(Minghui.org) Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) a Amerického centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) umírá při dopravních nehodách na celém světě každoročně přibližně 1,35 milionu lidí. To v přepočtu znamená ztrátu 3 700 životů denně neboli jedno úmrtí každých 25 sekund.
Jak je to ale s „nehodami“ ve vesmíru? Co kdyby došlo ke srážkám nebo jiným typům katastrof, které by zasáhly přímo Zemi? Jak si ukážeme, ve skutečnosti k nim čas od času skutečně dochází.
Od dinosaurů po 20. století
Vědci se domnívají, že u menších asteroidů existuje vyšší pravděpodobnost srážky se Zemí. Asteroid o průměru pěti kilometrů zasáhne Zemi přibližně jednou za 10 milionů let; asteroid o průměru jednoho kilometru narazí do naší planety přibližně jednou za 500 000 let; padesátimetrové těleso pak zhruba jednou za 1 000 let. Asteroidy o velikosti kolem 10 metrů však zasáhnou zemský povrch až 500krát za rok.
Paleontologové odhadují, že od vzniku Země došlo k pěti velkým vlnám masového vymírání. K té poslední a nejmladší došlo před 66 miliony let v období křídy. Asteroid o průměru 10 až 14 kilometrů tehdy zasáhl Zemi rychlostí asi 20 kilometrů za sekundu pod úhlem 45° až 60°. Jeho ničivá síla odpovídala 10 teratunám (10¹³ tun) TNT, což je více než miliardnásobek síly atomových bomb, které dopadly na Hirošimu a Nagasaki. Tento náraz vyhladil nejméně 75 % všech tehdejších druhů na Zemi, včetně dinosaurů.
Kromě těchto gigantických dopadů v pravěku objevili vědci i menší místa střetů, která na zemském povrchu zanechala obrovské krátery. Například Barringerův meteoritický kráter v Arizoně v USA vznikl asi před 50 000 lety a stal se prvním identifikovaným místem svého druhu na světě. Jezero Lonar v Indii vzniklo před 52 000 lety. Kráter Rio Cuarto v Argentině byl zase způsoben dopadem asteroidu pod velmi malým úhlem asi před 10 000 lety.
V novodobé historii došlo 30. června 1908 k takzvané tunguské události na Sibiři v Rusku. V 7:17 ráno spatřili místní obyvatelé severozápadně od jezera Bajkal obrovskou ohnivou kouli, oslnivou jako slunce, která se řítila po obloze. O několik minut později ozářil celý obzor jasný záblesk a výbuch vyvolal mohutnou tlakovou vlnu. Okna se roztříštila a na obloze se vytvořily mraky připomínající atomový hřib. Odborníci odhadli, že síla výbuchu odpovídala 20 milionům tun výbušniny TNT. Na ploše přesahující 2 150 kilometrů čtverečních shořelo více než 80 milionů stromů. Svědci uváděli, že o život přišli nejméně tři lidé. Vědci se domnívají, že výbuch způsobil rozpad meteoroidu ve vysoké nadmořské výšce při jeho průletu atmosférou.
Meteorické roje ve staré Číně
Ve staré Číně nalezneme mnoho písemných záznamů o meteorických rojích. Například v kronice Zuo Zhuan (Zuoův komentář) stojí: „V noci Xinmao v dubnu hvězdy zmizely a padaly jako déšť.“ V díle Zhu Shu Ji Nian (Bambusové anály) se píše: „V patnáctém roce vlády císaře Guiho z dynastie Xia padaly v noci hvězdy jako déšť.“ V oddíle o astronomii v knize Xin Tang Shu (Nová kniha dynastie Tang) se uvádí: „V květnu druhého roku období Kaiyuan (za vlády císaře Xuanzonga) plynuly hvězdy na severozápad a procházely kolem Severky. Těch malých bylo nespočet... Nepřestalo to až do úsvitu.“
V roce 1490, v období Hongzhi dynastie Ming, došlo v Qingyangu (dnešní provincie Shaanxi) k události, která připomínala meteorický roj. Podle knihy Wanli Ye Huo Bian, kterou napsal Shen Defu v období dynastie Ming, se ve třetím roce vlády císaře Xiaozonga (1490 n. l.) stalo následující: „Úředníci z okresu Qingyang v Shaanxi nahlásili, že meteority padaly jako déšť. Velké vážily čtyři až pět jinů a malé dva nebo tři. Desetitisíce lidí byly zabity a všichni ve městě uprchli.“ Tato událost je popsána také v Ming Shi (Historie dynastie Ming): „V březnu třetího roku období Hongzhi pršelo v Qingyangu nespočet kamenů různých velikostí. Velké byly jako dlažební kostky a malé jako plody euryale (trnatce).“
Vědci z Jet Propulsion Laboratory agentury NASA se domnívají, že pád meteorů v Qingyangu byl svou povahou podobný tunguské události. Byl dostatečně silný na to, aby v hustě osídlených oblastech způsobil naprostou katastrofu. Odborníci zjistili, že úkaz v Qingyangu mohl být způsoben úlomky z rozpadu mateřské komety C/1490 Y1 meteorického roje Kvadrantid. Někteří vědci se však domnívají, že časové údaje nesouhlasí; roj Kvadrantid nastává každoročně v lednu, zatímco k tragédii v Qingyangu došlo v březnu a dubnu.
Lidé ve staré Číně věřili v harmonii mezi nebesy, zemí a lidstvem. Když se společnost ocitla v chaosu, mohlo docházet k abnormálním úkazům nebo přírodním pohromám. Během dynastie Ming, zejména v jejích posledních letech, sužovala zemi zemětřesení, záplavy, sucha a mory, nemluvě o všudypřítomné korupci úředníků. Mohly být tyto neobvyklé události varováním od božstev?
Kometa zasáhla Jupiter v roce 1994
Podle astronomů existuje ve vesmíru 100 až 400 miliard hvězd. Spolu s asteroidy a kometami je jich nesčetněkrát více než lidské populace. V porovnání se Zemí je průměr Slunce 109krát větší a jeho hmotnost 330 000krát vyšší, což činí srážku s některým z těchto těles velmi pravděpodobnou. Jeden astrofyzik uvedl, že objekt o velikosti křižníku se k Zemi přiblíží v průměru jednou za 10 let.
Naštěstí k incidentům takového rozsahu na Zemi v posledních 5 000 letech nedošlo. Viděli jsme však, jak v červenci 1994 zasáhla kometární jádra Jupiter. Když kometa Shoemaker-Levy 9 prolétala v blízkosti planety, rozpadla se na úlomky. Úlomek A dopadl na Jupiter 16. července rychlostí 60 kilometrů za sekundu. Ohnivá koule při srážce dosáhla nepředstavitelné teploty 24 000 K (přibližně 23 700 °C).
Největší část, úlomek G, zasáhla Jupiter 18. července a vytvořila tmavou skvrnu o průměru 12 000 kilometrů (což odpovídá přibližně velikosti celé Země). Uvolněná energie odpovídala 6 000 000 megatun (6x10¹² tun) TNT, což je 600krát více než ničivá kapacita všech jaderných zbraní na Zemi dohromady. Celkový dopad všech 21 úlomků odpovídal 40 milionům megatun TNT (4x10¹³ tun). To bylo přibližně čtyřikrát více energie, než kolik se uvolnilo při výše zmíněném pátém masovém vymírání na Zemi.
Jupiter je největší planetou naší sluneční soustavy.
Ačkoli vědci zkoumají tyto dopady z pohledu astronomie a fyziky, kolik z nich se skutečně zamyslelo nad tím, co by se stalo, kdyby kometa Shoemaker-Levy 9 namísto Jupiteru zasáhla Zemi? Jak dlouho nám naše štěstí ještě vydrží?
(Pokračování příště - 2. část)
Názory vyjádřené v tomto článku představují autorovy vlastní názory nebo pochopení. Veškerý obsah zveřejněný na těchto webových stránkách je chráněn autorským právem Minghui.org. Minghui bude pravidelně a při zvláštních příležitostech vydávat kompilace svého online obsahu.
Článek byl původně zveřejněn 3.dubna 2023.
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
