Kultivační zkušenosti v pochodové kapele: bolest, cvičení a konflikty

(Minghui.org) Ctěný Mistře, zdravím Vás! Zdravím také spolupraktikující!

V roce 2018 jsem se připojil k bubenickému týmu pochodové kapely Tian Guo. Po téměř dvaceti letech kultivace a poté, co jsem se v každodenním životě i v práci snažil řídit principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, jsem byl většinou schopen dobře zvládat vztahy s lidmi, takže konflikty a spory byly poměrně vzácné. Účast na aktivitách kapely mě velmi těší. Být spolu s dalšími praktikujícími je vynikající příležitostí ke kultivaci a zlepšování sebe sama.

Snášení fyzického utrpení

Když jsem se poprvé začal účastnit aktivit pochodové kapely Tian Guo, připadalo mi to poměrně náročné. Během průvodů jsem se musel plně soustředit na hraní hudby. Pochodování po ulici však zároveň vyžaduje sledovat dirigenta, dávat pozor na cestu a různé překážky a také vnímat reakce kolemjdoucích. S tolika vnějšími vlivy pro mě bylo obtížné udržet mysl zcela soustředěnou, a tak jsem si musel neustále připomínat, abych se na vystoupení plně soustředil.

Někdy jsem po určité době pochodu začal cítit váhu rámu bubnu, který bolestivě tlačil na obě ramena, zejména na levé. Občas byla bolest tak silná, že dokonce omezovala pohyb levé paže. V té chvíli jsem si vzpomněl na Mistrovu báseň „Zocelování vůle“ z Hong Yin.

„… Hojné útrapy společně sestupují, 
To vše ’by vidět bylo: Zda dokážeš to překonat? …“

Pomyslel jsem si: „Tohle je jen trochu fyzické bolesti, ještě to ani nejsou ‚hojné útrapy‘. Za pár dní to přejde, takže není důvod si s tím dělat starosti.“ A skutečně, už druhý den ráno byla bolest většinou téměř pryč a nijak neovlivnila mou účast na průvodu následující den. Snášení fyzického utrpení je ve skutečnosti také procesem odstraňování karmy.

Následující rok mě po průvodech bolela ramena asi týden. Po posledním vystoupení toho roku však bolest přetrvávala dlouho a nezmizela. Když byla levá paže v určitých polohách, cítil jsem v rameni bolest. Tento stav trval téměř rok. Zpočátku jsem tomu nepřikládal velkou váhu, ale jak čas plynul, začal jsem být neklidný a přemýšlel jsem, zda je takový stav normální.

Podělil jsem se o svou situaci s jednou spolupraktikující a zmínil jsem, že tento proces odstraňování fyzické karmy trvá už poměrně dlouho. Řekla mi, že ona už touto fází prošla. Byl jsem překvapený a zeptal jsem se, jakou fázi má na mysli.

Vysvětlila mi, že v prvních letech, ještě před aktivitami pochodové kapely, se objevovala různá vyrušení: některá fyzická, jiná související se zkouškami charakteru. Patřily mezi ně konflikty s rodinnými příslušníky nebo různé potíže na cestě do města, kde se měla konat nějaká aktivita. Přesto v účasti vždy vytrvala.

Řekla, že nyní už vše probíhá mnohem hladčeji. Pokud se objeví nějaké problémy, dokáže je okamžitě řešit spravedlivými myšlenkami, aniž by ji potíže vyrušovaly nebo ovlivňovaly vystoupení kapely.

Pomyslel jsem si: „Čeho bych se měl obávat? Všechno to byla karma, které jsem se dopustil v minulosti. To, že ji mohu nyní odstranit, je přece dobrá věc.“

Ve třetím roce účasti v průvodech bolest náhle zmizela a už nijak neovlivňovala moje vystoupení. Dokonce i dnes mě při průvodech levé rameno někdy ještě bolí, ale bolest je stále slabší a slabší.

Moje pochopení provádění cvičení

V každodenním životě necvičím cvičení Falun Dafa každý den. Proto když se účastním aktivit pochodové kapely Tian Guo, jsem obzvlášť vděčný, když mě ostatní praktikující povzbuzují, abychom každé ráno cvičili společně. Pobyt mezi praktikujícími mi také usnadňuje brzké vstávání.

Při cvičení se snažím zajistit, aby mé pohyby splňovaly požadované standardy, a proto čas od času otevřu oči, abych zkontroloval svou polohu.

Když jsem prováděl druhé cvičení a držel kolo nad hlavou oběma rukama, měl jsem pocit, že mé ruce jsou správně vyrovnané a směřují proti sobě. Když jsem však otevřel oči, abych to zkontroloval, zjistil jsem, že pravá ruka je výš než levá a že jsou mírně posunuté – jedna vpředu a druhá vzadu. Poté jsem postoj upravil a znovu zavřel oči, ale měl jsem pocit, jako by ruce nebyly vyrovnané. Ukázalo se, že to, co jsem považoval za správné, bylo ve skutečnosti nesprávné.

Máme sklon myslet si, že své vlastní tělo dobře známe. Ve skutečnosti však může být naše vnímání polohy vlastních končetin značně nepřesné. Při druhém cvičení jsem jasně viděl, jak mylný může být můj vlastní pocit vyrovnání. Přimělo mě to zamyslet se také nad dalšími oblastmi života. Když jsem přesvědčený, že mám určitě pravdu a něčemu plně rozumím, nemohu se dopouštět stejného druhu omylu?

Uvědomil jsem si, že bych měl být pokornější a často se sám sebe ptát, zda nedělám něco špatně. Proces upravování postoje při cvičení je ve skutečnosti také procesem upravování vlastního pochopení a zlepšování sebe sama.

Pokaždé, když jsem cvičil, věnoval jsem pozornost tomu, abych následoval Mistrovy slovní pokyny a aby mé pohyby odpovídaly požadavkům. Při třetím a čtvrtém cvičení jsem si všiml, že pokud se má mysl byť jen trochu rozptýlila, mé pohyby se okamžitě zrychlily oproti tempu, které určoval Mistr Li. Proto jsem si připomínal, abych zůstal soustředěný, pozorně poslouchal a pohyboval se až poté, co zazní pokyn.

Páté cvičení je nejtěžší. Když jsem poprvé začal sezením v meditaci, dokázal jsem sedět v polovičním lotosu pouze patnáct minut. Trvalo mi více než deset let, než jsem dokázal sedět jednu hodinu v plném lotosu.

Během té doby jsem si někdy říkal, že možná nikdy nedokážu splnit požadavek sedět jednu hodinu v plném lotosu, že možná mé fyzické podmínky nejsou vhodné. Obdivoval jsem ty praktikující, kteří dokázali sedět v plném lotosu snadno a po dlouhou dobu.

Mistr řekl v Vyučování Zákona na Konferenci v Houstonu:

„Požadavek je nakonec dosáhnout plného lotosu. Praktikujte ho postupně a každý bude schopný v plném lotosu sedět. V Číně byli lidé staří přes osmdesát let schopní postupně překřížit obě nohy, takže tam nebude problém. Pokud praktikujete, postupně je dokážete překřížit.“

Řekl jsem si: „Měl bych mít víru v Mistra Li a ve Fa a nehledat pro sebe výmluvy. Stačí pokračovat ve cvičení a odstraňování karmy a jednoho dne se mi to podaří.“

Při studiu Fa jsem se snažil sedět se zkříženýma nohama co nejvíce. V každodenním životě, kdykoli je příležitost, se vždy snažím sedět v lotosové pozici. Někdy byly po celém dni aktivit mé nohy oteklé a bolestivé a celé tělo bylo vyčerpané. Brzy jsem si uvědomil, že meditace se zkříženýma nohama je velmi účinný způsob, jak obnovit fyzickou sílu.

Krátce po zkřížení nohou může být bolest velmi intenzivní. Má zkušenost však je, že i když je na začátku bolest ostrá, současně se objevuje jemný pocit uvolnění. Pokud vytrvám několik minut, bolest rychle poleví a pocítím nádherný pocit, jako by energie proudila celým tělem. Moje síla a vitalita se rychle obnoví.

To, jak dlouho dokážu sedět v lotosové pozici, souvisí s tím, nakolik se zlepšil můj charakter. Jak říká Mistr v Zhuan Falun:

„Jakmile si zlepšíte charakter, vaše tělo projde velkou změnou. Po zlepšení charakteru se hmota ve vašem těle zaručeně přemění.“

Konflikt je příležitostí k dívání se do sebe

Když jsou praktikující spolu, mohou vznikat konflikty, ale zároveň jsou to příležitosti ke zlepšení mého charakteru v kultivaci.

Během jedné aktivity pochodové kapely Tian Guo jsem měl takovou zkušenost. Jednoho večera na hotelovém pokoji jsem s jednou praktikující mluvil o kvalitě všech hotelů, ve kterých jsme toho roku bydleli. Vyjádřil jsem silnou nespokojenost s jedním hotelem v určitém městě a trval jsem na tom, že místní praktikující museli být při zajišťování ubytování nedbalí nebo líní.

Tato praktikující začala říkat, že pro to mohly existovat i jiné důvody. Hrubě jsem ji však přerušil a dál jsem obviňoval místní praktikující, přesvědčený, že jejich lenost je jediným vysvětlením. Tehdy jsem si neuvědomil, že moje kritika druhých byla ve skutečnosti projevem mého vlastního připoutání k pohodlí.

Druhý den ráno, když všichni společně dělali cvičení, jsem potkal praktikujícího z toho města. Myslel jsem si, že je to dobrá příležitost sdělit mu své připomínky k nedostatkům hotelu, ve kterém jsme byli ubytováni.

Po vyslechnutí mých slov však mé návrhy nepřijal. Místo toho vysvětlil, jak obtížné bylo najít vhodný hotel. Také poukázal na to, že v mém uvažování jsou logické chyby. Na okamžik jsem byl zaskočený. Nedokázal jsem pochopit, co má poukazování na nedostatky hotelového pokoje společného s logikou. Jasně jsem však cítil, že se mé srdce pohnulo. Naštěstí v tu chvíli začala hudba ke cvičením a náš napjatý rozhovor skončil.

Při cvičení jsem si pomyslel: všichni jsme kultivující. Když vzniknou konflikty, neměl bych hledat problémy u druhých. Naopak bych se měl podívat do sebe a zjistit, kde jsem se mohl mýlit. Náhle jsem si vzpomněl, že praktikující řekl, že moje logika je chybná. V čem přesně byla nelogická?

V tom okamžiku mi hlavou probleskla myšlenka: můj předpoklad byl nesprávný. Předchozí večer jsem trval na tom, že místní praktikující jsou líní, a proto jsme několikrát zůstali ve stejném nevyhovujícím hotelu. Tento předpoklad však sám o sobě neměl žádný základ.

Praktikující, se kterým jsem mluvil, o našem předchozím rozhovoru nic nevěděl, přesto však přímo poukázal na jádro mého problému. Nebyl to snad Mistr, kdo prostřednictvím jeho slov naznačil, kde je můj problém? Uvědomil jsem si, že bych neměl mít takové negativní myšlenky a stížnosti. Neměl bych takto jednat s praktikujícími ani s kýmkoli jiným.

Všechno, co se stane, má svůj důvod. Kultivace spočívá v tom, že prostřednictvím konfliktů nacházíme svá vlastní připoutání, odstraňujeme je, měníme lidské představy a pozvedáme svou úroveň. Mohlo se to zdát jako malá věc, ale pomohlo mi to objevit mé připoutání k pohodlí a ke stěžování si.

V kultivaci neexistují malé věci. Pochodová kapela Tian Guo nám poskytuje nejen příležitost pomáhat Mistrovi Li zachraňovat lidi prostřednictvím hudby, ale také prostředí, ve kterém se můžeme společně kultivovat a zlepšovat.

Jsem hluboce vděčný za soucitná uspořádání Mistra a za podporu a pomoc ostatních praktikujících.

Výše uvedené jsou jen některé z mých osobních kultivačních zkušeností. Pokud je v nich něco nevhodného, prosím laskavě na to upozorněte.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji vám, spolupraktikující!