Skutečná pohádka

(Minghui.org) Jsem žena z vesnice. Od té doby, co praktikuji Falun Dafa, se těším pevnému zdraví a prospěch z toho má i moje rodina, včetně manžela, dvou dcer a vnuka. Žijeme šťastný život. Pochopila jsem, proč lidé přišli na tento svět a jaký je smysl lidského života. Také věřím, že lidé by měli následovat charakteristiky vesmíru, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost, a být dobrými lidmi.

Komunistická strana Číny (KS Číny) začala Falun Dafa pronásledovat 20. července 1999. Policie, úředníci z naší obce i vesničtí funkcionáři obcházeli domovy všech praktikujících Falun Dafa a zakazovali nám praktikovat. Odvezli nás na okresní oddělení vnitřní bezpečnosti, kde nás zadržovali jeden den a dvě noci. Propustili nás teprve tehdy, když naše rodiny byly donuceny zaplatit 200 jüanů. Poté nás odvezli do střediska pro vymývání mozků při úřadu obce, kde nás zadržovali šest dní. Zatkli také mého manžela a nutili ho, aby mě přiměl vzdát se Dafa. Ať použili jakékoli metody, nic nemohlo změnit mé odhodlání.

Od té doby policie před každým pro KS Číny citlivým obdobím přicházela do domovů praktikujících, aby je zatýkala nebo obtěžovala. Kdykoli vesničané a naše rodiny viděli, že do vesnice vjíždějí policejní auta, začali si o nás dělat starosti.

Nikdy by mě nenapadlo, že tak dobrá praxe, která učí lidi být dobrými a prospívá lidem i celé zemi, bude vystavena pronásledování. Chtěla jsem jet do Pekingu podat odvolání a domáhat se spravedlnosti pro Falun Dafa. Chtěla jsem vládě říci, co jsem skutečně zažila, jak Dafa učí lidi vážit si ctnosti a konat dobro, a jak tato praxe zlepšuje zdraví a šetří výdaje na lékařskou péči.

S mladším bratrem jsme nastoupili do vlaku do Pekingu, ale policie nás zadržela na zastávce za hlavním městem naší provincie. Nezákonně nás dva dny drželi na policejní stanici na nádraží. Později si pro nás přijeli úředníci z naší obce, odvezli nás zpět a zavřeli do místní vazební věznice.

Dělala jsem cvičení Falun Dafa a dozorce nařídil narkomankám, aby mě zbily. Zlomily mi jedno žebro, měla jsem oteklé oči a na zádech velkou bouli. Dozorci i narkomanky nám také nadávali. Nebila jsem je ani jsem jim nenadávala zpátky.

Druhou noc mě jedna narkomanka kopla tak silně, až jsem se probudila. Sama si pak ale stěžovala, že ji bolí noha. Nato přikázala dalším dvěma narkomankám, aby mě kopaly. Obě však řekly: „Když ji kopeme, bolí nás nohy, takže to dělat nebudeme.“ Po půlnoci ta vězeňkyně, která mě zbila, hlasitě plakala a křičela: „Celé tělo mě strašně bolí.“ Dokonce odkopla i svou přikrývku.

Bylo mi jí líto a cítila jsem smutek. Napadlo mě: „Copak ses nechovala zle k praktikující Falun Dafa?“ Hned vzápětí jsem si ale uvědomila, že tato myšlenka není správná: „Kultivuji Falun Dafa, Mistr nás učí snášenlivosti. Moje myšlenka nebyla laskavá a musím ji opustit. Byla oklamána lžemi komunistického přízraku, a proto tak nenávidí praktikující Dafa.“

Přešla jsem k ní a přikryla ji dekou. Když viděla, že jsem to já, řekla: „Nech mě být, umírám.“ Odpověděla jsem jí: „Měla by sis vážit svého života. Mistr Li řekl, že pro člověka není snadné přijít na tento svět; lidské tělo získáme jednou za několik set nebo dokonce několik tisíc let, a proto by sis ho měla vážit.“ Řekla mi: „Prosím, pověz mi víc. Když tě poslouchám, je mi mnohem lépe.“

Druhý den v poledne znovu hlasitě plakala. Bouchala hlavou do zdi a říkala: „Sestro Li, je mi to tak líto! Zbila jsem už tolik lidí a nikdy jsem kvůli tomu neuronila ani slzu. Tebe jsem ztloukla, ale ty ses na mě nezlobila. Naopak ses o mě ještě postarala.“

Řekla jsem jí: „Tak mě učí Mistr. Ve skutečnosti jste skutečné oběti vy. Byly jste oklamány lžemi komunistického přízraku, a tak jste ztratily povědomí o zásadách lidského chování, což vám zabránilo pochopit, co Falun Dafa vlastně je.“ Rozplakala se a řekla: „Sestro Li, kdybys byla bývala po mém boku dřív, nedopadla bych takhle.“

Jeden pracovník prokuratury mi řekl: „Mladá paní, rychle napište prohlášení o vzdání se víry a můžete být propuštěna.“ Byl starší než já, a tak jsem mu říkala „strýčku“. Odpověděla jsem mu: „Strýčku, dříve jsem měla špatnou povahu a pořád jsem lidem nadávala. Můj Mistr mě učí být dobrým člověkem a díky tomu jsem svou povahu zlepšila. A vy teď chcete, abych napsala prohlášení o vzdání se víry. Chcete snad, abych litovala toho, že jsem se stala dobrým člověkem, a znovu se stala špatným člověkem?“

Když to slyšel, neřekl nic. Zřejmě si uvědomil, že nemá pravdu. Druhý den mi znovu řekl: „Jestli je to opravdu tak dobré, tak to prostě praktikujte doma a nedávejte o tom nikomu vědět.“ Odpověděla jsem mu: „Mistr mě učí být dobrým člověkem. Když vidím, že ostatním hrozí nebezpečí, měla bych jim říci, jak se mu vyhnout. Když budu vědět, že někoho čeká neštěstí, ale nic mu neřeknu, jak bych se mohla nazývat dobrým člověkem?“ Neodpověděl mi.

Jeden dozorce ke mně přišel s bambusovou holí a chtěl mě udeřit. Cestou se mě zeptal: „Tak řekni, je Falun Dafa dobrý, nebo ne?“ Odpověděla jsem: „Falun Dafa je dobrý.“ Vězeňkyně kolem mě se o mě bály. Když ale slyšel mou odpověď, dozorce hůl odhodil a řekl: „Dnes jsem narazil na opravdu tvrdohlavou,“ a odešel. Věděla jsem, že mě ochránil soucitný a velký Mistr! Děkuji Vám, Mistře!

Sedmnáctou noc po zlomení žebra se mi zdál sen: švagrová a starší sestra mi přinesly misku čínského léku. Švagrová řekla: „Máš zlomené žebro. Když vypiješ tuto misku čínského léku, kost se ti zahojí.“ Odpověděla jsem: „Jsem praktikující a Mistr se o mě stará.“ Misku s lékem jsem vylila. Pak jsem se probudila.

Druhý den ráno bylo moje žebro zahojené. Byl to Mistr, kdo mi žebra znovu spojil.

Když jsem tuto zkušenost vyprávěla svým blízkým, říkali, že je to jako pohádka. Je to skutečně pohádka, která se odehrává v dnešní době. Lidé kolem mě všichni na vlastní oči viděli zázračné účinky Falun Dafa.