Pomoc lidem při vystupování z KS Číny

(Minghui.org) S praktikováním Falun Dafa jsem začala, když mi bylo něco přes dvacet let. Během více než dvou desetiletí své kultivace jsem byla svědkem nesmírné dobroty Dafa. Navzdory brutálnímu pronásledování ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny) jsem zůstala neochvějná ve své víře v Mistra a Dafa. Prostřednictvím textových zpráv ze svého mobilního telefonu jsem nikdy nepřestala sdílet pravdu o Dafa a odhalovat zločiny KS Číny. Ráda bych se s vámi podělila o zážitek, který se stal před mnoha lety.

Když bylo vydáno DVD „Svědek popisuje odběry orgánů živým praktikujícím Falun Gongu“, přineslo další důkazy odhalující podvod se „sebeupálením na náměstí Nebeského klidu“, který zinscenovala KS Číny. Byla jsem těmito fakty hluboce otřesena a cítila jsem, že každý člověk musí znát pravdu.

Začala jsem sbírat telefonní čísla z inzertní rubriky večerníku a posílala textové zprávy, kdykoliv to bylo možné. Do zpráv jsem psala: „Falun Dafa je dobrý; sebeupálení na náměstí Nebeského klidu je podvrh.“ Tuto činnost jsem vykonávala téměř každý den.

Jednoho dne mi zavolal muž a ptal se, jak jsem získala jeho číslo. Vysvětlila jsem mu, že jsem ho našla v inzerci místních novin. Řekl mi, že praktikující Falun Dafa velmi obdivuje. Vyprávěl, že kdysi lidem na jednom setkání říkal, jak se praktikující „upálili“ pro svou víru, což považoval za pozoruhodný projev odhodlání. Bylo zřejmé, že nerozumí pravdě – že praktikující Falun Dafa si váží života a nikdy by nespáchali sebevraždu. Pocítila jsem úzkost a odpověděla jsem mu: „Byl jste oklamán lživou propagandou. Ráda by vám vysvětlila, jak se věci mají doopravdy.“

Zjistila jsem si adresu jeho obchodu a vzala s sebou kopii zmíněného DVD. Můj syn mě doprovodil, abychom ho našli. V jeho obchodě byl jen mladý muž, který vypadal jako majitel. Zeptala jsem se na cenu přívěsku do auta a jeden si koupila. Z našeho krátkého rozhovoru jsem pochopila, že je to ten člověk, který mi volal. Řekla jsem: „Sebeupálení na náměstí Nebeského klidu je zinscenované. Skutečná fakta se dozvíte z tohoto DVD.“ Přijal disk se směsicí překvapení a radosti.

Zavolal mi, když jsem byla v autobuse na cestě domů, a rozrušeně zvolal: „Vy jste tak těžko k zastižení! Věděl jsem, že KS Číny je špatná, ale nikdy jsem si nepředstavoval, že by mohla být tak zvrácená! Dokonce i já jsem se nechal oklamat. Nevšiml jsem si tak zjevné chyby. Ta holčička měla mít po operaci průdušnice, a přesto v rozhovoru dokázala zpívat.“ Věděla jsem, že nyní prohlédl lži o „sebeupálení“.

Nějakou dobu jsem ho pak nekontaktovala. Když byla vydána brožurka Devět komentářů ke komunistické straně, která vyzývala lidi k vystoupení z KS Číny a jejích přidružených organizací (Komunistického svazu mládeže a Mladých pionýrů), okamžitě jsem si na něj vzpomněla. Zavolala jsem mu a domluvili jsme si schůzku. Poprosila jsem ostatní praktikující, aby vysílali spravedlivé myšlenky, zatímco mu ponesu výtisk této knihy.

Když jsme se setkali v malé kavárně, žertoval, že mě není snadné sehnat. Vyprávěl, že začal s jiným podnikáním a velmi se mu daří. Cítila jsem, že po pochopení pravdy obdržel požehnání. Když jsem mu však vysvětlila účel své návštěvy, zpočátku se mu z KS Číny a jejích organizací vystoupit nechtělo. Cítila jsem mírné zklamání, ale byla jsem ráda, že alespoň přijal brožurku.

Poté mi vyprávěl svůj vlastní příběh: Během protestů na náměstí Tiananmen v roce 1989 byl členem „Pekingské autonomní federace studentů“ a stal se terčem represí. Řekl, že přímí účastníci mu vyprávěli, jak v noci 3. června 1989 vjely na náměstí tanky a vojáci pálili z kulometů. Tanky rozdrtily mnoho studentů, kteří odmítli odejít. Později přijely buldozery a nákladní auta, aby odvezly těla. Nakonec kropicí vozy smyly krev a náměstí bylo čistší než obvykle. Přesto KS Číny světu tvrdila, že nikdo nezemřel.

Uvědomila jsem si, že jeho svědectví se naprosto shoduje s fakty v Devíti komentářích. Doufala jsem, že si knihu přečte a prohlédne podstatu strany. Právě když jsme se loučili, všiml si v mé tašce stohu prohlášení o „třech výstupech“, která mi nedávno předal jeden praktikující. Některá byla psaná rukou, jiná vytištěná. „Líbí se mi ty tištěné verze,“ řekl náhle, „vystoupím také a použiji své skutečné jméno.“ V tu chvíli ze mě všechna úzkost spadla. Cítila jsem hlubokou vděčnost – tato bytost byla skutečně zachráněna!

Uvědomila jsem si, že jsem ta prohlášení vzala s sebou, aniž bych si to v tu chvíli uvědomovala. Vím, že to bylo Mistrovo soucitné uspořádání a požehnání, podpořené spravedlivými myšlenkami spolupraktikujících.

Tato událost se stala před více než 20 lety, přesto ji mám stále živě v paměti. Uvědomila jsem si, že dokud je naše srdce zaměřeno na záchranu lidí, budeme se setkávat s předurčenými jedinci a dostane se nám Mistrovy pomoci. V této závěrečné fázi nápravy Fa doufám, že se budeme jako praktikující lépe kultivovat, vytvoříme jednotné tělo, budeme dobře dělat tři věci a pomůžeme Mistrovi zachránit ještě více drahocenných lidských bytostí.