Hluboká vděčnost za pocit, že jsem nejšťastnější bytostí ve vesmíru

(Minghui.org) Od dětství jsem se cítila osamělá, bezmocná a hluboce sklíčená; nerozuměla jsem smyslu života. Ani jako dospělá jsem stále nedokázala pochopit, proč se lidé celý život lopotí, jen aby skončili jako hrst prachu. Často jsem navštěvovala slavné hory a chrámy a hledala způsob, jak se v příštím životě vyhnout znovuzrození v lidském těle. V té době jsem se klaněla a uctívala jsem, kdykoli jsem spatřila sochu Buddhy, a modlila se za požehnání, které by mi pomohlo dosáhnout duchovního osvícení. Dokonce jsem si pořídila různé sošky Buddhů, které jsem si vystavila doma.

Během firemního setkání na Nový rok 2004 jsem se zeptala kolegyně, která praktikovala Falun Dafa, jaký je vztah mezi Falun Dafa a Buddhou. Odpověděla, že Falun Dafa je Buddhův Fa. Jakmile tato slova vyslovila, pocítila jsem, jak mě zaplavila vlna tepla, a okamžitě jsem vytušila, že jde o něco výjimečného. Hned druhý den jsem si opatřila výtisky Zhuan Falun a Hong Yin a začala praktikovat Falun Dafa. Od té chvíle jsem se zcela zbavila nemocí a cítila jsem se, jako by mi byl darován nový život.

Zázračný zážitek

Když jsem poprvé začala s kultivací Dafa, bytosti, které jsem dříve uctívala, mě v mých snech začaly pronásledovat a útočit na mě. Některé se objevovaly jako duchové nebo démoni, zatímco jiné na sebe braly podobu bódhisattev – ačkoliv byli úplně černí. V jednom snu, když mě znovu pronásledovali a zdálo se, že mě každou chvíli dopadnou, jsem náhle před sebou uviděla stát vysokou zlatou postavu. Oděn v obleku ze zlaté zbroje vypadal majestátně a vzbuzoval posvátnou úctu. Okamžitě jsem k němu přiběhla a schovala se za něj. Jakmile ty bytosti, které mě pronásledovaly, spatřily tuto zlatou postavu, okamžitě se seřadily do řady. Poté, s dunivým žuchnutím, jedna po druhé padly na kolena a uctivě se klaněly. Nevěděla jsem, co se s nimi stalo, ale od té chvíle mě už nikdy neobtěžovaly.

Můj manžel, švagr a já jsme šli vyřídit nějaké záležitosti. Oba muži šli napřed, zatímco já jsem šla za nimi. Náhle se přede mnou objevily dvě postavy připomínající taoistické kněze, oděné v dlouhých šedých rouchách. Sepjali ruce a pozdravili mě. Se zjevným údivem hleděli do prostoru těsně nad mou hlavou a opakovaně zvolali: „Jak neobyčejné! Jak skutečně neobyčejné!“ Byla jsem zmatená, protože jsem se kultivaci věnovala méně než dva roky. Poté, co jsem kolem nich přešla pár metrů, jsem se otočila. I oni se otočili, aby se na mě podívali, ale stále drželi ruce sepjaté v pozdravu směrem ke mně. Manžel a švagr toho byli také svědky, ačkoliv nedokázali pochopit důvod. Ptali se: „Je možné, že ti dva staří taoisté vidí, že máš dobrý vrozený základ, a chtějí si tě vzít za učednici?“

Odpověděla jsem: „Jak by to bylo možné? Teď jsem praktikující Dafa.“ Teprve později jsem si uvědomila, že museli vidět Mistrovo Tělo Zákona vznášející se nade mnou, jak mě v každém okamžiku chrání. S naprostou jasností a jistotou jsem cítila, že Mistr je skutečně přímo po mém boku.

Mistrovo vedení

Jednoho rána, na začátku mé kultivace, na mě manžel, který málokdy ztrácí nervy, vztekle vybuchl. Nepodařilo se mi zachovat si xinxing (charakter) a cítila jsem se z toho hluboce sklíčená. Na jedné straně jsem měla pocit, že je naprosto nerozumný, a na druhé jsem o sobě začala pochybovat a říkala si, zda vůbec někdy dokážu projít nějakou kultivační zkouškou nebo zda jsem pro kultivaci vůbec stvořená. Seděla jsem tam a cítila se naprosto sklesle. Pak jsem, jako ve snu, viděla samu sebe klečet před Mistrovou fotografií. Náhle z obrazu vystoupila bódhisattva a řekla mi: „Dovol mi říct ti dvě věci: Ve všem, co děláš, musíš brát ohled nejprve na ostatní.“ (Na druhý výrok jsem zapomněla.) Pak vletěla zpět do Mistrova obrazu. Když Mistr viděl, že se mi nedaří pochopit principy Dafa a nekultivuji pilně, poslal bódhisattvu, aby mi poskytla vedení.

Jednoho večera jsem plánovala jít ven vyvěsit transparent s nápisem „Falun Dafa je dobrý“. Byla jsem však trochu nervózní, protože jsem šla sama. Rozhodla jsem se, že bych nejprve měla na chvíli studovat Fa. Na stole náhodou ležel výtisk Hong Yin IV. Náhodně jsem ho otevřela a narazila na báseň:

„Vycházející slunce vyzařuje narůžovělé paprsky, rozhání plující mraky
Myšlenky spravedlivé, srdce otevřené, přetvářejí nebezpečí na bezpečí“
(Božské bytosti kráčejí světem, Hong Yin IV)

Okamžitě ve mně vyvstaly spravedlivé myšlenky. Uvědomila jsem si, že Mistr je po boku kultivujících v každém jednotlivém okamžiku. Té noci, když jsem se dívala na transparent objasňující pravdu, který jsem právě vyvěsila, mé srdce bylo naplněno bezmeznou vděčností k Mistrovi.

Mistrova ochrana

Jednoho odpoledne, když jsem v našem obytném komplexu vylepovala nálepky objasňující pravdu, mě sledoval někdo ze správy nemovitostí a zahnal mě do kouta na schodišti jednoho z domů. Okamžitě jsem v duchu volala o pomoc: „Mistře, zachraňte mě!“ Ten muž byl třicátník, zavalitý a mohutný, s hrozivým pohledem. Neustále jsem se mu snažila objasňovat pravdu. Odmítal naslouchat a opakovaně vytahoval mobilní telefon a manipuloval s ním, jako by se chystal někam zavolat. Zatímco jsem v duchu prosila Mistra o pomoc, vysílala jsem spravedlivé myšlenky a říkala si: „Nesmí se mě dotknout.“ Řekla jsem mu: „Každá lidská bytost má v sobě osvícenou stránku. Pokud pochopíte pravdu, můžete být zachráněn – proč nechcete naslouchat?“

K mému překvapení odsekl: „Neobtěžujte se snahou mě zachránit. Nejsem hoden toho, abyste mě zachraňovala.“ Po krátkém patu řekl: „Víte co, když splníte jednu podmínku, nechám vás jít.“ Zeptala jsem se, jaká je to podmínka, ale on zmlkl. Podezřívala jsem ho, že by mohl chtít peníze, ale rozhodla jsem se, že mu nedám ani haléř. Nečekaně řekl, že když mu dovolím dotknout se mé ruky, nechá mě odejít.

Pevně jsem odpověděla: „V žádném případě!“ Přímo na něj jsem ukázala deštníkem, který jsem držela, a varovala ho: „Jak vidíte, lidé chodí tam a zpět. Pokud se odvážíte zachovat nevhodně, okamžitě zavolám policii.“ Pak jsem vytáhla mobilní telefon. Na čele a na špičce nosu mu vyrazil jemný pot. Jeho výraz zdivočel a začal těžce oddychovat. Právě v tu chvíli jsem se podívala přes skleněné dveře a uviděla, jak venku zastavilo doručovací auto s několika muži, kteří se chystali vykládat zboží.

V panice zašeptal: „Ani hlesnout! Můj nadřízený je tady. Hledal mě.“ Uvědomila jsem si, že mi Mistr pomáhá. Rychle jsem otevřela dveře a vyrazila ven. V tu chvíli zrovna přijíždělo taxi. Poté, co jsem do vozu nastoupila, se mě řidič zeptal: „Nevíte, kde je východ? Tento komplex je obrovský. Několikrát jsem ho objel a stále nemohu najít cestu ven.“

Po návratu domů jsem měla v úmyslu pokleknout před Mistrovým obrazem, abych vyjádřila vděčnost za jeho ochranu, ale příliš jsem se styděla pohlédnout Mistrovi do tváře. Došlo mi, že to bylo mé vlastní připoutání k chtíči, které přivolalo toto zasahování. Měla jsem ve zvyku se parádit a měla jsem zálibu ve značkovém oblečení a luxusním zboží. Seděla jsem tam, přemožena smutkem, a usedavě plakala, dokud se dcera nevrátila domů. Toho dne byla obzvláště veselá; ukázala mi sešit, který dostala od učitelky jako odměnu za dobré chování. Řekla, že mi ho dává. V tu chvíli jsem pocítila, že mě Mistr povzbuzuje, abych upřednostnila dobrou kultivaci sebe samé. Měla bych se ke všemu, co se stalo, postavit s úsměvem a využít to ke svému zdokonalení, spíše než plakat, protože tato těžká zkouška skončila a taková věc se už nebude opakovat.

Když se ohlédnu za svou kultivační cestou a vzpomínám na to, jak Mistr neustále zůstával po mém boku, nabízel mi soucitnou ochranu, vedení a povzbuzení, nemohu se ubránit slzám dojetí.

Šťastný život

Zdálo se mi, že Mistr přišel ke mně domů! Ve snu jsem byla přemožena vzrušením. Mistr jedl stejné prosté, skromné jídlo jako moje rodina. Uvnitř jsem cítila hlubokou úzkost a stud. Po probuzení ze snu jsem se rozhodla, že si vystavím Mistrovu fotografii. Získat v té době Mistrovu fotografii však bylo nesmírně obtížné. Hned druhý den jsme s jednou praktikující šly vyřídit nějaké věci. Ta praktikující vlastnila prázdnou nemovitost a soused z horního patra jí volal, že jejich byt byl vytopen, a žádal ji, aby zkontrolovala, zda únik vody nezasáhl i její jednotku. Spěchaly jsme tam, protože jsme věděly, že jiný praktikující, který byl mimo město, tam měl uskladněnou krabici s knihami Dafa. Když jsme krabici otevřely, našly jsme uvnitř i velkou Mistrovu fotografii. Byla jsem naprosto nadšená, naplněna bezmeznou vděčností k Mistrovi za to, že splnil upřímné přání své učednice.

V úplně první přednášce Fa, kterou jsem četla, Mistr řekl: „Při kultivaci mě chcete vidět, ale já jsem ve skutečnosti přímo po vašem boku.“ (Vyučování Zákona na Konferenci v Houstonu). Okamžitě jsem propukla v pláč. Mistr ví, že jeho učedníci touží po tom, aby ho viděli. Skutečně, všichni učedníci Dafa touží vidět Mistra. Proto Mistr při mnoha příležitostech soucitně řekl:

„Ale i když mě nemůžete vidět osobně, dokud praktikujete kultivaci, jsem vlastně přímo po vašem boku. A dokud kultivaci praktikujete, mohu být za vás zodpovědný po celou cestu až do konce; co víc, starám se o vás v každém okamžiku.“ (Učení Zákona v New Yorku, Přednášky ve Spojených státech)

Kdykoli čtu tyto přednášky, nemohu přestat plakat, ačkoliv nedokážu úplně vysvětlit proč. Jsem Mistrovi hluboce vděčná, že mi umožnil stát se nejpožehnanější a nejšťastnější bytostí v celém vesmíru. Jsem Mistrovi vděčná za to, že nade mnou neustále bdí a nabízí mi vedení přímo po mém boku. Jediným způsobem, jak mohu tuto laskavost oplatit, je kultivovat se s odvahou a pílí, dělat dobře tři věci a ukázat se tak hodnou posvátného titulu učedníka Dafa.