendární kaligraf Wang Xizhi z dynastie Jin (303–361 n. l.) prý zasvětil několik let pilování jediného znaku „永“ (yǒng – věčnost). Tento znak v sobě snoubí všech osm základních tahů kaligrafického stylu. Vypráví se, že správný způsob psaní mu zjevil taoista z hory Tiantai, který mu kladl na srdce, aby si při tvorbě vždy uchovával čistou a ušlechtilou mysl. Díky této duchovní kázni a vytrvalosti se Wang stal nejslavnějším mistrem kaligrafie v čínských dějinách. Traduje se, že cvičil u rybníka tak usilovně, až jeho voda od neustálého vymývání štětců zcela zčernala tuší.

Starověké umění kladlo důraz na soulad formy a ducha. Umělci věřili v „harmonii mezi nebem a člověkem“ a jejich díla byla plodem vnitřního zušlechťování. Tato díla měla budoucím generacím připomínat jejich božský původ, aby nesešly z cesty a neztratily se v labyrintu světských lákadel.

KS Číny se však neustále snaží podstatu této kultury ničit. Hlavním důvodem je skutečnost, že marxismus a ateismus jsou v naprostém protikladu k tradičním hodnotám. Režim využívá brutálních kampaní, pronásledování víry i intelektuálů k tomu, aby ovládl vědomí lidí a přerušil jejich spojení s božstvím. Tím lidstvo vhání do nebezpečné propasti.

Je životně důležité prohlédnout zlou povahu KS Číny. Jen tak se lidé mohou vymanit z jejího vlivu a navrátit se k tradičním hodnotám, jako jsou ctnost, spravedlnost, lidskost a integrita. Pouze skrze obnovu těchto principů lze zajistit světlou budoucnost pro lidstvo.

Původní článek vyšel dne 22. srpna 2023.