Má úžasná cesta kultivace

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa v roce 1994, tedy před více než 30 lety. Aby mě Mistr zachránil před tím, abych se ztratila v tomto světském světě, ukázal mi mnoho zázraků. Ráda bych se podělila o několik událostí, které zůstaly hluboce vryté v mé paměti.

Poprvé jsem se vznášela

V roce 1994 mi bylo 22 let a pracovala jsem v kanceláři jedné továrny. Můj strýc přišel na návštěvu a zmínil se, že několik lidí u nich doma praktikuje Falun Dafa. Po večeři jsem šla k němu domů a setkala se s praktikujícími, kteří byli velmi přátelští. Naučili mě cvičení Falun Dafa a půjčili mi výtisk knihy Falun Gong, kterou jsem držela v rukou jako vzácný poklad.

V té době nebyla moje práce náročná, a kdykoli jsem měla volnou chvíli, využila jsem ji k opisování učení. Vedoucí našeho oddělení mi kvůli mému zájmu o Dafa dával zabrat a nazýval to pověrou, ale mé odhodlání nikdy neochablo. Každé ráno i večer jsem cvičila. Netrvalo dlouho a cítila jsem se svěží a plná energie. Ve srovnání se svým dřívějším slabým já jsem byla jako úplně jiný člověk.

Jednoho večera koncem května 1994 jsem cvičila sama na střeše našeho domu. Když jsem prováděla druhé cvičení, měla jsem pocit, jako by mě něco podpíralo: paže nebyly vůbec unavené, jen pohodlné a podivně lehké.

Během meditačních cvičení jsem náhle pocítila, že mé tělo je lehké a beztížné, a začala jsem se vznášet vzhůru. Jako plachý člověk jsem nikdy nic takového nezažila ani o něčem podobném neslyšela. Vyděšená jsem okamžitě přestala a rychle seběhla dolů.

Seděla jsem na posteli ve svém pokoji a snažila jsem se uklidnit, když jsem si pomyslela: „Ještě jsem nedokončila cvičení. Musím je dokončit.“ Začala jsem tedy znovu cvičit. Mé tělo se náhle opět stalo lehkým a začala jsem se znovu vznášet vzhůru. Byla jsem tak vyděšená, že jsem se pevně přitiskla k posteli a neodvažovala se zavřít oči ze strachu, že znovu vzlétnu. Nakonec jsem usnula, ale světlo jsem nechala rozsvícené celou noc.

Když jsem později poslouchala Mistrovo učení, konečně jsem pochopila, že mi otevřel Velký nebeský okruh, což mi umožnilo vznášet se. Když jsem to zažila na vlastní kůži, stala jsem se o praktikování ještě více přesvědčenou. Mistr skutečně přišel zachránit lidi.

Svědectví o božské moci

Dne 11. června 1994 vedl Mistr ve městě Zhengzhou sérii přednášek Falun Dafa. Z našeho malého města nás jelo osm. Vidět Mistra osobně, slyšet ho vyučovat a pořídit si s ním památeční fotografii… Jaké obrovské štěstí! Žádná světská radost se tomu nemohla vyrovnat.

Cestovali jsme spolu s praktikujícími z města – o den dříve jsme jeli autobusem do Wuhanu a odtud vlakem do Zhengzhou. Během celé cesty jsem se divila, proč se mi nedělá špatně. Dříve jsem totiž trpěla silnou nevolností i na krátkých cestách a celou cestu jsem zvracela. Přesto jsem na této mnohem delší cestě necítila vůbec žádnou nevolnost.

Cestou praktikující neustále tleskali – ukázalo se, že mnozí z těch, kteří měli otevřené vnitřní oko, viděli Falun (Kolo Zákona), jak před vozidlem ukazuje cestu! Kultivace je skutečně mimořádná. Dokonce i na cestě za Mistrem nad námi již bděl!

Mnoho praktikujících již psalo o tom, jak Mistr na přednášce v Zhengzhou zázračně podrobil démony, a také jsem to osobně viděla.

Ten den jsem seděla úplně vzadu, takže jsem Mistra na pódiu neviděla zřetelně. Scéna, která se odehrála, však byla opravdu ohromující. Náhle začal zuřit vítr, obloha potemněla, okna se třásla a zvenku jsme slyšeli, jak vítr naráží předměty do budovy. Strop se otřásal, jako by do něj narážely těžké předměty, a ozýval se ohlušující hluk – přesně jako ve scénách ze seriálu „Cesta na západ“, když se objeví démon.

Natáhla jsem ruku, abych zachytila to, co propadávalo mezerou ve střeše – byly to kroupy! Navíc vypadla elektřina. Nedokázala jsem přesně rozpoznat, co Mistr říká, ale viděla jsem, jak sedí na pódiu, dělá rukama gesta a něco vkládá do láhve s vodou. Pak se chaotický rachot začal ztišovat a nakonec ustal. Déšť přestal a znovu vyšlo slunce. Elektřina se také vrátila, i když lidé, kteří se ji snažili opravit, hlásili, že v jističích není žádný proud. Viděli jsme, jak Mistr používá božskou moc, aby podrobil démony a odstranil zlo, a nadšeně jsme tleskali.

Později Mistr požádal všechny, aby vstali a společně si prošli cvičení. Cítila jsem, jako by byla země pod proudem, a náhle se v mých nohou otevřelo nespočet cév. Vlny proudu začaly u chodidel a postupně stoupaly vzhůru.

Když jsme vyšli z budovy, byli jsme znovu ohromeni. Mnoho velkých stromů bylo vyvráceno a leželo přes silnici. Na vozovce se nahromadily hluboké kaluže vody a museli jsme se brodit vodou zpět do hotelu. Moje sukně byla úplně promočená. Jak obrovský rozruch toto monstrum způsobilo!

Druhý den jsme se přesunuli do lepšího sálu. Starosta Zhengzhou vystoupil na pódium a potřásl si s Mistrem rukou. To, co se stalo den předtím, otřáslo celým městem!

Když jsme se vrátili do našeho rodného města, praktikující sdíleli své zkušenosti a změny, které jsme zažili. Do prosince 1994, kdy Mistr vedl pátou sérii přednášek Falun Dafa v Guangzhou, se počet lidí z našeho malého města, kteří se přihlásili, několikanásobně zvýšil. Poté počet lidí, kteří začali praktikovat Falun Gong, rychle začal narůstat.

Zřízení domácího místa pro výrobu materiálů

V roce 2007 bylo naše místní místo pro výrobu materiálů k objasňování pravdy zničeno. Uvědomila jsem si, že tyto materiály potřebujeme k záchraně vnímajících bytostí, a proto jsem požádala spolupraktikující, aby mě naučili, jak je vyrábět.

Když jsem se to naučila, začala jsem váhat, protože prostředí u nás doma nebylo ideální. Náš dům stojí přímo u ulice a sousedé se mezi sebou často navštěvují. Přední i zadní dveře bývají obvykle otevřené a lidé se často zastavují na kus řeči. Každé odpoledne navíc moje tchyně a další lidé hrají v obývacím pokoji mahjong, což přitahuje i přihlížející. Opravdu jsem měla pocit, že vyrábět materiály doma není bezpečné.

Vyhledala jsem praktikující, kteří bydleli poblíž. Jedna spolupraktikující mi dala klíč od svého domu. Protože byla většinou pryč, přenesla jsem tam svou tiskárnu. Po nějaké době se však ukázalo, že ani to není příliš praktické. Můj syn tehdy chodil do druhé třídy základní školy a večer jsem nemohla odcházet z domu, takže jsem mohla pracovat jen přes den. Když jsem během dne chodila do jejího domu a zase odcházela, lidé mě často viděli a ptali se: „Ona není doma, co tam děláte?“ Musela jsem si vymýšlet různé výmluvy.

Jednoho dne, když jsem u ní tiskla materiály, někdo začal silně bušit na přední dveře. Nepřestával, a tak jsem musela otevřít. Byl to muž, který tvrdil, že je bratrem té spolupraktikující. Řekl, že šel kolem, všiml si, že dveře nejsou zamčené, a myslel si, že je doma. Když však viděl, že dveře jsou zevnitř zajištěné, obával se, že se něco stalo.

Poté jsem tiskárnu přenesla do domu jiné spolupraktikující, která podnikala. V zadní části jejího domu byla prázdná místnost, a tak jsem tam začala vyrábět materiály. Po nějaké době jsem se však ani tam necítila klidně. Lidé posedávající na ulici mě často viděli, jak nosím balíky tam a zpět, a ptali se: „Co tam u ní pořád děláte?“

Jednoho dne, když jsem vyráběla materiály, se její manžel zeptal zvenku oknem: „Kolik wattů má ten váš stroj? Proč nám doma zhasínají světla?“

Uvědomila jsem si, že pracovat jinde není ani tak bezpečné, ani tak pohodlné jako doma. Zatnula jsem tedy zuby a přenesla tiskárnu do druhého patra našeho domu. Náš dům má dvě patra. V horním patře jsou dvě místnosti se šikmou střechou a vedle nich velká terasa s dostatkem slunečního světla. Sousedé si na této terase často sušili prádlo, plátky ředkve, omáčky a další věci. Měla jsem obavy, že uslyší zvuk tiskárny.

Stalo se však něco pozoruhodného. Od chvíle, kdy jsem začala vyrábět materiály doma, už nikdo z nich na naši terasu nic sušit nepřicházel. To bylo něco, co bych si nikdy nedokázala představit. Tato změna jen posílila mou důvěru, že mám materiály vyrábět doma. Mistr je vždy po boku svých žáků a vše uspořádává.

Později, díky Mistrovu požehnání, naše rodina postavila nový dům na o něco klidnějším místě, který byl pro výrobu materiálů ještě vhodnější. Přidala jsem několik tiskáren, vypalovačky disků a další zařízení, abych mohla vyrábět různé druhy materiálů k objasňování pravdy. Ty pak pomáhaly místním praktikujícím zachraňovat více lidí. Mistr vytvořil pro své žáky prostředí a udělil jim bezprecedentní čest pomáhat mu při nápravě Fa.

Můj syn měl z mé kultivace prospěch

Můj syn byl od malička velmi živý a hravý. Když nastoupil do základní školy, přimět ho každý den k domácím úkolům pro mě byla velká starost; často je odkládal až do pozdního večera. Poté co jsme však s jednou spolupraktikující začaly jezdit na venkov rozdávat materiály k objasňování pravdy a vysvětlovat lidem pravdu o Dafa, došlo k další pozoruhodné změně.

Jednou večer jsem se vrátila domů později a tchyně s ostatními už mahjong dohráli. Odložila jsem kolo a vešla do obývacího pokoje. Uviděla jsem svého syna, jak sedí sám na židli, tiše a soustředěně se sklání nad domácím úkolem! Byla jsem ohromená: Je to opravdu můj syn? Pevně věřím, že pouze Mistr mohl mého syna změnit. Ten rok chodil do třetí třídy.

Od té chvíle jsme už jeho studium nemuseli hlídat. Po celou základní i střední školu patřil mezi nejlepší žáky. Byl přijat na prestižní městskou střední školu a později na významnou univerzitu v provincii. Po dokončení magisterského studia získal práci ve velké společnosti v jižní Číně. Jeho dobrý plat a zaměstnanecké výhody obdivovali příbuzní, přátelé i lidé z naší vesnice.

Když přišla radostná zpráva, že syn byl přijat na prestižní univerzitu, byla jsem již dva roky nezákonně držena ve vazební věznici. Když mi ředitel vazební věznice tuto zprávu oznámil před všemi vězni v cele, všichni se radovali se mnou.

Později šel vedoucí cely mluvit s ředitelem a policisty a řekl: „Všichni si děláte starosti s prospěchem svých dětí. Podívejte se na syna té praktikující Falun Gongu – jak je vynikající. Jeho matka je ve vězení a on se stejně dostal na prestižní univerzitu!“

Všechno, co můj syn má, je dar od Mistra a zároveň to dosvědčuje majestátnost Buddhova Fa. Ti úředníci KS Číny, kteří se kdysi posmívali praktikujícím Dafa a říkali, že přijdeme o rodiny i o všechno ostatní, nyní tváří v tvář realitě zůstali beze slov.

Budu si vážit této jedinečné příležitosti kultivovat se v období nápravy Fa. Budu dobře studovat Fa, dobře kultivovat sama sebe, naplním své sliby a při dovršení se vrátím domů s Mistrem.