Moje dcera mi pomohla odstranit nenávist a zášť

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa v roce 2020. Mé dceři je 15 let, což je věk, kdy bývají děti často vzdorovité. Než jsem začala praktikovat Dafa, když jsem ztratila trpělivost, nadávala jsem jí a někdy ji i udeřila. V důsledku toho mě nenáviděla.

Studiem učení Fa jsem pochopila, že způsob, jakým jsem se k ní chovala, byl nesprávný, a začala jsem se měnit.

Zpočátku jsem se jen snažila ovládat, když mezi námi došlo ke konfliktu, protože jsem vlastně nevěděla, jak se kultivovat, a věci jsem řešila jen pasivně.

Někdy jsem si také myslela, že je příliš těžké projít všemi těmito zkouškami charakteru, a přemýšlela jsem, zda nejsou důsledkem karmy – že se ke mně dcera může chovat tímto způsobem proto, že musím splatit karmické dluhy.

Vypěstovala jsem si připoutání ke strachu a obávala jsem se, že mě dcera nebude poslouchat. Nedívala jsem se na věci z jejího pohledu ani jsem se nesnažila porozumět jejímu stanovisku, natož abych k ní měla soucit. Jednala jsem pouze podle svého povrchního pochopení principů Fa.

S tímto skrytým připoutáním ke strachu a úzkosti jsem nevědomky uznávala uspořádání starých sil a jejich pronásledování.

Nedávná drobná událost mi pomohla získat nové pochopení problémů mezi mnou a mou dcerou a ráda bych se s vámi podělila o některá svá pochopení.

Moje dcera navštěvuje odbornou školu ve městě, kde žije její babička, takže o víkendech vždy chodí k ní. Jednou ve středu mi dcera zavolala a řekla, že má horečku a potřebuje si odpočinout.

Zavolala jsem do její školy a zařídila jí několik dní volna. Když byla u babičky, nejevila mnoho známek nemoci. V neděli, kdy se měla vrátit do školy, mi řekla, že se zatím vracet nechce, a požádala mě, abych zavolala do školy a domluvila návrat až v pondělí.

Zavolala jsem do školy a řekla, že se vrátí v pondělí ráno, protože jsem si myslela, že čím dříve se vrátí do školy, tím lépe.

V pondělí brzy ráno jsem jí napsala zprávu, aby se připravila do školy. Odpověděla mi kolem 11:30:„Dopoledne to nestihnu. Prosím zavolej do školy a řekni jim, že se vrátím odpoledne.“

Odpověděla jsem jí, že nevadí, když přijde jen o trochu později. Pokud by se mě učitelka ptala, řeknu, že je na cestě.

Po jedné hodině odpoledne jsem jí napsala, jestli už dorazila do školy.

„Ne,“ odpověděla.

„Jsi na cestě?“ zeptala jsem se znovu.

„Ještě ne, ale možná brzy,“ odpověděla.

Po půl druhé mi zavolala její učitelka a ptala se, proč se dcera stále nevrátila do školy. Zavolala jsem tedy dceři a zeptala se, jestli už sedí v autobuse.

„Ještě ne,“ odpověděla.

„Ale říkala jsi, že brzy vyrazíš,“ zeptala jsem se znovu.

„Brzy,“ odpověděla.

Ptala jsem se jí ještě několikrát a ona začala být netrpělivá, přestože stále nebyla na cestě do školy.

„Jen mi řekni přibližně, kdy dorazíš do školy, abych to mohla říct učitelce,“ požádala jsem ji.

„Možná před třetí,“ odpověděla. Tuto informaci jsem předala učitelce.

Po druhé hodině jsem jí napsala: „Dej mi vědět, až dorazíš do školy.“

Neodpověděla.

Těsně před třetí jsem se zeptala znovu: „Už jsi ve škole?“

Stále žádná odpověď.

Krátce po třetí jsem jí zavolala, ale nezvedla to. Potom mi napsala zprávu, že teď nechce jít, možná později. Zeptala jsem se jí proč a ona odpověděla, že prostě nechce jít.

Po celou tu dobu jsem byla neklidná a rozrušená. Měla jsem o dceru obavy, ale zároveň jsem vůči ní cítila zášť a dívala se na ni svrchu. Nechtěla jsem znovu kontaktovat její učitelku, protože jsem se obávala, že si bude myslet, že nedodržuji slovo. Zároveň jsem měla strach, že dcera odmítne do školy jít. Zkrátka, moje myšlenky byly zmatené a chaotické.

Věděla jsem, že se musím podívat do sebe a najít své nedostatky, ale když jsem je našla, nevěděla jsem, co dělat dál.

Stále jsem si říkala, abych nebyla pohnuta sentimentem, ale jednala racionálně. Postupně jsem se vzdala svého odsuzujícího postoje vůči dceři a soustředila se na to, jak jí pomoci pochopit principy toho, jak být dobrým člověkem.

Než jsem jí znovu zavolala, upravila jsem své myšlení i pocity. Tentokrát jsme spolu mluvily téměř půl hodiny.

Zeptala jsem se jí, proč odešla tak pozdě, a řekla jsem jí, že jí nic nevyčítám – jen chci vědět, v čem je problém.

„Říkala jsem ti, že se chci vrátit do školy odpoledne, ale ty jsi to se školou nezařídila. Ty jsi prostě taková,“ řekla.

„Proč jsi mi neřekla, že to do tří hodin nestihneš?“ zeptala jsem se.

„Prosím neurčuj mi žádný časový rámec, vyvolává to ve mně úzkost,“ odpověděla.

„Je to moje chyba, protože jsem se na věci nedívala z tvého pohledu a nevěděla jsem, že ti to způsobuje úzkost,“ vysvětlila jsem.

Pokračovala jsem: „Jsem člověk, který si zakládá na tom, že dodržuje slovo. Když se stane něco nečekaného, měla bych druhé straně vysvětlit, co se stalo. To je projev úcty k ostatním. V budoucnu budu více dbát na to, co říkáš, a pokusím se respektovat, co chceš dělat, místo abych prosazovala svůj způsob.“

Také jsem dceru povzbudila, aby postupně překonávala svou úzkost tím, že si bude lépe plánovat čas, aby vše stihla včas. Řekla jsem jí také, že bychom měli být čestní v tom, co děláme.

Dcera mou radu přijala.

Krátce po páté hodině mi dcera napsala, že už sedí v autobuse. Potom mi poslala několik zpráv:

„Mami, dnes jsem na tebe byla po telefonu trochu hrubá. V minulosti jsem se také chovala dost špatně, omlouvám se.“

„Nemusíš se pro mě vždycky obětovat.“

„V minulosti jsem k tobě neměla správný postoj, ale také jsem si nemyslela, že by pro tebe bylo velkou věcí omlouvat mě ve škole.“

„Děkuji, mami. Promiň.“

„Budu si dávat pozor na to, co jsi mi řekla, a ty nemusíš vždy ustupovat nebo mě snášet.“

Když jsem tyto zprávy četla, byla jsem opravdu šťastná a cítila jsem, že Mistr odstranil ty špatné látky mezi mnou a mou dcerou.

Děkuji Vám, Mistře!

Díky této události jsem si uvědomila, že při řešení problémů mám mnoho lidských připoutání a málo soucitu a laskavosti. Situace jsem řešila nucenou tolerancí, smíšenou s různými lidskými představami, jako je strach, nejistota a podobně, což způsobovalo, že jsem jednala pasivně nebo jsem vůbec nevěděla, co dělat.

V kultivaci mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale mám pocit, že jsem nyní našla správný směr a vím, jak pokračovat dál.

Výše uvedené je pouze mé osobní pochopení. Pokud je v něčem něco nevhodného, prosím, laskavě na to upozorněte.

Články, v nichž praktikující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí individuální pohled v určitém okamžiku na základě stavu jejich kultivace a jsou sdíleny v duchu vzájemného povzbuzování ke společnému zlepšování.