Dafa mi pomohl zbavit se ateistické indoktrinace

(Minghui.org) Než jsem nastoupila na lékařskou univerzitu, žila jsem v malém okresním městě. Od základní školy přes nižší střední až po střední školu se můj pohled na život i na svět postupně formoval. Byla jsem pevně přesvědčena, že marxismus představuje univerzální pravdu. Přestože jsem marxistickou teorii neměla ráda a ani jsem se ji neučila dobře, nikdy jsem o její správnosti nepochybovala a považovala ji za hlubokou filozofii. I když jsem těmto „pokročilým teoriím“ příliš nerozuměla, „marxistickému ateismu“ jsem bezvýhradně věřila a v mé mysli o něm nebylo pochyb.

Dne 10. října 1998 se na univerzitním kampusu objevily podél cesty velké bannery propagující Falun Gong, známý také jako Falun Dafa. Byla jsem velmi překvapena, že se něco takového objevilo přímo na univerzitě. Když jsem se vrátila do budovy kolejí, u vchodu visel další plakát představující Falun Gong. Nahlas jsem si pro sebe řekla: „Jak se tohle může propagovat na univerzitě?“

Za sebou jsem zaslechla hlas: „Proč by nemohlo? To přece není pověra.“

Otočila jsem se a uviděla spolužačku s brýlemi, která slyšela, jak si pro sebe mluvím. Podala mi kartičku a řekla: „Dnes večer se v učebně 105 promítá video s přednáškami Mistra. Můžeš se přijít podívat.“

Kartičku jsem si vzala. Možná právě proto, že její slova „to není pověra“ zazněla tak sebejistě, pevně a upřímně, jsem tehdy nic nenamítla. Když jsem však odcházela, v duchu jsem si odpověděla: „Copak se sama nepřiznává? Co na tom není pověrčivého? Ty jsi vysokoškolačka a věříš takovým věcem?“

Ještě ten den jsem narazila na scénu, která mě překvapila ještě víc: na našem kampusu se objevily desítky studentů z jiných škol, kteří stáli v řadách před kolejemi a cvičili Falun Gong. Nedokázala jsem pochopit, proč tito mladí lidé, kteří byli jako já, tomu věří. Když jsem kolem nich procházela, dlouho jsem je pozorovala. Po návratu na kolej jsem dokonce vylezla na střechu a shora jsem se na ně ještě dlouho dívala. Velmi mě to zasáhlo – vždyť to byli také vysokoškoláci. Jsou snad hloupější než já? Byli snad oklamáni?

Když se dnes ohlížím na tehdejší stav mysli, vidím, jak omezené byly mé znalosti a jak hluboce jsem byla indoktrinována ateismem.

Několik studentů na koleji začalo mluvit o tom, že se na kampusu propaguje Falun Gong. Většina o něm už slyšela a říkala, že v jejich rodném městě ho praktikuje mnoho lidí. Řekla jsem: „Slyšela jsem o tom jen od sestřenice během prázdnin. Opravdu jsem nečekala, že se něco takového bude propagovat i na naší univerzitě.“

S tímto postojem jsem šla s jedním nebo dvěma spolužáky do učebny 105 podívat se na video s přednáškami Mistra Li v Jinanu. Před začátkem promítání pronesl několik slov jeden student. Nejvíce si pamatuji tyto věty: „Jsem postgraduální student. Opravdu jsme z toho měli prospěch, jinak bychom vám to nepředstavovali. Naše univerzita je jediná ve městě, kde dosud nebylo zřízeno místo pro studium Fa a cvičení.“

Od toho dne jsem vytrvale sledovala videa všech devíti přednášek. Skutečně to byla vytrvalost, protože jsem jim příliš nerozuměla a často jsem se rozptylovala nebo na mě přicházela únava. Nebylo to proto, že by to, co Mistr říkal, bylo nesrozumitelné, ani proto, že bych nebyla dost chytrá. Spíše proto, že pojmy jako qigong, kultivace, vnitřní oko, nadpřirozené schopnosti, bohové či Buddhové byly pro mou mysl naprosto neznámé.

Přesněji řečeno, nebyla to jen prázdnota. Moje mysl byla plná negativních představ: nevědomost, pověra, nevědeckost… pozitivní pochopení zcela chybělo.

Protože jsem byla tehdy v takovém stavu a nikdo mě k ničemu nenutil, proč jsem vlastně trvala na sledování Mistrových přednášek? Dnes vím, že za tím byl hlubší faktor v mém životě – touha a předurčené spojení s Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí, zaseté už v dávné minulosti. O těchto hlubších důvodech se zde nebudu rozepisovat. Na té nejpovrchnější úrovni to však byla jednoduše má zvědavost a touha poznávat.

Když se člověk narodí, je jeho mozek jako čistý list papíru, bez jakýchkoli představ. Moji rodiče byli silně ovlivněni marxisticko-leninskou ideologií a myšlenka ateismu zaujímala v jejich mysli velké místo. Dokonce i můj dědeček říkával mladší generaci: „Po smrti už nic není.“

Starší generace mi tedy nepomohla vytvořit správné chápání božství. Po nástupu do školy jsme navíc museli povinně studovat ideologické a politické předměty založené na „marxistickém materialismu a ateismu“. Jinými slovy, čistý list papíru, kterým byla má mysl při narození, byl postupně silně poznamenán stopou „ateismu“.

Když člověk propadne duchovnímu opiu „ateismu“, vůbec si neuvědomuje, že je indoktrinován. Myslí si, že drží pravdu v rukou, a posmívá se ostatním jako nevědomým.

Po zhlédnutí videí s Mistrovými přednáškami jsme na škole založili místo pro studium Fa. Ta studentka, která mi řekla „to není pověra“, byla členkou studentské organizace a Falun Gong praktikovala už asi rok. Stala se dobrovolnou pomocnicí pro nové studenty. Pamatuji si, že nám řekla:

„Pokud vás to zajímá, můžete přijít a učit se. Pokud ne, nemusíte. Všechno je dobrovolné a záleží jen na vás.“

Pamatuji si, že jsem řekla: „Jsem ateista a jen se o tom chci ve volném čase něco dozvědět.“ Skutečně jsem měla takový postoj – přicházela jsem ze zvědavosti a dokonce s úmyslem hledat v Dafa chyby. To, co jsem v knize považovala za „nesprávné“, jsem posuzovala podle svých vlastních představ. Byly však mé představy vůbec správné? Zeptala jsem se jednoho spolužáka, který se mnou studoval Fa: „Myslíš, že existují bohové?“ Odpověděl: „Možná ano? Asi by měli existovat, ne? Já tomu tak trochu věřím.“ Někteří studenti byli ve studiu Fa a cvičení velmi aktivní, a tak jsem si myslela, že určitě věří v existenci bohů a Buddhů.

Když jsem poprvé četla Zhuan Falun, nejvíce na mě zapůsobilo, že Mistr Li učí lidi být dobrými lidmi. Částem knihy, které hovořily o Buddzích, Tao a bozích, jsem však opravdu nedokázala uvěřit. Postupně jsem si při studiu Fa vytvořila určitý názor: možná Mistr Li viděl úpadek společenské morálky a chtěl tento úpadek zastavit tím, že lidem pomůže znovu „uvěřit v božství “. Pokud by stále více lidí věřilo v bohy a v to, že dobro je odměňováno a zlo přináší odplatu, neodvažovali by se páchat špatné věci a jejich morálka by se zlepšila. Ti, kdo v božské nevěří, podle mě jednají právě opačně.

Dříve jsem často lpěla na různých maličkostech. Například jsem byla nespokojená, když jsem měla na koleji více úklidu než ostatní spolubydlící. Poté, co jsem začala studovat Fa, jsem však začala uklízet dobrovolně víc. Ani jsem si to neuvědomovala, ale můj stav mysli se skutečně zlepšoval.

Dříve jsem také večer po ulehnutí dlouho nemohla usnout, protože se mi hlavou honily různé myšlenky. Poté, co jsem začala studovat Fa a cvičit, jsem usínala téměř okamžitě. Tehdy jsem si však myslela, že je to proto, že mám díky studiu Fa a cvičení dobrou náladu. Nenapadlo mě, že by mi Mistr Li pomáhal očistit mysl i tělo – vždyť jsem ani nevěřila v existenci bohů, natož v nějaké zázraky.

Den za dnem ubíhal čas. I když jsem stále nedokázala uvěřit v existenci bohů, při studiu Fa jsem cítila radost. Prostředí bylo dobré a všichni se snažili být dobrými lidmi. Bylo to jako čistá země pro lidskou mysl. Zlý úmysl hledat v Dafa chyby zmizel a má původní zvědavost postupně slábla. Když jsem viděla, jak ostatní spolužáci věří v bohy, v Mistra a ve Fa, začala jsem si dělat starosti, proč tomu nedokážu uvěřit i já.

Měla jsem velkou touhu poznávat, a tak jsem často chodila do univerzitní knihovny hledat knihy o qigongu a nadpřirozených schopnostech. Pamatuji si, že jsem našla knihu známého čínského vědce Qian Xuesena o vědě, o lidském těle a nadpřirozených schopnostech a také knihu o vědcích, kteří zkoumali reinkarnaci duše. Po jejich přečtení jsem pochopila, že nadpřirozené schopnosti lidského těla skutečně existují, protože se jimi zabývali významní vědci – takže to nemůže být pouhá pověra. O reinkarnaci jsem však stále měla pochybnosti.

Jednoho víkendu nás asistentka vzala s několika dalšími studenty na setkání praktikujících Falun Gongu, kde sdíleli zkušenosti z kultivace. Sál byl velmi velký, zcela zaplněný a někteří lidé dokonce stáli a poslouchali. Praktikující se střídali na pódiu a vyprávěli o svých zkušenostech z kultivace. Byli z různých profesí a pamatuji si, že většina z nich byli mladí nebo lidé středního věku s dobrým vzděláním. Poslouchala jsem velmi pozorně. Několik praktikujících při sdílení plakalo a všichni z hloubi srdce děkovali Mistrovi za to, že jim očistil tělo a odstranil nemoc i utrpení.

Takovou scénu jsem ve svém životě nikdy předtím nezažila. Nejvíce mě zasáhlo, že tito lidé skutečně z Dafa získali prospěch, skutečně věřili v existenci božského a skutečně věřili v Mistra i v Dafa. Ta hluboká vděčnost, která z nich vycházela, rozhodně nebyla předstíraná a rozhodně nešlo o to, že by víru v bohy nebo v Dafa považovali jen za nějakou psychologickou útěchu či duchovní oporu. Tak jsem to tehdy vnímala. A praktikující, kteří opravdu věří v bohy, v Mistra a ve Fa, by ani nepřemýšleli o tom, zda někdo při sdílení jen něco předstírá.

Ve skutečnosti však byla řada mých myšlenek tehdy silně ovlivněna „marxistickou herezí“ z učebnic. Těmito mylnými představami jsem posuzovala všechno kolem sebe a domnívala se, že víra je pouze jakousi duchovní oporou nebo psychologickou útěchou. Myslela jsem si, že lidé ve starověku věřili v bohy a Buddhy proto, že věda nebyla dostatečně rozvinutá a že hledali útěchu kvůli životním zklamáním.

Postupně začal led ateismu v mé mysli tát a jedy „marxistické hereze“ se pomalu vytrácely. Byl to však pomalý proces. Ptala jsem se sama sebe, zda věřím v existenci bohů. Odpověď byla nejprve: „Nemohu tomu uvěřit.“ Postupně se však změnila na „Moc tomu nevěřím“, „Nevím“ a nakonec „Trochu tomu věřím“. Postupně jsem se změnila z pevně přesvědčeného ateisty na člověka, který už nebyl ani ateistou, ani teistou.

Jednoho dne jsem v parku uviděla muže, který lidem vytrhával zuby. Ta scéna byla v podstatě stejná jako příběh o muži z jihu, který si postavil stánek na ulici a lidem vytrhával zuby, o němž Mistr Li hovoří v knize Zhuan Falun. V knize je popsáno, že používal obyčejnou zápalku a zub vyšel ven bez bolesti a téměř bez krve. Muž, kterého jsem viděla já, používal místo zápalky malé pinzety a žádné další nástroje. Když jsem na vlastní oči viděla, jak účinný byl ten roztok, uvědomila jsem si, že to není něco, co by bylo možné vysvětlit znalostmi západní medicíny, které jsem měla. Řekla jsem o tom spolužákům a dodala jsem: „Možná mě Mistr povzbuzuje.“ A skutečně – od té doby led „ateismu“ v mé mysli roztál o něco víc.

Jedné noci jsem si po ulehnutí na chvíli připadala, jako bych spala. Měla jsem pocit, že se postupně vzdaluji z místa, kde jsem ležela. Neměla jsem nad tím kontrolu a přesouvala jsem se na postel své spolubydlící, ale neměla jsem pocit, že bych se dotýkala jejího těla. Polekalo mě to a chtěla jsem se vrátit zpět na svou postel. Když jsem se vrátila a probudila se, uvědomila jsem si, že to vypadalo, jako by právě můj duch opustil tělo. Nikdy předtím jsem nic takového nezažila. Později se podobný stav objevil ještě jednou. Pochopila jsem, že mi Mistr pomáhá prolomit můj ateismus a ukázat mi, že člověk není jen toto fyzické tělo, ale má také ducha, který skutečně existuje v jiné dimenzi. Tak mě Mistr krok za krokem vedl k tomu, abych se zbavila duchovního opia ateismu.

Poté začala KS Číny pronásledování. Lze říci, že jde o pronásledování tradiční víry v božství v Číně ze strany ateistické marxisticko-leninské hereze, která přišla ze Západu.

Své myšlenkové proměny v prvních letech po získání Fa jsem sepsala jako určitou referenci pro veřejnost, zejména pro čínské spoluobčany, kteří jsou stále ovlivněni marxisticko-leninskou ideologií. Dobře vím, jak obtížné je pro ateistu zbavit se ideologických okovů ateismu. Proto vás nenutím měnit vaše názory na existenci božského či ateismus. Jen doufám, že budete lidmi, kteří dokážou samostatně přemýšlet a nedovolí marxisticko-leninské ideologii, aby spoutala jejich myšlení. Doporučuji vám několik knih: Marx’s Road to Demonization, Konečný cíl komunismu a Devět komentářů ke komunistické straně.

Po přečtení těchto knih jsem pochopila, že Marx sám nebyl ateista. V mládí byl křesťanem, později však změnil své smýšlení, přiklonil se k satanismu a podle dostupných informací jím zůstal až do konce života. Proč tedy hlásal materialistickou a ateistickou ideologii, které sám nevěřil? Měl snad nějaký skrytý záměr? Podle těchto zdrojů Marx věřil v ďábla – Satana, tedy v komunistického zlého ducha – a stal se nástrojem sil, které usilují o zničení lidstva. Ani Mao Ce-tung nebyl ateista; opakovaně vyhledával věštce a nechával si vykládat osud. Mnozí vysocí představitelé komunistické strany pálí kadidlo a uctívají bohy – a to není žádné tajemství.

Po více než dvaceti letech praktikování Dafa mě Mistr naučil tři zásadní věci o životě: odkud pocházím, jaký je smysl lidského života a kam bych měla směřovat. Proto vám, přátelé, doporučuji také tři články, které Mistr napsal v posledních dvou letech pro všechny lidi: „Jak vzniklo lidstvo“, „Proč chce Stvořitel spasit veškerý život“ a „Proč je tento svět říší nevědomosti“. Pokud si tyto tři texty přečtete, získáte jistě správnější pohled na tyto tři zásadní otázky lidského života.